Kapitola 5 - Bludiště

Velmi děkuji své betě gimlimu77 a všem komentujícím, jmenovitě Amaně, Ms. Tině Black, Nadin, Neriah a Morganě Le Fay.


Kapitola 5 – Bludiště


Stěny živého plotu byly vysoké téměř dva metry, a tak Aka neměla ani zdání, jak je bludiště rozsáhlé. Živý plot vypadal úhledně a byl nedávno zastřižen, pouze místy kazilo celkový dojem pár nově vyrostlých větviček.

Postupným zastřiháváním maximálně do výšky, kam dosáhla, se propracovávala ke středu bludiště. Bylo už téměř poledne, když nalezla ve středu malý dřevěný altán. Altán byl obrostlý růžemi a celé místo nádherně vonělo. Když přišla blíž, zahlédla uvnitř někoho sedět. Ani moc ji nepřekvapilo zjištění, že na tomto tajuplném místě není sama. Na chvíli zaváhala, jestli dotyčnému nebude vadit, když ho vyruší z jeho osamělosti, ale zvědavost ji nedala a zatoužila si vše prohlédnout zblízka.

„Kdo jsi?“ Oslovil ji dětským hlasem neznámý.

„Akael, nový zahradník, pane,“ odpověděla černovlasému chlapci. Měl tmavě hnědé oči a byl oblečený v modrých bohatě zdobených šatech, které vypovídaly o jeho vysokém postavení a tak pro jistotu přidala ke své odpovědi hlubší úklonu.

„Ty jsi tu nový, co?“ Zeptal se potichu chlapec.

„Ano. Sice je to už téměř měsíc, co jsem přišel na zámek, ale teprve před pár dny jsem začal pracovat v zahradách jako učeň starého pana Terkla. Bylo by moc troufalé zeptat se na to, jak se jmenujete, pane?“ Váhavě se zeptala. Černovlasý chlapec, měl velmi smutný pohled a ji to z neznámého důvodu velmi mrzelo.

„Ne, to je v pořádku a nemusíš se snažit mluvit tak formálně, kromě nás tu nikdo jiný není. Jmenuji se Lorik,“ představil se a zaskočil Aku, jak jí rukou naznačil, aby se vedle něj posadila.

Lorika ten neznámý chlapec přímo fascinoval, vypadal trochu zženštile a od jeho šedých očí se nemohl odtrhnout. Poprvé od smrti své matky před půl rokem, zatoužil po něčí společnosti. Radost mu činil i fakt, že Akael neměl s největší pravděpodobností tušení o tom, že právě mluví s princem.

„Vyprávěj mi prosím, jak ses dostal na zámek Akaeli,“ vyzval Lorik nového zahradníka k vyprávění.

Aka na chvíli zaváhala, ale nakonec začala vyprávět celý svůj příběh. Povídala o svých nevlastních rodičích, o cestě do Enedasu i jak se krátce po příjezdu zranila a dostala se tak šťastnou náhodou na zámek. Jediné, co pro jistotu vynechala, bylo to, že není chlapec, ale děvče. Zbytek pověděla popravdě, jak se vše odehrálo.

Lorik Akaela potichu poslouchal a úplně se ponořil do jeho vyprávění. Vše co povídal bylo tak fascinující, a proto jen párkrát vyprávění přerušil, aby se zeptal na věci, kterým moc nerozuměl.

Když Aka dokončila svůj příběh, Lorik se před ní prudce postavil. „Rád jsem tě poznal Akaeli, ale už musím jít, dávno jsem měl být někde jinde. Budu na tebe tady zítra odpoledne čekat,“ při posledních slovech byl už téměř zpátky v bludišti a najednou byl pryč. Aka se s ním nestihla ani rozloučit natož mu říct, že neví, jestli bude mít zítra čas. Bezradně se zvedla a vrátila se zpátky ke své práci. Večer si bude muset při jídle o tom s Terklem zkusit promluvit.

Aka už měla více jak polovinu večeře snědenou, když se nakonec odhodlala starce zeptat na to, co už ji hodnou chvíli trápilo. „Smím se vás na něco zeptat?“

„Copak potřebuješ, chlapče?“ Zeptal se Terkl celý napjatý. Byl si moc dobře vědom, že mladík musel dneska na prince Lorika v bludišti narazit. Netušil jak vše dopadlo a jen tiše doufal, že se konečně něco dozví.

Terklova reakce Aku znejistila, ale nakonec se přeci jen odhodlala.

„Dneska jsem v bludišti potkal chlapce. Jmenuje se Lorik a vypadal velmi smutný. Ptal se mě, kdo jsem a pak chtěl, abych mu něco o sobě pověděl. Mé vyprávění ho fascinovalo a postupně se trochu uvolnil a ke konci se snad i začal usmívat. Když odcházel, řekl mi, že na mě bude na stejném místě zítra odpoledne čekat. Mohu si zítra odpoledne udělat malou pauzu a jít za ním?“ Ptala se Aka ustaraně.

Terkl si v duchu gratuloval, bylo to tak snadné. Chvíli se bál, že Akaela poslal na setkání s princem moc brzy, ale opak byl pravdou. Akael měl v sobě dar, stačilo, si s ním jen chvíli povídat a člověk se hned cítil šťastnější.

„Přání prince je důležitější než tvá práce. Přeje-li si, abys přišel, měl bys přijít,“ odpověděl a kladl přitom důraz na slovo princ, které pro něj z neznámého důvodu Akael při svém dotazování zcela vypustil.

„Lorik je princ? To snad ne!“ Vypískla Aka na celou místnost a pak si skryla hlavu ve svých dlaních. Byla naprosto zaskočena a vyděšená současně. Jak to, že ji to za celou tu dobu nedošlo?

„To bude v pořádku, uvidíš,“ snažil se Terkl uklidnit značně vykolejené dítě před sebou.

Aka se jen nešťastně usmála a vrátila se zpátky ke své nedojedené večeři.

 

Kapitola 6 - Rozhodnutí

Komentáře   

0 #7 Lady Corten 2014-06-05 08:44
Cituji Anonym SS:
Pekne seznameni s princem ;-)


Nějak se museli povtkat. :lol:
Citovat
0 #6 Anonym SS 2014-06-04 21:14
Pekne seznameni s princem ;-)
Citovat
0 #5 Lady Corten 2014-05-26 19:44
Cituji Acrochordidae:
Tak máme prince Lorika, ta jména tady použitá jsou skvělá! Zatím je to takové celkem pozitivní, optimistické, jsem zvědavá, kdy se něco stane. Ale teď se musí Aka skamarádit s Lorikem :-)


jsem ráa, že le ta jména libí, k některým jsem i vytvořila malou historii jak vůbec vznikla. Časem se to i někde někdy u něčeho objeví.
Ano, začátek je poklidný, ale postupně se to bude stupňovat a po ještě jednom kratším období to začne gradovat. Uvidíš. :D
Citovat
0 #4 Acrochordidae 2014-05-25 21:39
Tak máme prince Lorika, ta jména tady použitá jsou skvělá! Zatím je to takové celkem pozitivní, optimistické, jsem zvědavá, kdy se něco stane. Ale teď se musí Aka skamarádit s Lorikem :-)
Citovat
0 #3 Lady Corten 2010-10-08 08:20
Terkl má zlaté srdce :-)
Citovat
0 #2 Hajmi 2010-10-07 18:13
Terkl mi přijde jako docela dobrý manipulátor. Nebo jen laskavá soucitná duše? Uvidíme. Rozhodně parádní povídka. :lol: :lol: :lol:
Citovat
0 #1 Amane 2010-08-15 21:03
ja som vedela ze tam najde princa :lol:
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla