Velmi děkuji všem komentujícím - Amaně, Mindě, Morganě Le Fay, Ms. Tině Black a Nadin.
Kapitola 8 – Probuzení
Nedokázala odhadnout dobu, po kterou byla v bezvědomí, ale jak pomalu do něj upadla, tak se i probouzela. Když se zcela probrala první, co si uvědomila, byla skutečnost, že leží na zemi a Merik ji opatrně zvedá a přesouvá do altánu na lavičku.
„Vítej zpátky. Už jsem se bál, že se neprobereš,“ promluvil k ní ustaraně.
„Co se …,“ zasekla se v půlce věty. Něco bylo jinak, ale zatím nevěděla co. Postupně si začala uvědomovat své tělo. Zdálo se stejně ploché tak, jak tomu bylo ještě před rokem. V dolních partiích těla vnímala přítomnost něčeho, co tam zatím nikdy nebylo. A v tom jí to došlo a okamžitě zčervenala. Chtěla něco povědět, ale z otevřených úst nebyla schopna vydat ani hlásku.
Ticho přerušil až Merik. „Teď už nikdo na nic nemůže přijít.“
„Jak dlouho to vydrží?“ Vyhrkl ze sebe Akael otázku, která ho pálila nejvíce na jazyku.
„Vzhledem k tomu, že jsem na tebe nepoužil žádnou iluzi, ale přímo transformoval tvoje tělo z ženy na muže, je to trvalé. Pokud by si někdy v budoucnu chtěl získat zpátky svoje původní pohlaví, musel by si projít zpětnou transformací. To můžu udělat pouze já a nebo přibližně pět dalších lidí, kteří se řadí do nejvyššího stupně magie. Jen tak mimochodem, ty sám máš potenciál se stát jedním z nich, ale i když se naučíš plně využívat svých schopností, nebudeš moci sám sebe transformovat. K podobným věcem budeš vždy potřebovat jinou osobu,“ Merik zdlouhavě vysvětloval daný stav nastalé situace.
„Děkuji za všechno, co jste pro mne udělal,“ poděkoval Akael.
Přemýšlet o sobě v mužském rodě nebyl problém, tříletá praxe na zámku Aku naučila, že je to tak jednoduší a riziko nechtěného přeřeknutí je díky tomu sníženo na minimum. Zvyknout si však na fakt, že není mužem jen na oko, ale i ve skutečnosti, bude trvat trochu déle. Toho si byl Akael dobře vědom už teď.
„Nemáš zač, bylo i v mém zájmu ti pomoci. Neměl jsem ani v nejmenším chuť tě za dva roky nahánět po celém Enedu a hledat díru, do které si zalezla ve chvíli, kdyžLorik s Oliendr zjistili, že jejich drahé páže Akael není vůbec pážetem, ale velmi vynalézavou mladou dámou,“ pravil Merik se spokojeným výrazem v obličeji.
„I tak děkuji. Už jen za to, že mě vezmete do učení. Stále tomu všemu nemůžu uvěřit. Je toho na mě nějak moc,“ vysoukal Akael ze sebe a cítil, jak se mu zase klíží oči.
„To věřím. Na chvíli si ještě zdřímni, než vyrazíš zpět. Já už budu muset jít,“ otočil se k odchodu. „Uvidíme se za dva roky. Přijdu si pro tebe na začátku léta.“
Víc už Akael neslyšel. Znovu se ponořil do hlubokého spánku. Když se znovu probral, byl už sám a na nebi svítily hvězdy.
„Meriku, jak nečekané setkání. Co tu děláš?“ Divil se král při pohledu na svého dlouholetého přítele.
„Můj králi, přišel jsem zkontrolovat oba chlapce,“ pravil a mírně se králi uklonil.
„Jak to vypadá?“ Vyzvídal Oliendr. Na rozdíl od svého přítele a mága v jedné osobě, byl velmi zvědavý. Moc dobře si byl vědom magického daru svého syna a také už po tři roky bedlivě sledoval potenciál toho chlapce, který s princem tvořil nerozlučnou dvojici.
„Váš syn má potenciál třetího stupně a Akael by se mohl jednou řadit mezi nejmocnější mágy. Nikdo s tak obrovským darem se nenarodil už téměř třista let,“ nadšeně Merik sděloval králi.
„Někdy by mě zajímalo kolik ti ve skutečnosti je,“ pravil trpce Oliendr.
„Jsou věci, co se neříkají,“ odsekl. Svůj věk nehodlal ani v nejmenším rozebírat.
„Za dva roky si pro oba přijdu,“ konstatoval Merik.
„Oba?“ Divil se nahlas král po chvíli. Opožděně mu došlo, že Merik mluvil v množném čísle.
„Ano oba. Nemohu vzít jen jednoho a rozdělit je. Na to je příliš brzy. Jejich vzájemné pouto je velmi silné, zatím," odpověděl a radši ustoupil dozadu. Moc dobře si byl vědom bouřlivé Oliendrovi reakce, která nastane.
A nemýlil se. „V žádném případě!“ Rozkřičel se král. „Nepočítej s tím, že s tebou pustím svého prvorozeného syna. Je to korunní princ a ne žádný čaroděj. Proti studiu magie tady v Enedasu nic nemám. Rozhodně schopnost částečně využít svůj magický potenciál se bude Lorikovi hodit, ale to je vše rozumíš,“ hlas postupně slábl, až ke konci mluvil téměř klidně.
„Vezmu si je oba. Prince na pět let a u Akaela se ještě uvidí. S tím se prostě smiř. Tvá moc je v oblasti politiky, má v oblasti magie. Já nemluvím do tvých záležitostí a ty se pro změnu nemíchej do mých,“ odpověděl už rozezleně Merik a otočil se k odchodu.
Po cestě ze síně ještě zavolal sbohem a rázně opustil místnost i se zhrouceným Oliendrem. Král si byl moc dobře vědom toho, že poštvat proti sobě mága není moc dobrý nápad, ani když jste sám vladař. Už mnohým se to nevyplatilo a on rozhodně nehodlal pokoušet své štěstí. Utěšovalo ho pouze vědomí, že s ním bude Lorik v bezpečí. Na takto mocného mága a jeho doprovod by zaútočil snad jenom sebevrah, nebo blázen.