Velmi děkuji všem komentujícím - Amane, Kalkin, Morgana Le Fay, Nadin a .
Kapitola 13 – Klání
Dny pomalu plynuly a jak se zkracovala vzdálenost mezi tříčlennou skupinkou cestujících a Lakmarem, zlepšovala se Lorikova nálada. Úkol, co oběma chlapcům Merik zadal, se stal kláním v oblasti magické přeměny.
V prvních chvílích se zdály síly chlapců velmi vyrovnané. Moc svých přívěšků byli schopni vnímat téměř současně již druhý den ráno. Avšak tento okamžik se stal pro jednoho z mladíků posledním, kdy byl nevyřčený boj mezi nimi vyrovnaný.
Lorikovi se téměř okamžitě začalo dařit. Nejprve jeho jablko po přeměně vypadalo jako nepovedený kříženec jablka s hruškou, ale postupně den za dnem byl výsledek jeho snahy lepší a lepší. Po osmi dnech vypadala hruška jako opravdová hruška, i když v chuti zůstala stále jablkem. Což bylo pro dobrovolníka, který se rozhodl Lorikův první povedený výtvor okusit, milé překvapení, avšak pro prince jistým druhem zklamání. I tak, byl šťastný a neochvějně dával celému okolí najevo radost ze svého úspěchu. Obzvláště poté co obdržel od Merika pochvalu s tím, že dopilovat chuť potraviny je již drobnost a tudíž to nemění nic na faktu, že základy magické přeměny má již zvládnuté.
Akael se snažil těšit z kamarádova úspěchu, ale nějak se mu to nevedlo. Jeho jablko stále zůstávalo jablkem bez jakýchkoliv náznaků pokusů o přeměnu. Chlapcův hlas byl pomalu ochraptělý, jak každou chvíli pomalu křičel formuli, kterou používal na přeměnu Lorik. Ale na rozdíl od prince u něj nezabírala. Princ prostě přikázal jablku „přeměň se v hrušku“ a ono poslechlo a přeměnilo se. Tak jednoduše to vypadá, proč se tedy jemu nedaří? Ptal se sám sebe Akael, ale správnou odpověď neznal.
Akael se postupně stával s narůstajícím počtem nezdarů čím dál tím více skleslejší. I Lorik pomalu začínal pociťovat smutek svého kamaráda a radost z jeho úspěchů se pomalu začala vytrácet. Ale snahy o povzbuzení a podpoření svého pážete se míjely účinkem. A když nepomohla ani slova o tom, že čas na splnění úkolu nebyl limitovaný příjezdem do Lakmaru, rozhodl se do celé záležitosti vložit Merik.
Když zbývaly necelé dva dny cesty do hlavního města Typae, Akael se mága nejistě dotázal. „Jsi si opravdu jistý, že mé schopnosti se rovnají čtvrtému magickému stupni? Lorik je o úroveň níž a na rozdíl ode mne po pár dnech vše zvládl. Pokud mám vyšší potenciál, neměl bych vše zvládat rychleji a snadněji?“
„To, že z tebe bude jednou mág a z něho čaroděj ještě neznamená, že zákonitě musíš ve všem být lepší, chlapče,“ utěšoval mistr svého žáka.
„Tomu rozumím, ale …,“ pomalu se jeho hlas vytratil.
„Lorik je na přeměny na rozdíl od tebe nadaný. V tomto typu magie on bude vždy lepší a rychlejší než ty, i když v porovnání vašich sil je slabší,“ vysvětlil Merik.
„A v čem jsi dobrý ty?“ Zvědavost Akaelovi nedala a musel se zeptat.
„Mé síly nevykazují velké nadaní na jeden konkrétní typ magie na rozdíl od Lorika a s největší pravděpodobností i tebe. Jsem schopný používat magii všech devíti typů. Tímto se moc lidí v celé historii nemůže pochlubit a dali by se spočítat na prstech jedné ruky,“ pravil se svým typickým tajuplným výrazem ve tváři Merik.
„Na co jsem podle tebe nadaný já?“ Dotazoval se Akael.
„Když se trochu zamyslíš, určitě na to přijdeš i sám,“ pravil s nadějí v hlase mág.
„Možná, kdybych znal, jaké jsou typy magie kromě přeměny, bylo by to pro mě trochu snazší,“ připomněl žák svému mistrovi svoji neznalost.
Merik si jen smutně povzdech a spustil. „Existuje devět typů magie. První, o kterém už něco víš, je magie přeměny, další jsou magie přemístění, času a mysli, také sem patří čtyři magie živlů – zem, oheň, voda a vzduch. Posledním devátým typem je magie nicoty, která je ze všech devíti typů nejvíce nebezpečná. Štěstím pro všechny může být, že se vyskytne jen sporadicky, jednou za čas nějaký čaroděj či mág, ji může pouze částečně používat. Věří se, že pokud se jednou narodí někdo, kdo bude nadaný na tento typ magie, přestane náš svět existovat, tak jak ho doposud známe. Ale to jsme už hodně odbočili od původního tématu. Zatím to ber jako hrubý základ toho, co bys měl vědět a časem ti povím víc,“ domluvil a podíval se na Akaela v očekávání odpovědi, že vše pochopil, ale dočkal se pouze souhlasného zakývání hlavou.
Na chvíli zavládlo ticho. Akael začal v duchu přemítat, v čem by mohl být dobrý. Rozhodl se jít na to vylučovací metodou. Magie nicoty, času a přeměny to stoprocentně být nemohly. Čtyři magie živlů také ne, toho by si snad všiml. Co je magie mysli, neměl ani nejmenší tušení. U ostatních to podle názvu přibližně odhadl, ale tady byl bezradný. Nakonec se ji rozhodl také vyškrtnout z pomyslného seznamu možností, v čem by mohl být dobrý. Zbyla mu tak jen jediná poslední možnost a tu váhavě vyslovil nahlas spíše jako otázku, než jako odpověď. „Je to magie přemístění?“
Merik se na něho překvapeně podíval. Jen co se vzpamatoval ze šoku, k jakému závěru chlapec došel. „Přemisťování nebylo to, co jsem měl na mysli,“ řekl a nenápadně zkontroloval, jestli je Lorik v dostatečné vzdálenosti od nich. Byl by velmi nerad, kdyby je právě teď slyšel. Pro jistotu si vše zabezpečil nenápadně kouzlem.
„Vzpomínáš si, jak jsi jako dítě všechny okolo sebe po tři roky úspěšně klamal?“ Připomněl Akaelovi ne tak vzdálenou minulost. Mladík jen nechápavě přikývl na souhlas a tak pokračoval dál. „Na tvé tajemství nikdo nepřišel jen díky tomu, že jsi spontánně použil svůj dar. Zamlžil jsi jejich zrak a donutil je vidět to, co jsi chtěl, aby viděli a ne skutečnost. Velmi působivé, musím říct. Jen málo kdo by to po tak dlouhou dobu svedl dělat vědomě natož spontánně.“
Žák se šokovaně podíval na svého mistra. Nepromluvil, nemohl. Až teď mu některé věci začínaly dávat větší smysl. Magie mysli by některé věci v jeho minulosti vysvětlovala. Zatím věděl, co tento typ magie dovedl jen málo, ale to stačilo k tomu, aby si udělal aspoň přibližný obrázek.
„Proč si mi o tom všem neřekl dřív? Teď už chápu tvoji volbu vybrat magii přeměňování jako první typ magie, který jsme se začali učit. Když zhodnotím poslední 3 týdny cesty, jsem tomu jedině rád i za cenu, že právě před princem vypadám jako naprostý břídil,“ přemítal nahlas Akael.
„Protože právě teď to, že víš o svých schopnostech, je ti k ničemu. Potřebuji, aby si zvládl pořádně základy přeměny. Kdybych tě do toho začal učit něco jiného, nedopadlo by ani jedno dobře. Vše se musí dělat postupně a dát tomu tolik času kolik je třeba,“ vysvětlil Merik důvody svého jednání. Nedělal to moc často, ale občas situace nedovolila jinak.
„Myslím, že máš pravdu. Snad mi teď přeměna půjde lépe, když teď vím, že naděje, které do mě vkládáš, jsou něčím opodstatněné,“ pravil trochu povzbudivěji Akael a dal svému koni znamení, aby trochu zpomalil. Potřeboval být chvíli sám. Měl příliš mnoho věcí, nad kterými musel přemýšlet a do všeho se mu začaly plést vzpomínky, které před dvěma lety pohřbil velmi hluboko ve své hlavě v naději, že se k nim nebude muset nikdy vracet.