Velmi děkuji všem komentujícím - Amane, Aria, Nadin a .
Kapitola 18 – Přemístění
Akael seděl na posteli a v ruce držel právě dočtenou knihu elfýho jazyka. Pokoj, kde se nacházel, byl velmi podobný tomu, ve kterém studium elfštiny pomocí magie před měsícem započal.
Lorik seděl za stolem a byl kousek za polovinou své knihy. Akael netušil, kdy si přesně princ s Merikem promluvil, na tom však už tolik nezáleželo. Důležité bylo, že Lorik svůj postoj přehodnotil. Merika požádal o pomoc a začal se učit. Následné Akaelovo rozjímání bylo přerušeno bouchnutím dveří, způsobené mágovým příchodem.
„Přináším špatné zprávy,“ pravil Merik okamžitě po svém vstupu do místnosti.
„Co se děje?“ Zeptal se obratem Akael s obavou v hlase.
Merik se posmutněle zatvářil. Usadil se na jednu z volných postelí a pak teprve pověděl svým žákům o ne zcela dobrých novinkách. „Na tržišti jsem se dozvěděl, že před necelými třemi týdny se opět rozpoutaly spory mezi Ordysanem a Fumirou. Spor se pomalu mění ve válečný konflikt. Prozatím došlo pouze k tomu, že před třemi dny Fumira neprodyšně uzavřela své hranice s Ordysanem. Což není zatím tak zlé, ale nám to komplikuje situaci.“
„Tím chceš říct, že budeme muset jet do Darridu a z něj se teprve dostat do Fumiry? Vždyť takhle nabereme další zpoždění, minimálně tři týdny!“ Rozčiloval se Lorik, který byl Merikovým příchodem vytržen ze soustředění a již se na další čtení nebyl schopný koncentrovat. Což zároveň se špatnými zprávami nenesl moc dobře.
Nemám v plánu jakoukoliv zajížďku. Darridské království je prý nádherné, ale prozatím nemám v úmyslu ho navštívit,“ řekl stroze mág.
„Jak to tedy uděláme?“ Zeptal se Akael.
„Kdybyste mě nepřerušovali, už bych to řekl. Cesta, po které pojedeme, vede na obou stranách hranice rozsáhlým lesem. Těsně před tím než je překročíme, odbočíme z cesty. Hranice pak následně překročíme hlouběji v lese,“ nastínil svůj záměr Merik.
„Plán zní velmi jednoduše. Proč mám pocit, že to bude mít háček?“ Uvažoval nahlas Akael.
„Bohužel, máš pravdu. Pokud hlídky budou mít u sebe schopného čaroděje, mohou nastat potíže. Zkušený čaroděj odhalí přítomnost zamlžujících kouzel …,“ vysvětloval právě Merik, když mu do řeči skočil princ.
„Jedno nechápu, proč nás nenechají v klidu projít? Nás se jejich spor netýká. Nemáme Ordysanskou krev a ty jsi ke všemu mág.“
„Tak za prvé Fumiranským vojákům je jedno jestli jsme nebo nejsme Ordysanci. Za druhé nemám na čele napsáno “jsem mág, ustupte“ a za třetí nemám chuť na jakýkoliv boj. Nikoho nezabiji, pokud to nebude nezbytně nutné. Nehodlám prolévat krev, když existuje možnost, jak se střetu vyhnout,“ vysvětlil otráveně princi Merik.
„Co přesně máš v plánu?“ Zeptal se podrážděně Lorik.
Mág zcela ignoroval tón hlasu, jakým otázka zazněla, a s lišáckým úsměvem odpověděl. „Pokud potkáme hlídku doprovázenou čarodějem, přemístím nás všechny do Kumasu. Což je malé město Fumirského království, ležící přibližně půl dne jízdy od hranic s Ordysanem. Trasa, po které bychom se za normálních okolností vydali, vede po překročení hranic na jih do Fusi. Teprve po té směřuje na západ. Kumas je směrem na severozápad a běžně okolo něho nejezdí, protože leží v nejchudší oblasti Fumiry. Kdysi dávno jsem v tomto městě již byl a mohu nás do něj přemístit.“
„Trochu tomu nerozumím. Proč nás nepřemístíš rovnou? Pokud nás můžeš přemístit do Kumasu, proč se budeme pokoušet o překročení hranic pěšky? Při kterém bychom se stejně museli před případnými hlídkami maskovat magii a riskovat případné odhalení, když narazíme na čaroděje. Všemu tomu se můžeme vyhnout už na začátku. Přijde mi to jako zbytečný risk a plýtvání silami,“ vyzvídal se Akael.
„Pokud se budeme muset přemístit, chtěl bych, aby vzdálenost byla co nejkratší. Přemisťování osob bere mnoho sil. Ke všemu já bych musel přesunout nejen sebe, ale i vás a naše koně. Rád bych ušetřil co nejvíce sil. Musím počítat i s tou nejhorší variantou -Přemístíme-li se a půjdou po nás, dojde-li na boj musím vás chránit. Fumirané jsou impulzivní a agresivní národ, nelze počítat s klidným přechodem přes jejich území. Je příliš mnoho věcí, jenž se mohou pokazit,“ vysvětlil mág.
„Pokud je to tak, budeme se muset opravdu pokusit překročit hranice pěšky nebo alespoň urazit, co největší možnou vzdálenost,“ přitakal Akael, přičemž jako obvykle mu zvědavost nedala a trochu s oklikou se zeptal. „Už jsem zvládnul základy přeměny a elfštinu jsem se také naučil. Neprozradíš nám něco z magie přemístění? Prosím. Když nám to půjde snadno, mohli bychom ti případně s naším přemístěním pomoci.“
„Za dva dny jsme na hranicích. I kdybyste byli na magii přemístění nadaní a učení by vám šlo rychle a snadno, i tak byste mi nemohli pomoci. Protože nevíte, kde se přesně Kumas nachází a ani jak vypadá,“ odpověděl Merik.
Nechápavý výraz obou chlapců mága přesvědčil, že nadešel čas pro další hodinu teorie magie. „Magii přemístění můžeme rozdělit do tří skupin,“ pustil se Merik do výkladu, na chvíli se odmlčel, aby získal plnou pozornost obou svých žáků.
„Prvním typem je přivolání, což je přemístění předmětu odkudkoliv k nám. Druhým typem je odvolání neboli přemístění předmětu od nás a ve výjimečných případech z jiného místa někam jinam. Třetí skupinu tvoří přemístění nás samotných, jiných osob či zvířat. Tato skupina je obvykle součástí předchozích dvou typů, ale já ji řadím samostatně z několika důvodů. Za prvé, přemístění osob je výrazně náročnější než přesun předmětů, v neposlední řadě spotřeba magické síly je několika násobně vyšší. Což velmi vymezuje skupinu lidí schopných praktikovat tento typ přemístění. Setkáte se s tím u mágů a několika nejnadanějších čarodějů třetí úrovně. Velmi důležité je, že musíte znát absolutně přesně místo, kam se chcete přemístit. Na rozdíl od přemísťování většiny věc, kde není úplně potřeba takové přesnosti. A na konec přemístění osob je i přese všechno velmi nebezpečné. Existuje mnoho věcí, co se mohou pokazit a v tomto případě to znamená smrt vaší či kohokoliv jiného. Proto se tomu typu přesunu všichni většinou vyhýbají a praktikují ho pouze v případě, pokud není jiného zbytí. Nikdy nezapomeňte, že přemístění zvířat a lidí se nijak od sebe neliší, stále se jedná o přesun živé bytosti.
Přivolání, neboli prví typ magie přemístění, se používá, pokud chcete přesunout neživou věc k vám. Abyste provedli úspěšně přivolání, musíte znát přesnou podobu předmětu. V případě, že znáte přesné místo, kde se daná věc nachází, vybavte si co nejpřesněji prostor obklopující předmět. Pak už jen zbývá vložit dostateční množství magie do představy, jak daná věc z jednoho místa zmizí a objeví se ve vašem okolí. Nedoporučuji představu zjevení se předmětu do vaší ruky po dobu, dokud magii přemístění plně nezvládnete. Mohlo by se vám při nepovedeném pokusu stát, že se věc nezjeví na ruce, ale a v ruce, což může být velmi bolestivá záležitost. Může nastat situace, že nebudete znát přesnou polohu přivolávaného předmětu. V takovémto případě dojde k přivolání předmětu z neznámého místa. Spotřeba magické sily je sice nižší než z místa konkrétního, ale podle nepsaný pravidel čarodějů je to považováno za neetické, protože se jedná svým způsobem o určitý typ krádeže. Ale na druhou stranu v případě nouze, řada čarodějů bez zaváhání provádí přivolání předmětů z neznámého místa. Podle dalšího nepsaného pravidla čarodějů, ostatní nad takovými činy provedenými ve vypjatých chvílích zavírají oči. Důležitým pravidlem při přivolávaní je braní v potaz jak velký je předmět a jak daleko se nachází, protože čím je velikost a vzdálenost větší bere přemístění exponenciálně více sil. Magie je většinou pro čaroděje jedinou ochranou a je velmi nebezpečné spotřebovat své síly na jediné kouzlo. Proto bych byl velmi nerad, pokud by vás byť jen napadlo přemístit si cokoliv k sobě, co jste doma v Enedasu zapomněli.“ Při poslední větě se Merik významně podíval na Lorika.
Pak pokračoval. “Odvolání, čili druhý typ magie přemístění, je přesun neživého předmětu od vás pryč. Odvolání spotřebovává méně sil než přivolání, především protože většina čarodějů je líná a je jí jedno kam danou věc od sebe přemístí. Pokud však chcete provést odvolání na vámi známé místo, provedete přesun jako při přivolání, jen směr procesu je obrácený. Spotřebujete tak více svých magických sil, ovšem snížíte tím riziko, že s daným předmětem pokud se s ním více již nechcete střetnout, se skutečně nepotkáte o kousek dál. Stejně jako u přivolání tak i odvolání platí pravidlo, čím je předmět větší a vzdálenost delší spotřeba sil výrazně roste.
Závěrem bych chtěl dodat poslední věc týkající se přemisťování lidí. Jedno z mnoha nepsaných pravidel čarodějů říká, že je neetické přemístit člověka bez jeho vědomí a souhlasu. Pokud někdy v budoucnu přemístíte někoho, aniž by to dopředu aspoň tušil, ať už půjde o někoho vám blízkého či nepřítele, ohrožujete tím svůj život nebo v lepším případě postavení, pokud se o tom ostatní čarodějové dozvědí,“ domluvil už trochu ochraptělým hlasem Merik a znova vážně pohlédl na Lorika.
Ten jeho pohled velmi dobře pochopil a úsečně pravil. „Neboj, pochopil jsem.“
„Přemisťování zní celkem jednoduše na rozdíl od přeměny. Ale předpokládám, že to nebude tak jednoduché, neberu-li v potaz velkou spotřebu magické síly,“ uvažoval nahlas Akael, jak měl poslední dobou ve zvyku.
„Jednoduché to opravdu není. Pro začátek bych vám poradil pokoušet se o přesun malého předmětu ve vašem blízkém okolí,“ doporučil oběma svým žákům mág.
„A jablko bude opět tím nejlepším předmětem pro vyzkoušení si magie přemístění v praxi,“ žertoval Akael.
„Tentokrát nechávám na vás, co si vyberete,“ pravil Merik s úsměvem, který se pokusil zprvu skrýt, ovšem neúspěšně. Akael vybuchl smíchy, v zápětí následován Lorikem.