Velmi děkuji všem komentujícím - Amane, Morgana Le Fay a Nadin.
Kapitola 12 – Přeměny
„Meriku prosím! Pojeďme západní cestou, východní si zbytečně zajedeme. Král Victor II by to určitě pochopil,“ Lorik dělal smutné oči a snažil se přemluvit Merika ke změně trasy. Dnes to byl minimálně pátý pokus a celkově přibližně čtyřicátý od doby, co opustili hory a sjeli do údolí ležící v Typiiském království. Princ prosil, škemral, žadonil, ale marně. Merik rozhodl, že pojedou přes hlavní město Lakmar a jakmile se on jednou rozhodl, nedalo se s tím už nic dělat.
Ještě před rokem by Lorikovi bylo jedno, kudy pojedou, ovšem v současnosti už nikoliv. Na Lakmaru princi samo o sobě nesešlo ani dnes, zásadní problém spočíval v přítomnosti krále včetně celé jeho rodiny zahrnující dvanáctiletou princeznu Juliánu, která se na začátku zimy stala Lorikovou nedobrovolnou snoubenku.
Princ dosud svoji nastávající neviděl a bláhově doufal, že tomu tak zůstane i nadále. Akael svého kamaráda chápal. Nijak se nedivil jeho tajným přáním vykroutit se ze sňatku připraveného na jeho dvacáté první narozeniny. Na druhou stranu mu bylo jasné, že Lorik moc dalších možností nemá, pokud chce dostát svým budoucím královským povinnostem.
„Ne, bylo by velmi neslušné projet touto krajinou a nepozdravit krále a vaší snoubenku. Obzvláště když o naší cestě přes tuto zem již dávno vědí, díky dopisu od vašeho otce, princi Loriku,“ odpověděl už po několikáté s překvapivou trpělivostí mág a dodal. „Ke všemu jsem Oliendrovi osobně slíbil, že se sám postarám o to, abys Juliánu poznal.“
Lorik se při vyslovení princeznina jména na Merika nešťastně podíval. Téměř vypadal, že se rozpláče, na rozdíl od dřívějška, kdy se vždy snažil místo zadržení slz vymyslet nějaký protiargument. Rezignoval, což nepovažoval Akael za dobré znamení, byl si dopředu dobře vědom toho, co bude v nastávajících dnech následovat. Lorik dokázal být velmi nepříjemný, když chtěl. A tak předpokládal, že budoucí třítýdenní cesta bude díky tomu o mnoho horší než přechod Tantaiaských hor, kde jim cestu stěžoval pouze silný déšť a noční mráz.
Uběhl týden od doby, kdy se Lorik rozhodl Merika a Akaela ignorovat. Celé dny mlčel, a když už se výjimečně rozhodl promluvit, stálo to za to.
„Meriku máš nás naučit používat magii a zatím jsi nám nic neukázal natož, abys nám něco o magii řekl!“ Vyštěkl princ do mágových zad, který jel právě před ním.
„Máte pravdu princi Loriku. Myslím, že bych to měl napravit. Dneska vám tedy povím o pravidlech magické přeměny,“ odpověděl Merik s klidem jemu vlastním, aniž by se ohlédl. Lorik se nezmohl ani na jediné slovo a zčervenal zlostí. To Akaelovi nemohlo uniknout a na obličeji se mu objevil škodolibý usměv. Bohužel si toho jeho kamarád všiml a z očí mu pomalu začaly létat blesky, jak se na něj vztekle podíval.
Oční souboj přerušily až mágova slova.
„Magie pracuje na principu rovnováhy, jako sama příroda a obě spolu koexistují v naprostém souladu. Vezmeme-li si například jablko … ,“ musel náhle přerušit svá slova Merik kvůli princi, který neodolal a skočil mu do řeči.
„Proč všichni, když chtějí něco vysvětlit se rozhodnou danou problematiku demonstrovat vždy na jablku,“ vyštěkl Lorik,stále si držel svůj nepříjemný tón.
„Princi, copak nevíte, že skákat druhým do řeči je neslušné,“ plísnil ho na oplátku Akael, kterému se ani v nejmenším nezamlouvalo přerušení mistrových slov.
Merik počkal ještě minutu poté, co oba chlapci ztichli, a začal vykládat od začátku. „Stejně jako příroda má svá pravidla a zákony, má je i magie. Z ničeho nemůžete získat něco. To je první a nejdůležitější pravidlo. Za druhé, pokud chcete něco získat pomocí přeměny, musíte si nejprve vybrat jiný předmět stejného skupenství jako věc, kterou potřebujete. Z plynu můžete získat pouze jiný plyn, z kapaliny jinou kapalinu a z pevné látky jinou pevnou látku. Uvědomte si, že žijící organizmy jsou tvořeny převážně z vody, z toho vyplívá, že možnosti použití magie u nich jsou daleko širší než u neživých předmětů. Poslední třetí pravidlo je často velmi podceňováno. Říká, že lze získat předmět pouze s podobnou hmotností, jako je výchozí předmět. Například jablko nemůžete přeměnit na meč. To prostě nejde, ať se budete snažit jakkoliv. Velmi snadno ho však přeměníte na hrušku. Trochu obtížněji třeba na kousek masa,“ domluvil mág a ohlédl se za Akaelem, který na něj velmi zamyšleně hleděl.
„Mohu získat z jablka pomocí magie jablečný mošt? A pokud ano, je to lehčí nebo těžší než jeho přeměna v maso?“ Dotázal se Akael.
„Mošt z jablka získat můžeš. Síla, která je k tomu potřeba však neodpovídá výsledku. Svých sil spotřebuješ více, než jeho přeměnou v jakoukoliv jinou potravinu. Vše vychází z toho, že spotřebovaná energie na výrobu šťávy z jablka nemagickým způsobem je nižší. Magie je totiž svým způsobem opakem přírodních sil. Co s přírodními silami zvládneš snadno, magií to uděláš obtížně nebo vůbec. A obráceně, na co jsou zákony přírody krátké, magie hravě zvládne. Připomínám vám, že mluvíme pouze o přeměnách. Existuje mnoho dalších způsobů použití magie, jako například přemísťování, ale o tom vám povím, až oba zvládnete aspoň trochu uspokojivě přeměnu,“ dokončil svou dnešní hodinu Merik.
„Myslím, že jsem to pochopil,“ zamyšleně konstatoval Akael a zahleděl se do dály. Tak si ani nevšiml Merika, když začal prohledávat kapsy, kterých měl uvnitř svého pláště poněkud požehnaně. Aby toho nebylo málo, jeho snahu mu ještě komplikovala jízda na koni. Po chvíli zápolení se svým oděvem vyndal ruku s vítězoslavným úsměvem. Konečně našel předměty, co hledal a jeden hned podal svému zvědavému žáku, který opět pro své myšlenky ignoroval svět okolo. Vnímat začal, až když mág promluvil.
„Na, vezmi si to,“ se zvýšeným hlasem konstatoval a strčil chlapci do ruky stříbrný přívěšek malého dráčka zavěšeného na delším řetízku.
„Je to, to co si myslím?“ Pravil zaskočeně Akael a fascinovaně hleděl na přívěšek ve své ruce. Mezitím byl Lorikovi vtisknut do ruky stejný předmět. Ten se na něj jen zběžně podíval a pověsil si ho na krk.
Přívěšek byl dokonalý, lidská ruka ho mohla zhotovit jen velmi obtížně. „To byl důvod, proč jsme šli do Matiasu?“ Ptal se udiveně Akael.
„Ano, byl to jeden z důvodů této zajížďky,“ nečekaně zodpověděl chlapcovu otázku mág. Akaelovi nezáleželo už na tom, že těch důvodů bylo více, jak v odpovědi bylo naznačeno. Jeho myšlenky se už dávno ubíraly jiným směrem. „Pokud si dobře vzpomínám tak já ani Lorik bychom magické zesilovače potřebovat neměli?“Vyslovil jednu ze svých myšlenek nahlas a tázavě se podíval zda-li bude i tato otázka zodpovězena.
„Nepotřebujete je, ale bude to dobrá učební pomůcka. Trochu vám usnadní vaše začátky, ušetří část vašich sil, protože každý začátečník vkládá do svých kouzel zbytečně více sil než je třeba. V neposlední řadě v případě nebezpečí pomůže oklamat nepřítele ohledně rozsahu vašich magických sil, což vám může poskytnout nutnou výhodu pro vaše vítězství, obzvláště pokud budete čelit silnému, zkušenému nepříteli,“ pravil s klidem Merik a dodal. „Pro začátek bych byl rád, kdybyste se naučili vnímat moc vašich přívěšků. Nemělo by to být pro vás příliš obtížné. Co však pro vás bude o mnoho těžší, je osvojení si schopnosti magické přeměny. Pokuste se přeměnit tyto jablka na hrušky.“
„Ale jak?“ Zajímal se Akael a zkoumavě pozoroval postarší, již zkrabatělé, původně sytě červené jablko ve své ruce, které po něm Merik během své řeči hodil.
„Na to budeš muset přijít sám,“ odbyl ho mág.
Za jejich zády zaslechli Lorikův škodolibý smích. Což nečekaně Akaela potěšilo. Neslyšel prince smát se už velmi dlouho, nezáleželo na tom, že se posmíval právě jemu. Důležité bylo, že se mu po dlouhé době začala pomalu vracet dobrá nálada a to bylo hlavní. Cesta před nimi se začala zdát o hodný kus kratší než ještě před pár hodinami.