Zatímco jsi spal - Kapitola 7

ZJS

 

Kapitola 7

 

Měsíce plynuly nezastavitelnou rychlostí. Lily už dávno oslavila své šesté narozeniny a čas se nezastavoval. Už zbývalo jen pár týdnů, než nastoupí na základní školu. Do této doby Harry ani netušil, že nějakou základní školu kouzelníci mají, ale bylo to logické. Kde jinde by se děti z kouzelnických rodin naučili číst, psát a počítat? Ne všichni rodiče měli čas je to naučit či peníze, aby jim zaplatili soukromé učitele. Sice by Lily mohl učit on, ale vzhledem k tomu, že škrábal jak kocour a ani sám po sobě nedokázal mnohdy přečíst, co napsal, nebyl by to moc dobrý nápad. Ke všemu takto Lily alespoň získá více přátel svého věku, protože krom jediné byli všichni její přátelé výrazně starší než ona. Jedinou svou vrstevnici potkala v Prasinkách a od té doby se staly nejlepšími kamarádkami a nemohly se dočkat, až spolu nastoupí do školy.

Základní škola v Prasinkách byla skutečně malá a navštěvovalo ji jen pár dětí. Nacházela se v jedné málo frekventované uličce a od běžného rodinného domku byla téměř k nerozeznání. Jen malá cedulka u branky poukazoval na to, že jde opravdu o školu. Její lehká přehlédnutelnost byla pro Harryho jedinou omluvou, že o ní ani v nejmenším netušil, ač byl v Prasinkách už tolikrát.

Ano, toto všechno ho přivádělo k jedné věci, kterou bylo třeba vyřešit - co bude dělat on, až začne Lily chodit do školy?

„Severusi, můžeme si promluvit?“ Nakoukl do jeho pracovny poté, co konečně uložil jejich dceru do postele. Dnes se jí opravdu nechtělo jít spát, zahnat jí tedy nebylo vůbec jednoduché.

„Jistě. Děje se něco?“ zajímal se s lehkou obavou v hlase. Harry se tvářil nezvykle vážně.

„Říkal jsem si, že bych byl rád nějak užitečný, až začne Lily chodit do školy. A tak, když ti teď odchází profesor létání, jsem si myslel, že bych to volné místo rád vzal. Jestli mi to dovolíš,“ nesměle se vymáčkl.

Bradavický ředitel si ho vážně přeměřil pohledem.

Ale on se nedal. „Létání je předmět s nejméně hodinami a ke všemu je magicky téměř nenáročný. Mohl bych to dělat,“ bránil se. Jeho magie byla teď sice slabá, ale polštářová kouzla a podobné nutné věci, kdyby se při hodině něco stalo, zvládal. Sám si to několikrát zkoušel, než šel s touto žádostí za Severusem.

„A Lily bych i tak stíhal vodit do školy a vyzvedávat, když si trochu pohrajeme s rozvrhem,“ dodal. Už před časem mu sám od sebe dobrovolně slíbil, že si to vezme na starost on.

„Jsi si jistý, že to zvládneš?“ ujišťoval se.

Harry odhodlaně přikývl.

„Tak dobře, to místo je tvoje, ale varuji tě - žádné předvádění! Žádné krkolomné kousky. Jestli se něco takového ke mně dostane, letíš!“ varoval ho.

Harry vyděšeně polkl. „Z Bradavic?“

Severus by v tu chvíli ze samé frustrace zaúpěl nahlas, ale raději tomu odolal. Byl to jen Harry nebo to platilo všeobecně pro všechny nebelvíry, že byli tak žalostně natvrdlí, obzvláště týkalo-li se to určitých věcí? „Jen z pozice učitele,“ ubezpečil ho. „Myslíš, že po tom všem bych tě jen tak pustil a vyhodil tě odsud?“ zeptal se, než se zvedl, obešel stůl a přistoupil k Harrymu. Lehce se dotkl dlaní jeho tváře a přizvedl mu obličej.

„Myslíš, že bych se dokázal jen tak vzdát někoho, koho miluji?“ zašeptal a poprvé v životě se ho odvážil políbit. Už dlouho to chtěl udělat, ale doposud k tomu nenašel dost odvahy a nenalezl ani vhodnou příležitost. Už dávno se naučil, že si Harry jednoduchých náznaků a skrytých věcí mezi řádky jednoduše nevšimne.

Harrymu se při tom něžném, krátkém polibku, který by se dal spíše připodobnit k letmému dotyku rtů, překvapením rozšířily oči. Zaskočilo ho to. Čím déle se Severusem žil, tím více si uvědomoval, že má toho muže rád, ale že jsou mu stejné city, možná v ještě hlubší formě, opětované, toho si vůbec nevšiml. Možná i proto, že se je obával hledat se strachem, že nebudou opětovány. Muž však byl mnohem dál, než doposud došel on. Kdy se tak stalo? zajímalo ho. Ani si zprvu neuvědomil, že svou otázku vyslovil nahlas.

„Kdy?“ vydechl.

„Zatímco jsi spal,“ odpověděl mu Severus a políbil ho podruhé, tentokráte mnohem hlouběji a déle. Pro Harryho to bylo zcela neznámé území, ale nebál se ho blížeji prozkoumat a i on se do polibku po krátké nejistotě vložil.

Ani jeden z nich si nevšimli páru očí, které v ten moment nakoukly do pracovny.

Otec Lily zapomněl přijít dát pusu na dobrou noc, a tak se rozhodla dojít si pro ni sama. Rozmyslela si to však, když své dva rodiče viděla spolu, a rozhodla se je nerušit. Ještě nikdy si nedávali pusinky na dobrou noc.

To bylo dobré znamení. Kamarádky jí říkala, že její rodiče mají společný pokoj, ne jako ti její, a že její táta spí jinde, většinou na gauči, jen když se na něj maminka moc zlobí. Nechápala, proč její rodiče spí odděleně, když se na sebe evidentně nezlobí, ale říkala si, že počká, a až budou mít i oni společný pokoj, nakreslí jim obrázek toho, co by si poslední dobou moc přála - sourozence.

Sice ani ona ani kamarádka nevěděly, jak se přesně miminka dělají, ale prý se tak děje v noci pokoji rodičů. Lily nepochybovala, že otec bude vědět, jak na to, přeci jen tu už byla ona, ne? Moc by si mladší sestřičku nebo bratříčka přála. No, a kdyby to nakonec přece jen nevyšlo a nepovedlo se, i když to mezi rodiči bude v pořádku a budou spát spolu v pokoji, je tu ještě Santa Claus.

Posledně, když mu na Vánoce za tatínkovy pomoci psala dopis o tom, co by si přála, řekl jí, že seznam dárků nemůže být moc dlouhý, protože Santa Claus má moc splnit jen jedno přání, takže když příští Vánoce bude mít jen jedno jediné přání a bude hodná, což rozhodně bude, protože chce, aby se to přání splnilo, nezbude Santa Clausouvi nic jiného, než jí ho vyplnit.

Lily se se spokojeným výrazem po špičkách vydala do svého pokoje, tiše za sebou zavřela a zavrtala se zpátky pod peřinu. S myšlenou, že se konečně začíná její plán na sblížení rodičů dařit, usnula.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla