Zatímco jsi spal - Kapitola 5

ZJS

 

Kapitola 5

 

„Lily, je nejvyšší čas jít!“ netrpělivě zavolal na svou pětiletou dceru, když se díval, jak zaníceně čárá po papíře žlutou pastelkou.

„Už to skoro mám,“ oznámila mu, aniž by od svého uměleckého díla vzhlédla, a stále si ho pečlivě zakrývala rukou, aby si ho nemohl pořádně prohlédnout. Ale i tak Severus dokázal rozpoznat sluníčko, které právě v rohu papíru vehementně vybarvovala.

„Hotovo,“ po necelé minutě hrdě pronesla a s obrázkem v ruce k němu přispěchala ke krbu.

„Konečně,“ zabručel Severus tiše, aby ho nemohla slyšet, a už se ji chystal zvednout do náruče.

„Já sama,“ domáhala se.

Severus se napřímil a okamžitě její přání zamítl: „V žádném případě, mladá dámo, až budeš větší.“

„Já už velká jsem,“ oponovala.

„Ale ne dost,“ pronesl, ale rozhodl se učinit malý ústupek. Vstoupil do krbu, Lily si pevně přitáhl ke svým nohám a společně je odletaxoval ke svatému Mungovi.

Lily se na něj podívala tím svým nazlobeným výrazem, který mu říkal, že to nebylo přesně to, co chtěla, ale naštěstí mu bylo obratem vše zapomenuto. Šťastně se rozzářila a rozeběhla se známou chodbou.

„V nemocnici se neběhá!“ zavolal na ni, ale věděl, že to bylo marné. Tohle se dělo během posledních návštěv pořád. Vždy se tolik těšila, že bylo těžké ji pak za něco peskovat, takže se jeho výchovná upozornění vzhledem k jeho nedostatku důrazu vždy míjela účinkem.

Pomalým krokem vyrazil za ní. Dohnal ji až u zavřených dveří do pokoje, kde na něj vždy poslušně čekala. Alespoň v tomto ho poslouchala a bez něj nikdy nevešla dovnitř, trochu si pro sebe oddechl.

„Mami, mami, mám pro tebe nový obrázek!“ radostně zvolala a, jen co otevřel dveře, vřítila se dovnitř a vyrazila k jedné z ještě zcela nezaplněných stěn.

Celý pokoj byl vyzdobený jejími obrázky a to i z dob, kdy se teprve učila malovat a její kresby byly spíše barevnými čáranicemi nepřipomínajícími nic konkrétního.

Lily přiložila obrázek na stěnu a Severus se chopil hůlky, aby ho k ní jednoduchým kouzlem připevnil, ale dříve než to stačil udělat, Lily odtáhla ruce od obrázku, který k Severusově velmi milému překvapení držel sám.

Lily se na něj se zářivým úsměvem podívala a jeho to zahřálo u srdce. Už několikrát byl svědkem její spontánní magie, ale toto bylo něco úplně jiného. Žádný nahodilý kousek. Poprvé použila svou magii zcela záměrně s jasným úmyslem a ke všemu dokonce i uspěla. Bylo to neuvěřitelné, překvapující a pro něj, jako jejího otce, velmi příjemné zjištění. Jednou z ní bude zajisté mocná čarodějka. Byl na ni nevýslovně hrdý.

Schoval hůlku a konečně si pořádně prohlédl dotyčný obrázek. Byly na něm vyobrazeny tři postavy. Jedna, ta nevyšší, byl on a za ruku držel uprostřed stojící Lily, která svou druhou rukou svírala třetí postavu, která neznázorňovala nikoho jiného než Harryho. Za nimi byla vyobrazena Bradavická brána, pod nimi několik kytiček a vlevo nahoře bylo vmáčknuto už na dost zaplněném obrázku ještě sluníčko se zářivým úsměvem.

Lily přihopskala k posteli, posadila se na jednu ze dvou prázdných židlí a tázavě se na něj podívala, jestli se k  ní konečně připojí. Ještě se nestačil ani pořádně posadit a už tím svým zvídavým hláskem spustila: „Tati, proč naše maminka jako jediná vypadá jako muž?“ zajímala se a Severuse rázem polil studený pot. Tuto otázku už očekával velmi dlouho a tiše doufal, ač mu bylo jasné, že je to zcela nevyhnutelné, že nikdy nepadne, nebo až za velmi dlouho dobu, až nastane na otázky takovéhoto typu vhodná příležitost, ale ta by vzhledem k okolnostem asi nenastala nikdy.

„Protože je to muž,“ stručně jí odvětil.

„A proč je naše maminka muž a ostatní jsou ženy?“ zajímala se dál, čímž neúmyslně přiměla svého otce, aby ještě více pobledl.

Děsil se takovýchto dlouhých hovorů začínajících bez ustání tím jediným slůvkem: ,proč‘. Bylo těžké uspokojit Lilyin zájem, když se dožadovala vysvětlení na téma, na něž byla prozatím příliš malá a nedokázala je řádně pochopit. Jako například toto.

„Prostě to tak je. Vysvětlím ti to, až budeš o něco větší,“ pokusil se ji odbýt a zalitoval, že na ni nijak nezabírají přísné pohledy, které všechny jeho studenty vždy zaručeně připravily o řeč.

„A proč?“

„Protože tvá maminka je velmi výjimečná,“ zkusil to odjinud odevzdaným hlasem a velmi úlevně si oddechl, když zpozoroval, že toto díky Merlinovi zabralo.

„Kdy půjde maminka konečně s námi domů?“ zajímala se obratem poté, co se její pohled na krátko stočil k posteli, než se zpátky zafixoval na otcovu tvář.

„Až se vzbudí,“ pokoušel se jí vysvětlit.

„Ale už je vzhůru,“ namítla. „Viděla jsem, jak pohnula rukou.“

Severus na ni vytřeštil oči a pak krátce těkl pohlédl na Harryho klidnou, spící tvář, která se v ten okamžik právě na prchavý moment změnila. Harryho víčka se slabě zachvěla. Vyskočil prudce na nohy. Byl jsem tak zaneprázdněný naším hovorem, že mi něco tak důležitého naprosto uniklo, uvědomil si šokovaně a z části káravě k sobě samému.

„Počkej tady! Dojdu pro doktora,“ přikázal jí s naprostou jistotou, že ho do puntíku poslechne, a rozběhl se, ano rozběhl, žádná rychlá chůze, ale skutečný nefalšovaný běh. Byl nevýslovně šťastný. Harry se konečně začal probouzet! Těšil se, až bude moci do těch nádherně zelených očí pohlédnout, promluvit s ním, ukázat mu Lily a s hrdostí mu povyprávět o všem, co jejich dcera už teď dokáže a co všechno spolu za ty roky zažili.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla