Zatímco jsi spal - Kapitola 4

ZJS

 

 

Kapitola 4

 

Čas letěl nezastavitelnou rychlostí a Lily už stihla před dvěma dny oslaviti své první narozeniny. Severus by to sice nikdy nepřiznal nahlas, ale nebýt jí, asi by nikdy nezískal tolik skutečných přátel, kolik jich měl teď. Po Albusově smrti vůbec nepočítal s tím, že bude ještě někdy nějaké mít. Nicméně ta malé vše změnila, a ač to bylo obtížné přiznat, byť i jen sám sobě, byl jí neskonale vděčný a stejně tak i jim. Bez nich by své rodičovství a práci nikdy nemohl skloubit dohromady natolik, aby zvládal oboje najednou na takové úrovni, jak si obě věci zasloužily.

Hodně lidí se mu snažilo pomoci, ač to bylo pro něj sebe víc šokující, ale vyjímaly se nad nimi čtyři osoby a těm byl nejvděčnější. Na prvním místě tu byla Minerva, která na sebe sama od sebe převzala nemalou část jeho nekonečné administrativy, ač to znamenalo vysedávat dlouho do noci nad stolem a o půlnocích ještě na poslední chvíli doopravovat testy a úkoly studentů. Pak tu byla Poppy, která mu velmi pomohla s malou a ukázala mu, jak se o ni má správně postarat, a uklidňovala ho, když po nocích začal zmatkovat a vyvádět, když Lily začaly růst první zuby a její usedavý pláč ho vyděsil natolik, že jí ihned poplašeně volal. No a pak to byl překvapivě Neville a jeho žena Lenka.

Ani ve snu by ho nenapadlo, že to bude právě Longbottom, kdo mu bude tak nápomocný. Váhal, když se mu přihlásil na pozici učitele Bylinkářství, ale nakonec mu vzhledem k tomu, že neměl moc na vývěr a on tento předmět skutečně miloval, dal šanci. A teď rozhodně nelitoval. Stejně jako v případě Lenky a Věštění. Ne že by teď měl tento předmět nějakou převalnou úroveň, ale alespoň to bylo o něco málo lepší, než dřív.

„Lily!“ zakřičel Severus a zvedl se od stolu, ke kterému se jen na malou chvíli rozhodl usednout.

Lily se už sice před týdnem naučila chodit, ale vzhledem k tomu, že její chůze byla prozatím dosti vratká, upřednostňovala prozatím pro rychlé přesuny lezení. V čemž byla rozhodně přeborník. Stejně jako teď byla takový malý sprinter. Štrádovala si to od hraček, o něž velmi rychle ztratila zájem, přímo k jedné z knihoven a Severus nepochyboval o tom, co zamýšlí.

Milovala knihy stejně tak vroucně jako Harry a tak je s oblibou likvidovala. Tiše doufal, že touto dobou budou mít už toto období za sebou, ale evidentně stále milovala zvuk trhajícího se papíru.

Zpočátku si po prvním incidentu naivně myslel, že obyčejné kouzlo zachrání další svazky před osudem toho prvního, jehož dohromady po jejím útoku řádně nedalo dohromady ani opakované Reparo, ale mýlil se a z tohoto omylu ho Lily velmi rychle vyvedla. Po pár dnech se zmocnila dalšího výtisku s naprostou lehkostí, jako by na něm žádná ochranná kouzla nikdy nebyla. A tak musel nakonec sáhnout po tradičním mudlovském způsobu a nejspodnější dvě police vyklidit. Naneštěstí Lily velmi rychle rostla.

Doběhl k ní v okamžiku, kdy se jeho drahá dcera s naprostou jistotou s oporou postavila a začala se natahovat tou svou malou ručičkou po knize v polici, jejíž výše mu doposud přišla naprosto bezpečná. Bude muset vyklidit i tyto řady, ale kam ty všechny knihy vzhledem k tomu, jak rozsáhlou knihovnu měl, přemístí, netušil. Bolelo ho srdce při představě přesunu knih do školní knihovny, ale vzhledem k dosavadnímu vývoji událostí se to zdálo jako dočasně jediné řešení, co mu zbylo.

„Lily, to nesmíš,“ káravým hlasem jí připomněl, ale sám věděl, že to bylo marné, a zvedl jí do náruče. Odměnou za jeho starost nejen o ni, ale i o své knihy, mu byl nešťastný výraz a znatelné natahování předcházející budoucí pláč. Jediné, co ho od téměř nevyhnutelného nářku zachránilo, byl letax. Zahučení v krbu jeho dceru natolik upoutalo, že rázem zapomněla na to, co měla v plánu.

Do ředitelské kanceláře konečně dorazil Neville.

„Omlouvám se, že jdu pozdě. Trochu jsem se zapomněl ve skleníku,“ přiznal a oprášil ze sebe zbytky popela, co na něm ulpěl.

„Pohlídáš ji, prosím? Za hodinu budu zpátky,“ požádal ho nijak nepřekvapený Severus. Nebylo to poprvé, co se něco takového stalo. Dříve by ho opravdu rozčílilo, že musel čekat, ale teď… Ke všemu pokud oni dva měli něco někdy skutečně společného, tak to byla láska k jejich oborům a Severus plně rozuměl tomu, že člověk při takových chvílích někdy jednoduše zapomene na čas.

Nevillův kajícný výraz trochu zvážněl. „Jistě, rád, ale nechceš jí vzít tentokrát sebou?“ nadnesl.

Už toto téma předtím několikrát nakousli, ale teď poprvé mu to sdělil zcela otevřeně, což Severuse trochu zaskočilo vzhledem k tomu, s jakou opatrností se tomuto tématu doposud věnovali. „Je ještě příliš malá,“ namítl pochybovačně.

„Měla narozeniny,“ připomněl. „Ke všemu se někdy začít musí a Harry by měl určitě radost.“ Krátce se odmlčel a pak nabídl: „Doprovodil bych tě. Dlouho už jsem se nestavil za rodiči.“

Severus se nad tím ještě jednou zamyslel a nakonec si povzdechl. „Dobře. Počkej na mě, převléknu ji.“

O půl hodiny později s Lily v náručí vstupoval do nemocničního pokoje. Na jednu stranu byl Severus poměrně rád, že už se Harry nachází v oddělení, kde pacienti nevyžadují takovou intenzivní péči, ale na druhou stranu mu nebylo moc příjemné, že sem už mohla na návštěvu širší skupinka lidí, což znatelně zvyšovalo riziko toho, že se sem novinářům podaří jednou přeci jen dostat. Nebyli ničím jiným než supy přiživujícími se na neštěstí jiných a Severus nikdy neopovrhoval nikým více než jimi.

Usadil se na židli postavenou u Harryho postele a nechal Lily, aby se pohodlně uvelebila na jeho klíně. Všichni se mu už několikrát snažili vnutit názor, že když je někdo v bezvědomí, dokáže do jisté míry vnímat své okolí, a proto je dobré na něj mluvit. Nevěřil tomu, ale i tak, když si byl jistý, že není nikdo v dohledu, Harrymu vyprávěl o jejich dceři, jaké děla velké pokroky a jak rychle roste.

„Dnes jsem vzal Lily s sebou. Už je z ní velká slečna, když už oslavila své první narozeniny,“ pronesl a uvolnil jednu ruku, mezi tím co druhou o něco bezpečněji přidržel dcerku na klíně, aby náhodou nespadla, a jemně sevřel ve své dlani tu Harryho. „Skřítci ji upekli dvoupatrový čokoládový dort. Úplně se jí rozzářily oči, když ho viděla. Myslím, že lásku k této pochutině jednoznačně zdědila po tobě,“ trochu pobaveně začal vyprávět zážitky z posledních dní.

Chvíli Lily vydržela sedět v klidu, ale pak se začala nudit a vrtět.

„Lily, tam nemůžeš!“ vyhrkl Severus v momentě, kdy zaznamenal, jak se začíná sápat k posteli s úmyslem na ni přelézt. S mírnou lítostí postil Harryho ruku, aby ji pevněji objal a lépe přidržel na svém klíně.

O zlomek vteřiny později zaznamenal, že se dveře za jeho zády pohnuly. Bylo jen otázkou času, kdy mi dojde štěstí a s někým se tu potkám, ale proč právě teď? v duchu si zasteskl.

Něčí pohled se mu nepříjemně zabodl do zad. Severuse to přimělo ochranářsky přimknout svou malou dcerku k hrudi a prudce se postavit.

Hůlka mu okamžitě vklouzla do ruky, když spatřil mezi dveřmi stát rozzuřeného Ronalda Weasleyho.

Od té doby, co se ten zrzek vrátil do Británie a zjistil, co se Harrymu stalo, nedal mu pokoj. Neustále se domáhal toho, že bude vychovávat jeho dceru společně s tou vševědkou, ač na to neměl sebemenší právo, ale to mu bylo evidentně úplně jedno. Dokonce to dohnal až tak daleko, že skončili před soudem, ale vzhledem k tomu, že biologické testy mluvily jednoznačně a prokázaly jeho nepopiratelné otcovství, byl to velmi krátký proces a zrzek měl smůlu. Naneštěstí se nehodlal své nebelvírské umíněnosti jen tak vzdát a odmítal vidět pravdu. Došlo to tak daleko, že dostal od soudu zákaz se přibližovat k Bradavicím a nakonec i dokonce do Prasinek.

„Dej jí sem! Nemáš na ni sebemenší právo!“ vřeštěl a vytáhnul hůlku. Bylo to poprvé, co malou Lily skutečně viděl.

„Ještě krok, pane Weasley, a budete litovat, že jste se kdy narodil,“ nebezpečným hlasem na něj zasyčel a natočil se k němu bokem, aby co největší možnou částí svého těla zakryl dceru, kterou si okamžitě na své hrudi přemístil na stranu.

„Rone, dost! To stačí! Schovej tu hůlku,“ snažila se ho Hermiona přimět k rozumu, ale zrzek viděl rudě.

„Vřele bych vám doporučil poslechnout slečnu Grangerovou,“ doporučil mu tichým, temným hlasem.

„Paní Weasleyovou,“ automaticky ho opravila Hermiona, aniž by na sobě něco nechala zdát, a opatrně sáhla po ruce svého manžela, která stále křečovitě držela hůlku připravenou k okamžitému boji. „Jsme v nemocnici, je tu malé dítě a Harry,“ připomněla mu.

Na chvíli zavládlo v místnosti dusivé ticho, ale nakonec zmizela jedna a následně i druhá hůlka.

„Pozítří zase přijdeme,“ špitl Severus ke spícímu tělu a poté, co mu ti dva uvolnili cestu, odkráčel na chodbu, kde se po pár krocích zastavil a ohlédl.

„Varuji vás, ještě se jednou, pane Weasley, bude něco takového opakovat a zažaluju vás za ohrožování a pokus o únos. Věřte mi, tentokrát byste se z toho nedostal tak snadno,“ přislíbil mu. „Možná byste si už teď mohl v Azkabanu zarezervovat nějakou pěknou celu, míníte-li v tom nadále pokračovat. Některé jeho obyvatele by jistě velmi potěšila vaše společnost. Jistě se tam už dlouho nudí,“ zauvažoval nahlas s lehce pozvednutím koutkem rtů.

„Už se to nebude nikdy opakovat,“ kvapně mu přislíbila Hermiona a natlačila svého manžela i trochu proti jeho vůli do nemocničního pokoje.

Severus se celý rozzuřený vrátil okamžitě do Bradavic. Ač se snažil na to sebe víc nemyslet, byl rozlícený z toho, že se ten zrzek opovážil překazit Lilyinu první návštěvu u Harryho. Umínil si, že se tam hned zítra vrátí a oběma to řádně vynahradí.

Po chvíli zahučel letax a zpátky se vrátil i Neville.

„Jak to šlo?“ ihned se zajímal.

„Weasley,“ temným hlasem pronesl Severus.

Nebylo potřeba dodávat nic dalšího. Profesor Bylinářství si moc dobře dokázal představit, co se tam asi odehrálo. Věnoval muži soucitný pohled a v duchu zauvažoval, že si bude se svým bývalým přítelem ze školních let muset znovu zkusit pohovořit a nějak mu domluvit. Už bylo na čase, aby zmoudřel a přenesl se přes to, že tu nebyl, když ho Harry nejvíce potřeboval. Už nebyli děti a přes některé věci se už dokázali přenést, a když to zvládl on, tak proč ne i Ron?

Komentáře   

+1 #1 Rankl 2014-04-12 07:06
Zdá se, že Severus zvládá výchovu docela v pohodě. U někoho, kdo s dětmi až do jejich jedenácti let nepřišel do styku, je to až s podivem. Jak na to všechno vlastně reagovali studenti?
Neville s Lenkou mě potěšili. Možná by mohli Lily pořídit kamaráda, aby nevyrůstala v Bradavicích tak sama. Hejno dětí by mohlo ten starý hrad trochu oživit.
Ron opět nezklamal, co na něm jen ta Hermiona vidí. Doufám, že až se Harry probudí, pořádně ho srovná, zatím by se o to mohl postarat zbytek jeho rodiny.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla