Zatímco jsi spal - Kapitola 3

 

Kapitola 3

 

Když Severus zaslechl nezvykle zvýšený šum přicházející z řad studentů, překvapeně vzhlédl od svého oběda, aby zkontroloval, co se děje. Neznámá sova, která nesla poštu v tak netypickou hodinu, letěla přímo k němu. Zpražil pohledem nejbližší studenty, kterým evidentně pojem soukromí nic neříkal a kteří ne zrovna potichu spekulovali, kdo by jejich řediteli asi tak mohl psát. Okamžitě utichli.

Nikdy mu nechodila pošta do Velké síně a každý to věděl. Veškeré pracovní záležitosti chodily přímo do ředitelny a soukromou korespondenci neudržoval, takže zájem o jeho dopis se začal rodit i v řadách jeho zaměstnanců. Nijak si jich nevšímaje, poštu převzal a sovu mávnutím poslal pryč.

Dopis nesl pečeť sv. Munga. U Merlinových vousů, co má tohle znamenat? zarazil se a zaváhal, zdali si to má přečíst hned, nebo až v soukromí. Zvolil první možnost vzhledem k tomu, kdo byl odesilatel.

Rychle přečetl těch pár řádek a samým šokem se mu rozšířily oči. To už Minerva nevydržela a tiše na něj špitla.

„Děje se něco, Severusi?“

Ignoroval ji.

Sál byl nezvykle tichý. Většina párů očí zvědavostí hleděla jeho směrem namísto toho, aby si všímala svých chladnoucích talířů.

„Odpoledne budu mimo školu,“ stroze oznámil své zástupkyni a s dopisem schovaných v kapse rázným krokem opustil síň zadním vchodem. Chuť do jídla ho naprosto přešla.

Nejbližším otevřeným krbem se odletaxoval přímo k Mungovi.

„Můžete mi laskavě vysvětlit, co to má zatraceně znamenat?!“ utrhl se na první osobu v doktorském plášti, kterou na chodbě porodního oddělení potkal, a ženě zamával těsně před nosem dopisem, na němž stálo, že si už může vyzvednout svou dceru Lily Snapeovou a odnést si ji domů.

„Pan Snape?“ mile se ho zeptala a vypadala naprosto v klidu.

Severus už se nadechoval ke slovu, ale nedostal příležitost, doktorka mluvila dál.

„Pojďte, prosím, se mnou,“ vyzvala ho a zamířila k jedné z chodeb. Společně se nějakou chvíli proplétali nemocničním labyrintem, až už Severus začal pochybovat, zdali jsou ještě pořád v poporodním oddělení. Zlost už ho pomalu opouštěla. Doktorka nebyla viditelně nijak překvapená, že ho vidí, takže ho musela čekat. To se mu nijak nelíbilo. Začal se ho zmocňovat zvláštní pocit a především panika, že možná o žádnou náhodu schody jmen, hloupý žertík či něco podobného nejde.

Prošli jednou velmi rušnou uličkou, zakončenou dvojitými prosklenými dveřmi, za nimiž byla chodba zcela liduprázdná. Žena vytáhla hůlku, dotkla se s ní dveří, tiše zamumlala heslo a pokračovala dál.

Severus už byl opravdu nervózní, už věděl, kde jsou. Nacházeli se v pro veřejnost uzavřených prostorách s nejvážnějšími kritickými případy magických nehod a zranění. Pacienty, co tady leželi, mohla navštívit jen nejbližší rodinu, a to vždy na pouhých pár minut.

Vešli do jednoho z pokojů. Žena vstoupila první a poodešla ode dveří, aby Severus mohl také vejít. Jenže ten ustrnul na samém prahu. S naprostým šokem hleděl na jediné lůžko, které se v místnosti nacházelo.

Harry Potter, bílý jak stěna, ležel na posteli zcela evidentně v bezvědomí. Všude kolem postele se nacházela řada pípajících přístrojů, na něž byl napojen, a okolo toho všeho bylo nespočet nejrůznějších monitorovacích kouzel.

„Co se…“ Snad poprvé v životě mu došla slova. Měl pocit, jako by najednou nemohl dýchat a dusil se.

„Magické těhotenství,“ odpověděla žena. Vytušila, na co se chtěl asi zeptat. „S vašimi znalostmi předpokládám, že víte, co to všechno obnáší?“

Severus se neodvážil ještě promluvit, a tak jen přikývl.

„Jak?“ dokázal ze sebe nakonec vysoukat to jediné slovo.

„Na to by vám správně mohl odpovědět jen Harry. Mohu vám však říci, že se tak stalo v okamžiku, kdy se vám snažil zachránit život a dostala se do něj vaše magie, krev a fénixovi slzy. V mé péči se ocitl až ve čtvrtém měsíci, kdy se na to přišlo. Více vám vzhledem k doktorské přísaze mlčenlivosti povědět nemohu.“

Severus byl zcela odzbrojený a jeho mysl dělala, co mohla, aby zpracovala veškeré informace. Kdyby se něco takového stalo komukoliv jinému, nevěřil by tomu, ale v případě Pottera bylo možné vše.

„Jakou má šanci?“ zeptal se s bolestí v srdci, protože po tom všem, co se mu snažil všemožně zachraňovat život, to bude nakonec s velkou pravděpodobností on, kvůli komu o něj přijde. Neměl se ho snažit zachránit, jeho zpropadený život neměl ani zlomek ceny té jeho.

„Bojuje, je silný, má naději.“

„Je tedy šance…?“ nakousl.

„Velmi malá. Mám-li být plně upřímná, nikdo z nás nečekal, že tu s námi ještě bude. Jeho zdravotní stav je velmi vážný a jeho magické jádro je zcela roztříštěné a vyčerpané. Pokud však přežije nejbližší hodiny a dny, existuje určitá možnost, že se z toho částečně dostane. Bude trvat měsíce či dokonce roky, než nastane doba, kdy by se mohl probrat. Nikdy však už nebude tím, kým býval před těhotenstvím. Jeho magie bude navždy poznamenaná. Nakolik to bude, to je těžké předvídat, ale určitě už nebude tak mocná, jak byla.“

„Lily… musí existovat někdo vhodnější, kompetentnější než já, kdo se o ní postará,“ namítl. Nedokázal si představit, že by se měl stát rodičem a vychovávat dítě. Nikdy to neměl v plánu, na něco takového vůbec nebyl připravený.

„Krom vás nikoho jiného nemá,“ upozornila ho doktorka.

Severus rezignoval. Jestli byla pravda, co mu řekla, a ta malá byla jeho krve, bylo jeho povinností se o ni postarat, a také to bylo to jediné, co právě mohl pro Harryho udělat. Minimálně tohle mu za záchranu svého mizerného života dlužil. „Dobře, ukažte mi, kde je. Postarám se o ni.“

Když se o nějaký čas později vrátil s tím malým uzlíčkem v náručí do školy, usadil se na své místo za ředitelským stolem, ignoruje pohledy všech jeho předchůdců, a pořádně se podíval na tu malou spící tvářičku, snad poprvé nevěděl, co má dělat a nevěděl si sám rady. Zaváhal, jestli má zavolat na pomoc Poppy, anebo svou profesorku přeměňování. Vedoucí Nebelvírské koleje mu však byla daleko bližší. Jen díky ní a tomu, že se za něj zaručila školské radě, byl po očištění svého jména, k němuž došlo za značné pomoci Harryho Pottera a Albusova obrazu krátce po bitvě, nadále ředitelem této školy.

Vyčaroval stříbřitou laň, která o pár minut později přivedla tu starou ženu, která se uřícená s otázkou v očích vřítila do ředitelny v době, kdy měla ještě mít za normálních okolností hodinu.

„Severusi…“ začala okamžitě mluvit jen, co vstupovala dovnitř. „U Merlina!“ vypískla, když obratem spolkla svou původní otázku při pohledu na nemluvně.

„Lily…“ nedokázal doříct zbytek, a tak začal odjinud. „Harry…“ ale ani tentokráte se nepovedlo. „Magické těhotenství,“ raději to celé shrnul do těch dvou slov. Teď opravdu nebyl ve stavu, kdy by to dokázal vysvětlit.

Minerva se na něj uklidňujícím pohledem podívala. „To bude dobré. Nějak to uděláme. Každý ti jistě rád pomůže,“ snažila se ho utěšit. Byla si dobře vědomá toho, jak jsou pro Severuse Bradavice a jeho práce důležité a jak o to za žádných okolností nechce přijít. Otázku týkající se Harryho se neodvážila vyslovit, v tomto směru byla upřímně velmi vyděšená. Domyslela si však z těch útržků informací, co se jí od Severuse dostalo, a kvůli tomu, v jakém stavu se ten muž nacházel, že ta malá musela být právě jich dvou, ať k tomu došlo jakkoliv.

 

Komentáře   

+1 #1 Rankl 2014-04-05 11:10
Tak Severus to vzal docela dobře, jiného by to asi položilo. Jsem na něj zvědavý, jak si s miminem poradí a taky, jak bude reagovat okolí, až se všechno provalí.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla