Trojúhelník - Kapitola 8

Za betu děkuji KM.

 

Kapitola 8 - Pojistka

 

V pátek večer, kdy si Severus užíval konečně chvíli klidu po tom zažitém bouřlivém týdnu, kdy se snažil Minervě téměř násilím vnutit svou výpověď, kterou se z počátku tak vehementně bránila přijmout a podlehla až po té, co jí pohrozil, že odejde jinak ihned v průběhu roku, zahučel z ničeho nic letax.

„Luciusi, co tu děláš?“ vydechl trochu zaskočeně lektvarista. „Myslel jsem, že dnes večer po svém příjezdu budeš s Harrym?“ zajímal se.

„Já taky, ale on naši schůzku na poslední chvíli bez vysvětlení zrušil,“ rozčileně mu oznámil aristokrat.

Severus se v duchu pro sebe spokojeně pousmál, ale na venek nedal nic znát. „Proto jsi tu? Doufal jsi, že ho tu najdeš a budeš nás konfrontovat?“ odhadoval.

„Tak trochu,“ po kratičké chvíli zdráhavě přiznal Lucius.

„Tak to ti nevyšlo, není tu,“ odvětil rádoby ležérně Severus a vnitřně se při pohledu na zuřícího Malfoye nemálo bavil. „Zvykej si, jinak to už totiž nebude, jelikož jsem to já, kdo vyhrál. Harry v sobotu přijal mou žádost o ruku,“triumfálně mu ještě oznámil a vychutnával si pohled do jeho šokované tváře.

„To se ještě uvidí, já se tak lehce nevzdám. Potter bude můj!“ zakřičel na něj rozlíceně Lucius celý pobouřený tím vším a naštvaně se odletaxoval pryč.

Když Severus opět osaměl, došlo mu, že možná udělala právě velikou chybu tím, že mu to řekl. Cena za to, jak si právě Malfoye vychutnal, se klidně mohla stát i dokonce až přespříliš vysoká. Pokud s tím tedy něco urychleně neudělá. Zítra má Harry dorazit za ním.  Jestli to má celé zachránit, musí si ho urychleně pojistit a to šlo jediným způsobem, který ho v tak krátkém čase napadl.

Zcela odhodlaný k tomu, co musí učinit, se odebral do své laboratoře. Teď nesmí prohrát! Ne, když se dostal už tak daleko. Nenechá se o Harryho jen tak připravit.

 

„Nový lubrikant?“ zajímal se Harry s blaženým úsměvem, zatímco ho Severus následující večer pečlivě připravoval na svůj vpád.

„Vlastní výroby,“ popravdě mu starší muž přiznal a dál se soustředil na danou činnost.

„A nedáváš toho nějak až moc?“ zajímal se po chvíli Harry, kterého to velké množství lubrikantu nečekaně trochu studilo a zvláštním způsobem i lehce lechtalo, což bylo na jednu stranu novým zvláštním způsobem příjemným požitkem.

„Tolik kolik je třeba,“ ubezpečil ho Severus, zatímco se do něj pomalu začal zasouvat.

Harry tuto odpověď přijal a nikterak dál toto téma už nerozebíral. Jedním z důvodů byl totiž i ten, že za dané okolnosti toho nebyl už moc schopen. Severusovy aktivity ho zcela připravovaly o rozum a on si plnými doušky vychutnával snad jeden z nejlepších sexů, co s tímto mužem kdy měl.

Když bylo po všem a oba vedle sebe zadýchaně leželi, Severus se mu dlouze zahleděl do očí. „Chtěl bys někdy mít rodinu?“ zajímal se.

„Máš na mysli děti?“ ujišťoval se Harry.

Severus zlehka přikývl.

„Někdy bych rád nějaké adoptoval. Od malička jsem si přál velkou rodinu, ale díky své orientaci jsem se už smířil s tím, že se mi to asi nevyplní,“ zdráhavě mu přiznal Harry a snažil se to říct tak, aby svého snoubence nevyděsil. Nepředpokládal, že by kdy Severus přemýšlel o dětech.

„Můžeš mít i své vlastní, budeš-li chtít, existují pro to lektvary na magické těhotenství,“ upozornil ho lektvarista.

„Už jsem o nich slyšel, ale prý pomohou otěhotnět mužům a neplodným jen vzácně, takže jsem s touto možností nikdy moc nepočítal,“ posteskl si Harry.

„Účinnost lektvaru se odvíjí od velikosti magického nadání a ty si nadprůměrně nadaný kouzelník. Nezapomínej na to. Jsem si zcela jistý, že bys s jeho použitím dokázal hravě otěhotnět i po prvním pokusu a to se doposud nepovedlo moc kouzelníkům,“ ubezpečil ho Severus.

„Skutečně?“ s náhlým nadšením se ho zeptal. „A ty, přemýšlel jsi někdy o dětech?“ zajímal se obezřetně. Bál se však, že naděje, které se v něm právě zrodily, budou obratem ihned zadupány do země.

„Dříve jsem to neměl vůbec v plánu, ale poslední dny jsem došel k názoru, že bych si nějaké to dítě s tebou dokázal nakonec i představit,“ přiznal mu s úlevou Severus a trochu se mu ulevilo. Byl plně připravený Harrymu nenápadně podat neutralizační lektvar na ten, co do svého lubrikantu zamíchal, kdyby se tento rozhovor nepovedl, ale díky jeho velmi pozitivní reakci, nebylo tohoto kroku nakonec třeba.

 

Vprostřed dalšího týdne zasáhlo Harryho čiré zoufalství. Prozatím se Luciusovi vyhýbal, ale byl si vědom toho, že to tak nemůže činit do nekonečna. Rozhodl se. Přijal od Severuse prsten a dokonce před pár dny zjistil, že touhu po dětech mají překvapivě oba společnou, ač by to nikdy dřív právě do něj neřekl. Nebylo tudíž co řešit, tak proč má takový problém to s Luciusem ukončit? Pochyboval, že by se Lucius chtěl kdy znovu oženit a ke všemu Malfoyové měli vždy jen jediné dítě, pokud se jim napoprvé narodil syn, což se Luciusovi skutečně povedlo, takže ani tento sen by se mu po jeho boku nikdy nesplnil. Tak v čem má u Merlina problém? Ano, miloval ho stejně jako Severuse, ale to snad není všechno, ne?

Z hlubokého zamyšlení byl náhle vytržený tím, nad kterým tak právě přemýšlel.

„Co tu děláš?“ vydechl zaskočeně při pohledu na Luciuse, který si to k němu nakráčel se dvěma hrnky v ruce, přímo do jeho kanceláře, necelou hodinu po té, co byl na obědě. „Musím pracovat,“ upozornil ho a horlivě se začal snažit dál sepisovat nedopsané hlášení, nad kterým už nějakou dobu seděl a nebyl ho, díky svým rozutíkaným myšlenkám, schopen dopsat.

„Když nepřijde Mohamed k hoře, musí hora za Mohamedem,“ pobaveně pronesl aristokrat a nabídl mu jeden hrníček kávy. „Dáš si se mnou?“

Harry na okamžik zaváhal, ale nakonec svolil. „Viděl tě někdo sem jít?“ zajímal se po té, co si trochu odpil.

„A je to důležitě?“ oplatil mu jeho otázku starší muž.

Co na to měl říct? Harry si nebyl znenadání jistý, a tak raději mlčel, díky čemuž si v duchu posléze zanadával. Stačilo říct pár slov a mohl to mít konečně za sebou, ale on ne. U Merlinových vousů, vnitřně si povzdechl a raději se zhluboka napil.

„To kafe je nějaké jiné. Co to je?“ zajímal se. Měl pocit jako by z něj něco cítil. Připomínalo mu to vanilku. Už párkrát ochucenou kávu měl, ale žádná nebyla tak dobrá jako tato.

„Snad si nemyslíš, že bych ti přinesl nějaký ten patok, co tu prodávají v automatech a nazývají to kafem?“ trochu uraženě Lucius pronesl.

„Máš pravdu, něco takového tebe pít, bych si skutečně nepředstavil,“ zkonstatoval Harry a zase ze svého drnu trochu upil.

Lucius doposud usazený jednou nohou na hraně stolu se k němu naklonil a začal ho znenadání vášnivě líbat.

Harry tomu zpočátku podlehl, ale po té se dokázal vzpamatovat a odtrhl se. „Co blázníš? Kdokoliv sem může kdykoliv přijít,“ plísnil ho.

Lucius na to vytáhl svou hůlku a několika kouzly dveře kanceláře začaroval. „Teď už ne,“ zkonstatoval a znovu ho začal líbat.

Další vzdor už Harry nezvládl, a tak za krátkou chvíli už všechny papíry, co měl doposud na stole, byly poházené po zemi všude po kanceláři a on ležel od pasu dolů svlečený na svém pracovním stole, nohy měl na Luciusových ramenech, křečovitě se držel hran a snažil se moc hlasitě nesténat, ale moc mu to nešlo.

Byla to opravdu rychlovka, ale neskutečně dobrá díky nemalému adrenalinu vyvolaného z toho, na jakém místě a v jakém čase právě tuto aktivitu prováděli.

„Zítra večer za mnou přijď, budu tě čekat na večeři a žádné další výmluvy neberu,“ upozornil ho ještě Lucius po té, co naposledy zkontroloval svůj vzhled. Zrušil svá kouzla a odkráčel,nechávaje za sebou Harryho stále trochu vyvedeného z míry z toho, co nechal právě dopustit, aby se stalo.

„Zatraceně, tak takhle to probíhat rozhodně nemělo,“ zabručel si pro sebe, zatímco pár rychlými tahy hůlkou dal svou kancelář znovu do pořádku a dopil své kafe, které mu zachránil Lucius tím, že ho dostatečně včas přendal na menší skříňku postavenou bokem, kterou používal na ukládání spisů k probíhajícím případům.

 

Harryho rozladěnost se do konce dne nezlepšila a zoufalství se ještě víc prohloubilo. Následující čtvrteční ráno mu nebylo moc dobře, ale protože v práci toho měli teď hodně, neodvážil se zůstat doma. To, že to byla velká chyba, mu došlo o pár hodin později, když se účastnil jednoho z větších zásahů, který trochu neplánovaně narychlo prováděli.

Jediným jeho štěstím bylo, že nebyl jediným bystrozorem tady, a tak si mohl dovolit se pro tentokrát držet o něco víc vzadu. Což ho možná zachránilo, jelikož z nenadání po jednom náročnějším kouzle se mu udělalo nečekaně tak zle, že ho to obratem připravilo o vědomí.

Komentáře   

0 #4 Bobo 2017-06-16 14:41
Nějak mám pocit, že se tady všichni chovají jak idioti a Potter ještě k tomu jak největší poběhlice. To se nechá přefiknout pokaždé, jak se objeví Malfoy ? Když je nevěrný v době, kdy je zasnoubený, co mu brání, aby byl nevěrný, když je ženatý? Tady to opravdu skončí asi dvojím početím. :-* :oops:
Citovat
0 #3 Vai 2017-06-13 11:36
neříkejte, že oba měli stejný nápad.... jedno bude blond a druhé černovlasé ještě by se mohli pomíchat rysy a byl by to fakt gól... :D
Citovat
+1 #2 KM 2017-06-12 10:53
Že by dvojčata? Jedno černovlasé a jedno blonďaté? :lol:
Citovat
0 #1 Lady Corten 2017-06-12 09:09
Děkuji za komentáře k předchozímu dílu. Tak se nám to pěkně zamotává. Zkusíme uhádnout jak to celé dopadne?
A díky dobré duši KM, jsou postupně opravovány zveřejněné kapitoly této povídky a i ty,co vás ještě v následujících týdnech čekají. Tím to ji za pomoc velice děkuji.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla