Trojúhelník - Kapitola 6

Za betu děkuji KM.

 

Kapitola 6 - Tajemství

 

Severus přistál s vděčností na zem. Byl nesmírně rád, že už konečně opět stojí na pevné zemi.

Harry přistál hned vedle něj. „Tak jaké to bylo?“ obratem se začal zajímat.

„Je nutné se ptát?“ utrousil Severus podrážděně a seskočil s koštěte.

„Tak strašné to snad nebylo?“ snažil se jeho reakci mírnit Harry.

„Záleží na tom, jak definuješ přesně slovo strašné,“ upozornil letvarista a podal koště svému příteli, jako by to byl nějaký horký brambor, u něhož hrozí, že se o něj může popálit.

„Co říkáš? Příští sobotu bychom si mohli zalétat znovu a tentokráte i se zlatonkou?“ s úsměvem navrhl mladý bystrozor, zatímco nespouštěl oči z druhého muže, na jehož tváři se obratem objevil odpovídající vyděšený výraz.

„Pokud se mě chceš zbavit, existují i jiné, šetrnější způsoby jak to udělat,“ podotkl Severus zachmuřeně.

„Tak snadno se z toho nevyvlíkneš,“ nepřestával se dál bavit Harry. Náležitě si to celé vychutnával. Dalo mu spoustu úsilí a i trochu nezbytného alkoholu, aby k létání Severuse přesvědčil. A ze svého úspěchu byl připraven vytěžit, co nejvíc to šlo.

Severus se raději rozhodl na tuto poznámku nereagovat.

„Víš, jedné věci skutečně nerozumím. Jak můžeš tak nadšeně fandit při famfrpále, když ve skutečnosti létání tolik nesnášíš?“ zamyšleně se zajímal.

„Svou přítomnost na školních zápasech bych rozhodně nenazval nadšeným fanděním,“ opravil ho Severus.

„Otrávený ses mi také moc nezdál,“ namítl obratem Harry.

„Dělám jen to, co se jako od vedoucího koleje očekává,“ nakonec mu přiznal.

„V tom případě bys však pak chodil pouze za zápasy zmijozelu, ale jestli si dobře vzpomínám, viděl jsem tě v hledišti i na jiných utkáních, kde tvá kolej nehrála,“upozornil ho Harry.

„Z jediného prostého důvodu, ty a koště je totiž spojitost, která je jen pouhou časovanou bombou na problémy,“ naznačil mu některé z nehod, jež během jeho školních let na hřišti odehráli.

„Ne vždycky. Třeba dnes se nic nestalo,“ bránil se obratem Harry.

„Nepočítáš-li infarkt, který se o ně nejednou pokoušel,“ zabručel potichu Severus spíše pro sebe a vykouzlil tempus. „Neříkal jsi, že máš v pět sraz se svými přáteli?“ zamyslel se při pohledu na čtvrt na šest.

„Zatraceně, zapomněl jsem úplně na čas,“ zhrozil se obratem Harry a jeho rozzářený úsměv byl rázem pryč. „Promiň, musím už jít. Uvidíme se tedy zítra?“

„Buď připravený a pokus se nezaspat, přenašedlo se aktivuje přesně v devět,“ varoval ho Severus.

„A kam se tentokráte vydáme?“ zvědavě se zajímal Harry. Jejich jednodenní výlety po Evropě, které pro něj jednou za dva týdny začal pravidelně Severus chystat, si jednoduše zamiloval.

„Neříkal jsi, že už musíš jít?“ s povytaženým obočím se ho Severus zeptal.

„No jo,“ povzdechl si mladší muž sklesle. Do poslední chvíle doufal, že se mu to podaří z něj vytáhnout. Povětšinou mu Severusnetajil s tím, kam budou cestovat, ale tentokráte to chtěl jako překvapení, které měl na jednu stranu Harry rád, ale na tu druhou ho činilo značně nedočkavým a roztouženým to zjistit daleko dříve než měl.

„Zítra,“ pronesl ještě Harry, dlouze ho políbil a přenesl se k sobě domů, kam své přátele tentokráte pozval. Povětšinou, když se scházeli, šli si někam sednout, ale tentokráte to nepřipadalo v úvahu vzhledem k tomu, co se jim chystal přiznat. Už dlouho se to z něj snažili dostat, ale on úspěšně vzdoroval, ale cítil, že už takto to dál k jeho nemalé nelibosti moc už nepůjde. Nechtělo se mu moc přiznat jim pravdu, ale měli na ni na druhou stranu právo. Dříve si nikdy nic netajili a on za žádných okolností nechtěl dopustit, aby to celé odhalili, nedej Merlin, z novin, pokud by mu na to novináři nějakým způsobem nakonec přišli.

„Omlouvám se, že jdu pozdě,“ zpytoval své svědomí, jen co našel Hermionu s Ronem ve své kuchyni.

„Nic se neděje. Snad se nezlobíš, že jsem to tu začala připravovat bez tebe,“ ujišťovala se Hermiona, zatímco nalévala vařící vodu do čajové konvice.

„Dobře víš, že pro vás je můj dům vždycky otevřený,“ uklidňoval ji a začal jí pomáhat s nošením šálků a talířků na stůl.

„Nechápu, proč vy dva děláte pořád tolik věcí ručně, když to jde mnohem snáz a rychleji kouzly,“ zauvažoval trochu nevěřícně Ron. „Jinak, rád tě vidím, Harry,“ s nadšením ještě dodal.

„Protože kouzla by se neměla zneužívat k něčemu, u čeho se člověk obejde hravě i bez nich,“ trochu nazlobeně mu odpověděla za oba Hermiona. Nebylo to vůbec poprvé, kdyse nad tímto Ron udiveně pozastavoval.

„Tak povídej,kámo. Kdo je ten tvůj tajemný přítel, o kterém jsi nám zatím nechtěl nic říct?“ zajímal se zvědavě Ron a natáhl se pro jednu čokoládovou sušenku, kterou si obratem strčil zálibně do pusy.

Harry, aby svou odpověď trochu oddálil, také si jednu vzal a trochu si ukousl. Podle vzhledu se jednalo o sušenku upečenou dle rodinného receptu Ronovy matky. Podle chuti však bylo ihned jasné, že je nepekla Molly ale Hermiona. Chutnaly hodně podobně, ale těm od jeho kamarádky jednoduše něco chybělo, ač recept byl zcela jeden a ten samý. Dříve by ho něco takového i možná překvapilo, ale díky vztahu s lektvaristou už věděl, že receptnení všechno, ať už jde jak o jídlo, tak i o lektvar. Hermionin problém byl, že se až moc striktně držela toho, co bylo v receptu napsáno. Kdyby vařila s větším citem, možná by dosáhla velkých výsledků. Už chápal, proč se Severus nad ní během jejich studií tak rozčiloval a mnohdy se jí to i snažil nepřímo naznačit. Jen ona to vůbec doposud nepochopila vzhledem k tomu, jak na ty čokoládové sušenky sklesle hleděla.

„Nechápu, co dělám pořád špatně. Udělala jsem je úplně stejně jako Molly a i tak to není opět ono,“ posteskla si nešťastně Hermiona.

„Neboj, jsou vynikající,“ uklidňoval ji její manžel, zatímco si do pusy cpal už druhou sušenku, ale to jeho ženu moc neuklidnilo.  Všichni věděli jak Ron je vděčný, nenáročný strávník, který vždy sní všechno, co se mu nandá. Tudíž byl jeho názor v tomto směru zcela irelevantní.

„Tak už konečně povídej Harry. S kým se to scházíš? Komu se konečně podařilo tě vytáhnout dokonce i tehdy na tu dovolenou? Šéf naznačil, že to ví, ale nechce nic, zmetek, říct,“ zajímal se rádoby nazlobeně Ron.

Harry si upil připravené kávy a konečně se rozhoupal mluvit. „Víte, já… nechtěl jsem vám o tom celém moc říkat, protože…,“soukal ze sebe, ale moc mu to nešlo.„Chodím se dvěma muži najednou,“ rychle ze sebe vyhrkl, aby to měl už konečně za sebou a zahanbeně svěsil trochu hlavu.

„Harry Jamesi Pottere, jak se opovažuješ jim něco tak nečestného dělat!“ zaburácela rozhořčeně podle Harryho očekávání Hermiona.

„Trojku jsem tedy nečekal,“ zkonstatoval na to pro změnu mezi tím zaskočeně Ron daleko tišeji.

„Oni o sobě tak trochu nevědí, tedy doufám,“ přiznal mu Harry, čímž potvrdil své kamarádce to, co se po jeho prohlášení obratem začala ona domnívat. Dodal si trochu odvahy a podíval se na ni. Ten nasupený pohled byl nelítostný a nutil ho, se alespoň trochu obhájit. „Věř mi, že jsem něco takového neplánoval. Jednoduše se to nějak stalo, aniž bych sám věděl pořádně jak,“ přiznal jí.

„Harry, pokud ti na to přijdou, nebudeš mít pak nikoho a všichni tady dobře víme, jak moc po nějakém trvalejším vztahu toužíš. Proč tedy děláš všechno proto, aby tomu bylo jinak?“ snažila se mu domluvit už daleko klidnějším hlasem.

„Já vím, ale ono to není tak jednoduché, víš? Zamiloval jsem se, do obou,“ poprvé nahlas přiznal. „S jedním jsem si jistý, že to myslí opravdu vážně, ale on má hodně časově náročnou práci a tak nemáme na sebe moc času. A ten druhý je sice dokonalý, hezčí a sex je s ním jednoduše úžasný, ale na druhou stranu má sklony jen ke krátkodobým vztahům, a tak s ním mě moc žádná zářná budoucnost nečeká. Nedokážu si tudíž mezi nimi vybrat a sám nevím, co dál,“zoufale přiznal. Se Severusemtrávil doposavad víkendy a vzhledem k tomu, že muž učil a v týdnu neměl žádný čas, bylo jednoduché před ním Luciuse utajit. Opačně to však bylo o něco těžší. V týdnu se s ním vídal téměř každý den po práci a dělali spolu všechno možné a tak se většinou pak vymluvil, že si o víkendu musí trochu odpočinout. Ale sám dobře věděl, že takto to dál nejde. Obzvláště když Severusovi za necelé dva týdny končí školní rok a pak bude mít dva měsíce dovolenou.

„S touto volbou ti Harry nikdo nepomůže, musíš ji udělat sám, a co možná nejdřív to půjde. Chápu, že to pro tebe není asi snadné, ale takhle skutečně ztratíš později oba. Je zázrak, že ti na to Denní Věštec ještě nepřišel, ale jednou na to může dojít,“ upozornila ho vážně Hermiona.

Harry sklesle mlčky jen přikývl hlavou. Byl si dobře vědom toho, že má v tomto jeho kamarádka pravdu. Sám si to už dávno uvědomoval, ale do té volby se mu tak nechtělo, že to doposavad pořád z různých výmluv oddaloval.

„A řekneš nám jména těch dvou šťastlivců? Známe je?“ zajímal se Ron, kterému bystře neuniklo, že se jeho nejlepší kamarád tomuto snaží nenápadně po celou dobu vyhnout.

Harry zaváhal, ale nakonec přeci jen dal těm dvěma mužům jména. „Severus a Lucius,“ velmi tichým hlasem mu odpověděl.

„Děláš si ze mě srandu? Snape a Malfoy?!“ vykřikl naštvaně Ron, který oba tyto muže stejně i po tom všem, co pro ně za války udělali, pořád zarputile nesnášel.

Hermiona tentokráte mlčela a Harrymu stačilo se jen krátce podívat do jejích očí, aby věděl, že tím málem, co o těch dvou řekl, jí už samotné předem došlo, o koho jde.Znala ho už dobře a to i včetně jeho vkusu. Za to, že ho v jeho volbě nikterak nesoudila, jí byl neskonale vděčný.

„Myslím to smrtelně vážně Rone. Doufal jsem, že už jsi z těch dětských, rychlých soudů předem dávno vyrostl. Kdyby totiž ano, věděl bys, že nejsou ve skutečnosti tak špatní,“ upozornil ho.

„Jsou to zmijozelové,“ vyplivl naštvaně Ron.

„No a, mě moudrý klobouk také chtěl zprvu zařadit do zmijozelu,“ vážným hlasem zavzpomínal Harry.

„Ale dal tě do nebelvíru,“ oponoval mu dál Ron trvaje si na svém.

„Jen proto, že jsem chtěl být ve stejné koleji jako ty,“ odvětil Harry, tentokráte však ne zcela po pravdě. Ti dva zmijozelové už na něj mají asi špatný vliv, pobaveně jemu samotnému došlo.

Ron se trochu uklidnil, ale bylo na něm znát, že si i tak dál o tom myslí to svoje. „Dělej, jak myslíš,“ zabručel zamračeně a naznačil mu tak, že se už na toto téma v zájmu zachování jejich přátelství nechce dál bavit.

„Harry, já tě za to soudit nebudu. Je to tvoje věc, obzvláště pokud je máš skutečně rád, ale prosím slib mi, že si mezi nimi co nejdřív vybereš. Ti dva se už od školy dobře znají. Nevím, jestli jsou přátelé, ale klidně bych hádala, že i ano. Pokud ti tudíž, na to co provádíš, zatím nepřišli, je to dle mě holý zázrak. Neriskuj. Prosím slib mi tu, že to co nejdřív rozsekneš. Mám o tebe skutečně strach,“ žádala ho prosebně Hermiona.

„Pokusím se s tím, co nejdříve to půjde, něco udělat,“ přislíbil jí a dál se ani sní už ktomuto po zbytek jejich návštěvy nevracel.

Nakonec se ti dva u něj zdrželi až do noci, a díky trochu alkoholu v krvi, se i Harrymu to podařilo s Ronem nějak vyžehlit, čímž mu i odlehlo. Bál se, že jeho vztah se Severusem a Luciusem jejich přátelství uškodí, což i tak zpočátku vypadalo, ale když to postupem doby nějak vstřebal, bylo to dobré jako předtím, i možná díky lehké pomoci od chápavé Hermiony.

Na druhý den se na výlet do Paříže, která byla vskutku velmi milým překvapením, Harry vydával s pocitem, že mu prozrazením jeho tíživého tajemství jeho dvěma přátelům spadl nemálo těžký kámen ze srdce. Ani on si do poslední chvíle sám neuvědomoval, jak ho to celé zatajování ve skutečnosti trápilo.

Komentáře   

0 #4 Lady Corten 2017-06-02 13:13
Mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Tou dobrou je, že jak se blížím pomalu ke konci této povídky, tak se mi rychleji a snadněji píše a tak jsem se ji rozhodla v průběhu tohoto a příštího týdne dopsat, jelikož mi zatěžuje hlavu a já tak nejsem schopna začít psát 18 kapitolu Dvou sester. Díky tomu se vydávání této povídky urychlý a bude každý týden do jejího dokončení. To je ta dobrá zpráva. Tou špatnou pro vás je, že až doběhne Trojuhleník, tak si na půl až třičtvrtě roku dám od psaní HP povídek pauzu a budu se věnovát pouze své originální tvorbě do té doby, dokud Dvě sestry nedokončím. Až bude hotová, začla bych psát novou kapitolovou snarry povídku na téma, které mě napadlo ten samý den, jako jsem dostala námad na povídku Tajemství časů. Ale nebojte se. Mám v plánu vám alespoň na vánoce sem dát krátkou jednorázovou povídku s Harrym a Severusem, která mě napadla v lednu. Bude to má první ale i poslední PWP povídka co napíšu, takže jako takový malý dárek pod stromeček se rozhodně hodit bude.
No a na závěr tudíž, vychutnejte si tak poslední kapitoly této povídky před pauzou. Nezoufejte však to není určitě napořád. Stále tu jsem a také budu. Takže kdyby něco, stačí kdykoliv napsat a postesknout si do knihy návštěv. ;-)
Citovat
0 #3 Bobo 2017-05-30 20:35
Nevím, jak mohla Hermiona zjistit, o jaké muže se jedná, tolik indicií řečeno nebylo, možná tak ještě o Luciusovi. Na druhé straně se divím, že jak Pottera, tak Hermionu nenapadlo, že by ti dva o sobě mohli vědět. Oba si s ním začali ve stejnou dobu, oba chtěli prvně jenom sex a teď oba s ním chodí randit. :-* :-* :-*
Citovat
0 #2 Vai 2017-05-30 15:53
Se vubec nedivim, ze si nemuze vybrat, tez bych chtela oba dva.... No uz ted se.tesim.na.dal si dil
Citovat
0 #1 Lady Corten 2017-05-29 08:33
Děkuji za komentáře k předchozímu dílu. Od příště se nám to začne zase trochu zamotávat, tak si zatím užívejte klidnější díl.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla