Trojúhelník - Kapitola 5

Za betu děkuji KM.

 

Kapitola 5 - Překvapení

 

Když ve čtvrtek ráno dorazil Harry do práce, udělal si jako obvykle kafe a pomalu ho usrkával u stolu, zatímco listoval papíry svých doposud nedokončených případů. Nikdo ho u toho nikdy nerušil, pokud se opravdu něco závažného nestalo, a právě dnes jak na potvoru, když měl opravdu špatnou náladu, k němu přiběhl šéf.

Odložil bleskově kafe a napjatě k němu vzhlédl. „Děje se něco?“ zajímal se.

„Co tu u Merlinových vousů děláš, když máš dovolenou?“ zajímal se obratem zaraženě jeho nadřízený.

„Dovolenou?“ zopakoval zaskočeně mladý bystrozor. Pokud mu paměť dobře sloužila a on plně doufal, že ano, tak si žádnou nebral. Od poslední, kterou měl a k tomu ještě nedobrovolně na příkaz šéfa, už utekla dlouhá doba.

„On ti o tom tvůj přítel neřekl?“ zajímal se, zatímco mu v očích tančili jiskřičky.

Harry na něj při těch slovech dokázal jen poplašeně hledět neschopen jediného slova a zvládl jen pouze záporně zakroutit hlavou.

„Neboj, pokud nechceš, aby o tom kdokoliv věděl, nikomu o tom neřeknu,“ uklidňoval ho.

„Díky,“ vděčně s úlevou hlesl Harry.

„Není za co, a koukej mazat a užij si to u moře,“ popřál mu šéf spokojeně. „Uvidíme se v pondělí,“ oznámil mu ještě a vydal se k odchodu.

„Počkej prosím tě,“ kvapně na něj ještě vyhrkl Harry.

„Ano?“ otočil se zpátky za ním.

„On tu za tebou byl osobně?“ zajímal se.

„Jo, už v pondělí ráno, chvíli před tím, než si přišel. Říkal, že je to překvapení a tak jsem o tom s tebou nemluvil,“ informoval ho ještě a odešel.

Moře! Severus se rozhodl vzít ho s sebou! Nemohl tomu uvěřit. Ač tedy netušil, co na té konferenci bude celé dny dělat, byl i tak neskutečně šťastný. Nenapadlo ho ani ve snu, že něco takového by pro něj udělal právě Snape. Bylo to jak z říše snů a on byl teď neskutečně šťastný.

Krbem se přesunul domů a v rychlosti si zabalil a pak už netrpělivě čekal, což se mu neskutečně táhlo.

Pomalu už propadal skepsi a začal zvažovat, že si možná opět vybalí, když tu krátce před čtvrtou hodinou se ozvalo klepání na dveře. Vykoukl ven na ulici a s úlevou zjistil, že tam stojí Severus a u nohou má zavazadlo.

„Připravený? Za chvíli se přenašedlo aktivuje?“ zajímal se ihned lekvarista.

Harry přikývl, doběhl si pro svůj menší cestovní kufr a pospíchal zpátky za ním.

Přenašedlo v podobně pozvánky na mezinárodní lektvarovou konferenci je přeneslo přesně ve čtyři hodiny.

„Kde to jsme? V Řecku nebo Itálii?“zajímal se Harry, zatímco se rozhlížel po velikém prostranství lemovaném stavbami v antickém slohu.

„V Atlantidě,“ stručně mu s klidem oznámil Severus a vydal se jako mnoho dalších, kteří se jako oni ve stejný čas přenesli na náměstí.

„Atlantida? Ta Atlantida?!“ užasle se s nevírou ujišťoval mladík, že vskutku dobře slyšel.

„A znáš snad nějakou jinou?“ kousavým hlasem se ho zeptal Snape.

„Vždyť legendy praví, že byla zničena s celým ostrovem kdysi dávno při nějakém velkém přírodním neštěstí,“ oponoval mu Harry rozhodně, zatímco pátral ve své paměti.

„Přijde ti, jako bychom se právě teď skutečně nacházeli někde na dně moře?“ sarkasticky se ho dotázal lektvarista.

„Nikdy jsem o Atlantidě neslyšel víc než co vypráví mudlové,“ ublíženým hlasem ho upozornil mladší muž.

„Kdyby ses alespoň trochu zajímal o kouzelnickou historii, věděl bys, že Atlantida byla svého času největším kouzelnickým osídlením v Evropě. Z tohoto důvodu se jednou místní kouzelníci rozhodli využít silného výbuchu sopky nacházející se v místech, kde je dnes ostrov Santorini a celý třetí největší ostrov řeckého souostroví před zraky mudlů skryli. Dnes, jako je tomu už celá staletí, žijí na tomto ostrově více jak dvě třetiny řecké kouzelnické společnosti,“ učitelským hlasem ho řádně poučil Severus.

„Proč se takovéto skutečně důležité věci neučí ve škole namísto toho věčného plácání o bezpočtu skřetích válek?“ podivil se Harry nazlobeně.

„Taky nechápu proč už to s Binnesem žádný ředitel nevyřídil,“ zabručel nespokojeně lektvarista.

„Ty jsi byl taky ředitel,“ upozornil ho pobaveně zelenooký mladík.

„Ale měl jsem daleko závažnější věci k řešení, než jednoho ducha,“ pronesl Severus na svou obranu a v duchu na sebe zlobil, jak si sám naběhl.

„To Brumbál taky,“ oponoval mu dál nenechaje se jen tak odbýt. Moc příležitostí si dobírat tohoto muže se často nenaskýtalo, a tak si to rozhodně za žádných okolností nechtěl nechat uniknout a náležitě si to vychutnával.

„Minerva však už na rozdíl od svých předchůdců žádnou výmluvu pro své jednání ve směru učitele kouzelnické historie nemá,“ vzal Severus na přetřes stávající ředitelku Bradavické školy.

„To máš pravdu,“ připustil nakonec zamyšleně Harry a opustil raději od tohoto tématu, protože se právě dostali do hotelu, kde měl Severus zařízenou rezervaci na dvoulůžkový pokoj.

Za krátko se už pak nacházeli v prostorném, luxusně vybaveném apartmá.

„V kolik budeme zítra na tu konferenci vstávat?“ zajímal se Harry, zatímco si pomalu úhledně po vzoru druhého muže vybaloval své věci z kufru.

„Ty chceš jít se mnou?“ podivil se Severus špatně skrývající šok z této nečekané otázky.

„A co jiného?“

„Sice tu zatím není tak teplo a moře není ještě řádně vyhřáté, ale koupat se v něm s klidem už dá, ale možná bys měl spíše pouvažovat nad svými mezerami ve zdělání a využít bezpočtu turistických poznávacích výletů po ostrově,“ navrhl mu lektvarista v naději, že to mladého bystrozora zaujme natolik, aby upustil od myšlenky jeho doprovodu na tu konferenci. Moc se mu nechtělo nahlas přiznávat, že má zakoupenou účast jen pro sebe.

„To se ale uvidíme až večer,“ upozornil ho Harry trochu zarmouceně. Sice ho nějaká ta mezinárodní lektvarová konference vůbec nezajímala, ale chtěl nějaký ten čas strávit s ním, když už tu byl.

„Myslím, že si to každý lépe užije po svém, ke všemu program vždy končí v šest večer, takže zbývá dost času, pokud budeš chtít něco podniknout společně,“ nabídl mu Severus obezřetně.

S tím už Harry rád souhlasil.

 

Harry původně ještě ten první večer plánoval zbytek své dovolené strávit válením se u moře, ale nakonec si přeci jen na poslední chvíli zakoupil v pátek ráno jeden ten turistický jednodenní výlet po ostrově. A z počátku toho málem i litoval, když průvodkyně na úvod začala rozvleklou řeč o historii ostrova a místních obyvatel, ale postupem času se do jejího vyprávění tak ponořil, že ho to i neskutečně bavilo.

Tolik přemístění přenašedly v jednom dni, co absolvoval, ještě nezažil, a i když ani po té nenalezl v sobě lásku k tomuto způsobu přepravy, nemrzelo ho, že se od Severuse nechal nakonec přesvědčit a šel do toho. Viděl a slyšel toho tolik, že to bylo pomalu obtížné zpracovat. Ale alespoň teď už znal, jak ve starých dobách to tu fungovalo a jak se žilo, než se kouzelnická společnost rozhodla skrýt a také proč a jak k tomuto významnému kroku přistoupila.

A protože za jeden den se nedalo na tomto historií nabytém místě všechno stihnout, v sobotu si zaplatil další výlet, který se na rozdíl od toho předešlého zabýval už historií a památkami postavenými po oddělení ostrova od mudlovského světa.

Neděli si pak nechal na koupání v moři a byl pak dokonce i rád, že si na tuto aktivitu nechal jen jediný den, jelikož už po pár hodinách toho byl tak nasycený, že ho to přestalo bavit, ač to byl pro něj zcela nový zážitek, po kterém už léta toužil, ale nějak to z různých důvodů stále odkládal.

Večery této dovolené pak strávili se Severusem skutečně spolu. První se jen venku krátce prošli po okolí a najedli se v hotelové restauraci. Následující večer proběhl přibližně obdobně, až na to, že Severus jeho namoženému tělu z celodenního výletu poskytl dlouhou a důkladnou masáž, kterou si Harry náležitě vychutnal.

Sobotní a tudíž i poslední večer na tomto místě strávili spolu delší procházkou po městě, kde si dali i večeři a díky dobré náladě, k Harryho velké radosti, se mu po chvíli snahy a přemlouvání povedlo Severuse přesvědčit na společné noční koupání v moři.

Díky všem těmto aktivitám si to Harry všechno tak užil a dovolená mu rychle utekla, že se mu pomalu nechtělo vracet ani zpátky. Kdyby šéfovi napsal, určitě by mu dovolenou s radostí protáhl, ale Severus takovou možnost neměl. V pondělí zase musel zpátky učit a dokonce už na nedělní večer měl od ředitelky nařízenou hlídku na hradě a tak se v podvečer toho dne vrátili společně spolu do Anglie.

 

Do svého domu vstoupil už Harry sám a náhle si ve svém velikém domově připadal poprvé skutečně opuštěný. Sice o tom se Severusem otevřeně nemluvil, ale byl si naprosto jist, že po této společně strávené dovolené to oba berou tak, že jsou už pár. Což ho neskutečně hřálo u srdce. O to těžší to však právě pro Harryho bylo, když zjistil, jaká pošta mu během jeho nepřítomnosti přišla. Spíše ovšem přesněji jen krátký vzkaz, na němž úhledným písmem stálo:

 

Plně doufám, že mi uděláš tu čest a doprovodíš mě.

Lucius

 

Harry si po přečtení těch pár slov prohlédl přiloženou vstupenku a ztuhnul. Byl to lístek na mezinárodní exhibiční famfrpálové vystoupení těch největších světových dosud žijících hvězd, co tento kouzelnický sport v současnosti poznal. Byla to tak výjimečná událost a tak obrovský zájem, že se lísky volně neprodávali, a na místo toho se jednotlivě dražili. Cena za jednu z nich se tak vyšplhala do astronomických výšin.

Moc na tento zápas chtěl jít a byl i připraven klidně i na to obětovat nemalou část dědictví po svém kmotrovi, protože věřil, že on by na jeho místě také dvakrát moc neváhal, ale žádnou vstupenku se mu přes veškeré vynaložené úsilí v dražbě získat nepodařilo a nepomohla mu ani jeho sláva plynoucí z toho, že byl tím, co dvakrát přežil a zabil Voldemorta. Což ho na jednu stranu těšilo, když vzal v potaz, že ve zbytku světa mimo jeho rodnou zem ho neberou za Pána Boha jako tady, ale na druhou stranu ho mrzel fakt, že když už jednou výjimečně chtěl využít své nechtěné slávy, bylo to k ničemu.

Nedokázal si ani představit, co všechno musel Lucius podstoupit, aby získal ne jeden ale dokonce dva takovéto lístky. Kolik za to musel dát ani raději nechtěl vědět, ale rozhodně nebyl daleko od pravdy, když se domníval, že tento lístek má větší cenu, než tento starý dlouhou historií prosáklý dům v Londýně.

Nemohl nejít. Uvědomoval si, že to vůči Severuosovi není správné, ale nedokázal si pomoci. To unikátní utkání si nedokázal nechat ujít, musí ho vidět. Severus se o tom jednoduše nesmí dozvědět a bude to v pořádku. A k tomu o nic přeci vlastně nejde, ne? Jen se s někým nevinně půjde na něco podívat.

Komentáře   

0 #4 Sonka 2017-05-24 09:21
Hermiona ma veľmi nezaujíma, ale tak možno to bude fajn. Naďalej preferujem Luciusa už len to, že pre Harryho zohnal lístky na šport, ktorý Harry miluje je od neho pozorné a sympatické. Teším sa, ako sa ich vzťah vyvinie. So Severusom je to také nemastné-neslan é. Ďakujem za ďalšiu časť, je to príjemná oddychovka :))
Citovat
0 #3 Bobo 2017-05-15 12:03
Hermiona ???? :cry: :cry: :-x :o :cry:
Tak to jsem zvědavá, jak ji zobrazíš.
Citovat
0 #2 Bobo 2017-05-15 12:02
Na mě jako pár tedy nepůsobí, spíše mi Potter tady připadá jak "placená" slečna na víkend. Snape se pořád chová k Potterovi jako učitel. Více se mi líbí chování Luciuse k Harrymu, tedy až na ten lektvar, ale i ten mohl Potter "v pohodě odstřelit, ale nechtěl." :-* :-* :-*
Citovat
0 #1 Lady Corten 2017-05-15 12:01
Děkuji za komentáře k předchozímu dílu. Doufám, že jste se u tohoto alespoň trochu bavili.A ještě jednou upozorňuji, abyste tuto povídku brali z nadhledem. Příště se můžete těšit na Hermionu a na to co si o Harryho počínání myslí.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla