Trojúhelník - Kapitola 4

Za betu děkuji KM.

 

Kapitola 4 - Opaky

 

Páteční večer přišel Lucius za Severusem plný sebevědomí.

„Rád tě vidím Severusi, doufám, že ses už se svou láhví nejlepší ohnivé whisky náležitě rozloučil?“ vítězoslavným hlasem se zajímal.

„Co tě vede k tomu, že jsi vyhrál?“ suše pronesl Severus na oplátku a ani se neobtěžoval zvednout ze svého křesla.

„Kdyby ses uráčil na ten ples alespoň na chvíli přijít, zajisté by ti nemohlo uniknout, že v určité chvíli jsem se ztratil nejen já ale i Potter,“ pyšně mu oznámil.

Severus si ho přeměřil pohledem. „To ještě nic nedokazuje,“ vážně ho upozornil.

„S tímto neměl sebemenší šanci,“ nijak se Lucius netajil a vytáhl z kapsy napůl prázdnou ampulku s lektvarem.

Severus i na dálku podle barvy poznal afrodiziakum a ani si k té unikátně zbarvené tekutině nemusel přičichnout, aby si byl stoprocentně jistý. „Ve skutečnosti ten, kdo tu prohrál, jsi tady jedině ty. Zaprvé jsi Pottera defacto nesvedl ty, ale ten lektvar, ale to je podružné, o tom se s tebou nebudu dohadovat. To by bylo jen pouhé zbytečné plýtvání slovy a mými nervy vzhledem k tomu, že mě se Pottera podařilo svést už o den dříve a to ke všemu bez jakýchkoliv podpůrných prostředků na rozdíl od tebe,“ výsměšně ho upozornil. „A jestli mi nevěříš, můžeš si to klidně támhle zkontrolovat,“ dodal a hlavou lehce neznačil směrem k jednomu z rohů místnosti.

Lucius se neubránil vzteklému výrazu, ač mu bylo zřejmé, že to bylo přesně to, čeho chtěl lektvarista docílit. Odvrátil raději od něj hlavu a rozhlédl se po komnatě. Až teď si všiml malého provizorně přistaveného stolečku s myslánkou. „Není potřeba, věřím ti,“ podrážděným hlasem zkonstatoval a velmi krátce se zamyslel, co dál. Prohrával opravdu nerad. „Vzhledem k tomu, že naše sázka nebyla nijak přesně konkrétní, není žádného vítěze, tudíž pokračujeme dál,“ nadnesl.

„Dle mého názoru by bylo pro tebe snazší, kdybys to vzdal rovnou. Už od soboty jsem s Potterem domluvený na zítřejší večer,“ rozhodl se Severus ho ještě trochu podráždit a zároveň se u toho stále dobře bavil.

„Nepovídej? Někdy se opravdu skutečně nezdáš,“ přiznal mu překvapeně aristokrat.

„Na rozdíl od tebe mám vyšší cíle než jen pouhé krátkodobé pobavení, které preferuješ ty,“ trochu naštvaně ho upozornil.

„Takže kdybychom se nevsadili…?“ nechal Lucius ve vzduchu svou otázkou nedokončenou.

„Dříve či později bych to sám i bez ní na něj zkusil,“odvětil mu Severus pouze to, co si už sám ten blonďatý muž domyslel.

„Dobře, tak tu sázku upravíme. Vítězem se stane ten, kdo Pottera získá za partnera,“ rozhodl se Lucius a protože od černovlasého muže už předem tušil k takovéto změně nesouhlas, rozhodl se tomu předejít, a tak se urychleně přesunul ke krbu a na nic nečekaje zmizel.

Severusovi létaly blesky s očí, když sledoval zahučení letaxu. S takovouto změnou rozhodně ani v nejmenším nesouhlasil, ale evidentně neměl na vybranou. Mohlo mu dojít předem, že vždy, když se jedná o HarryhoPottera, není nikdy nic jednoduché. Tak proč by právě teď tomu mohlo být jinak? Tak dlouho vyčkával, až mladý bystrozor bude delší domu sám, aby měl u něj pak větší šance a na místo toho má přímého konkurenta, který už má dlouhodobé zkušenosti ve svádění, s velkou nelibostí si pomyslel a raději se odebral k baru si nalít něco ostřejšího na uklidnění.

 

Následujícího večera kráčel Severus přesně na čas k bráně vedoucí na školní pozemky. Původně chtěl dát Harrymu vědět, aby se odletaxoval přímo k němu, což by bylo daleko bezpečnější než toto, jelikož vyšší ročníky budou mít večerku až za půl hodiny, ale protože se pravidla hry trochu nečekaně změnila, musel se s něčím vytasit. Snad alespoň jednou mu bude přát štěstí a na nikoho mimo hrad nenarazí.

Když došel k bráně, Potter už na něj čekal.

„Rád tě vidím,“ pronesl k němu a přitáhl si mile zaskočeného mladého muže ke krátkému polibku na přivítanou.

„I já tebe,“ odvětil mu rozzářeně Harry, když se konečně oddělili.

„Projdeme se?“ navrhl Severus a naznačil mu, aby šli.

„Já upřímně nevím. Rád bych, ale neměl bych tu správně být a co kdyby nás tu někdo spolu viděl?“ zarmouceným hlasem se zajímal.„Studenti už jsou dávno na kolejích, tedy alespoň v to plně doufám a škola vždy byla až na pár výjimek svým bývalým studentům otevřená,“ upozornil ho a po boku s ním vyrazil.

Harryho počáteční nejistoty se postupně rozplývaly, až zanikly docela. Severusovi nemohlo uniknout, jak muž vedle něj září štěstím. Tušení, že to tu všechno, i když pod příkrovem noci, opět rád uvidí, byly správné.

Zatímco se Harry se zvědavostí vyptával, co v týdnu dělal a jak trápil své nebohé studenty, pomalu spolu došli k jezeru, kde se v tichosti spolu na chvíli zastavili a pak jeSeverus nasměroval k fanfrpálovému hřišti.

„Nezahrajeme si?“ prosil Harry, jen co došli doprostřed hřiště a vzhlíželi na potemnělé tribuny ozářené jen svitem jasného měsíce a hvězd.

„Ne,“ stručně zamítl bez sebemenšího váhání tuto myšlenku Severus.

„Prosím?“ žadonil Harry, který náhle dostal silnou chuť si zalétat, jako za starých časů v dobách svého studia.

„V žádném případě,“ opět zamítl a ve snaze předejít dalšímu škemrání z Potterovi strany nakonec ještě trochu neochotně dodal: „Na tuto možnost totiž nejsem dostatečně vhodně lektvarově předem vybaven.“

Harry sklesle přikývl.„Tak snad tedy příště až budeš připravený,“ zazubil se na něj žertovně.

Severus to raději přešel a namísto toho raději navrhl, jestli už by nešli k němu. Po souhlasném odkývání se tedy vydali už rovnou do hradu do jeho komnat ve sklepení.

 

„Občas mě, pane Pottere, vskutku dokážete překvapit, ač to velmi nerad přiznávám. Dnešní vaše hra je o poznání mnohem lepší než minule,“ pronesl upřímně Severus po několika hrách.

„Mám dobrého učitele,“ odvětil mu rozzářeně Harry. „Dáme si ještě jednu hru?“

„Já bych si dal raději mnohem něco jiného,“ přiznal mu lektvarista, přešel k němu, vytáhl ho do stoje a zmocnil se jeho rtů.

Harry se tomu postupně prohlubujícímu se polibku podal a nechal se laskat pátravými rukama pod košilí, zatímco ho Severus pomalu směřoval do své ložnice. Když však už byl na samém jejím prahu, neochotně se od něj odtrhl a poodstoupil.

„Severusi, víš já…,“ nakrátko se zadrhl, zatímco měl problém s mužem udržet oční kontakt. Nedokázal mu to říct přímo do očí a tak se odvrátil, zatímco dělal, že zkoumá nové neprobádané území v podobě ložnice. „Minule to bylo skvělé,“ upřímně mu přiznal, zatímco se to raději rozhodl celé říct jinak a znovu od začátku. „Ale já hledám dlouhodobý vztah, a pokud máš stejný zájem jako já, byl bych rád, kdybychom ho založili na něčem mnohem víc, než je jen pouhý sex,“ tak a bylo to venku. Konečně to řekl. Celý týden nad tím rozmýšlel. Bál se, jak se Snape zachová, když mu něco takového řekne a tak se mu k tomu moc nechtělo, nicméně po tom, co se mu stalo v neděli, nemohl se zachovat jinak. Výčitky svědomí a to všechno mu prostě nedovolovalo se s ním právě teď znovu vyspat, ač po tom sám právě velmi prahl, což Severusovi zajisté, zatím co se líbali, nemohlo nikterak uniknout.

Severuse jako by při těch slovech polil kýbl studené vody. Touha, která se ho zmocňovala, byla pryč jak mávnutím proutku. Zmocňovala se ho nelibost způsobená tím, že byl právě odmítnut, tak silně, že to bylo obratem znát i na venek. Vzápětí, když mu však došla i druhý významnější věc, v něm převládlo potěšení z náznaku, že má Harry skutečný zájem to s ním zkusit. Po špatné náladě bylo rázem pryč. Kdyby mu Harry v ten okamžik věnoval pozornost, jistě by mu to neuniklo, ale takto když se na něj opět odvážil krátce podívat, spatřil jen jeho běžnou nic neříkající tvář.

Vykolejený bystrozor při pohledu na naštvaného muže před sebou ze sebe vyděšeně obratem vysoukal: „Promiň… já asi bych měl už jít.“A přesunul se ke krbu. „Uvidíme se zase příští víkend?“zeptala se s nadějí v hlase, že vše možná není ještě tak úplně ztraceno.

„Od čtvrtečního odpoledne do neděle do večera jsem na mezinárodní lektvarové konferenci,“ upozornil ho Severus, chystaje se ještě něco dalšího říct, ale k tomu už nedostal žádnou příležitost.

„Tak nic, děkuji za krásný večer a ještě jednou promiň,“ zadrmolil v rychlosti bez většího rozmyslu zklamaný Harry a nečekaje na nic víc se odletaxoval pryč. Když se objevil doma, měl co dělat, aby zabránil téct slzám. Konečně měl po dlouhé době šanci si někoho rozumného najít a on to takhle celé kolosálně zvoral.

Pláč nad rozlitým mlékem však Harrymu nevydržel dlouho, jelikož po krátké chvíli si jeho pozornost vydobyla sova nesoucí mu dopis.

Při pohledu na toho ptáka, začaly Harrymu pomalu létat blesky z očí, jak se naštval. Už šestý den za sebou mu to zvíře a jeho majitel nadávali pokoj. Co má s tím dopisem udělat? Ignorovat ho? Roztrhat ho? Spálit ho? Odpovědět, že nemá zájem? Anebo poslat na oplátku huláka? Všechny tyto možnosti už vyzkoušel, ale ani jedna mu nepřinesla úspěch. Dobrá, když to jinak nejde, bude muset říct Luciusovi osobně, aby mu dal konečně pokoj. A s tím mu krátce v rychlosti odepsal souhlas s pozváním na večeři.

 

Na druhý den se s lehkým zpožděním přemístil k restauraci, kam ho aristokrat pozval. Už na první pohled z venku bylo znát, že jde o skutečně nóbl podnik pro bohaté. V něčem takovém ještě na jídle nebyl. Sice si to mohl díky svému dědictví jednou za čas výjimečně dovolit, ale nikdy tak neučinil. Přišlo mu to jako zbytečné plýtvání penězi na předražené jídlo. Občas do trochu lepší restaurace zašel, ale s tímto se to nemohlo ani zdaleka srovnat. Ke všemu doposud to byl vždycky on, kdo zval, a ne naopak jako teď. A možná právě proto, když se usadil k blonďatému muži ke stolu, mu obratem nedokázal říct to, co chtěl, a odejít. Ta nepopsatelně příjemná atmosféra prostředí a vidina dobrého jídla, obzvláště ve chvíli, kdy měl skutečně hlad, ho přiměla, aby svou celou pracně připravenou řeč o něco odložil. Možná to nebylo čestné a nebelvírské ale co už, možná přeci jen v sobě trochu toho zmijozela má, když mu ho moudrý klobouk tehdy při zařazování nabízel.

Jídlo, bylo tak výborné, že Harry svého rozhodnutí ani zpětně nedokázal litovat a k tomu se ještě i ukázalo, že Lucius dokáže být občas opravdu milý společník. A tak svou řeč odkládal a odkládal, dokud neopustili restauraci a pro něj nečekaně i po tom, když ho Lucius v průběhu konverzace vycházkovým krokem doprovázel pěšky domů.

Večeře a i ta procházka byla tak příjemná, že se ani Harrymu moc nechtělo to ukončit, ale už stál na prahu svého domu a dále to vše nemohl odkládat. Už se pomalu nadechoval, že řekne to, co musí, když tu náhle se Lucius zmocnil jeho úst. Celý zaskočený tímto předem nijak nenaznačovaným činem, se tomu nijak nebránil. Jak rychle to však začalo, tak i skončilo.

„Nepozveš mě dál?“ zajímal se Lucius, jen co se od bystrozorových úst trochu oddálil.

„Rád,“ už málem nahlas řekl Harry, ale na poslední chvíli sám sebe dokázal zastavit. Co to u Merlinových vousů dělá? „Možná příště,“ místo toho kvapně pronesl ještě celý rozehřátý z toho polibku. No tak teď jsem tomu dal korunu, v duchu se plísnil.

„Tak tedy příště,“ přitakal nedaje na sobě nic znát.

Pokud byl jakkoliv nespokojený, Harry to v něm nenašel. „Děkuji za tu skvělou večeři a procházku. Dobrou noc,“ s přáním se rozloučil a otevřel dveře.

„I já tobě přeji krásné sny,“ oplatil mu Lucius a přemístil se pryč.

Jen, co Harry za sebou zavřel, svezl se po dveřích v chodbě dolů a chytil si hlavu do dlaní. U Merlina, co to vyvádí? Chtěl mu říct, ať mu dá pokoj a nepíše mu, a namísto toho mu dá důvod tak činit i dál. Se Severusem se odmítl vyspat a teď na to už málem skočil s Luciusem. Co to vyvádí? Zešílel snad? Asi ano, protože jinak své chování za poslední dva víkendy vysvětlit nedokázal. Svým chováním pohřbil šanci na trvalý vztah se Severusem a na místo toho dal možný průchod Luciusovi, s nímž žádná dlouhodobá vyhlídka nijak nehrozila. Jak dál? Co má dělat? Nic, dá tomu všemu volný průběh a ukáže se. Když se v posledních dnech snažil jednat rozumě a nad tím vším rozjímal, nedopadlo to nikterak dobře. Teď to zkusí opačně a samo se ukáže, jak to celé bude probíhat dál, definitivně se rozhodl.

Komentáře   

0 #6 Sonka 2017-05-11 19:39
Rozhodne držím palce Luciusovi. Poviedok s ním a s Harrym je žiaľ veľmi málo, takže by ma to rozhodne potešilo. Všade samé snarry :-| Ale je to samozrejme na tebe a väčšina chce celkom isto snarry koniec :)
Citovat
0 #5 Vai 2017-05-05 23:25
No bylo by parada,kdyby skoncil s oběma a spolu vsici tri
Citovat
0 #4 Janii 2017-05-04 09:41
Tesim se na dalsi dil. Postavy mozna jsou trosku OOC, ale tyhle povidce to vubec nevadi, naopak, clovek pak nikdy nevi co bude dal :) uz z podstaty fandim Severusovi a pevne doufam, ze to nejak napravi..prece nenecha toho blondatyho zmetka vyhrat :D
Citovat
0 #3 Lady Corten 2017-05-02 19:23
Abequa, Bobo berete tuto povídku moc vážně. Píšu ji pro zábavu a jednoduše a rychle, abych ji stíhala se psaním originální povídky. Chtěla jsem něco snadného a taky pro vás, protože všichni mou originální povídkou nečtou. Ale pokud se vám nezdá, mohu ji také pozastavit a ke psaní HP povídek se vrátit až za pár měsíců Dvě sestry dokončím, protože toto je má teď hlavní priorita a též mě její psaní daleko víc baví. Záleží jen na vás. Strášně se honím abych oboje stíhala a času na psaní mám čím dál tím méně a víc a víc stresu v osobním životě. A ke sklamání z toho, že mou originální povídkou nekomentuje vskutku nemám za potřebí přidávat další.
Citovat
0 #2 Bobo 2017-05-02 17:20
Některé věci tady zní nelogicky.
- že je zmatený Potter, to ještě beru, ale že i Snape je mimo a nestihne odpovídat nebo reagovat, to se mi k němu vůbec nehodí.
- Potter chce odmítnout Luciuse a chce mu to říct na večeři? To opravdu zní divně.
Zajímalo by mě, co bylo v té myslánce, to tam dal Snape celou vzpomínku, jak souložil s Potterem? To o Pottera asi moc nestojí, když chce ukazovat takové věci dalším lidem.
Citovat
0 #1 Abequa 2017-05-01 19:59
Nějak se mi v této povídce Harry vůbec nelíbí nemá žádné hodnoty, neví co chce... obelhává Severuse i Luciuse... chápu, že oni obelháají jeho, ale jak tohle jako bude dál netuším...
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla