Trojúhelník - Kapitola 1

 Za betu děkuji KM.

 

Kapitola 1 - Sázka

 

Severus zkontroloval kolik je hodin. Měl ještě téměř hodinu čas, a tak se po té, co si nalil do sklenky trochu své oblíbené ohnivé whisky, usadil do svého oblíbeného křesla a začetl se do knihy, kterou měl rozečtenou a v průběhu týdne se k ní, díky těm tupohlavcům, co musel tak stále marně se snažit naučit lektvary, nedostal.

Nestačil si však přečíst ani tři strany a v krbu zahučelo.

„Jdeš brzy,“ nespokojeně zabručel na Luciuse, který se se svou typickou elegancí právě oprašoval.

„A ty jsi zas pro změnu začal pít beze mne,“ vrátil mu to s ledovým klidem a usadil se do křesla naproti němu. Přivolal si skleničku, kouzlem odčaroval špunt láhve vína, kterou si donesl sebou, a s potěšením si nalil téměř plnou číši.

Severus nespokojeně odložil knihu na malý stolek přistavený ke křeslu a zahleděl se na svého pravidelného hosta, s nímž trávil svůj čas každý páteční večer od doby, co se oba tak zázrakem o fous vyhnuli Azkabanu. Nebýt Pottera a jeho velkého vlivu na kouzelnickou společnost, hnili by v něm s největší pravděpodobností na doživotí.

„Nudíš se?“ zajímal se a zmořil si svého přítele krátkým zkoumavým pohledem.

„Nemyslím, že je nutné to jakkoliv rozebírat,“ odvětil mu Lucius a trochu upil.

„Jak nečekané zjištění. Myslel jsem, že už k něčemu takovému nikdy nedojde, po té co ses tak šťastně rozvedl,“ rozhodl se do něj trochu rýt, vhledem k tomu, že ho dnes tak nečekaně přepadl dřív, což na něj bylo velmi netypické. Povětšinou přišel s nějakou směšnou výmluvou pozdě a ve vzácných případech v čas. Ale dřív? To byla novinka.

„Měl jsem se to snažit s Narcis nějak urovnat a ne ji na to hned kývnout,“ váhavě přiznal Malfoy svou osudovou chybu.

„Pochybuji, že by byla k něčemu takovému svolná. Měl sis to rozmyslet daleko dříve, než ses přestal veřejně tajit s těmi tvými zálety,“ upozornil ho Severus zcela po pravdě.

„To jsem ještě netušil to, co vím dnes,“ zabrblal Lucius.

„Ale co pak, nějaké problémy v ráji?“ dobíral si ho dál s nemalým pobavením.

„Ať ukážeš, na jakou chceš, všechny jsou stejné. Jedna noc a ony hned myslí na vdavky a na děti,“ zahromoval Lucius a po malém dalším upití svou sklenku vína odložil.

„Pochybuji, že s mladíky, které si domů též s oblibou vodíš, bys měl obdobný problém,“ podotkl Severus a zkoumavě se na něj zahleděl, co s ním ta slova udělají.

„Ti jsou ještě horší. Věřil bys tomu!“ obratem vylétl Lucius a zprudka se postavil. „Už jich mám všech plné zuby.“

Severuse to nechávalo ledově klidným. „Už chápu, proč jsi přišel tak brzo. Očekáváš snad ode mě, že ti pomohu s tvou nevybouřeností? Nevím, jestli zrovna klepeš na ty správné dveře,“ upozornil ho a s lehkou teatrálností se v křesle mírně zavrtěl a lépe uvelebil.

„Nepovídej. Vždycky sis to semnou skvěle užil, to popřít nemůžeš. Vždy, když jsi byl opravdu zoufalejší, byl jsem tu a nabídl jsem ti bez řečí svou přátelskou ruku na výpomoc. Očekával bych od tebe, že i ty mně nabídneš stejnou laskavost na oplátku. Dlužíš mi to,“ tiše na něj zasyčel a vydal se k němu.

„Nikdy jsem to po tobě nežádal, vždy to byla jen tvá čistá iniciativa,“ připomněl mu Severus s lehkým úsměvem a upil trochu ze sklenky, která mu doposud dřímala bezpečně v ruce.

„Je příjemné vědět, že mi zachováváš věrnost, i když jsme se nikdy na něčem takovém nedomluvili a náš vztah zařadili pouze do škatulky přátelé s výhodami,“ zaševelil Malfoy.

„A na to si přišel jak?“ zeptal se ho trochu nabroušeně.

„Hádej. Nebýt mě, žil bys tu jako mnich,“ vrátil mu protiúder Lucius. Chytil se madel křesla a nahnul se nad něj tak, aby si hleděli zblízka do očí.

„Kdo říká, že si odříkám veškeré radosti, které tento bídný život může nabídnout?“ zajímal se s povytaženým obočím Severus.

„Vždy, když se ti podaří někam konečně úspěšně vyrazit a ulovit někoho, je to na tobě ještě několik dní poté znát. Věř mi, něco takové rozhodně na tobě nelze přehlédnou, když už tě někdo zná tak dlouho jako já,“ s úšklebkem ho Lucius upozornil a přiblížil své rty k těm jeho.

„Štveš mě,“ krátce zabručel Severus připravený nijak se nebránit nabízené chvilce potěšení. Lucius měl přeci jen, k jeho nemalé nelibosti, pravdu, že už dlouho s nikým nebyl a opět to bude po několikáté on, kdo přetrhne tu dlouhou řadu jeho osamělých nocí.

„Já vím, baví mě to,“ oplatil mu Lucius a rozhodl se ještě pro jistotu za něj odložit jeho skleničku alkoholu, než se zmocní jeho rtů, protože po té už za sebe neručil a neměl v plánu, aby jeho nový na míru šitý hábit došel nějaké nečekané úhoně. Jak však sklenku odkládal, koutkem oka postřehl, že pod knihou jsou odložené noviny. Nijak by se tím za jiných okolností dál nezaobíral, ale fotka titulní strany, i když z větší části zakrytá, se nedala s ničím splést. Rázem se jeho zájem stočil úplně jiným směrem. Zpátky se narovnal, vzal si dotyčný výtisk Denního věštce, přešel do svého křesla, kde se se škodolibým výrazem usadil.

Severus to celé nabroušeně sledoval a v duchu si zanadával na sebe, že na ty noviny úplně zapomněl.

„Nikdy bych do tebe neřekl, že si krátíš své osamělé večery právě nad jeho fotkou,“ pobaveně pronesl Malfoy.

„A na to si přišel jak?“ vyštěkl podrážděně Severus.

„Proč jinak bys tu měl schované nedělní vydání,“ nevinným hlasem ho upozornil. „Víš, překvapil jsi mě, míříš opravdu vysoko. Není divu, že si nikoho nemůžeš najít.“

„To říká ten pravý,“ zabručel lektvarista a v duchu proklínal Pottera, který mu ani po těch letech nepřestal ničit život, a to si kdysi naivně myslel, že když je ze školy dávno venku, bude mít od něj už svatý klid. To by však neměl být každou chvíli v novinách a zároveň vypadat tak skvěle. Což nahlas nemínil přiznat, a to ani kdyby ho mučili.

Lucius dělal, že to přeslechl a zadumaně se zahleděl na fotku mladého bystrozora nemile zaskočeného novináři v jednom nočním klubu. Dle nich byl právě na lovu nového partnera, ale vzhledem k jejich vměšování, existovala jen malá šance, že by Potter díky nim skutečně někoho pořádného našel. A to otvíralo dveře pro další možnosti. „Jak se tak na něj dívám, za hřích by i stál, možná se ti ani nedivím, že si na něj děláš tajně zálusk,“ pronesl pochvalně a konečně se jeho zrak stočil zpátky na přítele. „Což mě přivádí k jedné myšlence. Co říkáš na to, že bychom se vsadili. Já bych dal všanc svou nejlepší láhev vína a ty pro změnu ohnivé whisky,“ navrhl.

„Zapomeň na to,“ zarazil ho Severus s neblahou předtuchou, co ho mohlo asi tak napadnout.

„Ještě si ani neslyšel, co by bylo předmětem sázky,“ ublíženě prohlásil Lucius.  „Vítězem by se stal ten, komu by se podařilo Pottera svést,“ dokončil svou myšlenku i přes zjevný odpor.

„Pochybuji, že bychom měli u něj právě my dva nějakou šanci,“ věcně podotkl Severus poté, co se jeho tušení naplnilo.

„Vzhledem ke směru a typu tvé námitky usuzuji, že samotná myšlenka se ti nijak nepříčí. Takže jdeš tedy do toho? Víš co? Dáme si limit týden, pokud by ani jeden z nás do té doby neuspěl, sázku anulujeme,“ pokoušel se ho dál přesvědčit. Nezdálo se však, že by uspěl a tak se rozhodl ještě dodat. „Jestli do toho nejdeš ty, já tedy ano. V neděli se koná každoroční výroční ples ke dni ukončení války, a vzhledem k jeho povaze, je Potter nucen se tam alespoň na chvíli vyskytnout. Což je ideální příležitost, kterou jsem se právě rozhodl, že si nenechám uniknout,“ informoval ho spokojeně.

Severus tiše pěnil. „Dobře jdu do toho. Tak snadno tě vyhrát rozhodně nenechám,“ vyštěkl na něj a až posléze mu došlo, že se právě teď nechal tak snadno vyprovokovat. Nejraději by si právě nafackoval. Kdyby nešlo o Pottera, něco takového by se mu určitě jinak nikdy nestalo. Potter ho dokázal snadno vyvést z rovnováhy, až se sám sobě mnohdy divil. Ani Lucius tak úspěšný nebyl, ač se znali dobře už tak dlouho, i když na druhou stranu, chvílemi mu vskutku dokázalbravurně sekundovat, to mu musel přiznat.

„Výborně, nepočítám-li ten ples, uvidíme se tedy za týden v pátek zas ve stejnou dobu jako vždycky,“ oznámil, v rychlosti dopil svou sklenku a s rozpitou láhví se vydal ke krbu. „Mrzí mě to, ale pro dnešek se musím už předčasně rozloučit. Do neděle totiž zbývá jen málo času na přípravu,“ informoval ho těsně před tím, než vstoupil do krbu.

„Sbohem,“ podrážděně zabručel Severus těsně před tím, než zahučel letax a jeho jediný přítel v něm zmizel. Zbývající tekutinu ve sklence do sebe na jeden lok vzápětí kopl a vydal se raději tento nečekaný vývoj večera zaspat. V tomto stavu pochyboval, že by něco rozumného vymyslel a vzhledem k tomu, že nechtěl nechat Luciuse vyhrát, potřeboval zcela jasnou mysl. S rozhodnutím, že ráno je moudřejší večera, vstoupil do ložnice a zamířil si to do koupelny smít ze sebe to veškeré nahromaděné napětí.

Komentáře   

0 #10 Sonka 2017-04-08 19:50
Tak toto vyzerá zaujímavo. Idem na ďalšiu kapču :roll:
Citovat
0 #9 lia 2017-03-26 16:15
tak na toto se těším :lol:
Citovat
0 #8 Bobo 2017-03-25 09:25
Začalo to dobře, ale jeden týden je dle mého hrozně málo. Je tady sice ten ples, takže příležitost bude, ale pak je už jenom pět pracovních dní, Snape nemá tolik času, když učí ve škole. A pokud by uspěli oba během toho týdne, tak Potter by byl pěkná coura. :-*
Citovat
+1 #7 Martas 2017-03-22 22:54
Začíná to opravdu dobře. Jen doufám, že Harry zde nebude ňouma, který sebou nechá manipulovat :-) Těším se na pokračování. Díky moc
Citovat
0 #6 grid 2017-03-22 20:47
Super! :lol: Teším sa na pokračovanie.Vď aka. ;-)
Citovat
0 #5 Vai 2017-03-21 11:23
wow chudáček Harry i když kdo z nás mu nezávidí pozornost těch dvou :D Velice se těším na vývoj této povídky :)
Citovat
+1 #4 ester 2017-03-21 09:15
Som zvedava, kto vyhra. Som radsej za uprimne city a nie len sazka z nudy, ale moze to byt zabava, ako sa budu obaja snazit :lol:
Citovat
0 #3 weras 2017-03-21 07:49
Nová povídka,to je skvělé!!!Moc se těším na pokračování!On se totiž děj tak nějak sám nabízí,takže jsem moc zvědavá,co s tím uděláš! :lol:
Citovat
+2 #2 Abequa 2017-03-20 21:43
Noooo tak na tohle jsem hooodně zvědavá :-) Už jen to jaká bude Harryho povaha, jak se budou oni dva snažit a tak :-) těším se na další dílek a budu jako na trní :)
Citovat
0 #1 Lady Corten 2017-03-20 18:56
Tak co říkáte? Děkuji za komentáře k úvodu.
Příští týden bude kapitola k originální povídce. Už na ní usilovně pracuji. Za každý komenťík pak budu u ní velmi vděčná. Mám díky ní nervy na pochodu. Psaní té povídky mě i po tolika letech stále pořád značně vysiluje.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla