Tajemství časů - Kapitola 9

Za betu děkuji Anizne.

 

Kapitola 9 - Prozření

 

Salazar rázným krokem vstoupil do Godrikova pokoje jako první a počkal, až jeho milenec za nimi zavře dveře. „Co jsi předtím se mnou potřeboval probrat?“ zajímal se. Jeho hlas byl ostrý a kousavý, cestou sem z Velké síně se jeho nálada ani za mák nezlepšila.

„Myslím, že není moc moudré tu záležitost s tebou probírat, když jsi v takovémto stavu,“ podotkl vzdorovitě Godrik. Už předem mu bylo jasné, že to Sal moc dobře nepřijme, ale říct mu to za daných okolností… Nechtěl si pod sebou podřezávat vlastní větev.

„Nemám náladu na vytáčky, Godriku. To si říkáš statečný, nebojácný Nebelvír? Mě teď přijdeš spíše jako malé vystrašené štěně,“ dobíral si ho Zmijozel, zatímco ho sjížděl ostrým pohledem.

„Zbabělec? Dobře jak chceš,“ naštvaně pronesl Godrik, aniž by si uvědomil, že ho Salazar dostal jedinou větou přesně tam, kam potřeboval. Jak byl vytočený, jazyk se mu rozvázal velmi snadno. „Protože jsem zůstal posledním mužským potomkem mého rodu, je mou povinností se postarat o jeho pokračování. Už jsem dal vědět Peverellovým, že má rodina má stále v úmyslu dodržet smlouvu, kterou s nimi před časem uzavřela a vzhledem k tomu, že je můj synovec mrtev, nabídl jsem jim, že já budu tím, kdo si vezme jejich jedinou dceru a zajistí tak pokračování našich rodů. Souhlasili, svatba bude dle původního plánu v termínu ještě před započetím školního roku,“ oznámil mu.

Salazar na něj samým šokem konsternovaně hleděl. Svým způsobem skrytě tušil, že něco takového může nastat, ale protože nevěřil, že by mu něco takového udělal, považoval své obavy spíše za zbytečné a nijak hlouběji se jimi nezaobíral. „Ženit?! To nemyslíš vážně? Pokud si chceš zajistit to, aby s tebou tvůj rod nevymřel, můžeš někoho pokrevně adoptovat. Neznamená to, že se hned nutně musíš oženit a ke všemu ještě s někým, kdo je o polovinu mladší než ty!“ zuřil ublíženě Zmijozel.

„Pokrevně adoptovat? Potom, jak si dopadl ty? Děkuji, nechci, raději si pořídím vlastní,“ pronesl Godrik a pobledl. Už podruhé v krátké době se neudržel a nedával si pozor na to, co říká a svého milence tím těžce ranil. Hned mu bylo jasné, že je zle.

Pokud bylo možné se ještě více naštvat, než už byl, tak se tak právě stalo. Nežli se však Salazar stačil rozkřičet a po tolika letech tak znenadání jejich vztah ukončit, protože druhé housle hrát nemínil a obzvláště ještě k tomu jejich vztahem tím defakto podvádět jeho budoucí ženu rozhodně nehodlal. Už takto si museli dávat pozor a skrývat se, a se ženou a dětmi by to pro ně bylo ještě horší. A na závěr - za žádných okolností se nechtěl o Godrika s někým dělit. Buďto on anebo ona, a protože se už Godrik rozhodl, nebylo tu co řešit. O možnost mu toto vše říct však přišel nečekanou, silnou bolestí hlavy. Měla takovou intenzitu, že ho celého paralizovala a připravila ho o možnost cokoliv udělat. Něco tak silného doposud nikdy nezažil. Jediný zázrak byl ten, že se pod tím náporem nesesunul k zemi, ale jistě k tomu neměl moc daleko.

Godrikovi však jeho obavy z ukončení jejich vztahu natolik zastřely mysl, že mu vůbec nedošlo, co se s jeho milencem děje. „Omlouvám se Sale. Vím, že je to pro tebe těžké vstřebat a je mi to opravdu líto a to i to, co jsem právě řekl, skutečně jsem nechtěl, přehnal jsem to. Proto jsem to nechtěl teď řešit, ale trochu počkat, než se vše usadí. Nemusíš mít strach, tím že se ožením, to mezi námi neznamená konec. Vyspím se s ní za pomoci lektvarů jen jednou po svatbě, aby počala, a nechám ji v našem sídle. Do školy ji nemám v plánu vůbec vodit. My budeme žít tady a ona tam. Je mladá a poddajná, bude to dobré. Svým způsobem se tím pro nás nic moc nezmění,“ konejšivým hlasem mu vysvětloval, zatímco se k němu opatrně, pozvolna přibližoval, a protože jeho milenec nijak nevzdoroval a nic neříkal, něžně se zmocnil jeho úst.

Salazar ho chtěl kousnout, vrazit mu jednu pořádnou facku, ale ani na jedno v sobě nenašel sílu. Odevzdaně, jako by snad z povzdálí sledoval, co jeho milenec s jeho tělem dělá, jak si ho odnáší do postele, zhasíná světla a pomalu ho něžně svléká a líbá po celém těle.

Godrik byl něžný a pozorný, pomalu se s ním miloval a dělal vše proto, aby svého milence uspokojil, co možné nejlépe to bylo možné.

Zmijozel vnitřně zuřil, ale chvílemi netušil, jestli v tom okamžiku více na sebe nebo na něj. Když se bolest hlavy stala totiž o něco málo snesitelnější, došlo mu, že jeho tělo ho zradilo a pozitivně, roztouženě si bere vše, co mu Godrik nabízí. Nedokázal to zastavit, tu sílu na tento vzdor v sobě nenašel. Přijímal vše, co mu bylo nabízeno a i v rámci svých možností vracel zpět.

Nepadlo jediné slovo - přitom a ani potom.

Když bylo po všem, Godrik si ho láskyplně přivinul do náručí, díval se na něj a láskou sledoval, jak jeho milovaný spí netušíc, že to jeho milenec pouze hraje a spokojeně usnul. Když hlasité chrápání poukázalo na to, že jeho spánek se prohloubil, odvážil se Salazar osvobodit a posunout se v posteli trochu dál.

Bolest hlavy stoupala a klesala ve vlnách a teď byla právě na jednom ze svých vrcholů. Neodvážil se vstát nebo dokonce přivolat si na pomoc lektvar proti bolesti. Nějak tušil, že nohy by ho právě neunesly a jeho magie by také stejně neposlechla jeho přání.

Nevěděl, co se s ním děje a jen se modlil, aby to už bylo konečně za ním. Po chvíli utrpení i on podlehl únavě a konečně usnul, nicméně spánek mu žádnou úlevu nepřinesl. Vzpomínky se mu začaly ve vlnách vracet a on je byl svým způsobem nucen prožívat znovu. Nebylo to nijak příjemné a dělalo mu to v hlavě akorát zmatek.

Když bylo po všem, plně se probral k vědomí a zjistil, že se může konečně opět hýbat. Netušil, kolik času to celé zabralo, ale venku byla ještě překvapivě stále noc. Nejraději by odtud hned odešel, prozatím však odvahu vstát v sobě nenašel. Otočil se na bok a pohlédl na Godrika, který se právě ze spaní začal převalovat na své polovině postele, aby si udělal větší pohodlí. Při pohledu na něj si nějak byl jist, že pokud by tu zůstal do rána, vše by si jeho milenec na poslední chvíli rozmyslel a svatbu zrušil. Ještě před pár hodinami by to zajisté bral všemi deseti, ale teď se všemi vzpomínkami na svou minulost věděl, že to nemůže dopustit. Pokud se chtěl vůbec kdy narodit, musel ho nechat oženit se a s nikým jiném než právě s Peverellovou. Právě díky tomuto sňatku se do rodiny dostane neviditelný plášť, který jeho mladý život tak ovlivnil a sehrál tehdy důležitou roli ve válce proti Voldemortovi. A při připomenutí si této osoby mu došla jedna vážná skutečnost a to přesněji důvod, díky kterému se vůbec mohl stát samotným Salazarem Zmijozelem.

Obelisk vřídla, kámen, v němž možná spočívalo samotné Merlinovo srdce, byl prasklý.

Se smutkem v srdci mu došlo, že i celý život byl řízen proroctvími a ani teď tomu nebylo jinak. Osud řídil jeho kroky a prozatím mu nedopřával oddechu.

Jedno ze starých proroctví pravilo:

Hadí jazyk klíč k Merlinovu srdci má,

jeho léčit zničit dá.

Merlinovo dítě osudy má,

on z nich vybrat má.

Tehdy, když ho pronesl ten muž, co je zradil a díky němuž byla Bradavická tvrz napadena a posléze i zničena krvezrádci, nerozuměl, co přesně se v tom proroctví praví a co říká. Teď však už ano.

Právě jeho hadí jazyk a to, kým vůbec byl, mu dávalo moc se dostat do nejhloubějšího Bradavického podzemí až k samotnému vřídlu. Osud dal těm, co vládli hadímu jazyku moc určit osud Bradavického vřídla, a právě Voldemort splňoval stejně jako on podmínky tohoto proroctví, ač o tom všem neměl ani tušení. Možná právě díky tomu útokem na Bradavice vřídlo pouze poničil a celé ho nezničil. Jen ten s hadím jazykem ho může zas dle proroctví opravit, v jeho době však nezbyl nikdo, kdo by tak mohl učinit. Jen on může, jen on o jeho existenci a plném významu ví. Bude se muset vrátit, jiná možnost neexistuje.

Kdyby si byl jist, že tím Godrika nevzbudí, hystericky s dávkou jistého šílenství by se asi rozesmál. Celá ta věc - paradox, neměla jednoduše chybu. V době jeho narození se tradovalo, že se Zmijozel pohádal s ostatními, kvůli nečistokrevným, o niž nechtěl, aby na škole studovali, postavil Tajemnou komnatu a odešel a už se nikdy nevrátil. A to všechno se svým způsobem i tak stalo, i když některé maličkosti, kupříkladu věk účinkujících, se neshodovaly se skutečností. I tak to však bylo až příliš přesné na to, že se ta informace předávala tisíc let.

Nemá jinou možnost, musí odejít, z mnoha důvodů. Představa, že tím opustí svou rodinu a už jí nikdy neuvidí, mu rvala srdce. Nad Godrikem by se také asi měl rmoutit, ale byl na něj přespříliš naštvaný nato, aby ho právě jeho ztráta tížila tak jako ztráta otce a bratra s rodinou, osud neosud. Svým způsobem si ho stále měli moc vytvářet sami a on si vybral a stvořil tak historii takovou, jakou znal, a on také zvolil. Odejde tam, kam ho nikdo z přítomných nebude moci následovat, tam, kde ho nikdy nebudou hledat - do vzdálené budoucnosti. Doby, která se pro něj bude muset k jeho velké nechuti stát opět současností. Oprava vřídla však měla přednost a jeho osobní záležitosti museli jít za daných okolností stranou.

Tiše vstal, přešel do svých pokojů, sbalil si pár drobností a s příšeřím opustil školní pozemky, za nimiž se přemístil do sídla, kde jeho rod právě žil.

„Co tu děláš tak brzy? A jak to, že jsi sám? Mám pocit, že jsi psal, že přicestuješ až na sklonku a sebou přivedeš i svého učně,“ zamyslel se překvapeně Latharn u snídaně, když spatřil svého mladšího syna jít tak brzy a k tomu ještě samotného.

„Omlouvám se, otče, ale došlo k nečekaným událostem. Vše ti vysvětlím po jídle v soukromí,“ požádal ho Salazar a postřehl bratrův starostlivý pohled. Nemohl mu to říct, jemu ne. Znal ho příliš dobře, aby věděl, že on by ho rozhodně do budoucnosti nechtěl pustit. Ten čas byl příliš vzdálený, aby mu na něm sešlo. Rodina byla pro Colla na prvním místě a té podřizoval vše.

„Jistě, jak si přeješ,“ přitakal Latharn a po zbytek jídla zabředl do hovoru se svým starším synem.

Když dojedli, zavedl ho otec do místnosti, kde budou mít naprostý klid. Salazar se pohodlně usadil a zabezpečil prostor těmi nejsilnějšími kouzly pro soukromí, které svedl.

Latharnovo obočí trochu v otázce povylezlo nahoru.

„Nic, co se tu chystám říct, nesmí opustit tuto místnost a to za žádných okolností. Až ti vše vysvětlím, budu nucen tě požádat o složení neporušitelného slibu mlčenlivosti. Pochopíš za chvíli sám. Je to opravdu nezbytné,“ upozornil ho Salazar vážně.

Latharn lehce pokývl hlavou, že to bere na vědomí. „Jeli tomu tak, složím ti ho. To tě mohu ubezpečit předem. Věřím, že pokud by to nebylo tak vážné, nežádal bys o to,“ pronesl starostlivě, neměl zdání, co se děje, ale pomalu se začínal bát toho, co mu chce syn říct, ať už to má být cokoliv.

Salazarovi se trochu odlehlo. „Jak jsi už předtím vzpomínal, opravdu jsem měl v plánu přijít i se svým učněm. Možná už jsi i sám předem tušil, oč mělo při této návštěvě především jít. Chtěl jsem ho adoptovat a žádat tě o svolení tak učinit, ale naneštěstí k ničemu z toho už nikdy nedojde. Vše se náhle změnilo včera odpoledne a začalo to v mé laboratoři, když jsme s Ciaranem každý samostatně pracovali na svém lektvaru,“ začal vyprávět od okamžiku, kterému do poslední chvíle nepřikládal takovou váhu, jak by správně měl. Kouzelníci si dobře hlídají, co se s jejich krví děje a on ve své naivitě v ostražitosti polevil, možná kdyby… Bylo lepší nad tím raději nepřemýšlet. Každý platí za své chyby a i u něj tomu není jinak.

Postupně vyprávěl vše, co se odehrálo, jak mluvil s Godrikem, který nakonec přes svou nechuť k Ciaranovi adopci podpořil a jak byli posléze vyrušeni, to co se v podzemí odehrálo a jak je Ciaran zradil. Nevynechal ani hádku s ostáními zakladateli a ani tu s Godrikem, kterou poté v soukromí vedli. A tak dospěl do bodu, který byl pro něj nejtěžší otci povědět - návrat jeho veškerých vzpomínek.

Latharn ač by se velmi rád na mnohé zeptal, syna tiše poslouchal a nepřerušoval ho. Děs v očích však skrýt nedokázal. Ani v těch nejdivočejších snech si nikdy nepomyslel, čím vším si jeho syn musel projít, než se k němu dostal. Ano, jisté věci mnohému napovídaly po prvním zdravotním ohledání, po té co ho tehdy u vřídla našel, ale že to bude až takovéto, to rozhodně nepředpokládal. Nejvíce mu rvalo srdce poslouchat, co vše udělal ten muž, co se nazýval Voldemort a hlásil se k jejich odkazu. Svými činy pošpinil celý jejich rod i celou synovu kolej, to bylo zcela neodpustitelné.

A nakonec se syn dostal ve svém vyprávění až na úplný konec ke dni, kdy se dostal do minulosti.

„Otče, vím, že to pro nás všechny bude těžké, ale budu se muset do svého času vrátit. Už jsem se pevně rozhodl, s tím nikdo už nic nenadělá. Kdyby to bylo pouze na mě, dožil bych nejraději tady, ovšem to si nemohu dovolit. Vřídlo je poničené a musí být neprodleně opraveno, jinak hrozí kouzelnickému světu velké nebezpečí. Ta proroctví, co se k němu váží, mi nedávají moc na vybranou. Ke všemu jsem si jist, že až zjistí, že Harry Potter zmizel, budou ho hledat a tím je i ohroženo odhalení existence vřídla. Pokud by se při hledání po mě dostal k němu někdo nepovolaný, raději ani nechci pomyslet na to, co by se s kouzelnickým světem dělo dál. Musím tomu za každou cenu zabránit. Ke všemu, kdybych tu zůstal, je vážně ohrožena Godrikova svatba. Váhal by, a možná z toho i nakonec vycouval, a to se nesmí stát. Pokud se s tou ženou neožení a nebude mít děti, nikdy se nenarodím, a i kdyby ano, neměl bych zajisté neviditelný plášť a bez něj bych asi ani nikdy nad Voldemortem nevyhrál. Vše by se stalo jinak, já se sem ani možná nedostal a veškerá existence světa, my, jednoduše vše by se mohlo zhroutit a přestat existovat. A to nehodlám připustit,“ vážným nesmlouvavým hlasem oznámil na závěr Salazar.

Otec se slzami v očích přitakal. „Rozumím a chápu, proč to musíš udělat. Jen je to pro mě trochu náhlé a nečekané, ale nebudu ti nijak bránit. Kdy a jak se chceš vrátit?“ zajímal se.

„Za pomoci vřídla ihned zítra po bitvě,“ pronesl klidně.

„Nepustím tě tam! Uvědomuješ si, co je v sázce, kdyby jsi zemřel… K tomu nesmí za žádných okolností dojít, vše by tím bylo ohroženo,“ bouřlivě reagoval Latharn.

„V mém čase se vypráví, že se Salazar zúčastnil bitvy po té, co opustil po hádce s ostatními Bradavice, a tak se i stane. Čas vše překroutil a bude vyprávět trochu jinak, ale na tom nesejde, stane se tak, jak se stát má. Ke všemu je to naše válka, musí tam někdo z naší rodiny být a ty kvůli svému pokročilému věku a bratr kvůli rodině to být nemůžete. Musím jít tedy já. Náš rod stál od začátku v čele při válce s krvezrádci a po celé ty roky jsme se snažili dospět právě do tohoto bodu. Konečně máme na vrch po dlouhé době my a můžeme je jednou provždy rozdrtit a tak se i stane,“ zkonstatoval Salazar a zajiskřilo se mu nebezpečně v očích. Prahl po pomstě za to, co mu Ciaran provedl a nehodlal se toho za žádné okolnosti vzdát.

Latharnovi se to ani za mák nelíbilo. „Nemyslím, že dokážeme vyhrát nad nimi jednou provždy, už ne. Porazit, potlačit, to ano, ale zcela zničit ne. Každá mince má dvě strany a stejně jak nemůže existovat dobro bez zla, tak nemůže být náš kouzelnický svět bez jeho odpůrců. Lidé se nikdy nemohou na všem zcela shodnout, tak tomu vždy bylo a i bude. Vždy bude žít někdo, kdo bude chtít svět mudlů a kouzelníků mít odělený a někdo, kdo je bude chtít mít spojené. Jedno z těch dvou proroctví týkající se vřídla, může být zcela naplněno, nicméně to druhé je naplňováno svou podstatou už teď, a bude se tak dít, dokud vřídlo bude existovat. A proto se domnívám, že dokud tu budeme my, budou tu i krvezrádci a to i za tisíc let, i když třeba v jiné podobě namísto toho, jak je známe dnes,“ zamyslel se.

„Co tím chceš naznačit?“ pokoušel se přijít Salazar na to, co mu chce otec nepřímo sdělit.

„To, že dle mého názoru v tvé době krvezrádci pořád žijí a oslabené Bradavice jsou tím ve velkém nebezpečí. Pochybuji, že finální bitva s Voldemortem se odehrála ve škole právě náhodou. Muselo být za tím daleko něco víc. Dle mě už na počátku za tím vším stáli oni. Dva temní, mocní kouzelníci v tak krátkém sledu za sebou není náhoda. První dle mě byl pro ně neúspěch, s jistou však nadějí, že by to takto nějak šlo, a tak to zkusili zakrátko znovu a zvolili si pro to Toma. Od mládí ho utvářeli a pošťuchovali směrem, kterým potřebovali, akorát nepočítali s tím, že bude mít panickou hrůzu ze smrti a tak stvoří tolik viteálů a zešílí z toho. Vymkl se jim zcela z ruky, nicméně i tak to pro ně nebylo úplně na škodu. Kouzelnický svět válkou s ním utrpěl velké ztráty a to především rody ctící tradice. Ti jsou téměř zcela vyhubeni a Bradavice značně oslabeny. Lepší příležitost pro jejich velkolepý návrat na výsluní už nemůže existovat,“ upozornil Latharn.

Salazarovi se tomu nechtělo věřit, ovšem když se nad tím vším celým zamýšlel, pochopil, jak jeho otec mohl dospět k těmto závěrům. I kdyby se zcela mýlil, nemůže si být jist, dokud to nezkontroluje a tak má další důvod, proč se musí do své doby vrátit. O moc lehčí avšak s dalším novým posláním ten návrat pro něj nebyl. Stále to byla volba rozumu a ne srdce, to asi pravděpodobně navždy zůstane zde v této době. „Dobře otče, pokud máš pravdu a jsou za tím vším vskutku krvezrádci, přísahám ti, že udělám vše, aby nevyhráli,“ přislíbil mu a s omluvným pohledem se podíval na otce. Ten okamžitě věděl, co má teď přijít a předstoupil před syna a chytil ho za ruku ve snaze mu tento těžký úkol trochu ulehčit.

„Otče, Latharne Zmijozeli, tímto tě žádám o složení neporušitelného slibu, že vše, co tu bylo řečeno, navždy v této místnosti zůstane. Nikomu nic z toho, co ses o budoucnosti dozvěděl, neprozradíš a ani nenaznačíš. Dávám ti však možnost tyto informace po neporušitelném slibu sdělit po mém odchodu mému bratrovi Collovi Zmijozelovi a Godriku Nebelvírovi, přijdou-li za tebou a budou tě žádat o vysvětlení mého zmizení. Oni však tyto informace už nemohou nikomu na rozdíl od tebe předat dál,“ vážným hlasem pronesl Salazar.

„Tak přísahám,“ pevným hlasem pronesl Latharn.

Salazar nad jejich spojenými rukama zakouzlil a tenký magický provaz s lehkou nažloutlou září jejich ruce svázal a vpil se do nich.

Když od sebe opět poodstoupili, Latharn se na syna prosebně podíval. „Dávej zítra na sebe pozor a drž se v povzdálí, dokud nepřijde ta správná chvíle. V té bitvě bude mnoho mrtvých na obou stranách.“

„Pokusím se,“ přitakal mu a zamyslel se. „Sice netuším, kdy se nepromíjitelné kletby staly nepromíjitelnými, ale myslím si, že po zítřku by nebylo na škodu, kdyby si radě přednesl návrh, aby se Avada kevadra stala první z nich. Teď mě mrzí, jak jsem některé části studia  za mlada zanedbával. Informace o historických událostech by se mi právě velmi hodili,“ neochotně mu přiznal.

„Nemohl jsi tušit, jak velký a vážný význam pro tebe časem mohou mít, teď s tím však nic zde neuděláš. Nechť je ti to však poučením pro příště. I zdánlivé maličkosti mohou mít časem nenahraditelný, velký význam. Nikdy si nemůžeš být jist, co ti časem může být k užitku,“ neodpustil si Lathar svého syna naposledy trochu poučit.

Při těch slovech se Salazarovi zablýskalo v očích, jak mu něco došlo. „Prosím, zajisti, aby v Bradavicích nevisely obrazy zakladatelů. Před nedávnem totiž s takovýmto nápadem Godrik přišel. Chtěl je udělat v životní velikosti a pověsit do Velké síně. V mé době tam však nic takového nebylo. Ke všemu je nezbytné, aby nikdo neznal mou podobu. Doufám, že je ti jasné proč,“ žádal ho.

Otec se zamyšlením přikývl. „Nezmiňoval ses, že vchod do zmijozelské koleje stráží tvůj obraz?“

Salazar zavzpomínal a z mysli vylovil danou vzpomínku na ten portrét. „To ano, ale není to můj obraz ale tvůj,“ uvědomil si náhle a pobaveně se mu v očích zajiskřilo. „Myslím, že ti do budoucna bude dán úkol, hrát si po staletí na tvého mladšího syna. Pomůže to zastřít pravdu o tom, jaký je můj původ. Pro tebe by však nemělo být takovéto předstírání těžké, oba vládneme hadím jazykem, což v budoucnu nikdo netuší a také mě dobře znáš.“

Latharnovi se ta celá myšlenka zprvu moc nezamlouvala, ale chápal její důležitost, a pak, když se nad tím hlouběji zamyslel, došlo mu, že to možná nebude tak nepříjemné. Stejně se chtěl v blízké době nechat vymalovat a po smrti na obraze se alespoň od většiny ostatních nebude tak nudit. Bude mít svůj důležitý tajný úkol, což by nemuselo být špatné.

Salazar se už chystal odejít, aby strávil poslední den se svým bratrem a jeho rodinou, i když oni vůbec netušili, že si vzájemné přítomnosti mohou užít úplně naposledy, když byl otcem ještě pozdržen.

„Synu, možná ti to právě přijde trochu zvláštní, ale snad časem pochopíš plný význam toho, oč tě právě budu muset požádat. Při krevní adopci je kladem velký důraz na to, aby člověk svou minulost nechal za sebou a oprostil se od ní. V tvém případě nepřítomnost vzpomínek ti to značně ulehčila a pomohla ti tuto podmínku adopce snáze splnit, teď je to však trochu na škodu. Až se vrátíš zpět, bude nutné, aby někdo poznal pravdu a trochu ti připomněl, kým jsi dříve byl a částečně se ty jím opět stát. Je to nezbytné, abys zpátky zapadl do toho úplně jiného světa, který jsi opustil, což ti možná právě teď na tomto místě nepřijde. Víš, když jsi mi vyprávěl o své minulosti, mluvil jsi dosti nezúčastněně a to i o lidech, co jsi dřív považoval za své přátele. Teď v tobě žádné emoce už nevyvolávají a to ti byli tehdy někteří z nich velmi blízcí a značně ti na nich záleželo, a teď už pro tebe nic neznamenají. To není dobré. Chceš-li zpátky do toho místa patřit, musíš se s nimi opět sžít, jinak nikdy do smrti nenajdeš klid a štěstí,“ prosil ho Latharn.

„Pokusím se, otče. Uvidím, co bude v mých silách. Čeká mě toho však hodně. Voldemort zničil celou pověst mé koleje. Bude to velká a dlouhodobá práce ji získat zpět, a také čest mého rodu. Možná osud vskutku nechtěl, aby se Ciaran stal mým synem. Bránilo by mi to v tom, co musím skutečně udělat. Kdysi jsem ti slíbil, že pokud nebudu mít své vlastní potomky, tak je adoptuji, a tento závazek mám stále v úmyslu splnit. Udělám vše, co půjde, abych náš rod opět obnovil,“ přislíbil mu.

Lathar se nad svým synem nadmul pýchou, byl na něj vskutku hrdý. Lepšího syna si kdy nemohl přát a vděčně Salazara objal. Ten jeho náruč s povděkem přijal. Když se od něj Salazar oddělil, tiše špitl - zatím a vytratil se. Rozloučí se až zítra ráno, prozatím i on si ho také hodlal trochu užít a v rámci možností si s ním i obyčejně popovídat a neřešit u toho žádné závažné situace, kterou tuto rodinu zanedlouho čekají.

Komentáře   

0 #6 Lady Corten 2016-08-01 13:06
Cituji Makkina:
Dokonalá povídka, našla jsem ji až teď, ale naprosto jsem si ji zamilovala. Doufám, že pokračování bude brzo, moc se na to těším


Děkuji, jsem moc ráda, že tě povídka tak nadchla. Máš štěstí jelikož přidávám nový díl vždy na začátku měsíce. K častějším aktualizacím mi chybí bohužel čas na psaní. Vím, že je to dlouhé čekání, ale jinak to opravdu nejde. Čekání na jedenáctou kapitolu si však můžeš zkrátit jinými povídkami na stránkách pokud si je nečetla.
Citovat
0 #5 Makkina 2016-07-31 20:51
Dokonalá povídka, našla jsem ji až teď, ale naprosto jsem si ji zamilovala. Doufám, že pokračování bude brzo, moc se na to těším
Citovat
+1 #4 Achája 2016-07-08 21:11
To se nám to pěkně zamotává, nebo rozmotává?:-)Ka ždopádně paráda, jsem zvědavá na bitvu a na návrat domů.
Citovat
0 #3 Vai 2016-07-04 17:25
Díky moc za další část, vždy se úplně nejvíc těším, jak to vyjde :) tak snad zase brzy a pofrčíme do budoucnosti, jen koho adoptuje je záhadou
Citovat
0 #2 lia 2016-07-04 14:03
opravdu nádherné. Zajímala by mě jak se chce dostat zpátky do svého času. je opravdu škoda, že nejsou kapitoly častěji, ale nedá se nic dělat musíme sí počkat
Citovat
+1 #1 Pet 2016-07-04 12:39
Naprosto geniální...už se moc těším na návrat ☺ jen je škoda že to nevychází častěji, aspoň 1x za 14 dní...ale co...na kvalitu se vyplatí si počkat
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla