Tajemství časů - Kapitola 8

Za betu děkuji Anozne.

 

Kapitola 8 - Učeň

 

„Mistře, už jsem hotový,“ oznámil hrdě Ciaran.

Salazar přešel od svého kotlíku ke druhému, náležícímu jeho učni, a jen letmo zkontroloval jeho obsah. Více nebylo třeba, byl dokonalý jako vždy. Ciaran měl na lektvary přímo dar od boha, ač se to na samém počátku vůbec tak nezdálo, obzvláště když ho moudrý klobouk zařadil do zmijozelu, přestože pocházel z té nejchudší rodiny, co mohl.

Pro Salazara to byl tehdy úplný šok. První zařazování studentů probíhalo úplně hladce a do jeho koleje byli zařazováni studenti, jimž na původu velmi záleželo, jak od počátku předpokládal, a pak přišel na řadu on a skončil u něj. Zbývajícím studentům se to nelíbilo a dávali to Ciaranovi už od prvopočátku znát. Byl z toho tehdy hodně zoufalý, a tak se i nakonec s moudrým kloboukem dohadoval, jestli se nespletl, ale on si trval na svém. Uvažoval tedy, jestli i přesto ho sám nepřeřadí pro klid své koleje jinam, ale nakonec tuto myšlenku zavrhl, protože pak by celé zařazování moudrým kloboukem ztratilo smysl. Z jedné výjimky by se pak mohl stát časem zvyk a to nemohl nikdo připustit. Rozhodnutí klobouku muselo zůstat pevné a neměnné, žádné výjimky nesměly existovat, pokud nastavený systém měl fungovat.

Pomáhal tehdy Ciaranovi, jak se dalo. Časem se z něj stal dokonce jeho věrný stín. Pokud to šlo, tak kam šel on, následoval ho i Ciaran. Po určité době, když ostatním studentům zmijozelské koleje došlo, že se stal jeho chráněncem, nechali ho na pokoji, proti zakladateli jejich koleje se jít neodvážili. Začali tedy Ciarana přehlížet. Dělali, že je vzduch, což tomu tehdy nebohému dítěti moc nepomáhalo, nicméně na studijních výsledcích se nastolený klid začal postupně projevovat. Z nejhoršího studenta se postupně stával studentem průměrným a dokonce se dále pořád pomalu zlepšoval. Ciarana sice však nepřestalo trápit, že nemá přátele a tak o to víc se připoutal k němu.

Zpočátku to bylo Salazarovi nepříjemné, nicméně časem i přes to si našel k jednomu ze svých prvních studentů cestu a přeci jen se s ním i spřátelil a začalo mu na něm záležet. A tehdy se u Ciarana projevil jeho talent. Nebylo tudíž velkým překvapením, když závěrečné zkoušky lektvarů absolvoval jako nejlepší z prvního ročníku, který po pěti letech studia Bradavickou školu čar a kouzel dokončil a stal se na následující dva roky jeho jedním ze tří učňů, které si u sebe ponechal. Ze zmijozelských studentů byl však jediný, zbylí dva byli původně z Havraspáru a ač byli na lektvary více než schopní a věřil, že mistrovského titulu z lektvarů na závěr přeci jen dosáhnou, na Ciarana rozhodně ani z poloviny neměli. On měl v sobě velký potenciál, takový, že Salazar pevně věřil, že ho jednou proslaví natolik, že i mimo tento ostrov, který byl jejich domovem, budou ve zbytku Evropy jeho jméno časem znát.

„Výborně, dej ho do lahviček a označ je, já tu už také pomalu končím,“ oznámil mu a vrátil se zpátky ke svému lektvaru, který dopředu připravil do zásoby na nadcházející další rok, který měl být pro Ciarana tím posledním. Ještě pár dní a moudrý klobouk bude zařazovat nové studenty po sedmé. Čas letěl opravdu závratnou rychlostí, přišlo mu to jako by to bylo teprve včera, co byla škola zprovozněna a ve skutečnosti tomu bylo už neuvěřitelných šest let.

Ponořen do svých myšlenek dokončil Salazar i svůj lektvar a nalil ho do malých lahviček. Jak byla však jeho soustředěnost už rozkutálená všude možně, nepostřehl, když se otáčel, aby vyrazil ke skladu, že právě za ním prochází Ciaran s těmi svými.

Stalo se nevyhnutelné. Srazili se a pod tou ránou několik lahviček nevydrželo a rozbilo se, dokonce tak nešikovně, že Salazar skončil na obou rukách pořezaný a ne zrovna málo. Okamžitě mu začala téct krev a kapat dolů do toho nepořádku, který se pod nimi vytvořil.

„Omlouván se, šíleně se omlouvám, to jsem nechtěl, je to má vina,“ vypískl vyděšeně Ciaran. „Ošetřím vás, hned to bude,“ dodal a začal splašeně pobíhat po laboratoři.

„To je v pořádku, nic se nestalo,“ snažil se ho Salazar uklidnit. „Můžu si za to sám. Ukliď to tu, zvládnu se ošetřit i sám.“

„Ne, ne, ne. Musí se to řádně očistit a zkontrolovat, že v ranách nemáte žádné sklo. Bude lepší, když to udělám sám. Nebojte se, celé to tu uklidím a pak ty lektvary uvařím znova. Do večera to jistě stihnu,“ trval si na svém Ciaran, zatímco dostrkal mírně vzpouzejícího se mistra k židli postavené v nejvzdálenějším rohu laboratoře od místa nehody, kde se lektvary mezitím už stačily smísit a ze vzniklé hmoty začaly unikat malé barevné obláčky.

„To není nutné, zítra je spolu uděláme znovu,“ snažil se Salazar brzdit jeho horlivost.

„Prosím dovolte mi to, vaše ruce si budou potřebovat zítra trochu odpočinout. Některé z těch ran jsou skutečně hluboké,“ nesmlouvavě pronesl Ciaran, mezi tím co otíral krvácející rány čistým plátýnkem.

„Dobře, ať je tedy po tvém,“ rezignoval Zmijozel, když spatřil, jak mu jeho učeň opatrně vytahuje z jedné z ran kousek skla. Ač mu to nebylo moc příjemné, musel připustit, že Ciaran měl ve všem pravdu. Zítra si bude muset dát skutečně volno. Dopoledne, než po obědě na pár dní odjede, chtěl ještě něco tady stihnout, naneštěstí to však bude muset opravdu počkat do doby, než se vrátí zpátky.

Ciaran odložil na stranu silně zakrvácený kus látky a opatrně na každou z ran nanesl hojivý balzám. Rány se pomalu začaly zatahovat a krvácení postupně zpomalovalo, až vymizelo úplně.

Mezitím, co Salazar posazený čekal, až mast plně zabere, Ciaran vzal zkrvavené plátno a přesunul se k místu jejich srážky. Vytáhl hůlku a vzniklou směs odčaroval jediným plynulým mávnutím a poklekl. Podle zvuku, který se posléze začal ozývat, Salazar usoudil, že nic neponechal náhodě a celé to ještě pro jistotu ručně přetřel, jelikož na něj od místa, kde seděl přes pracovní stůl a větší truhlici na věci pořádně neviděl.

 

„Kde si tak dlouho byl? Už jsem se začal obávat, že nepřijdeš,“ vyčítavě spustil Godrik ještě týž večer, kdy zaznamenal konečně příchod svého milence do jeho pokojů.

„Promiň Godriku, musel jsem počkat, než půjde Ciaran spát. Dnes byl náročný den a po té nehodě v laboratoři se Ciaran v ní ještě zdržel,“ pronesl znaveně Salazar v naději, že to bude stačit. Dnes neměl opravdu náladu na hádky, které se poslední dobou mezi nimi začaly odehrávat. Naštěstí šlo většinou o hloupé maličkosti, ale i tak to bylo rozčilující. Nicméně Salazar to chápal a snažil se vyjít Godrikovi co nejvíce vstříc. Neměl to poslední dny vůbec lehké. Před čtyřmi měsíci mu zemřel nečekaně otec na nemoc, což bylo smutné, nikterak však k jeho staršímu věku překvapující. Větší ránou pro něj byla však nečekaná smrt jeho staršího bratra s rodinou. Stalo se to před třemi týdny. Jeho jediný sourozenec cestoval spolu se ženou, dcerou a její rodinou, a svým patnáctiletým synem na královský dvůr, kam byli pozvání. Kdyby měli jít kamkoliv jinam, tak by se zajisté přemístili a k ničemu by tak jistě nedošlo, ale za mudlovským králem se rozhodli vydat postaru na koních. Což se jim stalo všem osudným, když je při jejich putování ze zálohy přepadli bandité, kteří ve svých řadách měli i kouzelníky a všechny je pro pár zlatých a koně do jednoho pobili. Nejvíce smutné na tom bylo i to, že Godrikův synovec měl těsně před svatbou s jedinou dcerou váženého rodu Peverellových.

„Jsi v pořádku?“ zajímal se poplašeně Godrik.

„Jo, nic závažného. Jen jsem se pořezal na rukách o sklo, když jsem se s Ciaranen nešťastnou náhodou srazil. Už to mám zahojené a potřené mastí proti jizvám. Ráno už nebude znát, že se něco stalo,“ uklidňoval ho Salazar.

Godrik si hlasitě povzdechl. „Já nevím Sale, proč tu Ciarana vůbec máš? To nemohl jít ke své rodině na léto jako ostatní? Hrozně tě zatěžuje a pak se stává toto. Potřebuješ si trochu oddechnout a ne se o něj pořád starat,“ zabručel nespokojeně.

„Je to můj učeň a ke všemu nemá kam jít. Do mudlovského světa se už nechce vrátit. Dokonce mě i požádal, abych po dokončení jeho studia byl tím, kdo mu vypálí Merlinovo znamení,“ hrdě oznámil Zmijozel.

„To je všechno chvályhodné, nicméně on není jediným tvým učněm a ke všemu není ani jediným, který řeší problém s tím, že mimo školu nemá kam se uchýlit. Od toho má přeci svého mecenáše, aby se do konce studia o něj postaral,“ podotkl věcně Nebelvír.

„A právě to dělám,“ pronesl Salazar.

Godrik se na něj tázavě podíval. Sice tušil, co tím jeho milenec chtěl skrytě říct, ale on to chtěl slyšet napřímo od něj.

„Před měsícem jsem ho od jeho mecenáše vykoupil. Nebylo to levné a snadné, ale povedlo se. Teď jsem Ciaranovým mecenášem já,“ přiznal mu Salazar.

„Ví o tom?“ zajímal se zrzek.

„Zatím ne, jistě by chtěl pak vědět, proč jsem to udělal a to je právě ten důvod, který mu nechci prozatím říct. Rozhodl jsem se ho pokrevně adoptovat, ale dokud mi tento krok neschválí otec, nechci mu dávat plané sliby a naděje. Pokud se však zítra otci zalíbí, obratem mu o tom všem konečně povím a doufám, že i on bude s tímto velkým rozhodnutím souhlasit,“ pronesl nadšeně Zmijozel.

„Konečně ses rozhodl, už jsem se začínal obávat, že se snad nikdy nerozhoupeš,“ pochválil ho Godrik. „A věz, ať to dopadne jakkoliv, budu stát vždy při tobě.“

Salazar se rozzářil. Věděl, že jeho milenci se Ciaran nikdy moc nezamlouval, ač netušil proč tomu tak bylo, proto posvěcení jeho rozhodnutí si o to víc cenil. Doposud se bál, že Godrik bude větší problém než jeho otec. Proto takovouto reakci a podporu od něj neočekával, ale o to víc ho jeho podpora zahřála u srdce. Přitáhl si ho blíž k sobě a celý šťastný se zmocnil jeho úst.

Godrik se postupně prohlubujícímu se polibku s počátku poddal, ale k Salazarově nelibosti se po chvíli odtáhl. „Nerad to dělám, ale je tu něco důležitého, co s tebou musím probrat,“ vážně k němu pronesl.

„Chvíli to jistě ještě počká, pro tuto chvíli jsme toho probrali více než dost,“ uťal ho Sal a přitáhl si ho zpátky k sobě.

Godrikovo přesvědčení konečně probrat to, co ho už několik dní velmi tížilo a užíralo mu svědomí, se rázem zlomilo. Dlouho k němu hledal odvahu, a když ji konečně nalezl, zjistil, že nemohl. A stačil mu k tomu jediný pohled na štěstím zářícího Zmijozela. Neměl to srdce kazit tuto chvíli, alespoň prozatím. „Máš pravdu,“ špitl mu do úst, než je uchvátil tentokráte on.

Jejich ústa postupně v motýlích polibcích, začaly putovat po jejich tělech, jak se kus po kuse zbavovali jednotlivých dílů svých oděvů. Nespěchali, nicméně vášeň a touha je začala postupně spalovat a nenápadně urychlovat jejich jednání.

Už byli téměř nazí a přesunutí do postele, když tu náhle Salazar celý ztuhl a pak se s bolestnou grimasou a šokem odtáhl.

„Co se děje?“ trochu nechápavě a značně poplašeně se ho Godrik zeptal.

„Někdo se snaží probít ke vřídlu, musím jít,“ pronesl zaskočeně kvapně černovlásek mezi tím, co se snažil vzpamatovat z prvotního největšího šoku, způsobeného neuvěřitelnou silou magického poplachu, který se z ničeho nic objevil a ještě k tomu o takové síle, že se mu málem z toho hlava rozskočila.

„Ale jak se tak daleko někdo mohl vůbec dostat? A jak vůbec překoval tvé krevní ochrany a heslo v hadím jazyce? O něčem takovém bychom už dávno měli vědět. A vlastně jak vůbec se mohl dostat do samotné školy?“ nechápal Godrik. Něco takového bylo až příliš těžko uvěřitelné. Obzvláště, když si byl dobře vědom velké moci ochran, které rod Zmijozelů kolem tohoto celého místa opředl.

„To brzy zjistím,“ vztekle pronesl Salazar mezi tím, co po místnosti sbíral roztroušené části svého oděvu a začal se do nich zpátky soukat.

„Jdu s tebou,“ oznámil Nebelvír a jediným mávnutím hůlky se zpátky oblékl. Dotěrnou otázkou, proč jeho milenec neudělal to samé, si raději odpustil, ač ho velmi svěděla na jazyku. Jediný pohled na Salazara stačil, aby mu došlo, jak moc je jeho milenec z celé té situace rozhozený.

„Ne, jdu tam sám. Ty musíš zburcovat Helgu s Rowenou a zkontrolovat s nimi zbytek hradu. Sejdeme se po tom ve velké síni,“ pronesl a nečekaje na odpověď vyběhl ze dveří, čímž donutil Godrika k tomu, aby svou nespokojenou odpověď spolknul při pohledu na dveře, které se za jeho milencem s třísknutím zavřely.

Salazar bral schody pomalu po třech, jak pospíchal a byl to div, že se z nich dokonce nezřítil, obzvláště, když v samém kvaltu k tomu měl nejednou blízko. Vběhl do sklepení a už z dálky volal heslo do svých pokojů, kde se nijak nezdržoval a tajným průchodem za knihovnou proběhl do chodby vedoucí do starého sklepení původní stavby, která se tu ještě před několika lety po desítek let tyčila - Bradavické tvrze.

Nic nebylo cestou narušeno a vše se jevilo tak, jak má, což bylo s podivem, ale bylo tomu tak. Vše se jevilo tak známě a poklidně, neměně, jako by se zde na tomto místě zastavil čas a nic z toho, co se o pár metrů výše dříve stalo, se tady toho nikterak netýkalo, nicméně však teď nebyla chvíle na nostalgii.

Už se dostal pomalu ke vřídlu, když ucítil mohutný magický výbuch, který ho svou intenzitou málem smetl na zem a měl co dělat, aby to celé ustal.

Odlepil se od zdi, která mu pomohla. Šel pozdě. Ať už se dovnitř snažil dostat kdokoliv, uspěl. Jak to dotyčný dokázal, neměl sebemenší tušení, musel být opravdu mocný, když svedl téměř nemožné.

Na místě, kde ještě před okamžikem stáli mohutné dveře, jež se svými štíty zdály neproniknutelné, teď se nalézal jen prázdný oblouk. A právě zde zasáhl Salazara ten největší šok, dokonce mnohem větší, než když před pár minutami ho začal volat magický poplach sem.

Pár metrů od vřídla stál se šíleným úsměvem a hůlkou v ruce Ciaran.

„Proč?“ vysoukal ze sebe bez dechu Zmijozel. „Proč si mě zradil? A právě teď? Chtěl jsem tě pokrevně přijmout za svého syna. V mém srdci jsi jím už poslední týdny dokonce už i byl!“ pronesl zdrceně.

„Myslíš si, že o něco takového stojím? Jsi naivní, víš to? Celou dobu, od samotného počátku mi šlo o jediné - dostat se sem. A ty jsi mi to tak krásně usnadňoval,“ pronesl k němu s úsměvem hraničícím se šílenstvím.

Salazar ho takového vůbec nepoznával a drtila ho holá pravda, že byl od samotného počátku podváděn. Skutečně byl naivní, když dopustil, aby se Ciaran dostal až sem, že v něm nepoznal už dávno krvezrádce, který ho jen využívá. Otcovská láska, kterou k tomuto chlapci cítil, se přerodila v neutuchající nenávist. Náhle, jak se na vše díval s čistou hlavou, viděl některé věci jinak, jak ve skutečnosti byly a on je vidět odmítal. Godrikova nedůvěra k Ciaranovi byla přeci jen oprávněná. Měl tomu věnovat více pozornosti, ač jeho milenec ke svému názoru neměl sebemenší vysvětlení a vedl ho jen instinkt.

Už od počátku, jak za ním chlapec chodil. Nesnažil se skrývat v jeho stínu před spolužáky, co ho šikanovali, ale ve skutečnosti už tehdy ho špehoval. A pokračoval v tom celé ty roky. Tak se dostal k informaci, kde se nachází chodba sem do sklepení Bradavické tvrze a k heslu, jež musel úspěšně odposlouchat a napodobit. Což by ani neočekával, že hadí jazyk lze imitovat. A ta dnešní nehoda, jistě také nebyla jen tak. Potřeboval získat jeho krev, aby se za její pomoci dostal sem a on mu k tomu tak krásně pomohl, když nezkontroloval, co udělal s tím krví promáčeným plátnem, kterým ho očišťoval před ošetřením. Přesné detaily netušil, nicméně dal by pomalu ruku do ohně za to, že Ciaran musel využít nějaký lektvar, co si pro tuto příležitost upravil, nebo dokonce vynalezl, do nějž jeho krev aplikoval.

„Nezastavíš mě Zmijozele,“ varoval ho Ciaran. „Už nic nezabrání zničení Merlinova srdce. Je konec kouzelnickému světu a skrývání se před mudly. Dnešní den stoupí do dějin, jako okamžik velkého vítězství řádu Morgany Le Fay, díky nimž budou kouzelníci žít tak, jak už dávno mají - neskrýváni s mudly u nohou. Již více se jich nebudeme muset bát.“

„Říká ten, jenž má jejich krev,“ podotkl Salazar věcně. Chtěli se v mudlovském světě skrýt před zákonem, museli žít bez kouzel a za takových okolností bylo velmi obtížné nemít žádného z nich v rodině, chtěli li zcela zapadnout do jejich světa a byt nenápadní.

„Nezbytné zlo,“ vyplivl pohoršeně. „Kdyby nebylo vás milovníků Merlina, nebylo by tomu tak. Ale věz, že každý mudla, kterému dovolíme, aby smísil s námi svou krev, je pečlivě vybraný a musí splňovat jisté nezbytné hodnoty. Víš Zmijozele, to vaše smýšlení je fakt směšné. Pro nás je mudla jako mudla, ale pro vás, žije-li s vámi v kouzelnickém světě, říkáte mu rázem moták. A ten váš směšný pohled na čistokrevnost. Jako by nějaké znamení mohlo očistit krev od mudlů.“

„Čistokrevnost není výraz poukazující pouze na náš původ, ale především na místo kde žijeme a kde jsme se narodili. Čistokrevní jsou ti, co se narodili kouzelníkům v našem světě a žijí v něm. Poloviční jsou ti, co se narodili motákům nebo mudlům, ale odešli žít k nám a s původní rodinou přerušili veškerý kontakt. A nečistokrevní jsou kouzelníci narození mudlům, který s nimi zůstali žít v jejich světě a nadále s nimi sdílí jejich hodnoty,“ vysvětlil mu Salazar. Nemohl si pomoc, věděl, že tyto informace chlapec zná, nicméně učitelská profese už na něm za těch pár let zanechala jisté následky. Ke všemu musel dát Ciaranovi příležitost, aby dokončil tu dlouhou formuli, co při jeho vysvětlování nenápadně ve starém kouzelnickém jazyce začal odříkávat a myslel si u toho, jak to zůstane nepovšimnuto. Nejraději by mu v tom Salazar zabránil, ovšem byl si dobře vědom toho, že není ve stavu, v němž by bylo moudré bojovat. Emoce, co jím cloumaly, byly prozatím příliš silné. Ke všemu se obával, zdali by v sobě nalezl vůbec sílu ho zabít vlastní rukou, s největší pravděpodobností ano, ale nechtěl riskovat a pokoušet osud. Takto to dobře Ciaran zvládne sám. Nedává pozor. Domýšlivě si myslí, že překonal už dávno všechny nástrahy, nicméně byla tu ve skutečnosti ještě jedna - poslední, co on sám při započetí stavby školy vytvořil a sepjal jí přímo s kamenem a nebyl to další z mnohé řady štítů, ale kletba, kterou spouštělo jakékoliv ničivé kouzlo seslané na vřídlo. Přese všechno si však na poslední chvíli zcela nedokázal pomoci.

„Ne!“ mocným hlasem zvolal varovně ve snaze ho na poslední chvíli zastavit. Jak však očekával, Ciaran nijak nedbal a kouzlo dokončil. Salazar tedy na nic nečekal a začal okamžitě utíkat.

Dříve nežli Ciaranovo kouzlo stačilo dopadnout na hladký povrch kamene, rozzářila se jedna z vytesaných run a ničivé kouzlo přes svoji nesmírnou moc bylo ve zlomku vteřiny sežehnuto magickým ohněm, který z kamene vytryskl. Jako velká, nezastavitelné lavina se začal oheň rozpínat a šířit. Ciaran byl mrtev dřív, nežli si pořádně stačil uvědomit, co se stalo. To však magický oheň nijak nezastavilo, stále sílil a rozléval se velkou rychlostí postupně celým starým podzemím. Vše co mu stálo v cestě, bylo sežehnuto na popel. Veškeré dveře vedoucí do všech prostor, co se tu nalézali, včetně kovových součástí a i pochodně se svými držáky byly postupně do jedné zničeny tak, že z nich zbyli jen pouhé díry ve zdi. Vše, co nebylo z kamene, rázem neexistovalo.

Salazar stačil vběhnout do přístupového tunelu na poslední chvíli. Kdyby bylo podzemí o pár metrů delší, asi by to ven už nestihl.

Nejraději by ve svých pokojích, kam znaveně došel, zůstal a popíjel snad celou noc, ale to si prozatím nemohl dovolit. Ostatní už na něj netrpělivě čekali ve Velké síni. I když tušil, že nikoho dalšího Ciaran do svého plánu přímo nepřibral, neměl úplnou jistotu.

Když dorazil do Velké síně, ti tři už na něj netrpělivě čekali.

„Jsi v pořádku? Co se stalo? Cítili jsme zakolísání magie celého hradu,“ zeptala se jako první Helga starostlivě. Na tvářích ostatních byly vidět ty samé obavy, akorát nebyli dost rychlí na to, aby je pronesli nahlas oni.

„Nic mi není,“ obratem je uklidňoval Salazar, nicméně však po vyřčení těch slov zaváhal a teprve až teď se poprvé pořádně prohlédl. Nic, ale veškeré jeho oblečení bylo ušpiněno popelem a zezadu dokonce i trochu ožehnuté. Vypadal opravdu hrozně. Neobtěžoval se ani vytahovat hůlku, na takto jednoduché kouzlo už její pomoc ani nepotřeboval, a upravil svůj zevnějšek bez ní. „Ciaranovi se podařilo dostat do Tajemné komnaty, kterou jsem zbudoval, a pokusil se v ní zničit veškerá kouzla, kterými naše rodina Bradavice opředla. Naštěstí nepočítal s tvorem, kterého jsem tam umístil, aby chránil školu proti krvezrádcům,“ nenávistně pronesl. Velký žal i vztek nad tím vším, co se stalo, jím zatím ještě silně cloumal. Nejraději by jim pověděl pravdu, aby jeho situaci lépe pochopili a věděli, jak mu skutečně je, ale nemohl. Godrikovi to bylo sice teď jasné, ale Helga nic o vřídlo netušila a Rowena snad také ne a tak to musí i zůstat. Proto si pravdu lehce poupravil. Moc ani nelhal. Jeho starou laboratoř musel opravdu zrušit a přebudovat ji na velikou komnatu. Bazilišek už dosahoval úctyhodných rozměrů. Dokonce se už ani pořádně neprotáhl chodbami sklepení staré Bradavické tvrze. Proto také kolem komnaty zbudoval řadu prostých, spletitých tunelů hrubě vysekaných ve skále, aby se měl vůbec kde trochu pohybovat a nebyl uvězněn pouze v jediném prostoru. No, do teďka toto místo nemělo název, teď už ho má - Tajemná komnata. Bazimu se to bude pravděpodobně líbit, až mu to poví.

„Tajemná komnata? Nebezpečný tvor? To myslíš vážně, Salazare? U Merlina, co jsi to tam dal?!“ pustil se do něj rozlíceně Godrik.

„Myslím, že to co tam je, je má věc. Kdyby to věděl kdekdo, už by jako ochránce byl k ničemu. Každý kdo by tam chtěl jít, by se na něj mohl předem připravit,“ odvětil mu suše Zmijozel.

„My jsme kdekdo?! To nemyslíš vážně! Nám bys o tom říct měl,“ trval si na svém Godrik. „A kde ta tvoje Tajemná komnata vůbec je?“ zajímal se. Upřímně s těmi informacemi, co měl, byl teď trochu zmatený. Zprvu si myslel, že si to celé jeho milenec vymyslel kvůli těm dvěma, ale teď se zdálo, že na tom bylo něco pravdy a to se mu vůbec nelíbilo.

„Kdybych vám řekl, kde přesně leží a jak se do ní dostanete, už by to pak nemohla být Tajemná komnata,“ s úšklebkem podotkl Zmijozel.

„Godrik má pravdu Salazare, měj rozum. Kdybys nám o ní řekl, mohli jsme ti pomoci,“ snažila se mu vlídným hlasem domluvit Rowena.

„Abych měl rozum?! Já?! A kde jste ho měli vy! Už na počátku jsem říkal, že brát do školy nečistokrevné čaroděje je příliš velké riziko, ale vy jste mě neposlouchali! Stačil jediný krvezrádce a škola mohla být zničena! Chybělo jen málo, aby se tak stalo, uvědomujete si to vůbec?!“ křičel na ně naštvaně Salazar.

„Nemůžeme upřít vzdělání talentovaným kouzelníkům jenom proto, že se narodili v mudlovském světě,“ podotkla Helga.

„Ke všemu se krevezrádci nemusí skrývat jen v řadách nečistokrevných,“ dodala k tomu věcně Rowena.

„To, že jsi věřil někomu, komu nemáš, není naše chyba ale pouze jen tvoje,“ pronesl Godrik s potřebou také k tomuto tématu něco sám říct. To, že právě udělal velkou chybu a byla to značná podpásovka, mu došlo obratem, ale slova už byla venku a nebylo možné je vzít zpět. Ťal do živého, ač neměl v úmyslu svého milence tak bolestně ranit.

Na Salazarově tváři bylo na prchavý okamžik možné vidět několik emocí naráz, pak je však zakryla ledová maska, kterou si nasadil. Pro Godrika ten pohled nebyl vůbec příjemný. Rvalo mu to srdce ho takto vidět.

„Nemám náladu se s vámi tady teď hádat v takto pokročilé noční hodině. Marním tu s vámi jen svůj drahocenný čas, který bych jinak mohl využít něčím mnohem užitečnějším, než se s vámi zbytečně dohadovat, obzvláště když je patrné, že ani po tomto nemíníte přijít k rozumu. Ke všemu je evidentní, že jste nic ve škole nenašli, protože jinak byste mi o tom už dávno řekli. Tudíž vám přeji dobrou noc dámy a ty Godriku pojď. Jestli si dobře vzpomínám, chtěl jsi se mnou něco probrat, než jsem musel tak znenadání odejít, abych řešil zradu svého učně,“ kousavě pronesl Zmijozel.

„Nevím, jestli je to opravdu dobrý nápad to s tebou probírat teď, když jsi v takovémto stavu,“ cukal se Godrik.

„Nemám v úmyslu to už více odkládat. Chci mít už klid a chci to mít už konečně za sebou,“ upozornil ho Salazar.

Godrikovi bylo jasné, že se tomu teď nevyhne, ač situace, v níž se právě nalézali, nebyla moc příhodná na závažnost toho, co mu chtěl říct. Naneštěstí jeho milenec byl už tak rozhodnutý, že pokoušet se ho přesvědčit bylo zcela marné. Sesbíral tedy v sobě veškerou svou odvahu, co dokázal a popřál Roweně s Helgou dobrou noc. Po boku svého milovaného zamířil zpátky do svých pokojů v jedné z věží, kam je Salazar oba rozhodným krokem vedl. Chápal, proč se mu právě teď moc nechce chodit do sklepení, ač to nebylo přímo řečeno nahlas, všem bylo jasné, že dnešní noc Ciaran nepřežil.

Komentáře   

+1 #2 Achája 2016-06-04 10:59
Taky mě přijde že Godrik myslí na svatbu, to bude jeho milý radostí bez sebe:-D
Citovat
0 #1 lia 2016-06-03 11:10
krása zajímalo by mě co budou řešit. Mám pocit že to bude něco ve stylu Godrik se musí oženit - přece jeho bratr s rodinou a nástupcem zemřeli :o
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla