Tajemství časů - Kapitola 16

Díl zatím bez bety!

 

Kapitola 16 - Lest

 

Salazarovým zachráncem od chaosu, který ve Velké síni nastal, se stala Minerva. Obdiv a nepřetržitý příval rozličných otázek na straně jedné a nedůvěra a obviňování s toho, co uděl Harry Pottereovi, na straně druhé, přerostlo po chvíli únosnou mez. A tak ředitelka vše ukončila jedinou větou za pomoci zesilovacího kouzla, aby všechny překřičela.

„Každému, který dorazí pozdě na svou vyučovací hodinu, bude udělen týdenní školní trest s panem Filchem,“ zvolala McGonagalová a s jistou dávkou uspokojení sledovala studenty, kteří po prvotním momentu zkoprnění, začali zmatkovat a prchat houfně ze sálu. Salazar Zmijozel byl rázem zapomenut.

„Děkuji,“ hlesl úlevně Salazar.

„Není za co. Jdeme?“ vyzvala ho a namířila si to přímo do své pracovny.

Cestou do ředitelny nepadlo jediné slovo.

„Zůstaneme v kontaktu, zatím se mějte,“ rozloučil se z ředitelkou Zmijozel a zamířil si to rovnou ke krbu.

„Držte se,“ popřála mu a sledovala, jak nabírá plnou hrst letaxu.

„Malfoy manor,“ zvolal Salazar plný soustředění a hodil si pod nohy prášek. Takto už necestoval celé roky a tak doufal, že až se objeví na druhé straně, stane se tak alespoň trochu důstojně.

První, co spatřil, po vystoupení z hrbu byl skřítek, který tam v honosné přijímací místnosti čekal.

„Vznešený pane Salazare Zmijozeli, je mi stí vás přivítat na Malfoy manor,“ s hlubokou úklonkou ho skřítek uvítal. „Prosím usaďte se. Pán domu za krátko dorazí,“ přislíbil mu a zmizel.

Salazar se nestačil ani pořádně posadit, a už se kolem něj motali čtyři jiní skřítci. Každý něco přinesl - od čaje až k vínu, od sladkých dezertů až po nejrůznější masové chody. Bylo toho tolik, že by to jeden ani nemohl sníst pomalu snad ani za týden. Rozpačitě na to hleděl a pak, aby neurazil, si na malý talířek nadal pár drobných dezertů a nechal si nalít šálek čaje.

Stačil si od něj jen trochu usrknout a už se rozlétly dveře do místnosti. Málem se tím čajem polil, když na místo očekávaného Luciuse nebo popřípadě jeho ženy Narcis se k němu neřítil nikdo jiný než Molly.

Stačil šálek postavit stranou a postavit se a už byl rázem pevně sevřený v jejím objetí.

„Bála jsem se o tebe,“ starostlivě pronesla a pustila ho. Její úsměv z toho, že ho vidí, se pak ještě více rozšířil, když znovu začala mluvit. „Chlapče, co mi to děláš? Víš, že teď budu muset přeplést celý svetr, co jsem pro tebe měla připravený už na Vánoce,“ rádoby ho plísnila.

„Nedělejte si s tím hlavu, staré iniciály mi vůbec nevadí,“ odmával to Salazar.

„Vyrostl si,“ upozornila ho a trochu obratem zvážněla. „A pro tebe vždycky Molly, rozumíš?“

„Jistě Molly,“ ujistil ji, zatímco postřehl, že už za nimi došli už i manželé Malfoyvi.

„Co tu vůbec děláš?“ zajímal se Salazar při pohledu na matku Weasliovou. Viděl ji rád, ale až teď po setřepání prvního pocitu milého překvapení, mu došlo, kde se právě oba nacházejí.

„Po tom sobotním vydání novin, jsem dostala trochu strach a tak jsem se spolu s Narcis domluvila, že to tu připravíme pro jistotu na příchod těch dětí dříve, pro všechny případy, jestli mi rozumíš?“ objasnila mu starostlivě Molly.

Její starostlivost, bezpředmětnost a otevřené milující srdce, Salazara zasáhli. Ač do teď byla pro něj jen osobou, ke které se pojila jen hrstka jeho šťastných vzpomínek z dětství a nic víc, ta žena si už po tak krátké chvíli dokázala opět získat jeho srdce. „Nemusela si mít takové starosti, zatím to mám všechno pod kontrolou,“ pokusil se jí uklidnit a tím i trochu sám sebe a vydal se přivítat i s ostatními.

 

Následující hodiny a dny Salazararovi plynuli šnečím tempem. A na jediné, na co se povětšinou zmohl, bylo nervózní přecházení po místnosti. Ač se Molly s Narcis a Luciusem snažili sebevíc, ze stavu do kterého se dostal, ho vytrhnout nedokázali.

Sice se na manor dostávalo poměrně dost informací od nejrůznějších lidí, kteří se přidali k jejich boji za záchranu kouzelnického světa, žádné z nich však nebyly dostatečně konkrétní. Takže například díky nim Salazar věděl, že skutečně jak předem odhadoval, byla Hermiona s Ronem v první řadě podrobena výslechu na ministerstvu bystrozory, ale netušil už, jak to celé dopadlo a ani jak dlouhou dobu tam nuceni strávit. Věděl pouze, že druhý den od jejich předvolání se už zpátky účastnili výuky. Nic víc, nic míň, jen toto a takto to bylo i se vším ostatním. Což mu zrovna právě na klidu moc nepřidávalo. Nebylo toho moc, co mohl totiž teď dělat, jen čekat. Vše si už žilo svým vlastním životem a krom pár rozhovorů s lidmi, kteří považovali za nezbytné, se sním krátce ještě před víkendem střetnout, nemohl už do dění nijak významněji zasáhnout.

Příchod soboty byl tak pro Salazara snad už samotným smilováním. Ten den už se rozhodně nenudil. Už od brzkého rána začali na Malfoy manor přicházet lidé připravení jít dnes opět po Voldemortově smrti do bitvy.

Když dorazili konečně všichni, jejichž příchod se očekával, shromáždili se v tanečním sále, uprostřed něhož se nalézal dlouhý stůl připomínající svým vzhledem a velikostí jeden z těch, co se nalézali ve Velkém sálu ve škole.

„Vítám vás tu,“ ujal se slova Salazar. Jinak tomu být ani nemohlo, všichni napjatě očekávali, co jim právě on řekne. „Ani jsem zprvu upřímně neočekával, kolik vás vyslyší mé volání o pomoc. Překvapili jste mě a já jsem tomu upřímně rád, jelikož vidím, kolika lidem na našem světě záleží na tolik, aby nejen za něj riskovali své životy, ale i složili mu prastarý tradiční slib jeho ochrany. Jsem si vědom, že mnozí z vás si navzájem nedůvěřují, jelikož ještě před pár měsíci jste stáli na opačných stranách bojiště. A díky tomu, že doteď nevznikla i přesto všudypřítomné napjetí jediná potyčka mezi vámi, vzdávám vám svůj hold. V tuto chvíli ať už našimi představami o uspořádání kouzelnického světa jsou jakákoliv rozdílné, pojí nás jediný společný cíl a to snaho ho zachránit a potrestat skutečné viníky za války, které tento svět byl v posledních letech vystaven. Nechali jsme se zmanipulovat a umírali jsme pro to. Teď nadešel okamžik, abychom to řádu Morgany le Fay vrátili stejnou mincí. Tentokráte to budou pro změnu oni, kteří budou hrát podle toho, jak pískáme my,“ pronesl vážně k davu a ze svého stupínku, který pro něj Lucius připravil, sledoval, jak mu dav nadšeně tleská a vzývá ho. Chvíli je Salazar takto nechal a pak je gestem ruky požádal, aby utichli a on tak mohl mluvit dál. „O tom, co jsme na ně přichystali, už zajisté všichni víte, ale i tak pro jistotu to tu stručně chrnu. Až zaútočí na hrad, skřítci přenesou děti, které zůstali ve škole, sem. První skupina, která ponese největší riziko, požije mnoholičný lektvar a vymění si ve škole s danými dětmi místo. Až přijdou do Velké síně, aby děti zajali, neočekávaně je napadneme. Druhá početnější skupina bude za pomoci skřítků jim přemístěna do zad. Pak už to bude čistě na nás. Štíty školy budou opět plně obnoveny a nikoho nepustí už ven ani dovnitř. Útokem na školu bude automaticky odříznuto spojení letaxu a tak díky protipřemisťovací barieře nebude pro nikoho úniku. Skřítci nám už po té nepomohou. Až nás všechny přemístí do školy, sami se přesunou do vesnice a skryti budou nepozorovaně hlídat ostatní naše děti. Další pomoc od nich tudíž už nemůžeme čekat.  V případě největší nouze a našeho selhání, u něhož plně doufám, že nedojde, tak bude jedinou cestou ven jeden ze dvou únikových tunelů, které jako jediní nepoškozeni přečkali závěrečnou bitvu s Voldemortem. Tou cestou je tunel vedoucí do Medového ráje, zajisté ho všichni znají, pokud ne zeptejte se teď předem vašich nejbližších, kde byste ho v případě nouze přesně ve škole nalezli,“ pronesl Salazar a nechal lidem chvíli prostor tichému ševelení, které se obratem na jeho slova začalo prostorem tanečního sálu šířit.

 „Chvíli mě ještě poslouchejte,“ požádal je ještě a zraky přítomných se opět stočili zpátky jeho směrem. „Ti, co jsou připravení nést to největší riziko, utvoří skupinu jedna. Její počet je závislí od počtu lektvarů, které se nalézají na stole. Ten udává přesně daný počet, kolik vám musí být. Prosím nenechte žádný z nich neobsazený. Ostatní utvoří skupinu dvě. Byl bych rád, kdyby se z ní oddělili dva až čtyři kouzelníci, kteří tu zůstanou s Narcis Malfoyovou a Molly Weasliovou a pomůžou jim uklidnit a postarat se o ty vyděšené děti, co se sem dostanou. Děkuji, to je prozatím vše. Teď už jen musíme čekat,“ dodal na závěr a jako první přešel k dlouhému stolu a vzal si jednu s připravených lahviček mnoholičného lektvaru a po koutku oka sledoval, co se kolem něj bude dít.

Žádná velká mačkanice u stolu nenastala, ale ani to, že by k němu nikdo další nešel. Po té, co se mu po boku postavil Lucius, začali se trousit i další. Jako jeden z prvních dobrovolníků bylo i jedno z přeživších dvojčat Weasliových. Posléze se za ním vydalo i několik dalších absolventů nebelvírské koleje, kteří k váhání nad něčím takovým moc času v povaze neměli, a k Salazarově velké úlevě po nich se k tomuto kroku odhodlali i další, kteří studovali za mlada i jinou kolej.

Všechny pozice byly nakonec obsazeny bez toho, aby bylo nutné kohokoliv přemlouvat a tak ze Zmijozela spadl menší kamínek úlevy, ta však po chvíli zas vyprchala, díky tomu, že nikdo neměl sebemenší tušení, kdy se to celé spustí.

Čas se táhl. Cekání před bitvou neměl Salazar nikdy rád. Pokud bylo jeho osudem zemřít, byl na to vždy připraven, ale čekat na to nevyhnutelné, bylo více než tíživé.

Když se ozvalo znenadání konečně hromadné lupnutí a v sále se objevily spolu se školními skřítky děti, nastal zprvu hotový zmatek. Mnohým z dětí bylo po takovémto přesunu hodně špatně a jiné byli zas vyděšené k smrti. Sálem se rozléhal nejeden pláč. Uklidnit ho zvládli nakonec zdárně někteří z rodičů, jejichž děti byli právě mezi nimi.

Salazar však tomu nevěnoval moc pozornosti. Bez ptaní vytrhl malému chlapci, který se objevil před ním na lavici, vlas a obratem lektvar s ním vypil. Pořádně si jeho oblečení prohlédl, než ho Molly odvedla stranou a upravil dle něj i svůj oděv tak, aby se po vyprchání lektvaru se pak s ním i ono vrátilo do svého původního vzhledu. Jednoduché kouzlo, ale podle Salazarova postřehu pro některé evidentně ne tak běžné, jak tomu bylo u něj a tak po té, co byl on hotov, s neodpustitelným povzdechem pomohl s tím i některým dalším.

I přes tyto menší komplikace, jim však příprava nezabrala víc jak pár minut a tak po necelých pěti minutách byli skřítky přesunuti do školy.

„Trvalo vám to,“ poznamenala Minerva, když se dlouhý stůl před ní opět zaplnil dětmi.

„Menší komplikace s převlekáním,“ zabručel podrážděně Salazar, čímž dal ředitelce na vědomí i to, kdo se pod touto mladickou tváří skrývá.

Minerva po něm střelila káravým pohledem a pak se zaměřila zpátky na všechny. „Právě jsem děti učila, jak přeměnit provázek na jednoduchá kovoví řetízek. Myslím, že by bylo vhodné, kdybychom v tom dále společně pokračovali,“ pronesla se zvědavostí, co se bude dít.

Někteří s přítomných ihned začali se svou prací, ale k Minervině velkému školu se zde nalézali i jedinci, u nichž by se na první pohled zdálo, jako by se o přeměnu nějakého předmětu pokoušeli snad úplně poprvé. Její učitelské zdrcené srdce ji i přes nastalou situaci nedalo, ač nikdo z nich už dávno nebyl studentem této školy, začala je všechny obcházet a pomáhat jim, jako by to byli skutečné děti. Pro Salazara to byl vskutku úsměvný pohled, ač někteří se z toho nebavili tak jako právě on.

Po chvíli jeden z chlapců, patřící dle vzhledu do druhého ročníku mrzimůru, zapištěl bolestně dívčím hlasem. Přítomnost ostatních se rázem stočila tím směrem.

„Sundejte to země!“ křičela a třásla levou rukou, do níž byl na jednom z prstů zakousnutý oživlý had utvořený ze zauzlovaného provázku.

Jako první pohotově zasáhla právě Minerva, která se po zrušení kouzla přísně zadívala na chichotající se dívčiny sedící o kousek dál. „Georgy Weasli, máš štěstí, že už nejsi studentem této školy, jelikož by si právě tímto jinak připravil svou kolej o nemalý počet bodů,“ vážně ho upozornila.

Dívčina okamžitě ztichla, nebylo to však tím, že by na ni způsobené tak ta výhružka, nýbrž zaskočením nad tím, že ho ředitelka poznala, ač sama předem netušila, kdo tu všechno je a pod jakou tváří se skrývá.

„Stýskalo se nám, bez těch tvých vtípků by to tu při vzpomínce na školní léta nebylo ono,“ houkl na Georgiho někdo vysmátým hlasem z druhé strany stolu.

Na dívčí tváři se objevil zdráhavý úsměv.

Pro Salazara to byl zvláštní moment. Přes Rona věděl, jak je na tom jeho bratr po Fredově smrti špatně. Tím, že se mu vrátila na chvíli právě v tento moment jeho radostná poťouchlá povaha, bylo nečekané ale ne tak nelogické. Touha po mostě mu vrátila na chvíli chuť zátky do života a Salazar jen doufal, že právě proto on neudělá nějakou hloupost.

Čas plynul a krvezrádci pořád nešli. Salazara zaráželo, co dělají. Na některých místech byly ochrany školy, díky té nekontinuálně plynoucí magii ze vřídla, opravdu velmi slabé. Pomalu začínal mít obavy, aby nevyprchal mnoholičný lektvar dříve, než dorazí. Tento hrozící problém, který by je připravil o moment překvapení ho ani ve snu nenapadl.

Nervozita začala postupně panovat i v řadách učitelů, kteří tu s nimi byli. Nováčci dostali za úkol hlídat děti v Prasinkách s jedinou výjimkou a tou byl Křiklan, ale o něm pochyboval, že se tam vůbec vydal. Ostatní, kteří už měli za sebou i boj s Voldemortem tu byli s nimi. V jejich řadách však byla i také jedna výjimka a tou byl učitel obrany proti černé magii.

„Obdivuji vás, že máte odvahu tu být, obzvláště když jste si vědom prokletí postu, na němž se nacházíte,“ pronesl právě k němu Salazar, když na chvíli se pozastavil za jeho zády.

„Nebyl bych správným učitelem tohoto předmětu, kdybych v takovouto těžkou chvíli tu s vámi nebyl,“ odvětil mu klidně.

„Pokud přežijete, budete mít příležitost zapsat se do dějin školy. Mám v plánu s tím prokletí zatočit jednou pro vždy a je to tak snadné. Stačí pouze zrušit předmět,“ oznámil mu Salazar své plány do budoucna.

„Děti se musí učit bránit!“ poplašeně zvolal profesor.

„Nebojte, budou ale v rámci staronového předmětu - Bojová a obraná magie. Tak se totiž za mých časů původně jmenoval. Když se trochu pozmění i osnovy a místo učebny, mělo by to na to prokletí stačit,“ vysvětlil mu Salazar.

„Je krásné slyšet, že je tu jistá šance, že bych tu mohl učit více jak jeden rok. Člověk se tu rozhodně nenudí,“ odvětil mu s úsměvem.

Salazar zprvu na jeho slova chtěl ještě zareagovat, ale k tomu už nedostal příležitost, jelikož v ten moment se rozlétly masivní dveře Velkého sálu a krvezrádci se začali hrnout dovnitř.

Na první pohled poplašeně začali děti vyskakovat do stoje v zdánlivém pokusu utéci. Dokonce se ozvalo i několik vyděšených výkřiků.

Salazar byl spokojený. Dle vítězoslavného výrazu některých krvezrádců evidentně neměli ani tušení, že jim právě spadli do léčky.

Ještě se však k nim nestačili přiblížit na ideální vzdálenost, když se zhmotnila Salazarova černá noční můra jménem Georgy. Hlavou mu prolétlo, že neměl právě jemu dovolit, aby sem s nimi v první linii šel. Weasli neudržel s nervy na uzdě a jako první na ně vyslal kouzlo, z něhož bylo hned patrné, že před nimi nestojí jen pouhá nezkušená dvanáctiletá dívenka. Moment překvapení měl tak jen částečnou účinnost.

„Na ně!“ zvolal Salazar, což byl i signál pro skřítky, aby sem přesunuli i zbytek jejich lidí.

 

Krvezrádci se zarazili na místě, když za zády uslyšeli hromadné lupnutí. Jejich zaváhání, bylo rychle potrestáno. Řada z nich jich byla rázem ozbrojena nebo v bezvědomí padla k zemi.

„Umbreová je moje,“ zvolal Salazar, když v řadách krvezrádců nečekaně spatřil i tuto ženu.

Probojovat se k ní, bylo pro něj velmi snadné. Vyznavači Morgany, byli překvapivě v boji naprosto neschopní, což bylo více než zarážející, ale tím se teď Salazar neměl čas zaobírat.

„Je mi nesmírným potěšení se s tebou opět setkat Dolores,“ pronesl sarkasticky Salazar, když se k ženě dostal na pár metrů a čelil jí tváří v tvář.

„Obávám se, že si nejsem jistá, jestli je to vzájemné,“ pronesla k němu a vyslala na něj pár kouzel, které sice patřili do řádu černé magie, ale nebyli tak mocné, aby si s nimi Salazar hravě neporadil.

„Jména Salazar Zmijozel nebo Harry Potter ti zajisté něco říkají,“ pronesl k ní a i on na oplátku zaútočil a vůbec jí rozhodně nešetřil. Překvapivě se mu však dokázala bravurně ubránit. V té ženě se schovávalo daleko víc, než by jeden čekal, s nelibostí Salazarovi došlo.

„Nevyhraješ,“ oznámila mu v průběhu jejich výměny kouzel.

„Myslím, že jsem vyhrál. Zklamali jste mě, nečekal jsem, že to bude tak snadné vás porazit,“ pronesl rádoby nešťastně a rychlým pohledem zkontroloval stav v sále. Bojeschopných krvezrádců po tak krátkém čase bylo vskutku už překvapivě málo.

Rázem však k Salazrově velkému školu nastalo nečekané silné zakolísání magie celé školy.

I Dolores si v ten moment dovolila se lehce rozhlédnout. „Jediný, kdo se tu mílí jsi ty. My už jsme právě v tuto chvíli vyhráli,“ vítězoslavně mu oznámila. „Za Morganu le Fay!“ zvolala rozhodně a pozvedla hůlku nad hlavu. Na jejím konci se rázem objevilo malé krvavě zabarvené světlo.

Salarazovi se šokem rázem došlo na co hledí. Něco takového vůbec nečekal. Ryhcle ji ozbrojil, ale bylo už pozdě.

Malé krvavé světélko začalo rychle růst a jako popínavá rostlina se rozvětveně šířit všude kolem. Jeden z prvních úponků zasáhl Umbreovou do břicha a ta se s vítězoslavným úsměvem skácela mrtvá k zemi.

Salazar se to sebevražedné kouzlo pokusil zastavit, ale nepovedlo se mu to. Šlahouny, které kvapně několika různými kouzly na různých místech pohotově přeťal, obratem opět zpátky srostli k sobě.

„Zastavte to!“ zakřičel zoufale na celý sál.

Několika lidem se podařilo včas zareagovat, ale neuspěli stejně tak jako Salazar.

Po pár vteřinách bylo po všem. Všichni krvezrádci, co tu byli, zemřeli a to včetně těch, co byli odzbrojeni nebo dokonce v bezvědomí.

„Co to bylo?“ zeptala se vyděšeně Minerva Salazara udýchaně, když ke zkoprněnému Zmijozelovi doběhla.

„Sebevražedné kouzlo, ale trochu upravené než znám. Ty úponky měli být správně sami smrtelné a jedincům, kteří byli připravení se obětovat, jim dát smrt. Na ty v bezvědomí, neměli správně působit. Museli kouzlo upravit a spolykat předem jedovaté kapsle. Heslem se to už jenom aktivovalo, proto jsme to nedokázali asi zastavit. O takovéto variantě jsem doposud neměl ani tušení, že jde,“ přiznal zkroušeně ředitelce školy. Ano, v hloubi duše si je přál zabít, ale už se smířil i s tím, že skončí v Azkabanu. Pouhá smrt by byla pro ně přeci jen milosrdná. Ale takto? Připravili ho o vše. Naprosto totiž teď postrádal pocit z vítězství. Pocit, že mu něco důležitého uniká, postupně zesiloval až skončil v hrůzném poznání.

„Viděl někdo Křiklana nebo Finnigena?“ zvolal na všechny Salazar, ale zpátky se mu dostalo jen hromadné zamítavé odpovědi.

S hrůzou vepsanou ve tváři, vyběhl Salazar z Velké síně. Slyšel, jak na něj Minerva něco křičí, ale už jí vůbec nevnímal. Už věděl, co to mohutné zakolísání magie školy bylo. To sebevražedné kouzlo odvedlo jeho pozornost natolik, že mu to tak trvalo, než mu to celé došlo. Obával se však, že už je na vše pozdě.

Bezhlavě vlétl do dívčí koupeny ve druhém patře. Nijak ho nezaskočilo, když spatřil umývárnu v troskách a hlubokou temnou díru vedoucí do hlubin země. Bez zastavování do ní skočil a pospíchal dál k Tajemné komnatě.

Zastavil se, až popelavě bílí u ní. S hrůzou vepsanou ve tváři sledoval díru vedoucí do labyrintu sklepení prastaré Bradavické tvrze. Zapomněl ji za sebou zpátky zadělat a tak měl díky tomu možnost sledovat magický oheň, který za neviditelnou bariérou zaplňoval celý prostor posledního zbytku jeho starého domova.

„Severusi,“ přiškrceným hlasem pronesl a se slzami v očích klesl k zemi. Nekontrolovaně se sesunul na kolena. Tíhu jeho bolesti už jeho nohy déle nedokázali nést. Veškerému svému smutku dal rázem volnou cestu ven. Vyhrál, ale cena za něj byla pro něj až přespříliš vysoká.

Komentáře   

0 #10 sisi 2016-12-23 22:59
Dear LAdy,
doufám, že jsem se pouze spletla v písmenkách a Ty jsi nepochovala Severuse Snapea zaživa v ohni. To by nebyly vánoce. Ts ts, to nebylo v úvodu, že by se něco takového mělo stát.
Eh, musím počkat ještě jednu kapitolu a vyhlížet epilog. A to jsem si myslela, že bude pohoda, čajík, a ono naopak - plameny pekelné.
Citovat
0 #9 Lady Corten 2016-12-19 15:08
Děkuji za komentáře. Vím, že jsem vás takovým zakončením trochu porápila, ale nebojte, jsou přeci Vánoce. Závěrečnou kapitolu už na ně máte nachystanou a objeví se vám tu už v noci, takže když se ráno vzbudíte, měla by tu už být, tedy doufám. Časované zveřejnění používám jen zřídka a nikdy mu moc nevěřím, ale sand to tentokráte klapne a já na štedrý den nebudu muset ještě více panikařit.
Takže zatím vydržte, už chybí pár dní a je to tu. Pak už jen epilog a povídka jejíž nápad se v mé hlavě zrodil zhruba někdy před třemi lety, bude konečně hotová. Věřte mi, sama se na to těším jako malá, abych si po tak dlouhé době mohla konečně od této povídky oddechnout a konečně mi přestane v hlavě strašit. :lol:
PS: 14 kapitola byla nahrazena díky velkému úsilí Anizna opravenou verzí.
Citovat
0 #8 Vaytra 2016-12-11 13:44
Néééé :cry: Severus nemůže zemřít :cry:.Já chci HappyEnd :lol:
Citovat
+1 #7 Naty 2016-12-07 21:55
To opravdu nemyslíš vážně. :cry: Severus musí žít jinak si mě nepřej. :-* A ještě k tomu čekat až do Vánoc to asi nezvládnu. :cry: Jsem zvědavá jak se to teda vyvede dál. Přestože bude další kapitola až na Vánoce, tak jedinou útěchou je to že to uteče jak voda. Už se těším na další díl a nemám ani potucha odhadnout co jsi si na nás vymyslela. Už se příšerně těším. 8)
Citovat
+1 #6 Achája 2016-12-07 12:30
Takové šoky na nás. Severus je určitě v pořádku, přece by ho nezchraňoval, aby teď umřel:-)
Citovat
+1 #5 Vai 2016-12-06 18:25
já chcu též štastný konec :/ :D prosím
Citovat
+1 #4 KiliaIce 2016-12-06 17:39
Cože!!!!? Nieeeeee. Prosím nech všetko dobre dopadne. Nechcem aby to dopadlo zle. Nech je Severus v poriadku a aj Bradavice zase na nohách. Nech tí zradcovia už konečne zaplatia za to, čo spravili :sad: :cry: :D :D
Citovat
0 #3 LH 2016-12-06 17:34
No teda takhle nás napínat. :-)
Citovat
0 #2 arya 2016-12-06 17:34
cooooooooo jsou vánoce si děůáš prdel
Citovat
-1 #1 Lady Corten 2016-12-06 14:05
Děkuji všem za komentáře k předešlé části.
Na poslední chvíli jsem se rozhodla děj závěrečné části rozdělit do dvou kapitol. Tady máte tedy tu první půlku. Vyjimečně jsem se rozhodla být zlá. 8) :P :-*
Prosím, moc mě nakamenujte. Na Vánoce nás tudíž čaká ještě jedna kapitola a to sedmnáctá a po ní epilog.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla