Osudová touha - Kapitola 4

Díl zatím bez bety!

 

Kapitola 4 - Osudová volba

 

Od toho osudného večera se Harry alkoholu ani nedotkl a to nejen proto, že na něj neměl ani chuť. Stále se nemohl nějak srovnat s tím, co se té noci před necelými třemi měsíci stalo. Nejšílenější na tom všem však ke všemu bylo, že mu jeho vzpomínky podsouvaly překvapivou skutečnost a to tu, že si to ze Snapem tehdy užil tak, jak už dlouho ne. Což ho nemálo děsilo a tak neměl ani pomyšlení na to, že by kamkoliv vyrážel za zábavou a tak krom práce dům na náměstí opouštěl jen tehdy, když měli s Ronem jejich pravidelný každotýdenní sraz na pokec. Dřív s nimi chodila i Hermiona, ale teď když byla těhotná, raději zůstávala doma se slovy, že si to bez ní jistě užijí víc.

Krom těchto světlých večerů byli dny pro Harryho poslední týdny monotonií. Ráno vstal, nad šálkem kávy si přečetl ranní noviny, šel do práce, tam zůstal až skoro do noci a pak zpátky do Sirisova domu, který i on poslední roky nazýval svým domovem. Víkendy trávil tím, že vlastními silami to tu zde rekonstruoval. Už toho měl za ty roky hodně hotového a dříve temný dům Blaků se hodně změnil, ale i tak mu tu ještě spousta práce zbývala. Zdálo se to chvílemi jako nekonečné, ale i tak ho tato práce, u níž mohl na chvíli vypnout a takřka na nic nemyslet, pořád bavila a dělal to rád.

I dnešní dne začal pro něj úplně stejně jako ty předešlé. Vstal jako vždycky, udělal si tousty a kafe a když k tomu usedala, přinesla sova na čas noviny. A právě v tomto bodě se pak vše změnilo, jídla se ani nedotkl a kafe mu už dávno vystydlo, aniž by z něj i trochu upil a on jen dál strnule seděl a hleděl na titulní stranu Denního věštce.

Podle novin Snape otěhotněl v den, kdy se on s ním vyspal. Buď to byla náhoda a on byl až toho dne druhý v pořadí, nebo se skutečně za pár měsíců z něj stane otec.

Vždycky si přál rodiny, ale když si konečně přiznal svou skutečnou orientaci, s bolavým srdcem se těchto velkých svých přání vzdal s vědomím, že navždy zůstanou nenaplněné. A teď toto! Pokud v tom datumu noviny opravdu nelžou a jsou přesné, má velkou naději a šanci, že se jeho staré touhy mohou přeci jen třeba naplnit. I kdyby to bylo třeba právě ze Snapem. Už dávno toho muže namísto nenávisti obdivoval a po tom sexu, co s ním měl, už na něj nahlížel i v dalších ohledech jinak.

Má to jít zkusit? Má se ho jít zeptat? Pokud za ním nepůjde sám, Severus sám od sebe zajisté na jeho dveře jen tak od sebe nezaklepá. Kdyby chtěl, aby o dítěti věděl, řekl by mu to už dávno. A právě proto právě teď váhal a byl tak bezradný.

Sváděl v sobě vnitřní boj, co dál, a čas neúprosně plynul. A když už v něm konečně zvítězila ta část, že ještě dnes večer se za ním zastaví, jelikož ať je to tak či tak nemá co totiž ztratit, s hrůzou zjistil, že už měl být téměř hodinu v práci.

Třikrát si mohutně ukousnul z toustu, na jeden lok vypil téměř polovinu hrnku, nechal konečně noviny novinami a tryskem uháněl ke krbu, aby se co možná nejrychleji dostal na ministerstvo. Na dnešní ráno byla naplánována velká porada. Nepamatoval si, že by kdy přišel do práce pozdě. Tak proč se mu něco takového muselo stát právě dnes v ten nejméně vhodný den?

Když dorazil konečně na poradu a vřítil se do místnosti, dosavadní hovor ustal a všechny oči přítomných se stočily jeho směrem.

„Omlouvám se, šéfe, zaspal jsem,“ rychle ze sebe vysypal na svého vedoucího.

„Vzhledem k tomu, že se to ještě nikdy u tebe nestalo, omluva přijata a dál to pro tentokrát nebudu řešit. Sednout!“ přikázal mu rozladěně a Harry pokorně zaujal poslední volné místo, které čekalo právě na něj.

„Kde jsme to skončili?“ zamyslel se nahlas vedoucí bystrozorů. „Ano, to trestní oznámení, které jsme před chvílí obdrželi. Kdo si ho vezme na starost?“

Nikdo se nehlásil.

Harry sice nerozuměl tomu, co tu něco takového dělá, jelikož trestními oznámeními se oni obvykle nezabývali, ale vzhledem k tomu, že on svůj poslední případ už měl vyřešený a zbývali mu dodělat už jen papíry, rozhodl se to přijmout. „Já si to vezmu,“ dobrovolně se přihlásil.

„Výborně, je to tvoje,“ schválil to jeho vedoucí a předal mu papír, který mu přinesla jeho sekretářka ani ne před deseti minutami. „Konec porady.“

Všichni se na ten povel začali zvedat, až na Harryho, který byl velmi zvědaví, proč se právě k tomuto nikdo moc nehrnul. Odpověď se už však dověděl hned na začátku, když si přečetl jméno osoby, která toto oznámení podala a nebyl jím nikdo jiný než Severus Snape. To vysvětlovalo vše a nejen důvod, proč se k tomuto nikdo moc nehrnul. Trestní oznámení se totiž týkalo porušení lékařského tajemství. Teď už Harrymu bylo jasné, kde k těm informacím noviny musely přijít. A k tomu mu to dávalo ještě i velkou šanci, že datum otěhotnění v nich bylo přesné, pocházelo-li to skutečně přímo od léčitele, jak se Severus domníval.

Na nic nečekaje s papírem v ruce vyrazil přímo ke Svatému Mungovi, rozhodnutý to vyřídit co nejdřív s touhou to celé stihnout ještě dnes, jelikož pak by večer měl i nějaký ten důvod, proč za Severusem jde a to se mu velmi hodilo do jeho plánů. Možná se na něj po dlouhé době začalo zpátky smát i štěstí, které tak už dlouho postrádal.

 

„Zeptám se naposledy, prozradil jste novinářům citlivé údaje o svém pacientovi Severusovi Snapevi?“ zatlačil na muže Harry ve výslechové místnosti, do které si ho dovedl tak, aby to vidělo co možná nejvíce lidí. Když si pro něj došel do jeho ordinace, nechal i otevřené dveře. Za jiných okolností by k tomu nikdy nepřistoupil, ale tentokráte chtěl, aby všichni přítomni v čekárně dobře slyšeli, proč za ním jde a odvádí si ho sebou. I na ministerstvo si ho vzal hlavním vchodem na místo jakéhokoliv méně frekventovaného postranního, jak tomu činil doteď obvykle.

„Ne,“ tvrdošíjně si stál za svým lékouzelník.

„Za těchto okolností vás tedy musím upozornit, jak to bude probíhat dál. Vzhledem k tomu, že jde o tvrzení proti tvrzení, tak soud po prvním stání nařídí výslech pod veritesárem, a pak vyjde na světlo nejen to, že jste novinám prodal informace o těhotenství profesora Snapea, ale také paní Malfoyové. U ní vám to možná prošlo vzhledem k tomu, že ona se popularitě nebrání a sama by to pravděpodobně časem také udělala, nicméně pořád jde o trestný čin,“ risknul to Harry. To přiznání z něj musel dostat stůj co stůj a vzhledem k tomu, jak se tvářil klidně a sebejistě odhadoval, že to nebylo poprvé, co si před novináři pustil pusu na špacír. „A až se to soud doví, vhledem k recidivě vás pošle na pár let do Azkabanu. Pokud se mi však teď dobrovolně přiznáte, máte velkou šanci z toho vyváznout pouze s podmínkou a paní Malfoyvou z toho úplně vynechat. Ale ať to skončí jakkoliv, věřte mi, že ani kdyby vás soud od všeho očistil, tak už si jako lékouzelník i tak po tomto všem nikdy neškrtnete,“ upozornil ho a při pohledu na zaraženého muže, který se možná už konečně začal lámat, vytáhl své poslední eso z rukávu. „Kdyby jste Severuse Snape dobře znal, věděl byste, že je to muž, který si nechává mnoho věcí pro sebe, jako například přesný den, kdy otěhotněl. To datum prozradil jen jediné osobě a to v zájmu dítěte svému ošetřujícímu léčiteli, neboli jen a pouze vám. Ani jeho přátelé nevěděli, že je těhotný, natož aby dokonce tušili, kdy se tak i stalo. Udělal jste velkou chybu, když jste takového věci neuvážil předem a nebral vůbec v potaz, o kom vlastně mluvíte. Upřímně jen tak pod čarou. Myslím, že kdyby mohl kouzlit, možná byste i si sám ten pobit v Azkambanu sám vyžádal. Přeci jen je to i přes to všechno bývalí smrtijed.“

„Neudělal jsem to pro peníze,“ vyhrkl muž kvapně celý popelavě býlí hrůzou.  „Lidé by měli vědět, že je něco takového možné. Je úžasné, co ten nový lektvar magického těhotenství dokáže,“ snažil se hájit.

„Kdybyste to s ním probral, nebo řekl jen základní informace a vynechal z toho všechno jeho zdravotní data, nemusel jste tu teď sedět. I když možná vaše nutkání něco takového udělat bylo zamýšleno dobře, pořád je to stále porušení léčitelského tajemství,“ pronesl Harry vážně.

Muž sedící naproti němu nešťastně přitakal.

Harrymu ho bylo v ten moment na jednu stranu i líto. Kdyby to neudělal, on by se pak nikdy nedověděl, že se stane otcem, ale na druhou stranu, přitáhl k tomu nebohému dítěti pozornost a on sám na vlastní kůži věděl, jak je to mnohdy nepříjemné a sám by to nikomu nikdy nepřál, obzvláště pokud o to dotyčný člověk dobrovolně nestojí. A ten ještě nenarozený drobeček k tomu rozhodně neměl možnost, cokoliv říct. Už tím že jeho jeden otec je bývalý smrtijed a špeh a k tomu, aby toho nebylo málo, druhý pro mnohé hrdina, vyvolený či ten co přežil, už to samo o sobě nebude pro to malé lehké a teď, když všichni vědí čím a jak je výjimečné, bude to mít ještě těžší. A to byl na druhou stranu pro Harryho důvod, proč byl rád, že to tomu lékouzelníkovi to nakonec neprojde a zaplatí za to, co udělal.

 

Už bylo nějakou dobu po večeři, ale ještě ne tak pozdě, aby se šlo spát, když Severus uslyšel tiché zaklepání na dveře svých komnat. Nechtělo se mu vůbec zvedat, ale na druhou stranu večerka ještě nenastala, a pokud se v jeho koleji něco stalo a nastal nějaký problém, rozhodně to chtěl vyřídit sám a nehodlal dopustit, aby byl do toho případně zatažen někdo další, pokud by to nebylo opravdu nezbytně nutné.

S vážným nazlobeným výrazem otevřel dveře. Veškerá nazlobená jedovatá slova, která měl však pro toho narušitele připravená, mu zamrzla na jazyku, když spatřil, kdo doopravdy za nimi ve skutečnosti stojí.

„Co tu chcete, Pottere!“ vyjel na něj jen, co se z prvotního šoku trochu vzpamatoval.

„Přišel sem vám říct, že se přiznal a ubezpečit vás, že se z toho jen tak lehce nedostane,“ oznámil mi Harry hrdě.

„S tím jste za mnou nemusel chodit a obtěžovat mě, a pokud je to všechno, víte, jak se odtud dostanete,“ kousavě pronesl Severus a chystal se mu dveře zavřít přímo před nosem.

„Není to všechno,“ kvapně vyhrkl Harry a dveře se obratem s těmi slovy v pohybu zastavily. „Je tu ještě něco, ale to bych velmi nerad řešil na chodbě, kde by to mohl kdokoliv slyšet. Mohu dál?“ požádal.

Severuse polil studený pot. Velmi dobře tušil, co s ním chce Potter probírat a původně k tomu nechtěl dát žádnou příležitost, ale Potterův odhodlaný výraz mu napovídal, že se jen tak odbýt nenechá. S velkou neochotou ho tedy pustil dovnitř.

Harry neztrácel vůbec čas a jen co se dveře bezpečně zaklaply, zeptal se ho bez dalších okolků na to, co ho od rána tížilo. „Je to dítě moje?“ zajímal se.

„A záleží na tom?“ odpověděl mu Severus na místo odpovědi otázkou. Netušil proč, ale o něčem takovém z nenadání nějak nedokázal překvapivě pro něj samotného lhát. Popravě se mu však odpovědět také nechtělo.

„Ano,“ odhodlaně pronesl Harry. „Už od mala jsem si moc přál mít svou vlastní rodinu. Když jsem však přišel na to, že má orientace mi tento sen značně komplikuje, zasáhlo mě to. Teď však díky tobě jsem opět získal naději. Pokud je to malé skutečně mé, moc rád bych byl pro něj druhý, plnohodnotným otcem, kterého si zaslouží,“ pronesl toužebně a podíval se na Severusovou zamračenou tvář a na krátko zaváhal. Pak se mu však do žil vlilo nové odhodlání. „Pokud však není mé a druhý biologický otec o něj nemá zájem, rád bych jeho pozici zastal, dovolíš mi to,“ rozhodl se. „Nemohu na tu naší společnou noc zapomenout. Nevím, co mě to tehdy přimělo udělat, ale nelituji toho. Tak skvělý sex jsem už upřímně dlouho neměl a vhledem k tomu, že mi došlo, že jsi snad jediný muž, který ve mě nikdy neviděl vyvoleného nebo nějakou celebritu, rád bych zašel ještě dál,“ pronesl a před následně šokovaného Severuse si poklekl na jedno koleno. Všechno anebo nic, byl připravený riskovat. Snape v něm nikdy neviděl nic výjimečného, byl pro něj obyčejný a právě někoho takového poslední roky marně hledal.  A pokud spolu mohli mít dítě, neváhal. „Severusi Snape, vezmeš si mě za svého manžela?“ bez sebemenšího zaváhání ho požádal o ruku.

Severus na něj s nevírou hleděl. Potter zatím netušil, jestli se to dítě skutečně jeho a přesto ho právě vyzval, aby si ho vzal? „Pottere, nepřeskočil jste právě náhodou několik fází, kterými by měl vztah dvou lidí nejdříve projít, než se dostanou teprve k tomuto bodu?“ upozornil ho.

„Pochybuji, že by si měl povahu romantika a zakládal sis na večeřích při svíčkách a schůzkách při měsíčku,“ podotkl věcně Harry.

„Pokud bych souhlasil, jak si to představuješ dál?“ zajímal se Severus, čímž udivoval sám sebe vzhledem k tomu, že ještě Pottera na místo odpovědi neprohodil dveřmi. Tím těhotenstvím asi nějak moc vyměkl.

„Zrekonstruoval jsem dům na náměstí a to i včetně laboratoře, která je teď i nově vybavená. Dítě by tam mělo dost prostoru a mi bychom se tam pomalu ani nemuseli díky velikosti pořádně potkávat, chtěl bys to tak,“ navrhl mu.

„Na to, abychom spolu žili pod jednou střechou, se ještě nemusíme nutně brát,“ věcně nadhodil Severus. Ano, skutečně se zbláznil vzhledem k tomu, že už to opět při další příležitosti neutnul a na místo toho to celé dál rozpatlává.

„Pokud je to v mých silách, rád bych zabránil tomu, aby to dítě nazval kdokoliv bastardem,“objasnil mu trochu jeden z důvodů svého odhodlání do toho jít.

Severus si ho změřil pohledem. Co dál? Co vlastně chce on? To dítě by si rozhodně zasloužilo, to alespoň na chvíli zkusit. „Dobře tedy, vezmu si tě, ale měj po celou dobu na paměti, že to dělám jen z jediného důvodu a tím je zájem mého dítěte,“ sám pro sebe s údivem se rozhodl. „A teď vypadni!“ pokoušel se ho zbavit a nabrat tím zpátky právě svou značně pošramocenou důstojnost.

„A?“ zajímal se Harry, zatímco se sbíral ze země s úlevným pocitem a radostí nad tím, že toho muže odhadl dobře a klaplo to i bez přítomnosti prstenu, který se rozhodl raději vynechat z obavy, že kdyby se s ním vytasil, asi by odtud neodešel živý.

„Ano je to tvoje, spokojený!?“ rozohnil se podrážděně Severus.

„V sobotu odpoledne tě vyzvednu a vezmu tě do domů, aby sis ho mohl pořádně prohlédnout a tak se včas stihli provést ještě nějaké poslední úpravy dle tvého přání, než skončí školní rok,“ na místo odpovědi ho Harry rychle informoval a nečekaje dále na nic vyklouzl na chodbu a zavřel za sebou.

Severus na ty dveře ještě hodnou chvíli s nevírou hleděl nechápaje, kde se to v něm vzalo, že tu Potterovu nabídku přijal a ještě navrch toho mu prozradil pravdu o dítěti. K závěru však nedokázal dojít a tak se to raději rozhodl zaspat.

Když na druhý den ráno zjistil, že v novinách je opět skloňováno jeho jméno, nepřekvapilo ho to vzhledem k tomu, že to bylo v souvislosti se zatčením jednoho určitého léčitele, ale když o další den později rozevřel Denní věštec, byl velmi rád, že tak učinil v soukromí svých komnat. Pěnil vzteky, Jen co si úvodní článek přečetl, vztekle zmačkal noviny, zahodil je, hodil do krbu letax a po té, co vyřkl adresu dříve Fénixova řádu, strčil do něj hlavu a mohutným hlasem zavolal: „Pottere!“ Jeho tón hlasu říkal vše.

„Ano?“ zajímal se obratem Harry, který něco takového už hodnou chvíli očekával.

„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to má znamenat?!“ křičel rozlíceně Severus drže se, seč mohl, aby se tam nepřesunul a nešel ho rovnou uškrtit.

„Nestydím se za to, že jsem druhý otec a že si tě chci vzít. A vzhledem k tomu, že by na to všechno stejně časem přišli, rozhodl jsem se to raději udělat po svém a zabránit tím všemožným spekulacím,“ vysvětlil mu klidně důvod svého rozhodnutí poskytnout novinářům rozhovor.

„A takhle se o tom se mnou nejdřív poradit tě nenapadlo?!“ čertil se dál lekvarista.

 „Napadlo, ale došlo mi, že bys s tím stejně nesouhlasil, ač bych se ti to snažil sebe líp vysvětlit,“ přiznal mu Harry a raději se nedotkl připravené kávy, z které zatoužil upít, aby Severuse případně ještě víc nenaštval, než už byl.

„To, co tam psalo, vypadalo jako nějaký románek z růžové knihovny,“ vyplivl znechuceně Severus.

„Dal by si snad přednost úplné pravdě o tom, že jsem byl předtím značně nalitý a pak jsem se nechal strhnout svou magií, která pravděpodobně vycítila změny v té tvé díky tomu lektvaru a vrhl se bez ptaní na tebe?“ zajímal se a nastínil mu tím i svou teorii, jak tomu celému došlo a k níž včera nakonec po dlouhém uvažování dospěl.

„Házíš to všechno na magii?“ nevěřil svým vlastním uším.

„A máš snad ty jiné lepší vysvětlení?“ zajímal se na oplátku Harry.

„Rozhodně, ale i tak bude lepší, když už se k tomu nebudeme v zájmu nás obou vracet,“ uzavřel to. Ta Harryho teorie mu přišla sice trochu přitažená za vlasy, ale zase na druhou stranu, své překvapivé opodstatnění měla. To, že na to možná i kápl a jeho to nenapadlo, mu však připustit nehodlal. „V sobotu přesně ve dvě a ani o minutu později, jinak nikam nejdu,“ upozornil ho a ukončil bez rozloučení spojení. Vztek, který měl, ho nějak nečekaně rychle přešel. Přeci jen možná Potter to co nosil na krku někdy i používal. Bylo to od něj téměř zmijozelské rozšířit ten svůj vymyšlený příběh a vzít tak důvod těm slídilům se v tom všem šťourat a případně se dopátrat pravé podstaty toho, jak se věci skutečně mají, což si rozhodně chtěl nechat pouze pro sebe.

Když se usadil zpátky zamyšleně ke své snídani, došla mu jedna věc a to ta, že se s Potterem rozhodně nudit už víckrát nebude. Jeho talent mu pít krev se ani po tolika letech nevytratil. Možná by si pro příště měl dát větší pozor na to, co si přeje. Přes to všechno se však nějak cítil nečekaně šťastný. Jeho život měl opět nějaký smysl a cíl, něco se zas kolem něj dělo a to mu dodávalo sílu, kterou tak dlouho postrádal. Jen si nebyl jistý, jestli cena za to na jeho vkus možná nebyla až velmi vysoká.

K dalšímu rozjímání nad jeho životem však už nedostal příležitost. Namazaný toust, z něhož si mezi tím ukousl, mu nějak nesedl. Dítěti, které dalo o sobě vědět, daná snídaně nechutnala a tak ho donutilo opětně kvapně vyhledat koupelnu.

 

Konec

Komentáře   

0 #11 sisi 2017-02-13 10:36
Jestli je toto konec povídky, OT, pak si myslím, že nedopadla až tak špatně, naopak, každý dostal, co potřeboval. Severus adrenalin, Harry rodinu, studenti nového profesora, ministerstvo nekompromisního a neskorumpovatel ného bystrozora, ziskuchtivec přes paprčky, Narcis další děťátko, Lucius klid a společenské postavení celebrity i v base :P a tak dál. Zaujalo mě, že se lékouzelník přiznal a že nebylo vše sváděno na Ritu Holoubkovou, jako mouchu na okně ordinace,kde by vše mohla slyšet a je to tak lepší. Díky, budu se těšit na nové povídky, nebo kapitoly k starším povídkám.
Citovat
0 #10 Mononoke 2017-02-12 20:31
Špeh išiel cestou spravodlivého zákona?
To sa často v jeho podaní nekoná.
Lekár čo vyzradil tajomstvo pacienta
priznal sa, už ho nečaká žiadna plenta.
Dvaja bojovníci čo prežili vo vojne spolu mnoho,
zhodli sa, že budú spolu v prospech dieťaťa svojho.
Citovat
+1 #9 kiliaice1415 2017-02-11 19:40
Nádherná poviedka. Milujem M-preg a táto poviedka bola veľmi zaujímavá a hrozne sa mi páčila. Teším sa keď opäť niečo napíšeš. :D :D :D :D :D
Citovat
0 #8 Vai 2017-02-09 09:29
Ta povídka byla skvělá a úžasně jsem se u ní pobavila... jenom je trochu škoda, že nepokračuje, určitě Taťka Severus a taťkou Harrym by byla sranda...
No přesto se těším na cokoliv, co vymyslíš protože to vždy stojí za to ;) dík moc za povídku
Citovat
0 #7 Vai 2017-02-08 19:47
Škoda, že to končí...dokonal e jsem se bavila... Severus jako taťka a s Harrym, prostě dokonale, kéž by to pokračovalo, přesto se těším, jak zase něco vymyslis.. tvá mysl má skvělé myšlenky a nápady... Dík moc za povídku
Citovat
0 #6 SORA 77 2017-02-06 22:16
:D No, krása. Jsem ráda, že to skončilo takhle, i když byla povídka na můj vkus krátká. Moc se mi líbila, takže díky za hezké počtení.
Citovat
0 #5 lia 2017-02-06 20:45
krása
škoda že je už konec :lol:
těším se na tvoje další skvělé lahůdky
Citovat
0 #4 ester 2017-02-06 17:29
Bolo fajn zistit, ze Harry je sebavedomy, rozhodny a neboji sa Severusa☺ pekne ho zmanipuloval a ani sa moc nebranil ☺. Vdaka.
Citovat
0 #3 Leia 2017-02-06 12:31
už je konec? taakáá škoda skvelého príbehu bude mi chýbať sranda to bola :lol:
Citovat
+1 #2 weras 2017-02-06 10:50
Povídka se mi moc líbila. Jen mě trochu mrzí,že nemá ještě jednu kapitolu.Dozvěd ět se, co se jim narodilo a jak spolu vlastně vycházejí by bylo opravdu fajn.Jinak velký dík za to,že pořád píšeš,už vás moc není,což je opravdu škoda.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla