Můj kocourek - Kapitola 9

 

Tak a je to tu. První mé pokračování. Moc děkuji Patoložce, že mi dodala dost odvahy psat HP povidky . Také moc děkuji všem, co doposud komentovali.

 

 

Kapitola 9 – Tajemství Draka Malfoye


Harry ani netušil, jak se to stalo, ale v jednu chvíli byl v náruči Severuse Snape odnášen do jeho soukromých komnat a v druhé ho už držel Draco Malfoy uprostřed společenské místnosti Zmijozelu. Přes jásot a vítězoslavné pokřiky zmijozelských nebylo pomalu slyšet vlastního slova.

„Vyhráli jsme. Sice bych to zvládnul sám i bez tebe, ale musí se nechat, že ten tvůj kousek Nebelvíry daleko víc naštval,“ spokojeně mu pošeptal do ouška Malfoy.

Kdybych hrál, tak se to nikdy nestalo! zaprskal na něj rozčíleně Harry. Rozhodnutí profesorky Hoochové ho značně vykolejilo. Byl Nebelvír a ne nějaká součást prašivého Zmijozelu.

„Atere,“ nadšeně zavýskala Parkinsonová a vytrhla ho nepozornému Dracovi z rukou. Vzteklého prskání černé kočky si vůbec nevšímala a přivinula si ji na svou hruď.

Nešťastný Harry po chvíli rezignoval a utichl. Mohl být rád, že ho tentokrát Parkinsonová aspoň nedusila svým poprsím jako posledně.

„Chceš?“ nabídl jeden ze čtvrťáků Pansy máslový ležák.

Ta ani na vteřinu neváhala a vyměnila slabě se bránící kočku za nápoj.

A zase to začíná, zasténal pro sebe mladý zvěromág poté, co zjistil, že nemá šanci se osvobodit. Smířený s osudem se nechal předávat z jedné zmijozelské náruče do druhé. Jediné, co dokázalo na chvíli odvést jeho pozornost od této zoufalé situace, bylo počínání háďat kolem něj.

Pravidla pro vás neplatí, co? zafrkal, když spatřil, jak dva sedmáci přinesli do společenky několik lahví ohnivé whisky.

Zmijozelští se nepokrytě bavili a zapíjeli svou výhru nad Nebelvírem. Harry po čase musel uznat, ač značně nerad, že se tato oslava od té jejich nijak neliší. Z jeho úvah byl znenadání vytržen, když mu zorné pole zastínil medový koláček. Ač by za normálních okolností neváhal (tedy pokud by vynechal fakt, že mu jeho oblíbenou pochoutku nabídl jeden ze zmijozelů) a vzal si ho, teď mu však v jeho kočičí podobě přeslazený dezert nevoněl. Podrážděně zaprskal a vzhledl k tváři toho, jež se mu tu odporně páchnoucí věc snažil vtlačit do tlamičky.

„Na, vezmi si,“ nadšeně mu nabízel Goyle, aniž by se jakkoliv pozastavil nad kočičím odmítavým postojem.

Dej to ode mě pryč, ty odporné prase, zaprskal na něj a ohnal se po jeho ruce svými malými, ostrými drápky.

„Je to kočka se vznešeným původem a ne nějaký prašivý čokl,“ zavrčel na svého spolužáka Malfoy. „Pojď sem, Atere,“ hřejivým hlasem pronesl ke kocourkovi a nespokojenou chlupatou kuličku si převzal. Sáhl do kapsy a něco, co krásně vonělo, mu nabídl.

„To ti bude chutnat daleko víc,“ pobízel ho.

Harry po krátkém zaváhaní masový pamlsek přímo zhltl. Teprve pak mu to došlo a zarazil se. Já jsem právě snědl kočičí žrádlo a chutnalo mi to, nešťastně zamňoukal. Měl toho akorát tak dost. Rozhodnutý se za každou cenu vyprostit a utéct, začal sebou mlít a škrábat ruce, jež ho tak pevně svíraly.

Sevření rázem povolilo.

No sláva, předčasně se zaradoval. Dříve, než stačil seskočit na zem, tak si ho Malfoy chytil těsně za předními tlapkami a podržel si ho v uctivé vzdálenosti před obličejem.

„To by už stačilo! Jdeme,“ pokáral ho zmijozelský princ a vydal se s ním ze společenské místnosti.

„Tady jsi, no konečně,“ podrážděným hlasem pronesl ke svému kmotřenci lektvarista a převzal si svého kocourka. Po krátkém podrbání za oušky poklekl a položil ho na zem před tři černé misky. V jedné bylo šťavnaté krůtí maso, ve druhé malé rybičky a do třetí bylo až po okraj nalito mlíčko.

„Večeře pro vítěze,“ pronesl spokojeně Snape a postavil se.

Překvapený Harry se za ním ohlédl. Ty jsi mi dal, cos slíbil, šokovaně na něj zamňoukal. Vůbec neočekával, že by ředitel Zmijozelské koleje splnil, co mu na hřišti slíbil.

Náhle mu zakručelo v bříšku. Do teď ani netušil, jak velký má hlad. Nepotřeboval více pobízet a s chutí se do připravených pochoutek pustil. Přestal svému okolí věnovat pozornost, a tak ani nepostřehl, jak si profesor Lektvarů po několikáté promnul levou ruku.

„Musím už jít. Víš, co máš dělat, Draco,“ vyštěkl Severus na svého kmotřence, přivolal si k sobě černý plášť s bílou maskou.

Dříve, než mu stačil Draco cokoliv odpovědět, byl lekvarista s bouchnutím dveří pryč.

„Taky musím jít, ale potom se k tobě vrátím,“ slíbil mu Malfoy a vydal se k odchodu.

Nemusíš se vracet, zvládnu to tu v pohodě sám, zamňoukal na něj Harry a vrátil se zpátky ke své misce. Když po chvíli dojedl a ani v jedné z nich nezbyl ani kousíček, odbatolil se s přecpaným bříškem na kožešinu před krbem, kde se rozplácl.

Mladému nebelvírovi nepřišlo ani na mysl, že by ze soukromých komnat svého profesora vůbec odešel, natož aby ho napadlo, že by se měl konečně přeměnit do své pravé podoby.

Když po čase vrzly dveře, překvapeně si uvědomil, že musel usnout.

„Už jsem tady. Nebál ses tu tak sám?“ zeptal se ho mladý Malfoy a usadil se s ním na gauč.

A to jako proč? zareagoval na jeho nečekané přivítání Harry.

„Šel pozdě. Zdržel se kvůli tobě,“ starostlivým hlasem zauvažoval nahlas Draco.

Kocourek se na chvíli zarazil, než si vzpomněl, že jen letmo postřehl, jak odtud Snape kvapně vypadl se smrtijedským pláštěm. Jeho chyba, s nezájmem zkonstatoval.

„Ještě jsi neviděl, jak vypadá, když se po setkání vrátí. Co?“ dotázal se ho zmiozelský princ. Jako odpověď vzal kocourkovo krátké zamňoukání. „Snad k němu bude Temný pán shovívavý, když jistě chytil toho zpropadeného Pottera.“

To těžko. Jsem tady, odvětil mu ležérně Harry a dál spokojeně vrněl, jak ho Draco drbal.

„Stejně bych mu měl pro jistotu připravit nějaké lektvary,“ uvažoval dál nahlas Malfoy.

Harry nespokojeně zamňoukal, když drbání ustalo a svět se s ním zavlnil, jak mladík vytahoval svou hůlku z kapsy. Po krátkém švihnutí přilétlo několik lektvarů schovaných v koupelně na malý konferenční stolek vedle sedačky.

„Měl bych ti zkontrolovat záda,“ vysvětlil Malfoy kocourkovi před tím, než mu začal sundávat obvazy. „Myslím, že už je není potřeba vracet,“ uznale zkonstatoval, když si prohlédl, jak na kocourkově zahojené kůži začínají růst nové, malé chloupky.

Místnost se propadla opět do ticha, které bylo po chvíli přerušeno naprosto nečekaným prohlášením.

„Svěřím ti tajemství, Atere…“

To už tu dlouho nebylo. Také ti jedno řeknu. Snape ve svém nočním stolku schovává deník vyrobený z novinových výstřižků a mích fotek, posměšně zamňoukal Harry.

„Nechci se stát smrtijedem,“ přiznal mu Draco.

A to ti mám jako věřit? zeptal se ho zaskočeně Harry a svými předními, kočičími tlapičkami se mladíkovi opřel o hrudník.

Draco to vzal jako impulz, aby mu sdělil důvody svého tajného přání a jal se to vysvětlovat. „Nechápu, proč bych se měl, jako čistokrevný se vznešeným původem, plazit v blátě před tím šílencem se smíšenou krví. Kde vůbec bere tu drzost mučit své věrné namísto těch odporných mudlovských šmejdů?“ Hlas mladého Draca Malfoy se zarazil. Po krátké odmlce zašeptal. „Nikoho, ale nezajímá, co doopravdy chci. A pokud chci žít, tak se musím stát smrtijedem. I když to znamená poslouchat toho hadího zmetka a nechat se jím mučit.“

Harry nevycházel z údivu. Netušil, jak si má tuto informaci vůbec přebrat.

To myslíš vážně? zeptal se ho, i když věděl, že mu mladý aristokrat nemůže rozumět.

Pravděpodobně ano, odpověděl si sám. Od chvíle, co se přeměnil, se ještě ani jednou nestalo, že by mu jakkoliv ti dva, jež se kolem něj pořád motali, lhali. Ani jednou se ho ve skutečnosti nepokusili ponížit. Starali se o něj. A teď mu svěřovali svá tajemství, aniž by tušili, že je neříkají jen tak obyčejnému zvířeti.

Harry se nad sebou trochu zastyděl. Když si Draco udělal na sedačce pohodlí a natáhl se, na oplátku u něj zůstal a čekal na Severuse s ním, ač byl volný a mohl z gauče kdykoliv seskočit. Ruka, která ho drbala za ušima, pomalu ustával, až se zastavila úplně.

Usnul jen kratičký okamžik po mladém aristokratovi.

Můj kocourek - Kapitola 10

Komentáře   

0 #34 Lady Corten 2012-07-10 11:46
Cituji cim:
Výborná kapitola :-) opravdu povedená :-)
Smrtijedské setkání není legrace, Snapeovo zdržení, Potter k nenalezení… jsem strašně zvědavá na pokračování :-)


Moc děkuji, doufám, že se bude i dál líbit. :-)
Citovat
0 #33 Lady Corten 2012-07-10 11:45
Cituji Profesor:
Pěkná kapitola. Dobré pokračování povídky. Chápu chování Draca, kocour nemluví, tudíž nezradí. Jenom se bojím o Snapea (a taky o Harryho, až se jeho totožnost provalí).


Děkuji za komentík. Draco je v nezávidihodném postavení. V neděliuvidíme, jak to se Severusem dopadne.
Citovat
0 #32 cim 2012-07-09 23:31
Výborná kapitola :-) opravdu povedená :-)
Smrtijedské setkání není legrace, Snapeovo zdržení, Potter k nenalezení… jsem strašně zvědavá na pokračování :-)
Citovat
0 #31 Profesor 2012-07-09 19:36
Pěkná kapitola. Dobré pokračování povídky. Chápu chování Draca, kocour nemluví, tudíž nezradí. Jenom se bojím o Snapea (a taky o Harryho, až se jeho totožnost provalí).
Citovat
0 #30 Lady Corten 2012-07-09 11:49
Cituji Zuzka:
Četla jsem si to znovu.. Já nevím, mně to nedá.. ale... Pokud se Zmijozelové v soukromí chovají normálně lidsky (jak jen na Zmijozela jde).. tak jak to, že se Draco svěřuje kočce, že Smrtijed být nechce, když evidentně mu ta představa v předchozích kapitolách od Exi nevadí? To má masku i před "kamarády"?? Až taková faleš? No kdo ví :D Těším se nna vyřešení téhle mé soukromé záhady :-*


Draco se svěřuje kočce proto, že z jeho pohledu je jediná, které může věřit, že ho nezradí a jeho tajemství nevizradí. Zmijozelové jsou lidi, ale část z nich jsou také přívrženci Voldemorta, nedržíšli s nimi krok může tě to stát život a to by správný zmijozel nedopustil. Draco nosí masku, dělá a říká to, co ostatní čekají, že bude říkat, to co si myslí si nechává pro sebe, ale protože je také člověk má potřebu se aspoň někomu svěřit, a proto zvolil zvíře.
Citovat
0 #29 Lady Corten 2012-07-09 11:45
Cituji Kája:
Jo, to bylo pěkné, máš trochu jinej styl, ale to je vlastně logické. Na překlepy tě už upozornily holky, ještě jich tam pár zůstalo, ale jinak je to super. Draco se sice nechce stýt smrtijedem, jen aby se nemusel klanět Voldymu, ale třeba časem změní názor. Líbí se mi lidský Severus. Jsem ráda, že jste se ujaly této povídky a bude dokončená. Díky


Uvidíme, jak se Draco časem zachová. Děkuji za komentík.
Citovat
0 #28 Zuzka 2012-07-09 08:53
Četla jsem si to znovu.. Já nevím, mně to nedá.. ale... Pokud se Zmijozelové v soukromí chovají normálně lidsky (jak jen na Zmijozela jde).. tak jak to, že se Draco svěřuje kočce, že Smrtijed být nechce, když evidentně mu ta představa v předchozích kapitolách od Exi nevadí? To má masku i před "kamarády"?? Až taková faleš? No kdo ví :D Těším se nna vyřešení téhle mé soukromé záhady :-*
Citovat
0 #27 Kája 2012-07-09 00:34
Jo, to bylo pěkné, máš trochu jinej styl, ale to je vlastně logické. Na překlepy tě už upozornily holky, ještě jich tam pár zůstalo, ale jinak je to super. Draco se sice nechce stýt smrtijedem, jen aby se nemusel klanět Voldymu, ale třeba časem změní názor. Líbí se mi lidský Severus. Jsem ráda, že jste se ujaly této povídky a bude dokončená. Díky
Citovat
0 #26 Lady Corten 2012-07-08 20:08
Cituji bacil:
jéééééééé tak tohle je super. No doufám, že se Severus vráti v pořádku. A Dracovo přiznání Aterovi, že nechce být smrtijed. No jsem moc zvědavá jak se tohle bude vyvíjet dál. Krásná povídka a báječné pokračování ;-)


Děkuji za tvůj krásný kometík. No, znáne Voldyho, to mluví za vše. Sev se domů vrátí, ale v jakém stavu, to uvidíme příště. :-)
Citovat
0 #25 bacil 2012-07-08 19:58
jéééééééé tak tohle je super. No doufám, že se Severus vráti v pořádku. A Dracovo přiznání Aterovi, že nechce být smrtijed. No jsem moc zvědavá jak se tohle bude vyvíjet dál. Krásná povídka a báječné pokračování ;-)
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla