Můj kocourek - Kapitola 16

 

 

 

Kapitola 16 – Strany jedné mince


Harry se cítil šťastný, opravdu šťastný, a za všechno mohl Draco a jeho nápady. Právě díky němu mohl být ve své kočičí podobě se Severusem tak často, jak jen to bylo možné. Dokonce se už i zdálo, že se lektvaristův postoj trochu zlepšil. Teď už se netvářil tak, jako by se musel nutit, aby ho podrbal, nebo že by byl nadmíru vytočený, že ho jen vidí. A to nemluvě o tom, že už se i o své jídlo ve Velké síni dělil vcelku dobrovolně a občas mu nabídl něco sám od sebe.

Jen jediný pochmurný malý obláček nad tím vším visel. Doposud se Harrymu nepodařilo muže přesvědčit, aby si ho vzal zpátky k sobě do postele, ač pelíšek u teploučkého krbu nebyl vůbec špatný. Obzvláště, když vzal v úvahu, že kdyby na něj moc tlačil, mohl by skončit zpátky na chodbě. A spaní na studené podlaze se chtěl rozhodně za každou cenu vyvarovat.

„Tak, Harry, která to je?“ vyzvídal Ron, čímž vytrhl svého kamaráda ze zamyšlení.

Harry na něj překvapeně zamrkal. „O čem to mluvíš?“ zeptal se ho a svou nechápavost tentokráte nemusel ani hrát. Opravdu vůbec netušil, o čem to zrzek mluví.

„Tak se nedělej. Nejsem tak hloupý, aby mi nedošlo, že máš babu. Neustále sám někam mizíš, a když se vrátíš, nikomu ani neřekneš, co jsi dělal a kde jsi byl. Jsi pořád duchem nepřítomný a poslední dny se tak přihlouple usmíváš. Jsi zamilovaný. A to jsem ani nepotřeboval Hermionu, aby mi to došlo. Jsi neskutečně průhledný. Mrzí mě jen, že ses něco tak důležitého svému nejlepšímu příteli ani neobtěžoval vůbec sdělit,“ vyčítal mu.

„Žádnou holku nemám a ani vůbec nechci. A rozhodně jsem se už vůbec nezamiloval!“ odsekl mu Harry a odvrátil od něj nasupeně tvář, přičemž si díky tomu až teď všiml, že na chodbě zůstali sami.

V duchu zaúpěl. To nebylo vůbec dobré. Snape už všechny nahnal do třídy. Což už bylo samo o sobě dost zlé. Ještě horší však bylo, že měl tušení, že lektvarista poslední dny vyčkává na svou příležitost mu to vše vrátit. A dnes mu ji díky své neskonalé hlouposti naservíroval přímo na zlatém podnose.

„Rone, hodina,“ vyjekl a přiskočil k již zavírajícím se dveřím do učebny.

Nemýlil se. Stačilo jen sáhnout na kliku a podívat se Snapeovi do tváře, aby se mu všechny jeho nejčernější obavy vyplnily.

Severusovi se zablýskalo v očích. „Pane Pottere, jestli si myslíte, že nemusíte chodit včas na mé hodiny a projde vám to, pak se šeredně pletete. Jeden týden trestu s panem Filchem vás snad naučí dobrým způsobům,“ zasyčel na něj. V hlase byl slyšet posměch a oči se mu škodolibě leskly.

Harry polkl, ale neodvážil se proti této nespravedlnosti jakkoliv protestovat, aby situaci ještě více nezhoršil a trest si svými protesty neprodloužil. Snape byl opravdu v ráži. Což znamenalo jediné - co nejrychleji se mu klidit z cesty a nezavdat mu žádnou další příležitost, aby si na něm ještě více smlsnul. Dnes už věděl, že je nejlepší odolat jeho provokacím a se vztyčenou hlavou vše přijmout. To toho muže nejvíce vytočí a obere ho to o jeho pocit z vítězství.

Mladý nebelvír se pro sebe v duchu pousmál. Už tě znám Severusi, teď už mě jen tak lehce nenachytáš.

Spokojenost nad sebou samým ho však rychle přešla a dostavil se pocit, při kterém by si nejraději nafackoval. Ronovi za ty roky evidentně nic nedošlo (jemu sice také do nedávna ne, ale to bylo vedlejší, poučil se, nadarmo se přece neříká – lepší někdy, než vůbec nikdy) a bez jakéhokoliv smyslu pro takt a pudu sebezáchovy se chystal svému profesorovi něco odseknout. Dříve, nežli to však stačil udělat, Harry ho kopl do nohy.

„Au,“ uniklo zrzkovi ze rtů a jeho zarputilý pohled se změnil na překvapený a trochu ublížený.

„Za každého z vás deset bodu dolů, pánové. Sednout!“ zaburácel Severu a upoutal na sebe tak konečně pozornost mladíků. Pak jim konečně uhnul z cesty a nechal je usadit do jejich lavice.

Hodina konečně mohla začít. Ale ač se Harry sebevíc snažil dávat co možná nejvíce pozor a následně uvařit co možná nejlepší lektvar, jako obvykle se mu to moc nedařilo. Namísto nádherně průzračně modré barvy lektvaru mu v kotlíku bublalo cosi podobající se nejblíže bahnu.

Tím Severuse asi moc neoslním, zaúpěl a zauvažoval nad tím, jestli by své dílo neměl raději nechat zmizet dřív, než ho Snape uvidí. Nežli se však rozhodl, jeho myšlenky se stočily jiným směrem a to k hovoru, který vedl s Ronem před touto hodinou. Tedy přesněji jen k jedné jeho části. Neustále dokola v hlavě slyšel zrzkův hlas, jak mu říká – jsi zamilovaný.

Zamilovaný? Jsem opravdu zamilovaný do Severuse Snapea? U Salazara, kdyby mi to někdo řekl dřív, myslel bych si, že se zbláznil, ale teď? Opravdu se to stalo? Ale pokud ano, kdy a jak vlastně? uvažoval a překvapoval sám sebe tím, že ho ty myšlenky ani moc neděsily. Pomalu si přiznával, že tomu asi tak opravdu bude a byl si čím dál více jistější, že má obdobný názor i Draco Malfoy. Jen na rozdíl od Rona Weasleyho měl dost taktu, aby se ho na něco takového neptal, anebo to nedělal tam, kde by je mohli všichni slyšet.

Harryho myšlenky byly náhle přetrženy stínem, jenž se nad ním tyčil. Pomalu k němu vzhlédl.

„Pane Pottere, můžete mi prozradit jedno sladké tajemství? Tomu, co vaříte, opravdu říkáte lektvar na nevolnost?“ sarkasticky k němu pronesl Severus medovým hlasem.

„Ne,“ odevzdaně hlesl a nešťastně sklopil hlavu. Stud nad tím, o čem ještě před okamžikem přemýšlel, mu nedovolil ani pohlédnout profesorovi do očí ze strachu, že by byl odhalen. Mírnému zčervenání nedokázal zabránit.

Harry byl vděčný, že si ho Severus poté, co nechal lektvar zmizet a odebral dalších deset bodů, přestal všímat.

„Čas vypršel. Odevzdejte mi své vzorky. Hodina skončila,“ pronesl profesor ke svým studentům a vrátil se ke katedře. „Pane Malfoyi, můžete tu, prosím, chvíli zůstat,“ požádal a usadil se. Potřeboval si se svým kmotřencem už konečně promluvit a to bez Potterovy účasti.

„Jistě,“ přitakal Draco a vyčkal, dokud nezůstali sami. Pak lektvarista zamknul a zabezpečil dveře proti odposlouchávání.

„Děje se něco, Severusi?“

„Nic důležitého, jen jsem ti chtěl říct, že jsem na tebe opravdu hrdý.“

„Mluvil jsi s ředitelem?“ odtušil mladý aristokrat.

Snape přikývl. „Předpokládám správně, že v tom vším má něco dočinění Potter? Říkal jsem si, že od určité doby některé jeho činy nemohly vzejít čistě z jeho hlavy,“ zkonstatoval lektvarista a naznačil tím svému kmotřenci, že už mu došlo, že Draco začal na oplátku Harrymu pomáhat.

„Řekněme, že od určité doby mám na něj jistý vliv,“ připustil. „Když chce, dokáže se zachovat i jako správný zmijozel. Stačí ho jen trochu postrčit vhodným směrem,“ zazubil se.

„Začínám se bát chvíle, kdy se vám podaří spřátelit,“ zabručel si pro sebe starší muž.

„Vzhledem k tomu, že mi to Weasley sám ulehčuje, nemuselo by to už dlouho trvat,“ zažertoval Draco samolibě.

„Za chvíli ti začíná hodina,“ raději Severus okamžitě změnil téma a vyprovodil svého kmotřence ze třídy.

 

Můj kocourek - Kapitola 17

Komentáře   

0 #18 Lady Corten 2012-08-25 09:49
Cituji anonym:
nejde mi spustit 17.kapitola je to možné.děkuji


Pokud ti nejde otebřit tak je to bohužel nějaký problém na tvé straně. Kapitola mi jde v pořadku otevřít a nastavení se také tváři v pořádku.
Citovat
0 #17 anonym 2012-08-25 09:42
nejde mi spustit 17.kapitola je to možné.děkuji
Citovat
0 #16 Lady Corten 2012-08-22 11:57
Cituji Patoložka:
Ááááá, po krásném dni přichází trochu horší:-) Ach jo, ten Ron. Nemám ho ráda, vážně ne:-) Na rozdíl od Draca, i když taky záleží na tom, jak je napsaný, a tady mi sedí:-) Příběh se nám pomalu uzavírá a Harry se blíží vstříc svému osudu v rukách Lady Corten:-) Děkuji, my lady, za další krásnou kapitolu!


Děkuji za komentít. I já Rona nemám moc ráda ne rozdíl od Draca. Jen stěží by se to v této povídce zdařilo skrýt, obzláště, když to Exa tak vhodně rozepsala. možná proto se mi na její povidku podařilo navázat s takovu lehkosti.
Citovat
0 #15 Patoložka 2012-08-21 19:40
Ááááá, po krásném dni přichází trochu horší:-) Ach jo, ten Ron. Nemám ho ráda, vážně ne:-) Na rozdíl od Draca, i když taky záleží na tom, jak je napsaný, a tady mi sedí:-) Příběh se nám pomalu uzavírá a Harry se blíží vstříc svému osudu v rukách Lady Corten:-) Děkuji, my lady, za další krásnou kapitolu!
Citovat
0 #14 Lady Corten 2012-08-21 10:46
Cituji Ryiuhi:
Skvělá povídka! Škoda, že kapitoly jsou tak krátké :sad: No rozhodně se těším na další :-) Harry je velmi roztomilý kocourek a Snape taky :lol:


Ještě, aby nebyli. :lol: Kapitly jsou sice kratší, ale zase díky tomu mohou vycházet celkem pravidelně. Vše má vždy své pro a proti.
Citovat
0 #13 Lady Corten 2012-08-21 10:43
Cituji Nade:
Severus překvapivě na Draca ani moc nevrčel, že se účastní toho malého komplotu. Zřejmě mu to zas až tak nevadí. :lol:
Díky, těším se na pokračování. ;-)


Není zač. Severus je chytrý ví co chce, jen někdy mu trochu déle trvá si to přiznat. Jo, kdyby někdy nebyl tak paličatý, mnohdy by si značně ulehčil život, ale pak by to zase nebyl ten náš Severus. :lol:
Citovat
0 #12 Ryiuhi 2012-08-20 08:17
Skvělá povídka! Škoda, že kapitoly jsou tak krátké :sad: No rozhodně se těším na další :-) Harry je velmi roztomilý kocourek a Snape taky :lol:
Citovat
0 #11 Nade 2012-08-19 21:43
Severus překvapivě na Draca ani moc nevrčel, že se účastní toho malého komplotu. Zřejmě mu to zas až tak nevadí. :lol:
Díky, těším se na pokračování. ;-)
Citovat
0 #10 Lady Corten 2012-08-19 19:12
Cituji bacil:
Krásná kapča. No Ron má někdy i zajímavé postřehy,ale zase na druhou stranu Harryho je někdy třeba pořádně nakopnout aby si uvědomil zjevné :-)
Moc se těším na pokračování :-)


JJ, Harry občas opravdu potřebuje nakopnout a Ron je i všínavý, když tedy chce. Děkuji za kometík.
Citovat
0 #9 Lady Corten 2012-08-19 19:11
Cituji Profesor:
Dobrá kapitola. Jen Severus se mi zdá nějak moc v klidu.


Tomu se už říká smířenost s osudem. :lol: Děkuji za koment.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla