Můj kocourek - Kapitola 13

 

 

 

Kapitola 13 – Slzy


Harry jen velmi neochotně vstával. Takřka celou noc prospal na chodbě ve své kočičí podobě přede dveřmi komnat mistra lektvarů v marné naději, že ho pustí dovnitř. Musel se k němu dostat. Potřeba ho vidět byla až přímo bolestná. Jen s velkou nevolí se nad ránem přesunul do své postele v nebelvírské věži, ale i když vyměnil studenou kamennou podlahu za teploučkou peřinu, nespalo se mu o moc lépe. Spíš to bylo ještě horší, jelikož pořád musel myslet na to, jak se mu v Severusově náručí krásně usínalo.

S pocitem, jako by ho přežvýkal a následně vyplivl nějaký hipogryf, se odploužil na snídani, ve které se, i přes Hermionino velké úsilí, jen přehraboval. Jediné, co mu jeho velmi špatnou náladu na chvíli dokázalo zlepšit, byl pocit, že opět uvidí Severuse a ten se mu nebude moci více vyhnout vzhledem k tomu, že se už od včerejška ve Velké síni ani neukázal. Možnost, že by lektvarista zrušil svou hodinu, nebral vůbec v potaz. Když o tom tak přemýšlel, musel si přiznat, že se té hodiny i trochu děsil. Chtěl mu toho tolik říct. Vyvrátit mu jeho obavy, které s největší pravděpodobností měl. Nehrál si s ním. Vůbec to nebylo namířené proti němu. Byla to nehoda. Nešťastná shoda okolností. Ovšem možnost, že by mu to všechno řekl, byla více než mizivá, obzvláště když kolem nich mělo být značné množství zvědavců.

Vyučování opět nevnímal. Byl ponořený ve svých myšlenkách a nedokázal se od toho oprostit. On i celý zbytek nebelvíru mohl být jen vděčný, že kvůli němu neztratili nespočet bodů. V domnění, co všechno za hrůzy si chudák musel prožít, si profesoři jeho nepozornosti během hodiny vůbec nevšímali a nechávali ho v klidu. Daň za to ovšem byl jejich zájem o jeho osobu před a po hodině. Neustále musel odpovídat na otázky typu – „Jsi v pořádku?“ nebo „Nepotřebuješ něco?“ či (a ta byla nejlepší) „Nechceš si zajít za madam Pomfreyovou?“. Nebyl v pořádku! Voldemort a jeho kumpáni mu nic neprovedli! Takto to vůbec nebylo. Bylo to úplně jinak. Poprvé ve svém životě byl šťastný. Někdo se o něj staral, měl ho rád a dal mu domov. Jen tak, aniž by zato něco čekal na oplátku. Bradavice sice předchozí body splňovaly, ale tu poslední ne. Všichni po něm chtěli, aby je zachránil před Voldemortem, jako kdyby byl nějaký velký hrdina, všemocný spasitel. Severus namísto toho od svého kocourka nechtěl nic. Jako kocourek pro něj nebyl žádným zachráncem, otravným studentem, hvězdou nebo Merlin ví co ještě. Byl jen obyčejný, a přesto ho měl rád a staral se o něj. A to bylo krásné.

Přál si, aby se mohl někomu svěřit, což však nebylo vůbec možné. Zaprvé proto, že to Brumbálovi slíbil, a za druhé proto, že ani kdyby to neslíbil, stejně by Ron a Hermiona nebyli ti, komu by se po tom všem dokázal svěřit. To oni mohli za to, že o Severuse přišel. A ke všemu tu byla ta věc, co mu Ron provedl. V kočičí podobě se přes to dokázal nějak přenést, ale v lidské podobě se to stalo opět živou ránou. Nevěděl, jestli mu vůbec kdy dokáže plně odpustit. Přál si to, tak moc si to přál, ale bál se, že to nedokáže.

Mlha, která takříkajíc zastřela jeho svět, se částečně rozplynula před hodinou lektvarů. Nebylo to však zadarmo. Nervozita celé jeho tělo roztřásla. Ač se snažil, nedokázal chvění nijak zastavit. Jen s vypětím všech sil se mu podařilo dojít ke své lavici a před okolím se tvářit, že se nic neděje.

Toho, že však není něco v pořádku, si ostatní mohli povšimnout už  vzápětí, po pár minutách, kdy se ho Snape rozhodl vyzkoušet. Nebyl mu schopný na jakoukoliv otázku odpovědět a dokonce ani to, že neví. Hlas mu vypověděl službu a on se tak zmohl jen na pouhé zírání. Od Severusových očí se přímo nedokázal odtrhnout, jako by ho k sobě nějak vábily, byly nádherné. Musel se přiznat, že ani moc nevnímal, co mu lektvarista říká. Nezáleželo na tom a beztak to nebylo určitě nic hezkého.

Kdyby mohl mluvit, chtěl mu toho tolik říct a rozhodně to nebylo nic o látce z minulých hodin lektvarů. Přál si mít dost sil vše uvést na pravou míru. Vyvrátit všechno, co si ten zmijozel určitě myslí. Ale nemohl. Jeho přímo pověstná nebelvírská odvaha selhala a jediný, kdo tak mluvil, byl Severus – nebezpečným, tichým, ledovým hlasem plným nenávisti.

Když bylo po všem, Harry se cítil poražený a soupeřil sám se sebou, aby se tady přede všemi nerozbrečel. Lektvarista odplachtil do jiné části třídy poté, co mu strhl 10 bodů. Naneštěstí to ještě neskončilo.

Lektvar, který začal po chvíli vařit, nedopadl o moc lépe, než jeho zkoušení. Ruce se mu chvěly a jeho pozornost, přes veškeré úsilí se soustředit, těkala mezi vzpomínkami a tím, co právě dělal. Nebylo se pak čemu divit, když se třídou ozvala ohlušující rána v okamžiku, kdy jeho kotlík vyletěl do povětří.

„Dnes se opravdu překonáváte, pane Pottere. Toto by nezvládl ani pan Longbottom, a to je co říct. Jestli si myslíte, že nemusíte nic dělat a já to budu okázale přehlížet jako ostatní profesoři, tak jste se šeredně přepočítal. Na mých hodinách se nic takového dít nebude! Ten lektvar si zopakujete, pane Pottere. Na dnešní večer máte školní trest,“ zasyčel na něj Severus poté, co odstranil následky vybuchlého kotlíku.

„A teď vypadněte!“ zaburácel a otočil se k němu zády.

Harry chtěl namítnout, že hodina sotva začala a tak má dost času, aby to zkusil ještě jednou, ale rozmyslel si to. Nechtěl ho ještě více dráždit. S myšlenkou, že dnes po večeři bude se Severusem sám, a tak bude mít daleko lepší příležitost si s ním promluvit, vypadl ze třídy.

 

Právě bylo chvíli před sedmou, když opět podruhé v jediném dni stál před dveřmi učebny lektvarů. Sebral veškerou svou nebelvírskou odvahu a zaklepal. V tu ránu se dveře rozlétly.

„Hodláte tu postávat dlouho, pane Pottere?! Víte, co máte dělat,“ vyštěkl Snape a uvolnil mu cestu dovnitř.

Harry se kolem něj prosmýkl a přistoupil k připravenému kotlíku. Severus se mezitím vrátil zpátky k opravování testů čtvrtého ročníku.

„Hodláte už začít něco dělat? Upozorňuji vás, že tu budete tak dlouho, dokud mi neodevzdáte adekvátní lektvar hodný oznámkování,“ pronesl ke svému studentovi, aniž by zvedl hlavu, ovšem ani poté neslyšel, že by se něco začalo dít. S nebezpečným pohledem vzhlédl.

Harrymu se v ten okamžik podařilo konečně osmělit a váhavě pronesl. „Profesore já…“ nedořekl.

„Nevšiml jsem si, že bych vám dovolil mluvit,“skočil mu lektvarista do řeči.

Harry zaváhal, ale rozhodl se svou řeč dokončit. Bál se, že by už jinak nikdy k tomu nenašel víc odvahy. „Nebyl to žádný špatný vtip namířený proti vám, ani proti nikomu jinému, a vůbec to nebyla snaha vás zesměšnit. Byla to jen nešťastná shoda okolností. Byl jsem nepozorný a Draco mě chytil a dal vám. Nebylo to nic promyšleného. Bál jsem se před někým přeměnit. Nechtěl jsem, aby mě někdo viděl. Čekal jsem na vhodnou příležitost, ale pak se to celé zamotalo a stala se mi ta nehoda s Ronem. Rozhodilo mě to. Nečekal jsem, že by mi něco takového Ron provedl a ani mě ve snu nenapadlo, že vy i Draco o mě budete pak tak starostlivě pečovat. Najednou jsem byl nečekaně poprvé ve svém životě opravdu šťastný. V tu chvíli jsem ani nepomyslel na to, že by se o mě lidé mohli tak bát a hledat mě. Mrzí mě to a hluboce se vám za to omlouvám.“

„Opravdu si myslíte, že jsem tak hloupý, a uvěřím těm vaším lžím?“ vyštěkl na něj vztekle Severus.

„Nelhal jsem. Potvrdím vám to klidně i pod veritasérem. Prosím, věřte mi,“ zoufale na něj naléhal mladík.

„Už jste domluvil?!“ varovně na něj zasyčel profesor.

„Ale…“ neměl šanci to dopovědět.

Silencio,“ vykřikl Severu a definitivně tak umlčel svého studenta.

To už Harry neunesl a rozplakal se. Lektvarista od něj okamžitě odvrátil tvář a dělal, že ho nevidí. Harry se odevzdaně pustil do vaření. Rozhodl se, že se mu tím lektvarem pokusí něco dokázat, ale ač se vcelku úspěšně povedl, Severus ho ohodnotil pouze jako dostatečný a vyhodil ho ze třídy. Až když stál mladík bezpečně na chodbě, zrušil své kouzlo a vzápětí mu přímo před nosem přibouchl dveře.

Celý nešťastný se Harry odploužil zpátky do nebelvírské věže. Všichni se v té době už odebrali do umývárny, a tak je s ručníkem v ruce následoval. Nikdo si ho po krátkém pozdravu na přivítanou moc nevšímal, tedy až do okamžiku, kdy se právě chystal vstoupit do sprchy.

„Co to máš vzadu na krku?“ začal Ron zvědavě vyzvídat.

„Ale, to musí být asi něco z toho vybuchlého kotlíku,“ pohotově zareagoval Harry a natočil se k němu čelem, aby si to nemohl jeho kamarád lépe prohlédnout. Ať už to bylo cokoliv, rozhodně to nezpůsobil ten výbuch na dnešní hodině, tím si byl jistý.

„Neměl by sis s tím zajít za paní Pomfreyovou?“ dotázal se ho zrzek starostlivě.

„Není třeba. Jsem si jistý, že to půjde umýt,“ odvětil mu Harry a pustil vodu. Poté si ho konečně všichni přestali všímat. Harry byl trochu nervózní a zvědavý zároveň. Úmyslně své koupání protáhl natolik, aby v umývárně zbyl poslední.

Přistoupil k zrcadlu, ale po chvíli natáčení rezignovaně sáhl po své hůlce a proměnil zubní kartáček na malé zrcátko. A pak to teprve spatřil. V zadu na krku měl něco jako tetování, na kterém byli vedle sebe stočení dva hadi do písmene eS.

Značka Severuse Snapea, okamžitě si domyslel a po znamení zlehounka přejel prsty. Tak proto všichni věděli, že mu patřím, trochu pobouřeně dodal a sáhl opět po hůlce s úmyslem to odstranit, ale zarazil se už v půli pohybu. Kdyby to šlo tak jednoduše odstranit, nikdo by se zajisté nenamáhal s tím, aby si své malé miláčky označkoval. Pokud to vůbec může dát někdo dolů, tak asi jedině ten, kdo to udělal. Což je v mém případě Severus, který však není zrovna ve stavu, aby se se mnou o čemkoliv bavil, uvědomil si. Když o tom tak přemýšlel, došlo mu, že to ani nechce dát dolů. Byl to symbol toho, že aspoň na malou chvíli byl opravdu šťastný, našel domov a ne jen školní kolej, jako doposud. Měl to tu rád, ale uvědomoval si, že to tu není napořád a v plném slova smyslu to tu nikdy nemůže nazvat domovem. Něco tu chybělo. A to něco právě našel tam dole ve sklepení. Chtěl se tam vrátit a získat to zpátky. Chtěl přijít na to, co to něco je. Teď si byl jistý, že se nehodlá jen tak vzdát. Pouhým Silencio ho Severus umlčet nedokáže. Nalezne si cestu, aby to bylo jako předtím, když ještě nevěděl, kým jeho kocourek doopravdy je. Získá to všechno zpátky. Je přeci nebelvír, ne?

 

Můj kocourek - Kapitola 14

 

Komentáře   

0 #18 Lady Corten 2012-08-07 07:22
Cituji Patoložka:
Jo, na tyhle kapitoly jsem se netěšila, ale zase na druhou stranu Všechno zlé je k něčemu dobré a Za každou srandu se platí :-) Ten kouzelnický svět je ale vynalézavý. Prostě každý koukne a vidí:-) Děkuji za krásnou kapitolu a těším se, ehm, ty víš na kterou:-)


Máš naprostou pravdu. Já děkuji za komentík a na tu určitou kapitolu až vyjde se také moc sama těším. :-)
Citovat
0 #17 Patoložka 2012-08-06 17:56
Jo, na tyhle kapitoly jsem se netěšila, ale zase na druhou stranu Všechno zlé je k něčemu dobré a Za každou srandu se platí :-) Ten kouzelnický svět je ale vynalézavý. Prostě každý koukne a vidí:-) Děkuji za krásnou kapitolu a těším se, ehm, ty víš na kterou:-)
Citovat
0 #16 Lady Corten 2012-08-05 21:18
Cituji bacil:
Teda doufala jsem, že Severuse trochu oběměkčí Harryho kočičí mňoukání,ale ten je hodně naštvaný.
Jo to tetování. Ha tak tohle bude ještě hodně zajímavé.
Krásná kapča a moc se těším na pokračování :D


Severus zuří, uvidí se jak mu to dlouho vydrží. Zajímavé to určitě ještě bude více než dost. :lol:
Citovat
0 #15 Lady Corten 2012-08-05 21:16
Cituji Jutaki:
Severus je jako vždy tvrdohlavý, ale tentokrát se mu nedivím. Doufám jen, že to dobře dopadne a Harry neudělá nějakou pitomost. :D


Harry je na pitomosti přeborník. Uvidíme, jak si s tím vypořádá. mohu ti však slíbit už teď se o dobrý konec v mém případě bát vůbec nemusíš. Děkuji za komentík.
Citovat
0 #14 Lady Corten 2012-08-05 21:15
Cituji Profesor:
Nebelvír Harry sice je, ale tohle mu bude trvat až do konce povídky. Chápu jeho činy, ale Severusovi hodně ublížil. Než pronikne skrz slupku zklamání, ještě ho to bude bolet, řekla bych.


Uvidíme, zdali na svůj boj vypotřebuje celou délku povídky. Já bych ho nepodceňovala. :-*
Citovat
0 #13 Lady Corten 2012-08-05 21:13
Cituji Nade:
Severus dokáže být opravdu krutý ve svém hněvu. Dalo se to očekávat... Eh, co to blábolím. Věděli jsme to od samého začátku. Jedině hloupoučký Harry si mohl myslet, že ho nějak ukecá. Kdepak. O Severuse bude třeba tvrdě bojovat, třebaže právě se Severusem. Teď když si to Harry uvědomil, doufám, že zapojí svůj zmijozelský dar a vytáhne všechny zbraně.
Díky, moc se těším na pokračování.


Severus se jistě nenechá jen tak ukecat, ale je tu jistá cesta... :-* Harry svou zmijozelskost jistě bude potřebovat. :-)
Citovat
0 #12 Lady Corten 2012-08-05 21:10
Cituji mathe_:
Jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet dál a jak se ti dva dají dohromady, jak už není Harry kocourek tak to bude pekně těžké. Já osobně bych víc vužila potenicálu toho že severus nevěděl že Ater je je Harry a třeba se mohl před ním prokecnout, že Potter je sexy (ehm to by asi neřekl, ale tak víš jak to myslím :)


Harry to nebude mít snadné, ale jen tak se nevzdá. Uvidíš příště, jak si s tím poradí.
Citovat
0 #11 Lady Corten 2012-08-05 21:09
Cituji Lanevra:
Jsem si jistá že Severus by dokázal odhalit jestli mu někdo lže, takže je prostě jen tvrdohlaví blbeček, co si nechce připustit že měl rád Pottera, třeba i ve zvířecí podobě.
Už se těším na další díl. A na to co Harry vymyslí.


Kdy Severus nebyl trdohlavý a něco si přiznal? Děkuji za komentík. :-)
Citovat
0 #10 Lady Corten 2012-08-05 21:08
Cituji Hajmi:
Páni, to zas byla krása. jen jsem zvědavá, jak dlouho bude trvat, než se Severus nechá obměkčit. Moc děkuji a utíkám do postele. Určitě budu mít hezké sny.


Severus se zadarmo jistě jen tak nenechá. Děkuji za konetík. :-)
Citovat
0 #9 Lady Corten 2012-08-05 21:07
Cituji cim:
Hořím zvědavostí, co Harry vymyslel :lol: Severus se má jistě na co těšit :lol: Moc pěkná kapitola díky :-)


V Severusovi kůži bych od těď býd nechtěla. Děkuji za komentík. :-)
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla