Můj kocourek - Kapitola 12

 

 

 

Kapitola 12 – Tajemství prozrazeno


Severus nespokojeně zabručel, když ho uprostřed noci vzbudilo zahučení v krbu. Poslepu zašátral pod polštářem a vytáhl svou hůlku.

„Tempus,“ zašeptal inkantaci a v zápětí praštil hlavou zpátky do podušky. Bylo teprve pár minut po půlnoci. V duchu velmi peprně zanadával, kdo má u Salazara tolik drzosti ho rušit v takovouto nekřesťanskou hodinu, a s velkou nevolí se donutil vstát. V zápětí se ozvalo nešťastné zamňoukání a malá kočičí hlavička se vztyčila a zmateně se rozhlédla po okolí, co se děje.

„Spi dál,“ pobídl Atera konejšivě a uvázal si kolem pasu přivolaný župan.

Tak dobře, mňoukl Harry a spokojeně se schoulil zpátky do klubíčka.

Severu se zlehka pousmál a odešel z pokoje. Dveře za sebou nechal otevřené.

„Co se děje? Doufám, že je to opravdu důležité, protože jestli sis doposud nevšiml, tak normální lidi v tuto hodinu už spí,“ vyštěkl podrážděně, když spatřil Abuse nervózně postávat u krbu.

„Omlouvám se, chlapče, ale bylo to opravdu naléhavé,“ pokoušel se svého profesora uklidnit Bradavický ředitel v okamžiku, kdy se mezi dveřmi objevila malá, chlupatá kulička, které zvědavost přeci jen nedala a přiměla ji též vstát.

Co se tu děje? zeptal se Harry, ačkoliv nečekal žádnou odpověď. Jaké však bylo jeho překvapení, když se v tu ránu Brumbálův zrak otočil jeho směrem.

„Jsem rád, že jsi také přišel, Atere,“ pronesl starý muž a dříve, než se stačil kocourek vzpamatovat, dodal. „Finite inkantatem.“ Hůlka, které si doposud nikdo nevšil, prosvištěla vzduchem.

A sakra, zaúpěl Harry a zavřel oči. Věděl, že pokoušet se teď utéct by bylo naprosto zbytečné.

Severusův pohled se rychle stočil z ředitele na svého kocourka, který se mu v jediném okamžiku přímo před očima proměnil na-toho-zatraceného-chlapce-který-přežil. Jen s vypětím všech sil se dokázal ovládnout natolik, aby toho zpropadeného spratka na místě nezabil. Vztek v něm jen kypěl. Všichni se o něj tak báli, hledali ho a on se jim mezitím jen vysmíval do obličeje, bavil se jejich strachem a bezstarostně vyhledával příležitost pro své nemístné žerty namířené proti mně a mojí koleji.

V místnosti panovala napjatá atmosféra.

„Pojď, Harry, potřebujeme si spolu promluvit,“ bradavický ředitel vyslovil svou žádost k mladíkovi hlasem, který postrádal pro něj tak typickou hřejivost a vlídnost.

Harry ho však moc nevnímal. Od okamžiku, kdy se vrátil do své pravé podoby, nespustil oči ze svého profesora, který ho po celou dobu přímo zabíjel pohledem. Byl zázrak, že ho hned neproklel. Cítil se provinile. Měl pocit, jako by toho muže před sebou zradil, zklamal. Bolela ho ztráta toho krásného, hřejivého, starostlivého pohledu, kterým se na něj mistr lektvarů díval do doby, než přišel na to, kým doopravdy je.

„Profesore, já…“ Harryho hlas se vytratil. Silný pocit lítosti a studu nad sebou samým mu nedovolil větu dokončit.

„Okamžitě odtud vypadněte, Pottere!“ vyštěkl na něj nenávistným hlasem Snape.

Harrymu projel ledový mráz po zádech a srdce mu bolestně poposkočilo. Do očí mu vlétly slzy.

„Jdeme,“ připomenul se Brumbál a vstoupil do krbu.

Harry sklopil hlavu k zemi a trochu neohrabaně se k němu přesunul. Moc nevnímal své okolí, takže mu silné paře, co ho po chvíli z ničeho nic objaly, vyrazily dech.

„Tolik jsme se o tebe báli,“ vyjekla Hermiona a její pevné sevření trochu povolilo.

„Vítej zpátky, kamaráde,“ přivítal ho Ron a chtěl ho také obejmout.

V Harrym se v tu chvíli něco probudilo a přimělo ho uskočit dozadu. Nevěděl proč, ale nechtěl, aby se ho jeho zrzavý přítel dotknul.

Ron se na něj zaskočeně podíval, netuše, co se děje.

Hermiona naneštěstí pohotově zareagovala a zeptala se. „Co se stalo? Jsi v pořádku?“

„Teď už ano. Profesor Snape se o mě postaral,“ vyhrkl Harry dřív, než si stačil vůbec pořádně rozmyslet, co doopravdy říká. Před očima se mu stále dokola míhali vzpomínky na to, co mu jeho kamarád při hodině provedl. Ve snaze situaci zachránit, dodal. „Bez něj bych tu už nebyl. Voldemort by se o to jistě zasloužil.“

Na krátký moment nastalo ticho, kterého Albus pohotově využil. „Pane Weasley, slečno Grangerová, už je pozdě. Myslím, že je nejvyšší čas se vrátit zpátky na kolej.“

„Přeji vám dobrou noc, řediteli Brumbále,“ popřála mu Hermiona a všichni tři se vydali ke dveřím.

„Ty tu, prosím, zůstaň, Harry,“ požádal Albus.

Harry se neochotně zastavil a vrátil se k němu. Právě se chystal posadit se do jednoho z nabízených křesílek, když se zarazil. Na ředitelově stole byl položený jeho aktivní Bradavický plánek. Z úst mu uteklo tiché povzdechnutí.

 

Harry ani netušil, v kolik hodin se přesně dostal do své nebelvírské postele s nebesy, ale ráno přišlo nějak moc rychle. Když se velmi neochotně donutil vstát, zjistil, že je pokoj nezvykle prázdný. S neblahým pocitem sešel do společenské místnosti.

Protočily se mu panenky. Byla tam snad celá jeho kolej. Moc nevnímal všechna ta objetí a uvítání. Uvědomoval si, že s nimi mluví, ale ani tomu nevěnoval přílišnou pozornosti. Nepočítal kolikrát, musel vyprávět historku, co se mu stalo, kterou si večer s Brumbálem vymysleli. Byla poměrně krátká. Když byl na výletě v Prasinkách tak ho někdo v okamžiku, kdy byl sám, zezadu proklel. Probudil se v cele bez oken, takže netušil, kde je. Po celou dobu, co ho tam věznili, za ním chodil jen jeden smrtijed, kterého nepoznal. O tom, co mu dělal, odmítá mluvit. A proč ho hned nepředhodil Voldemortovi, také nevěděl. Přes to všechno mu žádné informace neprozradil. Když už ho to asi přestalo bavit, zřejmě se rozhodl, že ho vezme za svým pánem, protože ho poprvé vyvedl z cely. V ten okamžik se tam objevil Snape a zachránil ho. Přenášedlem se dostali přímo do lektvaristových komnat, kde ho muž ošetřil, a kde ho díky plánku Hermiona s Ronem našli.

Naštěstí této historce všichni věřili, nebo se tak aspoň tvářili, ale i kdyby tomu tak nebylo, Harry neměl sílu to řešit. Celý den strávil jako ve snách. Na jídlo neměl chuť a jen se v něm šťoural. Jednou se i přistihl, jak přemýšlí nad tím, že by si i s chutí dal granule, které Snapeovi tak vehementně odmítl, jen kdyby to znamenalo, že budou spolu.

Ron se s ním snažil celý den promluvit. Vtipkoval a nadával na lekvaristovu kočku. Harrymu to nebylo nijak příjemné. Nechtěl se s ním o ničem bavit, ale zrzek si nechtěl dát pokoj. Když konečně nastal večer, ulevilo se mu. Vymluvit, že je unavený a šel dřív spát. Sice se tak Rona zbavil, ale usnout se mu nepodařilo.

Neklid, který v něm po večeři začal klíčit, gradoval. Ač měl oči zavřené, neustále před sebou viděl Severuse, jak ho k sobě volá. Snažil se tomu volání odolat, ale nešlo to. Musel jít za ním a to hned. Ani mu moc nevadilo, že nad sebou tento vnitřní boj prohrál.

Nejprve zkontroloval, že už všichni v pokoji hluboce spí, a ve své kočičí podobě se vyplížil z nebelvírské věže. Jen co se za ním bezpečně zavřel obraz buclaté dámy, vyrazil tryskem do sklepení. Zastavil až u lekvaristových dveří. Ty však byly bezpečně zavřené a nechtěly se otevřít. Byl z toho naprosto zoufalý. Začal nešťastně mňoukat a škrábat na ně, ale bylo to zcela marné, stále se neotevíraly a ani se nezdálo, že by se tomu tak někdy mělo stát.

Nešťastné mňoukání se ozývalo dál, dokud na studené podlaze chodby neusnul.

Neměl ani tušení, že ho po většinu doby Severu poslouchal. Dokonce jeho volání vyslyšel a ke dveřím přišel. Pomalu už sahal po klice, když se zarazil. Přeskočilo ti, to ho chceš po tom všem ještě pustit dovnitř!? vynadal si v duchu Severus vyděšeně a sáhl po hůlce. Stačila jediná inkantace a srdceryvné mňoukání ustalo. Ve strachu nad sebou samým, že by si to přeci jen ještě rozmyslel, prchnul do ložnice, kde okamžitě vypil Bezesný spánek.

 

Můj kocourek - Kapitola 13

Komentáře   

0 #14 Lady Corten 2012-08-02 09:37
Cituji bacil:
Tak to, že to takhle na Harry praskne jsem nečekala. No doufala jsem, že Brumbál to trochu veme jinak. Hm takže teď jsem zvědavá jak tohle bude pokračovat.
Krásná kapča :lol:


Děkuji za komentík, jsem ráda, že se líbí. :-)
Citovat
0 #13 bacil 2012-07-31 12:40
Tak to, že to takhle na Harry praskne jsem nečekala. No doufala jsem, že Brumbál to trochu veme jinak. Hm takže teď jsem zvědavá jak tohle bude pokračovat.
Krásná kapča :lol:
Citovat
0 #12 Lady Corten 2012-07-30 21:16
Cituji Nade:
Ta historka byla trochu... hmmm, ale kdo by nevěřil, když to potvrdí i Brumbál? :D
Jsem zvědavá, co na to Severus, až ráno vyrazí a za dveřma přišlápne "svou kočku".


Něco si vymyslet museli a když to říká Brumbál ... :-) Chudák Harry, on jistě doufá, že nebude přišlápnut.
Citovat
0 #11 Nade 2012-07-30 20:33
Ta historka byla trochu... hmmm, ale kdo by nevěřil, když to potvrdí i Brumbál? :D
Jsem zvědavá, co na to Severus, až ráno vyrazí a za dveřma přišlápne "svou kočku".
Citovat
0 #10 Lady Corten 2012-07-30 12:51
Cituji mathe_:
já už jsem se se záporným ronem smířila :) chápu tě, že některý postavy nemusíš ;) já mám něco takovýho s Blackem, ale o něm si spíš myslím že je to totální idiot :D jinak rychlé odhalení, jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet dál ;)


Každý má tu nějakou postavu co moc nemusí. Odhalení bylo rychlé, ale dohu to bude mít pomalou. Děkuji za komentík.
Citovat
0 #9 mathe_ 2012-07-30 12:24
já už jsem se se záporným ronem smířila :) chápu tě, že některý postavy nemusíš ;) já mám něco takovýho s Blackem, ale o něm si spíš myslím že je to totální idiot :D jinak rychlé odhalení, jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet dál ;)
Citovat
0 #8 Lady Corten 2012-07-30 11:42
Cituji cim:
Ten příběh, co s Brumbálem vymysleli, Snapeovi znemožní dělat dál špeha. Musím říct, že mě to překvapilo.
Harryho situace není dobrá, ale mám dojem, že může být i hůř až se Ron s Malfoyem dozvědí pravdu.
Díky za další kapitolu :-)



Uvidíme, co se kdo dozví a kdo co ne. Myslím, že Sev klidně může dál špehovat. Dokázal se vykecat i z horčích věcí a když mu po řekne částečně po parvdě, že si to celé Brumbál vymyslel, aby zakryl to, že mu Potter zbaběle zdrhnul, tak mu to seřere i s naviákem. Sverusovo špehování však pro zbytek povídky není vůbec podstatné, tak že na tomto moc nesejde.
Citovat
0 #7 Lady Corten 2012-07-30 11:37
Cituji Profesor:
Tak už je to venku a Harry se jako kocour k Severusovi vrací. Severus kocoura Harryho odmítá, ale přesto mu společnost chybí. Myslím, že tahle Harryho nerozvážnost s proměnou je bude oba ještě bolet.


Výstižné. Oba to bolet bude, ale Harryho o něco víc. Děkuji za koment.
Citovat
0 #6 Lady Corten 2012-07-30 11:36
Cituji Symphony:
chce severus kocku nebo pottera? :D


Myslím že to ani Severus sám ještě neví. :D
Citovat
0 #5 Lady Corten 2012-07-30 11:35
Cituji Lanevra:
To bylo tedy překotné odhalení. Každopádně chudák Harry, jak se dobýval do Severusova pokoje. Doufám že Sev brzo podlehne a zase vezme kocourka k sobě.
Já vím že se opakuji, ale ten Ron a Harryho chování k němu, se mi prostě nelíbí. To asi jen tak nepřekousnu. Tož ale to je moje věc, protože samozřejmě záleží jen na tobě, jak povedeš příběh. ;-)


Ron je v této povídce už prostě takoví. Exa to takto načala a já jen mile rada tak pokračovala. Rona a Ginni vůbec nemůsím takže jsem to aspoň jednomu z nich mohla poprvé vrátit a trochu mu to dát sežrat. Jestli Sev podlehne brzy to se ještě uvidí. Nech se překvapit. Děkuji za komentík.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla