Můj kocourek - Kapitola 11

 

 

 

Kapitola 11 – Já tu nejsem


„Je čas jít spát, Atere,“ oznámil Severus svému kocourkovi a přestal ho drbat.

Mně se nechce. Drbat! zaprotestoval Harry, ale marně. Bylo rozhodnuto.

Lektvarista ho sevřel ve své náruči a odnesl si ho do ložnice. Opatrně ho odložil na postel a zmizel do koupelny. Harry si spokojeně zavrněl, udělal si pohodlí a zavřel svá zelená očka. Ta se však po chvíli prudce otevřela.

Z koupelny se krom tekoucí vody začaly ozývat i další zvuky. Zvědavě seskočil z postele. Přikrčil se a pomalu se začal sunout až k zavřeným dveřím, před kterými si sedl a přiložil na ně své malé ouško.

Konečně lépe slyšel, ale toužebně si přál, aby se tak nikdy nestalo. Tělem mu projela příjemná vlna vzrušení a v ústech mu vyschlo, když uslyšel jedno intenzivnější zavzdychání. Chloupky na jeho kožíšku se vzápětí vztyčily.

On si to tam dělá, zaúpěl a několika rychlými skoky se dostal zpátky na postel, kde okamžitě vlétl pod polštář.

Já tu nejsem. Přísahám, nic nevím! Nic jsem neslyšel, nešťastně mňoukal a snažil se zapomenout na veškeré pozitivní reakce svého těla, jež mu Severusovo vzdychání přivodilo.

Ve snaze utišit všechny zvuky okolí, si dal přes ouška své tlapky, ale moc to nepomohlo. V ústech měl stále sucho a jeho představivost mu začala předvádět obrazy toho, co se za dveřmi koupelny přesně odehrává.

Prosím, ať už to skončí, mňoukl tak, že to pomalu znělo, jako by i plakal. Nevěděl, zdali je víc vyděšený z pozitivní reakce vlastního těla nebo z toho, že se jeho profesor Lektvarů ve vedlejší místnosti uspokojuje.

A rázem byl konec. Voda přestal téct a po chvíli se otevřely i dveře.

Harry se nečekaně rozklepal.

Kam se opět ztratila ta pitomá kočka? zauvažoval Severus, když se vrátil zpátky do ložnice, oděný pouze do zeleného ručníku ovázaného kolem pasu. V očích se mu zablýskalo, když spatřil černý ocásek vykukovat zpod bílého polštáře.

„Kde jsi, Atere? Tady ne, tady taky ne,“ pronesl lektvarista zřetelně nahlas a dělal, že svého kocourka hledá.

Nikde. Nejsem tady, mňoukl Harry a celý ztuhlý poslouchal, jak se otevírají a zavírají dvířka skříněk.

„Tady taky nic,“ zkonstatoval Snape a předváděl, že nahlíží pod postel.

Harry shledal lektvaristův hlas až nebezpečně blízko. Celý se roztřásl, neschopen to jakkoliv zastavit.

Přísahám, nic jsem neslyšel, vypískl a teprve poté mu došlo, že se musel svým mňoukáním prozradit, netuše, že o něm celou tu dobu Severus věděl.

Z ničeho nic se polštář vznesl do vzduchu.

„Tady jsi,“ vítězně s úšklebkem prohlásil Severus při pohledu do zelených vyděšených očí své kočky, která se po vteřině vzpamatovala a jediným dlouhým skokem vlétla pod peřinu.

Boule, která se pohybovala sem a tam, vykouzlila na lektvaristově tváři široký úsměv.

„Mně se neschováš,“ hravě mu oznámil a nadzvedl peřinu.

Co teď? nešťastně zaúpěl Harry. Seskočil z postele a tryskem vyrazil ke dveřím. Už v polovině cesty si uvědomil, jaká to byla hloupost. Dveře od ložnice byly, jako vždy, bezpečně zavřené a při vzpomínce na bolehlav, jež mu způsobily před pár dny, začal rychle jednat. Přikrčil se na zadních, aby případně nepřepadl prudce dopředu, vytasil své malé ostré drápky a pokusil se zastavit. Setrvačnost ho však stále poháněla kupředu, doprovázená skřípavým zvukem, jak se drápky nedobrovolně obrušovaly o kamennou podlahu.

Stát! Chci stát! Prosím, ať už se zastavím, nešťastně si pro sebe mňoukal a pozoroval, jak se dveře stále nezastavitelně přibližují.

K jeho velké radosti se mu nakonec podařilo zastavit několik centimetrů přede dveřmi.

To bylo o fousek, spokojeně si odechl a ani si nevšimnul, že se Snape za dobu jeho nepřítomnosti dostal až k němu. Dříve, než stačil jakkoliv zareagovat, vznesl se do vzduchu.

Bože on je celý nahý, zaúpěl, když si všiml zeleného ručníku válejícího se u nohy postele. Sice si už celkem zvykl, že Severus chodí spát nahý, ale dnes mu lektvaristův nedostatek oblečení připomínal zvuky, které před chvílí slyšel. Mohl být jen rád, že nebylo možné vidět, jak se červenal. Nemysli na to. Vůbec na to nemysli! V té koupelně se nic nestalo. Tralalá, tralalá, červená se fiala, zkoušel si pro sebe prozpěvovat, ale bez účinku.

Severus sice netušil, co jeho kocourka tak vyděsilo, ale pokoušel se ho během cesty do postele uklidnit pomalým hlazením.

Ne, tam ne! mňoukal Harry, ale své rozhodnutí rychle změnil. Ano tam, spokojeně vrněl, když ho Snape začal drbat za oušky. Na další útěk neměl ani pomyšlení. Těsně předtím, než usnul, si pomyslel, že přeci jen vůbec není špatné být mazlíčkem Severuse Snapea. Lektvarista byl tak pozorný, starostlivý a tak úžasně něžný, když tedy ovšem chtěl, ale i tak, bylo to mnohem víc, než co ve svém životě doposavad zažil.

 

Mezitím se o několik pater výš v nebelvírské věži Ron ve své posteli nervózně vrtěl, než konečně zaznamenal spokojené oddechování svých spolubydlících. Úlevně si oddechl. Zpod polštáře vytáhl neviditelný plášť a plánek, který si tam schoval, když se jeho spolužáci vydali před spaním umýt.

Harry mi určitě odpustí. Bylo to pro dobrou věc, zkoušel utišit své svědomí nad tím, že se hrabal ve věcech svého nejlepšího kamaráda a bez dovolení si půjčil jeho věci.

„Jsem připraven pro každou špatnost,“ zašeptal a ťuknul hůlkou na plánek. Zběžně zkontroloval, zdali je cesta volná. Zaúpěl, když si všiml Hermionina jména ve společenské místnosti. Věděl, že by měl počkat, až půjde i ona konečně spát, ale nevydržel už déle čekat. Přehodil přes sebe neviditelný plášť a vyplížil se ven.

 

„Dupeš jako slon, Ronalde Weasley,“ pronesla Hermiona a stáhla z něho plášť, když už byl takřka venku ze společenské místnosti a jeho pozornost polevila v domnění, že už má to nejhorší za sebou.

Celý strnulý se na ní podíval.

„Můžeš mi říct, co to děláš?!“ vztekle na něj vylétla.

„Ta odporná fretka musí dostat konečně za vyučenou,“ pokoušel se jí to Ron vysvětlit.

„Chceš, aby tě doopravdy vyloučili? A jak ses mohl vůbec opovážit vzít si Harryho věci bez jeho vědomí!“ plísnila ho dívka.

„Harrymu by to určitě nevadilo a ke všemu mě nikdo nechytí,“ oponoval jí rudovlasý mladík a vytrhl Hermioně plášť z ruky. Ani si neuvědomil, že kvůli tomu upustil mapu Bradavic na zem.

Hermiona ho ve strachu, aby plášť neroztrhli, pustila tak, až se mladík zakymácel a místo toho pohotově zvedla pergamen ze země. Vzápětí vypískla a přikryla si pusu rukou.

„Co tam je?“ zeptal se jí zvědavě Ron a převzal si nabízený plánek hradu.

„Podívej se na komnaty profesora Snape,“ doporučila mu přiškrceným hlasem.

„Co by tam mělo být? Má snad ten umaštěný netopýr návštěvu v ložnici?“ posmíval se zrzek a zvědavě se na dotyčné místo podíval.

V místě, kde se nacházela ložnice Severuse Snapea se vznášela dvě jména. Jedno nebylo nijak překvapivé, vzhledem k majiteli dotyčného pokoje, ale to druhé bylo více než šokující. Nápis hlásal Harry Potter.

„Já se o něj celou tu dobu bojím a on se mezitím peleší s tím smrtijedským hajzlem,“ vztekle ze sebe vyplivl Ron a v tu chvíli mu na tváři přistála dobře mířená facka.

„Jak se opovažuješ takhle mluvit o Harrym? Nevíme, co se děje. Může ho tam celou tu dobu věznit. Musíme to okamžitě nahlásit Brumbálovi,“ neústupně pronesla Hermiona a i s plánkem se vydala z nebelvírské věže.

 

Můj kocourek - Kapitola 12

Komentáře   

0 #30 Lady Corten 2012-07-30 07:28
Cituji Profesor:
Jej. Prima kapitolka. Tohle bude ale průšvih...
Severus zjistí, kdo je jeho mazlíček, Ron, komu ublížil a Harry bude mít co vysvětlovat. Jojo, bude legrace.


Děkuji, Bude to legrace ale jak pro koho. Děkuji za komentík.
Citovat
0 #29 Profesor 2012-07-29 14:34
Jej. Prima kapitolka. Tohle bude ale průšvih...
Severus zjistí, kdo je jeho mazlíček, Ron, komu ublížil a Harry bude mít co vysvětlovat. Jojo, bude legrace.
Citovat
0 #28 Lady Corten 2012-07-23 13:14
Cituji Patoložka:
Jo tááák, tak to jsem zvědavá, trochu mi to splývá:-) :oops:
PS: Ajaj, asi ty citace budu muset nechávat...


Nevadí. :-) Ty citace jsou v pohodě, já to kdyžtak opravým.
Citovat
0 #27 Patoložka 2012-07-23 13:11
Jo tááák, tak to jsem zvědavá, trochu mi to splývá:-) :oops:
PS: Ajaj, asi ty citace budu muset nechávat...
Citovat
0 #26 Lady Corten 2012-07-23 13:02
Cituji Patoložka:

No ano, to by nebylo vhodné:-) Takže 15 povídáš? No, tak jsem se asi nedostala:-) Těším se!


Neboj už v průbehu tohoto týdne ti přiletí soví poštou, bude se ti libit, koukala ses na ní, víc neprozradím. ;-)
Citovat
0 #25 Patoložka 2012-07-23 12:58
Cituji Lady Corten:
Mohla jsem sice s tou koupelnouvou scénou přitvrdit, ale máš pravdu, Harrymu je zatím jen 15 let, takže jsem to chtěla udělat decentně, což se snad podařilo. 14 se ti bude určitě líbit, ale 15 podle mě ještě víc. :lol:

No ano, to by nebylo vhodné:-) Takže 15 povídáš? No, tak jsem se asi nedostala:-) Těším se!
Citovat
0 #24 Lady Corten 2012-07-23 12:57
Cituji mathe_:
Hezká kapitola :) líbila se mi ta sprcha :D co bych chudáček Harry dělal kdyby se Severus rozhodl řešit svuj "problém" v posteli... :D


No, to se nikdy nedozvíme. Myslím, že toto mu pro prvotní šok stačilo. :lol: Děkuji za koment.
Citovat
0 #23 Lady Corten 2012-07-23 12:56
Cituji cim:
:lol: Začíná se rozbíhat prozrazení identity jednoho kocoura, jsem zvědavá, jestli mu s přeměnou spět pomůže Brumbál, Snape nebo to nakonec zvládne Harry sám :lol:


No, uvidš už v příštím díle, nech se překvapit. ;-)
Citovat
0 #22 Lady Corten 2012-07-23 12:55
Cituji Nade:
Tak to jsem zvědavá, co bude dál. Hlavně se těším, až se to dozví Snape. :D
Drobná technická: Máš tam, že hladil kocourka po "jejích" zádíčkách. (Já vím, to ty změny a upravování vět... :lol: ) Já osobně bych ho hladila po jeho hřbetě.


Hihi, toho jsem si ani nevšimla, přeformulovával a jsem větu tak dlouho až vzniklo to, opraveno. Čas kdy se to Severus dozví se blíží. Děkuji za koment. :-)
Citovat
0 #21 Lady Corten 2012-07-23 12:53
Cituji Patoložka:
Má lady, ať už ze slitiny či ryzího kovu, promiň, že jsem přišla komentovat novou kapitolu až v tuto pozdní hodinu, ale mám stále pocit, jako by ani nebyl víkend a s ním nový dílek:-)
Ano, je pravda, že při popisu kapitol jsem se na tuhle obzvláště těšila:-) Možná jsem si představovala ještě něco malinko víc, ovšem na druhou stranu tahle povídka se odehrává, když je Harry ještě dost mladinký:-) Takže moc pěkné!
Jako vždy se musím sklonit nad těmi Harryho myšlenkami, vždycky mě dostanou:-)
A mimochodem, potom, co jsem měla tu možnost nahlédnout do textu, mám dalšího favorita na kapitolu a mám pocit, že je to číslo 14:-) Děkuji!


Mohla jsem sice s tou koupelnouvou scénou přitvrdit, ale máš pravdu, Harrymu je zatím jen 15 let, takže jsem to chtěla udělat decentně, což se snad podařilo. 14 se ti bude určitě líbit, ale 15 podle mě ještě víc. :lol:
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla