Můj kocourek - Epilog - Zkrácený

 

Exa slíbila živého Siruise a 18+. Tady to máte (ve zkrácené verzi epilogu je scéna 18+ přeskočena!). Jediné, co slíbila a já jsem nedodržela, je pár HP/DM. Moc se mi to nehodilo do krámu a ke všemu Harry má už Severuse, ne? A tak jsem z nich udělala alespoň přátele. Doufám, že se vám konec bude líbit a budete toto mé dokončení považovat alespoň částečně za důstojné skvělé Exiny povídky.

 

Epilog

Zkrácená verze přístupná všem


Siriusovi se pomalu vytrácel úsměv z tváře. Nadšení z toho, jak se Harrymu bude líbit oslava jeho sedmnáctých narozenin, se rozplynulo v okamžiku, kdy se odtud Snape po rozkrojení dortu s omluvou vytratil a Harry od té doby pomalu začal ztrácet o lidi v místnosti zájem. Pokud se jeho kmotřenec chtěl také vytratit, tak s tímto přístupem neměl moc šanci.

Siriusův vnitřní alarm bil jako na poplach. Měl určité tušení, že Harry se Snapem něco kujou, a on byl plně rozhodnut za každou cenu přijít na to, co to je.

Bylo veřejným tajemstvím, že je Harry zvěromág, a že se v podobě černého kocoura pořád točí okolo Snapea už přes rok a půl. Tato skutečnost ho sama o sobě dost štvala. Ještě horší však bylo, že na Albusův příkaz nikdo neměl povolení o tom mluvit či dokonce poukázat na to, že o tom ví. Vůbec s tímto rozhodnutím nesouhlasil. Vůbec nechtěl, aby Harry byl ve Snapeově blízkosti, ale nemohl s tím nic udělat. Nesčetněkrát se o tom s Albusem hádal, ale bradavický ředitel byl prostě neoblomný.

Siriusovi úvahy byly náhle přerušeny, když zaznamenal, jak se v pootevřených dveřích mihl černý kočičí ocas. No počkej! v duchu Harrymu slíbil a bez jakýchkoliv omluv vyrazil z místnosti. Vyběhl po schodech a prolétl chodbou. V okamžiku, kdy už byl ale pomalu u Harryho, který ve své kočičí podobě mňoukal u dveří Snapeova pokoje na Grimmauldově náměstí, uslyšel křik, který si nemohl splést s žádným jiným než s obrazem své matky.

Zarazil se na místě. Znejistěl a ohlédl se. Když se však jeho pohled stočil zpátky dopředu k lektvaristovým dveřím, Harry už tam nebyl. Tiše si pro sebe něco zavrčel a seběhl dolů.

Ve vstupní chodbě stál před obrazem jeho milované matky Draco a něco jí se širokým úsměvem vykládal, aniž by si moc všímal přívalu nadávek na svou adresu.

„Co se tu děje?“ zeptal se Sirius vzteklým hlasem.

„Vyprávěl jsem tady paní Blackové, jak jsme před nedávnem vymalovali rodovou místnost na bílo a jak je ten pokoj hned o tolik hezčí,“ oznámil mu Draco se širokým úsměvem.

Jeho matka však začala mluvit na úplně jiné téma. „Jak ses mohl opovážit! Jestli se toho malého krvezrádce pokusíš adoptovat, tak…“ nestačila však dopovědět. Sirius jí skočil do řeči, aniž by se pozastavoval nad tím, o čem se baví.

„Tak co?“ vyštěkl na ni a Draca objal kolem ramen. Netušil, jak jeho matka přišla na tento nápad s adopcí, ale upřímně, moc mu na tom nezáleželo a ani mu to nijak nevadilo.

Když sem Harry na konci pátého ročníku Draca přivedl, nemohl toho zmijozela ani vystát obzvláště proto, jak se mu to malé slizké hádě snažilo podlézat. Hádali se, a to pomalu skoro každý den.

To však trvalo jen do okamžiku, kdy Harrymu povolily nervy, a začal po něm žádat, aby dal Dracovi šanci. Nechtěl, ale kvůli Harrymu byl ochotný udělat cokoliv. Od té doby bylo mezi ním a Dracem tiché příměří a z jeho strany jistá dávka tolerance. Toto období trvalo více jak rok. Vše se změnilo poslední Vánoce, když rozbalil svůj dárek od Draca.

Nikdy v životě nezapomene na svůj šok, když roztrhl ozdobný vánoční papír, otevřel krabici a našel v ní malou klec s jednou určitou prašivou krysou. Když na tu chvíli zpětně vzpomínal, říkal si, že to tehdy vyrazilo dech všem přítomným v místnosti. Tedy krom Harryho.

Ač se snažil z Draca vypáčit, jak k němu přišel, nepovedlo se. A ani Albus neuspěl. Jediné, co tak bylo jisté, bylo to, že s polapením té zrádcovské krysy mu musel Harry pomoci. Ostatní bylo ve hvězdách. A Snape, to byla kapitola sama o sobě. Z jeho postoje se nedalo nic určit, ale podle něj musel něco minimálně vědět, pokud těm dvěma sám nepomáhal.

Jediné vysvětlení, ke kterému byl schopen dojít, bylo to, že Červíčka museli chytit, když smrtijedi na konci listopadu napadli Prasinky. Jindy se jim to prostě nemohlo povést. To, že v ten den byly Prasinky plné smrtijedů a lidí z řádu a nikdo si jich tam nevšiml, bylo až neuvěřitelné, i když měl Harry k dispozici svůj neviditelný plášť.

No, ať to bylo, jak chtělo, dostal od Draca jako dárek vstupenku ke svobodě. A až Voldemort padne, bude konečně volný. Od té doby dělala Klofanovi společnost jedna prašivá krysa v kleci. A jeho vztah s mladým zmijozelem se rapidně zlepšil. Dalo by se i říct, že se z nich stali poměrně dobří přátelé. Když Draco někomu dovolil, aby ho poznal, člověk si musel přiznat, že nebyl tak špatný, jak si z počátku myslel. Některé Dracovy nápady byly jednoduše dokonalé a díky němu byly teď jeho vtípky dokonalejší, než kdy dřív. Do spolku Pobertů by určitě zapadl.

„Měl bys o něco takového zájem?“ přistihl se Sirius, jak se mladíka ptá.

Dracova tvář se rozzářila. „A ty bys chtěl?“

Sirius přikývl. Malá dušička hluboko vzadu v jeho mysli mu našeptávala, že o tohle tu celou dobu zmijozelovi šlo, ale neposlouchal ji. Vyšlo najevo, že Draco není tak špatný, a poté, co se rozpadlo Harryho přátelství s Ronem, se ukázal i jako dobrý přítel s citem pro věc. Měl své mouchy. Byl to zmijozel. Ale pokud se opravdu chtěl stát jeho synem, tak proč ne? Stejně i tak už byli příbuzní. Neviděl důvod, proč by neměl zaplnit jedno uvolněné místo rodičů u jednoho mladíka, který se tak snažil se alespoň jednomu nějakému dospělému už tolik let zavděčit. I pro Harryho by to udělal, kdyby o to stál. Ale ten neměl zájem. Nemusel se ho ani ptát, aby věděl, že mu to nebude vadit. No, pro jistotu si s ním o tom stejně promluví. Harry by měl právo vědět jako první, k čemu se rozhodl.

 

Lektvarista trochu neochotně otevřel dveře a nechal svého kocourka vklouznout dovnitř. Pak dveře opět tiše zavřel a zabezpečil. Mezitím se černý kocour s bílou čupřinou přeměnil na mladého muže, který od tohoto dne byl v kouzelnickém světě považován za dospělého.

„Neboj, nikdo nás nebude rušit. Draco se o to postará,“ neúspěšně uklidňoval Harry Severuse. „Dluží mi laskavost,“ dodal, ale vzápětí mu došlo, že si tím asi moc nepomohl.

„Laskavost?! Tím myslíš ten sebevražedný kousek na chycení Pettigrewa?“ vyštěkl naštvaně starší muž.

„Vyšlo to, ne?“ namítl. „Ke všemu, já nevím, kdo se nabídl sám od sebe nám pomoci a riskoval daleko víc svůj život než Draco pod neviditelným pláštěm, když po Prasinkách v době útoku pobíhal ve smrtijedském plášti a dobrovolně se vystavoval riziku, že ho někdo pozná a jako hledaného zrádce ho s radostí předhodí Voldemortovi.“

„Někdo vás krýt musel,“ naštvaně namítl Severus.

„Nabídl ses sám a s plánem jsi souhlasil,“ připomenul mu mladík.

„Nedali jste mi moc na vybranou,“ upozornil ho lektvarista a z hlasu bylo poznat, že se o tom už nehodlá víc bavit.

Harry se uchechtl. „Kdyby Brumbál tušil, že má namísto svých dvou milovaných zmijozelů ve svých řadách dva další sebevražedné nebelvíry…“ radši v zájmu zachování svého vlastního života přestal v této myšlence pokračovat.

„Draco má na tebe špatný vliv.“

„Nepovídej. A já myslel, že jsi to ty?“ s úsměvem zkonstatoval Harry, přistoupil k Severusovi a letmo ho políbil, a pak se od něj trochu odtáhl. „Doufám, že nechceš couvnout? Dohodli jsme se,“ s obavou v hlase se ho zeptal. Žádné odpovědi se však nedočkal, a tak s větší jistotou přitiskl své rty na ty jeho. Starší muž byl ze začátku trochu strnulý, ale zakrátko podlehl a do polibku se vložil.

 

Milování bylo nádherné. Když bylo po všem, mladý nebelvír zmijozela políbil a spokojeně se na jeho hrudi uvelebil. Byl naprosto šťastný. Přesněji byl velmi šťastný až na jednu maličkost. Teď když zažil, jaké to je se milovat, bál, jak zvládne dodržet svůj slib Severusovi, že když se s ním na jeho sedmnácté narozeniny pomiluje, tak do konce školy se už o nic pokoušet nebude. Bavilo ho krást si Severusovy polibky, a pak pozorovat, jak se kvůli tomu starší muž zlobí. A teď o to na rok přijde. Jen doufal, že mu ten čas uteče rychle a nebude se mu táhnout.

Jediný mráček, který mu teď kazil dnešní skvělou náladu, byl ten, že za pět dní měl Voldemort zaútočit na ministerstvo.

Harry byl nesmírně rád, že už Severus není špehem. Umíral strachy vždy, když se vedoucí zmijozelské koleje uprostřed noci vytratil. A nezáleželo už na tom, zda šlo o smrtijedské setkání či nějakou akci řádu.

Za pět dní bude po všem. Díky novému špehovi věděli, kdy a kde Voldemort příště zaútočí. A tentokráte pro toho slizkého hada bez tváře připravili nepěkné překvapení. Až Voldemort zaútočí na ministerstvo, padne jim přímo do pasti. A on to s ním konečně bude moci skoncovat. Tentokráte mu už neuteče. Jestli si Tom myslel, že se ty celé roky ve škole jen flákal a užíval si své slávy, tak se šeredně přepočítal. Díky Severusovi se dobře připravil. Už plně chápal zmijozelskou logiku a také uměl řadu nepěkných kouzel, které byl odhodlán na tom slizkém, schovávajícím se hadovi vyzkoušet a vrátit mu tím ty kruciáty, který si za všechny ty roky dovolil na jeho Severuse poslat. Už nikdy se Severuse nedotkne, aniž by mu to prošlo.

Harry se pro sebe spokojeně ušklíbl. Před týdnem byl s Dracem v Příčné ulici a jen shodou náhod zavítal do zlatnictví. Uviděl tam krásný prsten z bílého zlata ve tvaru hada. Byl propracovaný do nejmenšího detailu a místo očí měl dva malé smaragdy. Koupil ho s úmyslem dát ho Severusovi na Vánoce nebo k narozeninám, ale teď si to rozmyslel. Našel pro něj mnohem lepší uplatnění. Dá mu ho při mnohem lepší příležitosti – až skončí škola. A jen doufal, že nebude odmítnut. I on si chtěl svého kocourka označit a dát všem v okolí na vědomí, že je jen jeho.

Na krku měl stále Severusovu značku. Lektvarista mu ji chtěl už dávno odstranit, ale on mu to nedovolil. A tak udělali kompromis. Severus mu ji sice nechal, ale odstranil z ní většinu svých kouzel. Ale zůstala tam, kde je, a hlásala, že černý kocour Ater alias Harry Potter patří jen a pouze vedoucímu zmijozelské koleje. A za rok snad i Severus bude mít na sobě znamení, že patří zas pro změnu jemu.

Harryho oči se zablýskaly, čehož si lektvarista pohotově všimnul.

„Ať tě to ani nenapadne!“ vyštěkl na něj, ale pozdě. Mladý nebelvír si už přivolal svou hůlku a přeměnil se do své kočičí podoby.

„Pottere!“ zaburácel rozzuřeně.

Harry nečekal. Tušil, co přijde. Seskočil tedy z postele a tryskem zaplul pod nejbližší skříň. Naštěstí byl nábytek v pokoji ve starém stylu na dostatečně vysokých nožičkách.

O vteřinu později se v místnosti objevil namísto staršího muže ocelot, který vyrazil za ním.

Černá chlupatá kulička, která byla už dnes dvakrát tak větší než před rokem a půl, se pod skříní přikrčila a zacouvala až dozadu ke stěně. Dojdi si pro mě, dráždivě na něj mňoukl.

No počkej, až tě chytím, slíbila mu větší šelma, která se na něj marně snažila dosáhnout, a tak odevzdaně začala obcházet skříň tam a zpátky.

Harry sice Severusovi slíbil, že se ho do konce školního roku už nebude snažit každou chvíli políbit, ale vůbec mu neslíbil, že už ho nebude škádlit. A toto byla hra, které se rozhodně nehodlal jen tak vzdát. Severus se dokázal tak roztomile vztekat.

Černá kočka chvíli setrvala ve skrýši pod skříní, ale zakrátko ji to přestalo bavit, a tak tryskem vyrazila pryč. Ocelot jí okamžitě následoval.

Plně ponořeni do své hry na honěnou si ani nevšimli, že ochrany byly na dveřích zrušeny. Ty se následně rozlétly.

„Co se tu, u Merlina, děje. Snape jestli…“ Sirius vpadl dovnitř s hůlkou v ruce.

Draco stál hned za jeho zády s omluvným výrazem říkajícím „je mi to líto, dělal jsem, co jsem mohl, ale nešel zastavit“.

Jen co se Sirius dostal dovnitř, a spatřil černou kočku s ocelotem, kteří se v ten okamžik zastavili na místě uprostřed místnosti, na jazyku mu zamrzla veškerá slova, svou výhružku už neměl sílu dokončit. Pokoj vypadal jako po výbuchu. Obě kočky se usadily, omluvně a trochu zaskočeně na něj pohlédly, jako když rodič přistihne své děti při něčem, co výslovně nemají dělat. Ten pohled do těch dvou párů očí – jedněch zelených a druhých černých, nešel vydržet.

Siriusovi uniklo z úst povzdechnutí. Ruka s hůlkou i hlava mu klesly dolů. Na tváři se mu objevil odevzdaný výraz, jenž byl obratem skryt v dlaních.

„Merline, za co mě trestáš?“ tiše mu uniklo ze rtů.

 

Konec

 

Komentáře   

0 #19 pajka 2017-06-26 23:19
Vrrr, napsala jsem dlouhý komentík a on mi zmizel :-x . Tak začínám znovu:
Milá LC,
konečně se dostávám ke čtení všech povídek, co jsi mi poslala a moc mě baví. Kocourek je ... prostě kocourek ;-) , už podle zdrobněliny v názvu bylo jasné, že se bude asi trošku "cukrovat". Ale bylo toho tak akorát, podařilo se Ti to nepřesladit, což mi udělalo radost. A překvapení v podobě ocelota bylo úžasné :lol: . Přečetla jsem už několik kočičáren,k téhle se ještě určitě vrátím!
Citovat
+1 #18 sisi 2016-12-20 19:16
Jo!! Udělat Severusovu zvěromágskou podobu ocelota je úžasné. Dokonale ho vidím,jak se ochomýtá okolo skříní v pokoji na Grimmauldově náměstí, nebo v zapovězeném lese,nebo kdekoliv v Bradavicích, jak nosí Harryho coby černé kotě v tlamičce za krk, jak spolu hledí na Siriuse a Draca. Dokonalé. Děkuji za tuto povídku,nepostr ádá vtip a je nápaditá i obrazná.
Citovat
+1 #17 Strife 2015-01-24 04:28
Jebnuty som Hetero som Protivny Demon ktory mi tuto pvoiedku rpedhodil si dobre uzil moj vyraz ked som toto cital... zlepsilo mi to den rad sa zabavim pri dobrych poviedkach
Citovat
0 #16 Lady Corten 2014-09-29 11:36
Cituji Vai:
Velice parádn povídka a to jak jsi na to navázala ani bych nepoznala, že to psal dál někdo jiný. Přečetla jsme to jedním tahem a jediný co je mi líto, že to nemá nějaké navázání, třeba jak by to mohlo pokračovat. Velice parádní. děkuji moc


Děkuji za pochvalu. Každý příběh hold někdy musí nějak skončit a tady v tomto místě se mi to zdálo nejvhodnější. :-)
Citovat
+1 #15 Vai 2014-09-19 21:29
Velice parádn povídka a to jak jsi na to navázala nai bych nepoznala, že to psal dál někdo jiný. Přečetla jsme to jedním tahem a jediný co je mi líto, že to nemá nějaké navázání, třeba jak by to mohlo pokračovat. Velice parádní. děkuji moc
Citovat
0 #14 Lady Corten 2012-09-06 15:55
Cituji cim:
:lol: Ten konec je nádhernej :lol: díky za pěknou povídku, povedla se :-)


Děkuji za komentík, jsem ráda, že se líbilo. :-)
Citovat
0 #13 cim 2012-09-04 23:28
:lol: Ten konec je nádhernej :lol: díky za pěknou povídku, povedla se :-)
Citovat
0 #12 Lady Corten 2012-09-03 20:30
Cituji Lanevra:
Já se v tom sice trochu ztratila, leč nevadí, Severus honící Harryho je roztomilí. :-D To říkám, ač by Severus být roztomilí neměl... :-*
A s tím Draco/Harry, já myslím že mě to nevadí, zato jsi zdárně - pro ty naprosto zvrhlé a zvrácené - nakousla Sirius/Draco. :lol: Ano, já vidím párování i tam kde není.


No, musím přiznat, že když jsem to psala měla jsem podezření, že ač to sama takto nemyslím, někoho tento netradiční pár napadne. Potěšilo mě, že jsem sde ve svém předpokladu nemýlila. Moc děkuji za komentík.
Citovat
0 #11 Lady Corten 2012-09-03 20:30
Cituji yuuki:
achjo, tak teď jsem se zkoušela registrovat na můj druhý mail a musím říct, že bezúspěšně :sad: pokud by byla možnost poslání povídky na mail, tak bych byla opravdu moc ráda. Celou povídku jsem přečetla jedním dechem, i když jsem ty díly předtím už četla, povedlo se ti krásně navázat pokračování :) S věkem si dělat starosti nemusíš, teď mi bude 22 :)
zkus mi to prosím poslat na moc děkuji :)


Ahoj, tak na uvedený email jsem ti ten epilog poslala a i takové malé překvapení za velkou snahu. Pak mi prosím napiš, že vše chodí.
Citovat
0 #10 Lady Corten 2012-09-03 20:25
Cituji Profesor:
Krásný epilog. Hlavně ten závěr, jak se Harry škádlí Severuse. :D Dvě prohánějící se kočky... :lol:
Prostě príma.
(Nějak mi ani nechybí scéna 18+. Já si vystačím jenom s naznačením.)


Jsem ráda, že se i tak líbilo. Moc děkuji za komentík.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla