Můj kocourek - Epilog

 

Exa slíbila živého Siruise a 18+. Tady to máte. Jediné, co slíbila a já jsem nedodržela, je pár HP/DM. Moc se mi to nehodilo do krámu a ke všemu Harry má už Severuse, ne? A tak jsem z nich udělala alespoň přátele. Doufám, že se vám konec bude líbit a budete toto mé dokončení považovat alespoň částečně za důstojné skvělé Exiny povídky.

 

 

Epilog

 

 

Siriusovi se pomalu vytrácel úsměv z tváře. Nadšení z toho, jak se Harrymu bude líbit oslava jeho sedmnáctých narozenin, se rozplynulo v okamžiku, kdy se odtud Snape po rozkrojení dortu s omluvou vytratil a Harry od té doby pomalu začal ztrácet o lidi v místnosti zájem. Pokud se jeho kmotřenec chtěl také vytratit, tak s tímto přístupem neměl moc šanci.

Siriusův vnitřní alarm bil jako na poplach. Měl určité tušení, že Harry se Snapem něco kujou, a on byl plně rozhodnut za každou cenu přijít na to, co to je.

Bylo veřejným tajemstvím, že je Harry zvěromág, a že se v podobě černého kocoura pořád točí okolo Snapea už přes rok a půl. Tato skutečnost ho sama o sobě dost štvala. Ještě horší však bylo, že na Albusův příkaz nikdo neměl povolení o tom mluvit či dokonce poukázat na to, že o tom ví. Vůbec s tímto rozhodnutím nesouhlasil. Vůbec nechtěl, aby Harry byl ve Snapeově blízkosti, ale nemohl s tím nic udělat. Nesčetněkrát se o tom s Albusem hádal, ale bradavický ředitel byl prostě neoblomný.

Siriusovi úvahy byly náhle přerušeny, když zaznamenal, jak se v pootevřených dveřích mihl černý kočičí ocas. No počkej! v duchu Harrymu slíbil a bez jakýchkoliv omluv vyrazil z místnosti. Vyběhl po schodech a prolétl chodbou. V okamžiku, kdy už byl ale pomalu u Harryho, který ve své kočičí podobě mňoukal u dveří Snapeova pokoje na Grimmauldově náměstí, uslyšel křik, který si nemohl splést s žádným jiným než s obrazem své matky.

Zarazil se na místě. Znejistěl a ohlédl se. Když se však jeho pohled stočil zpátky dopředu k lektvaristovým dveřím, Harry už tam nebyl. Tiše si pro sebe něco zavrčel a seběhl dolů.

Ve vstupní chodbě stál před obrazem jeho milované matky Draco a něco jí se širokým úsměvem vykládal, aniž by si moc všímal přívalu nadávek na svou adresu.

„Co se tu děje?“ zeptal se Sirius vzteklým hlasem.

„Vyprávěl jsem tady paní Blackové, jak jsme před nedávnem vymalovali rodovou místnost na bílo a jak je ten pokoj hned o tolik hezčí,“ oznámil mu Draco se širokým úsměvem.

Jeho matka však začala mluvit na úplně jiné téma. „Jak ses mohl opovážit! Jestli se toho malého krvezrádce pokusíš adoptovat, tak…“ nestačila však dopovědět. Sirius jí skočil do řeči, aniž by se pozastavoval nad tím, o čem se baví.

„Tak co?“ vyštěkl na ni a Draca objal kolem ramen. Netušil, jak jeho matka přišla na tento nápad s adopcí, ale upřímně, moc mu na tom nezáleželo a ani mu to nijak nevadilo.

Když sem Harry na konci pátého ročníku Draca přivedl, nemohl toho zmijozela ani vystát obzvláště proto, jak se mu to malé slizké hádě snažilo podlézat. Hádali se, a to pomalu skoro každý den.

To však trvalo jen do okamžiku, kdy Harrymu povolily nervy, a začal po něm žádat, aby dal Dracovi šanci. Nechtěl, ale kvůli Harrymu byl ochotný udělat cokoliv. Od té doby bylo mezi ním a Dracem tiché příměří a z jeho strany jistá dávka tolerance. Toto období trvalo více jak rok. Vše se změnilo poslední Vánoce, když rozbalil svůj dárek od Draca.

Nikdy v životě nezapomene na svůj šok, když roztrhl ozdobný vánoční papír, otevřel krabici a našel v ní malou klec s jednou určitou prašivou krysou. Když na tu chvíli zpětně vzpomínal, říkal si, že to tehdy vyrazilo dech všem přítomným v místnosti. Tedy krom Harryho.

Ač se snažil z Draca vypáčit, jak k němu přišel, nepovedlo se. A ani Albus neuspěl. Jediné, co tak bylo jisté, bylo to, že s polapením té zrádcovské krysy mu musel Harry pomoci. Ostatní bylo ve hvězdách. A Snape, to byla kapitola sama o sobě. Z jeho postoje se nedalo nic určit, ale podle něj musel něco minimálně vědět, pokud těm dvěma sám nepomáhal.

Jediné vysvětlení, ke kterému byl schopen dojít, bylo to, že Červíčka museli chytit, když smrtijedi na konci listopadu napadli Prasinky. Jindy se jim to prostě nemohlo povést. To, že v ten den byly Prasinky plné smrtijedů a lidí z řádu a nikdo si jich tam nevšiml, bylo až neuvěřitelné, i když měl Harry k dispozici svůj neviditelný plášť.

No, ať to bylo, jak chtělo, dostal od Draca jako dárek vstupenku ke svobodě. A až Voldemort padne, bude konečně volný. Od té doby dělala Klofanovi společnost jedna prašivá krysa v kleci. A jeho vztah s mladým zmijozelem se rapidně zlepšil. Dalo by se i říct, že se z nich stali poměrně dobří přátelé. Když Draco někomu dovolil, aby ho poznal, člověk si musel přiznat, že nebyl tak špatný, jak si z počátku myslel. Některé Dracovy nápady byly jednoduše dokonalé a díky němu byly teď jeho vtípky dokonalejší, než kdy dřív. Do spolku Pobertů by určitě zapadl.

„Měl bys o něco takového zájem?“ přistihl se Sirius, jak se mladíka ptá.

Dracova tvář se rozzářila.  „A ty bys chtěl?“

Sirius přikývl. Malá dušička hluboko vzadu v jeho mysli mu našeptávala, že o tohle tu celou dobu zmijozelovi šlo, ale neposlouchal ji. Vyšlo najevo, že Draco není tak špatný, a poté, co se rozpadlo Harryho přátelství s Ronem, se ukázal i jako dobrý přítel s citem pro věc. Měl své mouchy. Byl to zmijozel. Ale pokud se opravdu chtěl stát jeho synem, tak proč ne? Stejně i tak už byli příbuzní. Neviděl důvod, proč by neměl zaplnit jedno uvolněné místo rodičů u jednoho mladíka, který se tak snažil se alespoň jednomu nějakému dospělému už tolik let zavděčit. I pro Harryho by to udělal, kdyby o to stál. Ale ten neměl zájem. Nemusel se ho ani ptát, aby věděl, že mu to nebude vadit. No, pro jistotu si s ním o tom stejně promluví. Harry by měl právo vědět jako první, k čemu se rozhodl.

 

Lektvarista trochu neochotně otevřel dveře a nechal svého kocourka vklouznout dovnitř. Pak dveře opět tiše zavřel a zabezpečil. Mezitím se černý kocour s bílou čupřinou přeměnil na mladého muže, který od tohoto dne byl v kouzelnickém světě považován za dospělého.

„Neboj, nikdo nás nebude rušit. Draco se o to postará,“ neúspěšně uklidňoval Harry Severuse. „Dluží mi laskavost,“ dodal, ale vzápětí mu došlo, že si tím asi moc nepomohl.

„Laskavost?! Tím myslíš ten sebevražedný kousek na chycení Pettigrewa?“ vyštěkl naštvaně starší muž.

„Vyšlo to, ne?“ namítl. „Ke všemu, já nevím, kdo se nabídl sám od sebe nám pomoci a riskoval daleko víc svůj život než Draco pod neviditelným pláštěm, když po Prasinkách v době útoku pobíhal ve smrtijedském plášti a dobrovolně se vystavoval riziku, že ho někdo pozná a jako hledaného zrádce ho s radostí předhodí Voldemortovi.“

„Někdo vás krýt musel,“ naštvaně namítl Severus.

„Nabídl ses sám a s plánem jsi souhlasil,“ připomenul mu mladík.

„Nedali jste mi moc na vybranou,“ upozornil ho lektvarista a z hlasu bylo poznat, že se o tom už nehodlá víc bavit.

Harry se uchechtl. „Kdyby Brumbál tušil, že má namísto svých dvou milovaných zmijozelů ve svých řadách dva další sebevražedné nebelvíry…“ radši v zájmu zachování svého vlastního života přestal v této myšlence pokračovat.

„Draco má na tebe špatný vliv.“

„Nepovídej. A já myslel, že jsi to ty?“ s úsměvem zkonstatoval Harry, přistoupil k Severusovi a letmo ho políbil, a pak se od něj trochu odtáhl. „Doufám, že nechceš couvnout? Dohodli jsme se,“ s obavou v hlase se ho zeptal. Žádné odpovědi se však nedočkal. S větší jistotou přitiskl své rty na ty jeho.

Starší muž byl ze začátku trochu strnulý, ale zakrátko podlehl a do polibku se vložil. Jejich ruce pomalu putovaly po jejich tělech.

Po chvíli, kdy Harrymu částečně došel dech, se odtáhl, sáhl po hůlce a jediným švihnutím rozepnul všechny Severusovi knoflíky.

Lektvaristovo obočí vylétlo vzhůru.

„Už dlouho jsem toužil něco takového udělat,“ omluvně zašeptal mladík a znovu si ukořistil jeho rty. Jeho ruce začaly mezi tím zkoumat nové, zatím nedosažené území. Když však po další minutě doputovala Harryho ruka ke zmijozelovu rozkroku, už dál nepokračovala a přes kalhoty hladila tu tvrdou rýsující se bouli pod nimi.

Harrymu se zablýskalo v očích a dříve, než se Severus stačil vzpamatovat, mladý muž už před ním klečel a svými ústy pohlcoval jeho penis. S překvapené slastně vydechl.

Harry byl nezkušený, ale svou snahou to zcela vyvažoval. Jazykem dráždil špičku Severusova penisu a sál. Již z kraje zjistil, že ten úžasně velký orgán nedokáže svými ústy pohltit celý. Ač se snažil sebe víc, krk se mu stahoval a dávil se. Trochu odevzdaně tedy pohltil jen tu část, kterou dokázal a zbývající délku dráždil rukou. Druhou rukou vysvobodil z kalhot varlata a začal si s nimi hrát a mnout je. Odpovědí na to, že to přece jen dělá dobře, mu byly dvě ruce, které ho po chvíli začaly hladit po vlasech.

Harry si to užíval. Jeho činnost ho sama neskutečně dráždila a bolestně vzrušovala. Jaké však bylo jeho zklamání, když ho ty úžasně dlouhé a obratné prsty odtrhly a donutily vstát. Beze slova se nechal odtlačit k posteli a svléknout. Následně se chvíli líbali a hladili. Pak se Severus posunul trochu níž a pohltil celý Harryho penis svými ústy, čímž se vysloužil slastné vzdychání. Pokračoval tedy ve své činnosti a odváděl tím Harryho pozornost, a tak si mladší muž ani neuvědomil, že mu byly nohy odtaženy mírně od sebe.

Severus nenápadně sáhl pro předem připravenou lahvičku s uvolňujícím a částečně bolest utlumujícím gelem. Dvěma prsty ho trochu nabral, aby mladíka připravil na svůj vpád.

V první chvíli si Harry ani pomalu neuvědomil, co se děje, když se v něm začal pohybovat první prst, ale pak se začal snažit trochu uvolnit, aby to oběma co nejvíce usnadnil. Zvláštní pocity za čas vystřídaly nečekané přívaly rozkoše. V okamžiku, kdy už si myslel, že to déle nevydrží, všechny tři prsty, jež měl už tou dobou v sobě, zmizely. Na protest trochu nešťastně zavzdychal.

Severus ho chytil za boky, aby ho mohl přetočit na břicho a vytáhnout na všechny čtyři.

„Chci na tebe vidět,“ zaprotestoval Harry.

„Bláznivý nebelvíre,“ pronesl Severus spíše pro sebe a aniž by se s ním jakkoliv dále dohadoval, chytil ho za nohy, položil si je na ramena a vypodložil Harryho polštářem.

To, co pak následně přišlo, se Harrymu už tolik nelíbilo. Ač se Severus snažil být co nejvíce opatrný, hodně to bolelo a mladíkovo vzrušení rázem opadlo. Harry se tedy několikrát zavrtěl ve snaze si najít co nejvíce pohodlí a upravit polohu tak, aby byla o trochu příjemnější. V průběhu této činnosti jím projela příjemná vlna vzrušení, která ho donutila vykřiknout.

Severus se pro sebe spokojeně ušklíbl. Pevně mladíka sevřel za boky a začal pomalu přirážet.

Harryho vzrušení bylo zpátky. Bolest ustoupila do pozadí a vrátily se všechny ty úžasné pocity, jež ještě před chvílí prožíval. Ve chvíli, kdy už byl pomalu bolestně vzrušený na hranici snesitelnosti, obtočil svou ruku okolo svého penisu a začal zběsile pumpovat. Jeho ruka však byla rychle vyměněna Severusovou dlaní.

To už bylo na něj příliš. Křečovitě se chytil prostěradla, zvrátil hlavu dozadu, zavřel oči a z pootevřených úst mu unikl sladký výkřik, jak vyvrcholil. Když dozvuky orgasmu po chvíli odezněly a on otevřel opět oči, spatřil, jak Severus ztuhnul, přivřel oči s mírně zvrácenou hlavou a rty pevně stiskl k sobě, jak sám dosáhl svého orgasmu. Chvíli tak setrval, a pak se z Harryho opatrně vytáhnul a uložil se do postele vedle něj.

Mladý nebelvír zmijozela políbil a spokojeně se na jeho hrudi uvelebil. Zadek ho sice vcelku bolel, ale i tak byl šťastný. Jen se teď, když prožil, jaké to je se milovat, bál, jak zvládne dodržet svůj slib Severusovi, že když se s ním na jeho sedmnácté narozeniny pomiluje, tak do konce školy se už o nic pokoušet nebude. Bavilo ho krást si Severusovy polibky, a pak pozorovat, jak se kvůli tomu starší muž zlobí. A teď o to na rok přijde. Jen doufal, že mu ten čas uteče rychle a nebude se mu táhnout.

Jediný mráček, který mu teď kazil dnešní skvělou náladu, byl ten, že za pět dní měl Voldemort zaútočit na ministerstvo.

Harry byl nesmírně rád, že už Severus není špehem. Umíral strachy vždy, když se vedoucí zmijozelské koleje uprostřed noci vytratil. A nezáleželo už na tom, zda šlo o smrtijedské setkání či nějakou akci řádu.

Za pět dní bude po všem. Díky novému špehovi věděli, kdy a kde Voldemort příště zaútočí. A tentokráte pro toho slizkého hada bez tváře připravili nepěkné překvapení. Až Voldemort zaútočí na ministerstvo, padne jim přímo do pasti. A on to s ním konečně bude moci skoncovat. Tentokráte mu už neuteče. Jestli si Tom myslel, že se ty celé roky ve škole jen flákal a užíval si své slávy, tak se šeredně přepočítal. Díky Severusovi se dobře připravil. Už plně chápal zmijozelskou logiku a také uměl řadu nepěkných kouzel, které byl odhodlán na tom slizkém, schovávajícím se hadovi vyzkoušet a vrátit mu tím ty kruciáty, který si za všechny ty roky dovolil na jeho Severuse poslat.  Už nikdy se Severuse nedotkne, aniž by mu to prošlo.

Harry se pro sebe spokojeně ušklíbl. Před týdnem byl s Dracem v Příčné ulici a jen shodou náhod zavítal do zlatnictví. Uviděl tam krásný prsten z bílého zlata ve tvaru hada. Byl propracovaný do nejmenšího detailu a místo očí měl dva malé smaragdy. Koupil ho s úmyslem dát ho Severusovi na Vánoce nebo k narozeninám, ale teď si to rozmyslel. Našel pro něj mnohem lepší uplatnění. Dá mu ho při mnohem lepší příležitosti – až skončí škola. A jen doufal, že nebude odmítnut. I on si chtěl svého kocourka označit a dát všem v okolí na vědomí, že je jen jeho.

Na krku měl stále Severusovu značku. Lektvarista mu ji chtěl už dávno odstranit, ale on mu to nedovolil. A tak udělali kompromis. Severus mu ji sice nechal, ale odstranil z ní většinu svých kouzel. Ale zůstala tam, kde je, a hlásala, že černý kocour Ater alias Harry Potter patří jen a pouze vedoucímu zmijozelské koleje. A za rok snad i Severus bude mít na sobě znamení, že patří zas pro změnu jemu.

Harryho oči se zablýskaly, čehož si lektvarista pohotově všimnul.

„Ať tě to ani nenapadne!“ vyštěkl na něj, ale pozdě. Mladý nebelvír si už přivolal svou hůlku a přeměnil se do své kočičí podoby.

„Pottere!“ zaburácel rozzuřeně.

Harry nečekal. Tušil, co přijde. Seskočil tedy z postele a tryskem zaplul pod nejbližší skříň. Naštěstí byl nábytek v pokoji ve starém stylu na dostatečně vysokých nožičkách.

O vteřinu později se v místnosti objevil namísto staršího muže ocelot, který vyrazil za ním.

Černá chlupatá kulička, která byla už dnes dvakrát tak větší než před rokem a půl, se pod skříní přikrčila a zacouvala až dozadu ke stěně. Dojdi si pro mě, dráždivě na něj mňoukl.

No počkej, až tě chytím, slíbila mu větší šelma, která se na něj marně snažila dosáhnout, a tak odevzdaně začala obcházet skříň tam a zpátky.

Harry sice Severusovi slíbil, že se ho do konce školního roku už nebude snažit každou chvíli políbit, ale vůbec mu neslíbil, že už ho nebude škádlit. A toto byla hra, které se rozhodně nehodlal jen tak vzdát. Severus se dokázal tak roztomile vztekat.

Černá kočka chvíli setrvala ve skrýši pod skříní, ale zakrátko ji to přestalo bavit, a tak tryskem vyrazila pryč. Ocelot jí okamžitě následoval.

Plně ponořeni do své hry na honěnou si ani nevšimli, že ochrany byly na dveřích zrušeny. Ty se následně rozlétly.

„Co se tu, u Merlina, děje. Snape jestli…“ Sirius vpadl dovnitř s hůlkou v ruce.

Draco stál hned za jeho zády s omluvným výrazem říkajícím „je mi to líto, dělal jsem, co jsem mohl, ale nešel zastavit“.

Jen co se Sirius dostal dovnitř, a spatřil černou kočku s ocelotem, kteří se v ten okamžik zastavili na místě uprostřed místnosti, na jazyku mu zamrzla veškerá slova, svou výhružku už neměl sílu dokončit. Pokoj vypadal jako po výbuchu. Obě kočky se usadily, omluvně a trochu zaskočeně na něj pohlédly, jako když rodič přistihne své děti při něčem, co výslovně nemají dělat. Ten pohled do těch dvou párů očí – jedněch zelených a druhých černých, nešel vydržet.

Siriusovi uniklo z úst povzdechnutí. Ruka s hůlkou i hlava mu klesly dolů. Na tváři se mu objevil odevzdaný výraz, jenž byl obratem skryt v dlaních.

„Merline, za co mě trestáš?“ tiše mu uniklo ze rtů.

 

Konec

 

Joomla templates by a4joomla