Novoroční přání 2/2

 Za betu děkuji KM.

 

Novoroční přání - část 2

 

Severus se probudil ze snu se zvláštním pocitem. Obyčejné sny nikdy nemíval, maximálně tak noční můry, při nichž ho pronásledovala jeho minulost a vše co jako smrtijed provedl, či byl alespoň tomu nucen přihlížet. Teď měl však na první pohled nevinný sen. Zdálo se mu o jednom z vánočních dárků, který Harrymu pořídil k jejich druhým Vánocům, co spolu oslaví.

Když byl zhruba ve stejném věku jako teď Harry, dostal od své matky sadu pro malé lektvaristy. Tehdy měl z té hračky obrovskou radost a vzhledem k tomu, že Harryho fascinovala jeho práce, rozhodl se mu i on dát obdobný dárek.

Proč se mu ale o tom zdálo? Nerozuměl, ale i tak se rozhodl vysoukat z postele a jít pro jistotu Harryho zkontrolovat. Bylo ještě brzy, touto dobou jeho syn povětšinou ještě spal, ale i tak.

Když však dorazil do dětského pokoje, zaskočeně zjistil, že postel je prázdná. Prošel tedy veškeré místnosti jejich komnat, ale Harryho nikde nenašel. Odmítal si připustit paniku, která se ho začínala pomalu zmocňovat. Třeba jen v jídelně přehlédl vzkaz, který mu tam Harry nechal, kam jde.

Jeho syn věděl, že bez dovolení nesmí odcházet. Ve výjimečných situacích mu dovolil, aby za někým odešel, aniž by mu o tom předem řekl, ale musel mu napsat vzkaz kam a za kým jde.

Harry zatím moc dobře psát neuměl a k tomu i strašně škrábal jak kocour, ale vždy se mu po troše snahy podařilo zprávu rozluštit. Dnes však nenašel ani řádku.

Po chvíli, když se ujistil, že vzkaz náhodou nebyl někam odfouknutý a neleží nikde poblíž jídelního stolu, kde měl za daných okolností ležet, přešel ke krbu a hodil do něj letaxový prášek.

„Ředitelna školy čar a kouzel v Bradavicích,“ pronesl a strčil do zelených plamenů hlavu.

„Albusi, je Harry u tebe?“ ustaraně se zeptal ihned starého muže, který poslední dobou trpěl čím dál tím víc nespavostí a byl tedy už tak časně ráno dávno vzhůru.

„Přeji dobré ráno Severusi. Je mi líto, ale Harry se tu neukázal. Třeba šel za Minervou nebo za někým jiným,“ klidným hlasem navrhl jiné možnosti Brumbál.

„Asi máš pravdu,“ připustil Severus a spojení ukončil.

Po pár minutách se však zelené plameny rozhořely znovu.

„U nikoho není,“ oznámil Severus tentokráte už s neskrývaným strachem. Prošel celý učitelský sbor, ale svého syna u nikoho nenašel a ještě se mu tím dokonce i povedlo většinu jeho kolegů tím i vzbudit.

„Klid, někde se jen opět toulá a zapomněl ti dát vědět. Ale pro tvůj klid řeknu raději ostatním a půjdeme se po něm podívat všichni společně,“ snažil se Albus mírnit trochu možná přehnané starosti Severuse. Jako otec byl vskutku možná chvílemi až nečekaně přehnaně starostlivý. Dříve by právě do něj něco takového ani neřekl. Harrymu však až možná trochu přehnaná péče nevadila, na místo toho si jí užíval a bylo na něm patrné, že svého tátu přímo zbožňuje. Což Albuse velice těšilo to s povzdálí sledovat.

 

Severusem už necloumal nejenom strach ale i vztek. Už více jak hodinu byl celý hrad zburcovaný a všichni Harryho hledali a to i včetně těch pár studentů, co na škole zůstalo na Vánoční svátky. Jejich účast byla čistě dobrovolná. Nikdo je o pomoc nežádal, ale oni nijak neváhali a to ať šlo o kohokoliv z jakékoliv koleje. Harry byl velmi přátelský a bez rozdílu se bavil se všemi a to jak s dospělými tak i dětmi. Severus sice netušil, jak to jeho syn dělá, ale jak jeho neměli moc v lásce, tak malého Harryho v pravém opaku zbožňovali.

Severus už nevěděl kam se podívat dál. Prohledali snad všechno včetně všemožných tajných chodeb i opuštěných učeben, ale po Harrym nikde nebylo ani stopy. Pátrali i ve sklepeních, nicméně výsledek byl též marný.

Snažil se rozpomenout, na co zapomněli, kde nebyli, ale nic ho nenapadalo tedy krom jeho soukromé laboratoře, která jako jediná zůstala zde ve sklepeních po té, co se kvůli Harrymu před necelými dvěma lety přestěhoval o pár pater výš do prosluněnějších prostor. Mohl by být jeho syn tam? Vždyť ale neznal heslo a věděl, že tam nesmí. Ale i tak se to v samém zoufalství rozhodl zkontrolovat.

Nejraději by si hned nafackoval, když už u tajného vchodu do laboratoře zjistil, že je odemčeno. Proč to nešel nejdříve zkontrolovat sem?

Rudý vzteky Severus vstoupil dovnitř. Slova jeho na rychlo zformované řeči, kterou mu chtěl nemálo vynadat a udělit mu domácí vězení za to všechno, mu však při tom pohledu zamrzla na rtech.

Jeho syn stál na malé stoličce nad kotlíkem, pod nímž bylo nemálo zatopeno, a něco v něm usilovně vařil tak soustředěně, že si jeho přítomnosti vůbec nevšiml.

Severus udělal několik rychlých kroků. Harryhu prudce strhl stranou a jakousi nebezpečně bublající směs ihned odčaroval.

„Můžeš mi laskavě říct, co tu provádíš?!“ vyjel rozčíleně na svého syna ostře.

Zaskočený Harry se na něj s uslzenýma očima podíval. „Mělo to být překvapení a dárek k Vánocům,“ zavzlykal zdrceně a značně zarmouceně při pohledu na své mizející dílo, které mu dalo tolik práce.

Severus se raději rozhlédl kolem ve snaze zjistit, co se jeho syn pokoušel vařit. Kdyby se na něj právě teď podíval, bál se, že by mu pak nedokázal řádně vynadat, jak si skutečně zasloužil.

Odhalit to, co ta směs hrozící výbuchem měla být, nebylo nakonec až tak těžké. Na pracovním stole krom toho chaosu nejrůznějších přísad byla i podepřená lektvarová kniha, která patřila mezi jedny z jeho nejcennějších svazků, co vlastnil, a byla otevřená na stránce, kde byl poměrně podrobně popisován postup na přípravu lektvaru Felix felicis.

„U Melina, proč ses pokoušel mi uvařit lektvar štěstí? Co tě k něčemu takovému u Salazara přivedlo?“ zaskočen tímto zjištěním se ho dotázal. Úplně v ten moment zapomněl na všechno ostatní a to i na to, jak nebezpečný kousek to byl a jak chybělo málo, aby se mu něco ošklivého stalo. Či mu připomenout, jak se o něj všichni báli a že ho všichni už nějakou dobu hledají.

„Vždy když se podíváš na fotku maminky na krbové římse, jsi vždy tak nešťastný. Chtěl jsem, abys byl šťastný a přestal si to už vyčítat. Maminka ti to podle mě už dávno odpustila,“ přiznal mu Harry zatímco lkál a z očí mu tekly veliké slzy.

„O čem to mluvíš?“ celý vyděšený se Severus zajímal, zamrznutý na místě. To, že si jeho syn dokázal všimnout jeho zármutku nad jediným obrázkem své životní lásky, co měl, bylo překvapivé a pro něj i zahanbující, vzhledem k tomu, že se veškeré své pocity kolem ní snažil v sobě co nejvíce držet a nedávat nic na venek znát. Harryho nečekaná velká vnímavost však nebyla tím důvodem jeho nemalého šoku. Tím byla druhá část jeho sdělení. Co všechno u Merlina ví? A jak je to vůbec možné? Nemohl ani v nejmenším uvěřit tomu, co mu bylo právě naznačováno.

„Víš, já no…“ zaváhal Harry v obavě, jak jeho otec na jeho přiznání bude reagovat. „Když jsem byl před měsícem u dědečka a hráli si, tak on musel jít po chvíli nečekaně něco zařídit. Jestli si vzpomínám dobře, tak teta Minerva za ním přišla kvůli vyplavené chodbě Protivou. Jo, tak to bylo. No a já jsem zůstal v jeho pracovně sám a rozhlížel jsem se, co tam má zajímavého. No víš…,“ na chvíli se opět trochu zarazil. „A já jsem pak narazil na jeho tajnou zásuvku. A byl jsem zvědavý, ale nešla mi otevřít a pak něco cvaklo a ona se z ničeho nic sama otevřela. No a v ní jsem pak našel tohle,“ na závěr mu tichým hlasem přiznal a vytáhl z kapsy značně pomuchlaný papír.

Když se na něj Severus podíval, úplně zbledl. „Myslel jsem, že jsem tě vychoval natolik dobře, abys věděl, že do cizích věcí se neleze. Obzvláště pokud se jedná o tajné zásuvky. Jejich název by ti už sám o sobě měl něco napovídat,“ plísnil ho.

„Ono samo,“ snažil se bránit chlapec.

„Ono samo se nic nikdy nestane. Kdybys použil vědomě poprvé svou magii za jiných okolností, pochválil bych tě a možná bychom to i oslavili, ale za daných okolností mi nezbývá nic jiného, než ti vynadat,“ zlobil se Severus.

„Mrzí mě to,“ zastyděl se Harry. „Vím, že jsem neměl, ale byl jsem zvědavý a pak jsem tam našel ten dopis od maminky. Je mi jasné, že jsem neměl právo si ho vzít, ale zajímalo mě, co tam maminka píše, a spoustě slovům jsem nerozuměl a potřeboval jsem k nim slovník a tak jsem si ho bez dovolení potají vzal.“

Severus se na něj vážně podíval. „Jsi ještě příliš malý, abys něco takového četl a pochopil to,“ upozornil ho, zatímco uvnitř začal značně panikařit, jak jeho syn tuto hrůznou skutečnost přijal.

Harry, který vycítil otcovy obavy, se ho rozhodl uklidnit. „Myslím, že jsem mu nakonec porozuměl a domnívám se, že ti to maminka celé pak odpustila. Neměl jsi také totiž moc na vybranou. Ten zlý čaroděj by vám oběma pak ublížil ještě víc. A ke všemu pokud by nechtěla, aby si věděl, že jsem díky tomu tvůj, tak by se dědečkovi nesvěřila,“ trval si na svém.

„Uvědomuješ si, že pokud by se o tom někdo dověděl, tak já bych pak šel do Azkabanu a ty bys musel jít zpátky k tetě a strýcovi, a my bychom se už nikdy nemohli vidět?“ vážným hlasem ho Severus upozornil.

Harry se vyděsil. „Chci zůstat s tebou, nechci jít tam zpátky. Maminka by si to určitě taky nepřála. Přísahám, že o tom nikomu nikdy neřeknu, slibuji,“ zapřísahal se.

„Dobře, pojď, půjdeme ten dopis dědečkovi Albusovi vrátit a říct všem, že už jsem tě našel,“ vyzval ho Severus už trochu klidněji, ale i tak obavy z toho, že se ta pravda jednou dostane ven, v něm stále dřímaly. Tento strach už v sobě držel ode dne, kdy si pro Harryho do Kvikálkova došel a teď, když o tom jeho syn věděl, bál se ještě víc. Nedokázal si představit, že by o něj znenadání přišel. Takovouto ztrátu se bál, že by neunesl. Jeho syn mu pomalu a nenápadně přirostl velmi blízko k srdci, a to až na tolik, že si to i sám sobě zpočátku nechtěl přiznat.

„A co s ním dědeček udělá?“ zajímal se cestou ke dveřím Harry.

„S největší pravděpodobností ho opět schová tam, kde jsi ho našel ty,“ odpověděl mu upřímně.

„Co když ho tam někdo další najde jako já?“ vyděsil se jeho syn rázem přimražený na místě. „To se nesmí nikdy stát,“ odhodlaně obratem dodal, otočil se prudce na podpatku, doběhl k dohořívajícímu ohni pod vyprázdněným kotlíkem a dopis tam obratem hodil.

Severus zaskočeně hleděl, jak se na malou chvíli oheň opět vzňal a změnil papír v prach.

„Správné rozhodnutí,“ pochválil nakonec syna a sám se podivil nad tím, proč to nedonutil udělat Albuse už dávno. Vždyť je ta informace všechny ohrožovala i na životě. Jejich štěstím v neštěstí bylo, že na to přišel právě Harry a ne nikdo jiný. Ke všemu to jeho syn přijal až nečekaně dobře. Díky Merlinovi, za jeho dětskou logiku. Možná, kdyby byl starší, tak dobře by to celé asi neproběhlo. Trochu mu spadl kámen ze srdce, když mu došlo, že ten těžký kámen jménem pravda, co před sebou tak tíživě valil, má už tak nečekaně za sebou.

S nadějí, že pokud jejich rodina ustála to, tak už asi ustojí v budoucnu všechno a to i včetně Voldemorta, spolu po boku opustili laboratoř.

„A ještě jedna věc Harry. Nepotřebuji tekuté štěstí, když mám tebe. A věř mi, že kdybych po něm vskutku toužil a potřeboval ho, už dávno bych si ho sám uvařil,“ jemným hlasem syna upozornil a nabídl mu ruku. Harry jí bez sebemenšího váhání šťastně přijal a vydal se s ním ven.

„Teď ale pro tebe nemám nic k Vánocům,“ nešťastně přiznal.

„Nic nepotřebuji,“ uklidňoval ho. „Největším dárkem pro mě je to, že jsi to přijal a pokud mi i tak chceš něco dát, věřím, že stihneš i tak něco jiného vymyslet. V krásných dárcích na poslední chvíli máš přeci jen už praxi,“ připomněl mu.

Harry se na krátko zamyslel a pak spokojeně přikývl.

S lehkým úsměvem na Severusových rtech se vydali ze sklepení ukončit to zběsilé prohledávání školy a navrátit tak všem zpátky pohodu a klid před Štědrým dnem, který měl nastat už za pouhé dva dny.

 

Konec

 

Komentáře   

0 #7 Lady Corten 2017-03-02 16:10
Děkuji všem za komentáře. Nová povídka začne vycházet v polovině března, takže se můžete těšit. První kapitolu mám už rozepsanou a snad do té doby stihnu i dokončit druhou do zásoby, aby nedošlo k žádným prodlevám při vydávání. A ke konci března snad spatří i světlo světa další díl originální povídky. Opět čtu DS, co jsem doposud napsala, abych se dokázala dostat zpátky do příběhu, takže uvidíme, jak to půjde. 15 díl mám už 2,5 roku rozepsaný, tak to snad tentokráte dokončím.
Citovat
0 #6 midnight 2017-03-02 12:40
Cituji kiliaice1415:
Úžasná poviedka. Teším sa keď opäť niečo napíšeš :D :D


Nezbývá než souhlasit s tímto komentáře. Je to totiž svatá pravda :-)
Citovat
0 #5 kiliaice1415 2017-02-28 23:06
Úžasná poviedka. Teším sa keď opäť niečo napíšeš :D :D
Citovat
0 #4 Vai 2017-02-28 08:44
Je to bylo sladký a tyto příběhy Severuse jako otce Harryho jsou parádní.. dík moc a těším se na další příběhy
Citovat
0 #3 kik 2017-02-28 07:04
doufam že budou dalši dily a taky bych zavedl na škole sportovni vychovu a rozšiřil personal o paru učitelu severus ma co dělat aby uhlidal haryho a ještě uřil lektvary :lol:
Citovat
0 #2 anizne 2017-02-27 20:08
Krásná povídka, děkuju moc. Kdyby se ti nikdo nepřihlásil, tak mi to pošli :lol: . Jak doženu resty, tak bych se do toho hned pustila.
Citovat
+2 #1 Lady Corten 2017-02-27 10:26
Děkuji za komentáře k první kapitole. Jsem moc ráda, že si někteří z vás k ní našli cestu. Stále hledám dobrovolníka na opravu této krátké povídky.
Příští pondělí bude volno a pak se můžete těšit na úvod k nové povídce jejíž první díl vyjde pak o týden později a pak dali Merlin se tu snad objeví i další kapitola ke dvěma sestrám. Uvidíme jak mi to půjde a budu stíhat psát dvě věci najednou.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla