Novoroční přání 1/2

Pro tuto jednu povídku se hledá Beta!

 

Novoroční přání

 

Úvod

 

Autor: Lady Corten

Beta-read:není

Doba: Před nástupem Harryho do školy

Hlavní postavy: Harry Potter, Severus Snape, Albus Brumbál

Varování: Severitus, 12+

 

Shrnutí:

Malý Harry je svou tetou a strýcem značně zanedbávána a tak je Albus donucen zasáhnout způsobem, ke kterému si myslel, že nikdy nedojde.

 

Poznámka autora:

Povídka je napsána za zadané téma Anizne, která si vyhrála povídku na přání v soutěži. Zadání - severitus, něco na způsob Severus je donucený jít zkontrolovat malého Harryho (ten má kolem pěti let) a zjistí, co se tam děje za hrůzy atd....

 

Prohlášení:

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičovej a paní Kralovičovej, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva vlastní Lady Corten, která napsala tuto fanfiction povídku. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

 

 

Povídka je věnována Anizne.

 

 

Novoroční přání - část 1

 

Albus se přenesl pryč ze Zobí ulice zpátky do Bradavic. Plně ponořen do svých tíživých myšlenek přešel školní pozemek, propletl se spletitými chodbami hradu, až dorazil zpátky do své ředitelny. S nešťastným výrazem ve své tváři otevřel za pomoci hůlky a hesla tajnou zásuvku ve svém stole a vyndal z ní jeden z předmětů, který tam ukrytý už po mnoho let tak bezpečně dřímal.

Když malého Harryho k Petunii dával, naivně si myslel, že svého synovce bude milovat stejně jako svého syna. Nebylo tomu tak. Z počátku doufal, že se to časem zlepší, ale ve skutečnosti to bylo právě naopak. Namísto pokoje byl Harry donucen žít v přístěnku pod schody, kde si mohl hrát jen s pár starými rozbitými hračkami. Oblečení, co nosil, bylo obnošené po bratranci a o několik čísel mnohem větší než byl on a než by potřeboval. Brýle, které nutně potřeboval, mu neseděly. Nad tím vším by se možná daly zavřít i oči, ale co nešlo jen tak nechat být, bylo jídlo, kterého dostával jen pomálu a tak byl až nezdravě vyzáblí. Ke všemu na vrch toho začala mít v posledním období Petunie tendence nutit Harryho, aby jí až nezdravě pomáhal. Zatím však byl příliš malý, aby něco pořádně svedl, ale Albus měl neblahé tušení, že pokud by to nechal jen tak být, tak by z Harryho časem udělala malého domácího skřítka. Pomáhat s chodem domácnosti by měl každý, ale v rozumné míře a v adekvátním poměru ke svému věku.

Albus pečlivě rozevřel dopis, který doposud četl jen jednou a to podle Lilyiných instrukcí, když mu ho dávala. Pečeť dopisu mohl zlomit jen tehdy, když ona a James zemřou a Harry bude žít a to se k jeho velkému zklamání i přes veškerou jeho snahu nakonec i stalo. Informace, které se z toho dlouhého listu dozvěděl, mu tehdy vyrazili dech a dnes tomu nebylo o moc lépe.

Krátce po svatbě Lily a Jamese se odehrál jeden z mnoha útoků Voledmorta, který s elitou své smrtijedské armády napadal část Londýna a zatímco ty zbývající méně zkušené poslal na jednu mudlovskou vesnici, kde žilo i pár ukrytých kouzelníků. On tehdy s Fenixovým řádem a nějakými bystrozory se rozhodl postarat o Toma a Jamesovi nechal tehdy na starost tu vesnici. Krom něj, tam s ním tehdy šla už jen jeho manželka a pár dalších bystrozorů. I když jich byla jen hrstka, hravě se postarali o smrtijedy, kteří měli zdánlivě převahu. Útoku zabránili už v počátcích a tak nevinných obětí smrtonosného řádění bylo minimum a dokonce se jim i povedlo některé smrtijedy zajmout. Pohotová Lily si však povšimla, že někteří jim unikají a pokusila se je se dvěma dalšími bystrozory chytit. Co se dělo dál, to do přečtení tohoto dopisu Albus vůbec netušil, jelikož ty dva bystrozory našli posléze mrtvé a Lily byla nezvěstná. Objevila se až po pár dnech na kraji školních pozemků v zuboženém stavu vypovídajícího o mučení, které byla nucena vytrpět. O tom, co se ji však přesně stalo a jak se z Voldemortova zajetí dostala, odmítla s kýmkoliv striktně mluvit. Dokonce si i milně tehdy domníval, jak se to celé jevilo, že ani Jamesovi o tom všem téže neřekla. Což tak i zkraje bylo, ale naskytla se věc, která ji donutila před svým manželem nakonec rozvázat jazyk. Nicméně to však zjistil až z řádek, v nichž se mu Lily svěřovala o věcech, které se bála si vzít z důvodu války sebou do hrobu.

Dopis o tom, čím si musela projít, byl na Albusův osobní vkus až možná přespříliš konkrétní. Ještě týž den, co ji zajali, byla předvedena před Voldemorta a vzhledem k tomu, jak schopná byla čarodějka, rozhodl se ji dát tu čet si s ní nejdříve pohrát osobně, než ji předhodí ostatním. Dlouho ji v soukromí svých pokojů mučil dokut se ji dostatečně nenabažil, ale i tak nebyl všemu konec, jelikož po té nechal zavolat pro Severuse a se slovy s tím, že si je vědom jeho slabosti pro tuto mudlovskou šmejdku, mu ji dovolil znásilnit. Což však bylo ve skutečnosti příkazem, který nedával Severuosovi moc na vybranou a po jeho lehkém počátečním vzdoru a vyslouženém tím cruciatu za odměnu, se přáním svého pána podvolil. Snažil se být, co možná v rámci možností, nejohleduplnější, ale Lily se i tak nehodlal vzdát zadarmo. Znala ho však už dlouho na to, aby v jeho tváři, kterou se před svým pánem a trochu i před ní snažil skrýt, zaznamenala smutek a bolest a i pár slz, které nedokázal uhlídat, a utekli mu. S vědomím toho, že i pro něj je to ve skutečnosti trestem, se ke konci přestala tolik bránit.

Tímto aktem pro ni setkání s Voldemortem skončilo. Po odvedení do cely, byla Severusem jako zdatným lektvaristou na příkaz Temného pána ošetřena, aby vydržela jako hračka co možná nejdéle. Následující den se byla opět podrobena mučení. Tentokráte však po večeři za přičinění všech přítomných smrtijedů z užšího kruhu, které si Voldemort na tento den pozval. Krom močení však k její velké úlevě k dalšímu fyzickému zneužití jejího těla nedošlo. Poté byla opět v cela ošetřena Severusem.

Třetí večer proběhl pro Lily stejně jako ten předchozí, ale však s malou výjimkou na konci. Když ji totiž Severus v cele opět ošetřoval, nenápadně jí strčil do boty hůlku, když se snažil zahojit na noze tržnou ránu, kterou dokonce ji provedl on sám osobně.

Odolala, hned ji nepožila a vyčkala až nastane hluboká noc a co možná nejvíc osob bude tvrdě spát, a pak s pomocí té hůlky utekla.

Tímto okamžikem však Lilyino vyprávění ani zdaleka nekončilo. Dál bylo totiž líčeno, jak nedokázala od nikoho a to ani Jamese přijmout po tom všem ani pouhé nevinné obětí. A když už se to trochu začalo zlepšovat, s hrůzou zjistila, že je těhotná. Nebyla si jistá, jestli je dítě Jamese a nebo Severuse a tak ho nedokázala zabít, i když si s myšlenkou potratového lektvaru dlouho pohrávala. Nicméně však po té co dospěla k rozhodnutí, že ten drobeček je velký bojovník, když dokázal nepochopitelně přežít to veškeré mučení, si ho nakonec ponechala.

Když se malý Harry narodil, ihned bylo na něm vidět, že jeho otcem není rozhodně matčin manžel. Ale i tak v sobě dokázal James najít sílu a to nevinné dítě přijmout za své a po té mu kouzlem vtisknout na stvrzení toho i svou podobu.

A tak byl teď Albus díky ponechanému dopisu jediným, který věděl, že Harryho otcem není James ale Severus. Tuto informaci původně nikdy nehodlal použít a měl v úmyslu si ji vzít sebou i do hrobu, ale Petunie mu nedala na vybranou. Nemohl tam Harryho nechat takto žít a vzhledem k tomu, že před pár lety neprozřetelně udělal několik kroků s myšlenkou Harrymu zajistit bezpečí, nemohl ho od tety teď odvést a osvojit si ho nikdo, kdo neměl v sobě jeho krev a nebyl jeho přímým příbuzným. Takže sám sebe svými staršími činy připravil o všechny možnosti kromě jediné a tou byl Severus, který o tom celém neměl doposud nejmenší zdání a to i trochu díky tomu, že se Lily postarala, aby její lékařské záznamy byly lehce poupraveny v tom směru, že se ji dítě narodilo ne přesně na čas ale o tři týdny dříve, než správně mělo.

Na dveře ředitelny se ozvalo lehké zaklepání.

„Pojď dál Severusi,“ vyzval ho Albus, který mezi tím, co pročítal Lilyin dopis, nechal pro něj po skřítkovi poslat. Dopis úhledně složil a vložil do jedné ze svých běžných zásuvek.

„Volal si mě?“ ujišťoval se profesor lektvarů, jen co vstoupil dovnitř.

„Ano, posaď se prosím. Dáš si čaj?“ zajímal se.

„Ne děkuji,“ odmával to hbitě Severus.

„Citronový drops?“ nabídl mu místo toho Albus zatímco, si mezi tím sám nalil citronový čaj do šálku.

„V žádném případě,“ rázně to zarazil Severus. „Co potřebuješ?“ zajímal se. Netušil ani v nejmenším, co by právě v tento den mohl po něm ten stařec chtít.

„Potřebuji, abys zítra ráno za mě šel zkontrolovat Harryho. Vždy se tam v tento den zajdu na něj podívat, ale letos nemohu. Minerva po dlouhých letech se nakonec rozhodla přijmout pozvání od svých příbuzných a požádala mě, jestli bych ji nedoprovodil a já přijal. Za hodinu spolu odcházíme a vracíme se až zítra po obědě,“ pořádal ho ředitel.

„V žádném případě se nehodlám dívat na toho rozmazleného spratka, jak si rozbaluje dárky. Ke všemu jestli máš skutečně tak nutkavou potřebu ho jít zkontrolovat, den dva to zajisté počká,“ bouřil se Severus.

„Nepočká,“ trval si dál na svém Albus stále ledově klidný. Předem počítal s tím, že nebude zrovna jednoduché ho přesvědčit k tomu, aby tam vyrazil. „Chci vědět, co Harrymu jeho příbuzní letos pod stromeček dali a ty se mi na to podíváš. Dobře vím, že Vánoce neslavíš, takže by ti tato cesta neměla nic významného narušit.“

„Nikam nejdu, Albusi,“ zarputile si stál za svým Severus a naštvaně se na něj díval.

„Nenuť mě prosím, abych ti to přikázal,“ žádal ho a vážně se na něj podíval. Jeho odhodlanost v očích, přiměla Severuse rezignovat. Došlo mu, že už předem měl tento boj prohraný.

„Dobře jak chceš, zítra toho rozmazleného spratka zkontroluju, spokojený?!“ naštvaně vyštěkl Severus, zatímco se zprudka postavil. Nečekaje na nic, opustil ředitelnu a pořádně za sebou nechal prásknout dveřmi.

Albus na to zarmouceně hleděl a jen tiše doufal, že Severus prohlédne přes své neodůvodněné předsudky a uvidí tam pravdu o tom, co se v tom domě skutečně děje.

 

Naštvanost Severuse neopustila ani na druhý den. Pořád vnitřně kvůli tomu celému pěnil, když se přemisťoval do Kvikálkova. Zakrátko pod zastíracím kouzlem byl už u domu číslo 4 v Zobí ulici a přes okno do kuchyně pozoroval Petunii, jak připravuje snídani a Harry ji při tom asistuje a nosí ji vše, pro co ho pošle.

Alespoň k něčemu pořádně je veden, pomyslel si Severus s vnitřním upokojením, když se na to díval.

Když byla snídaně skoro hotová, domem se začal ozývat dusot a jednolité volání „Dárky, dárky, dárky!“

Dudley se řítil ze schodů dolů a zamířil si to bez zastavení rovnou do obývacího pokoje ke stromečku.

Petunie odložila věci a vydal se za svým synem, zatímco ji Harry tiše váhavým krokem následoval.

„Co tu děláš, dítě nezvedený?! Tady teď nemáš, co dělat! Obořil se na něj Vernon, jen co svého synovce spatřil vstupovat do místnosti.

„Omlouvám se strýčku Vernone,“ vysoukal ze sebe malý Harry, vycouval ven a za prahem dveří se tiše posadil na zem a celé do následné dění pozoroval z dálky.

V ten moment se Severus poprvé skutečně pozastavil. Něco takového vůbec nečekal, ale s domněnkou, že si své rozbalovaní dárků chlapci jen vychutnávají samostatně, dál vyčkával, až přijde na řadu i Potter. A domníval se o tom až téměř do samotného konce, ale když konečně rozcupovalo to obtloustlé dítě i ten poslední balicí papír dárku a pod stromečkem pak už nic opravu nezbylo, s hrůzou mu došlo, že Potterovi opravdu k Vánocům nic nedali.

„Kluku, ukliď to tady. Až bude vše posbírané, můžeš se za námi přidat k snídani,“ rozkázal strýc a pak se se svou ženou a synem vydal do kuchyně.

Harry na nic nečekal a už bez jediného slova na odpor klusal poslušně v tichosti uklidit ten nepořádek. Jak sbíral malé cáry balicího papíru a stužek poházených všude po pokoji, Severus si ho konečně pořádně prohlédl.

Šaty myl velké, vytahané a značně už sešlé. Sváteční oděv to rozhodně nepřipomínalo ani vzdáleně. Postavu měl menší a drobnější, než bylo v tomto věku povětšinou obvyklé.

Když bylo vše konečně posbíráno, Harry se vydal také na snídani, ale když dorazil, příbuzní už byli po jídle.

„Tady máš,“ pronesla Petunie a přistrčila k němu jeden suchý lehce připálený toust a sklenici čisté vody.

„Děkuji, teto Petunie,“ zdvořile pronesl Potter a Severus sledoval, jak se hltavě do toho mála, co dostal, zakousl.

Kdyby před chvíli neviděl, co všechno a v jakém množství bylo bohatě na snídani připraveno, možná by to Severuse tak nekonsternovalo, jak se tomu právě teď stalo. Jeho představa o tom, jak to dítě musí být příbuznými rozmazlováno, vzala ihned za své. Pravdou však byl pravý opak. Díval se jen chvíli, ale i tak mu to stačilo, aby si udělal o všem obrázek a to ke všemu nebylo všechno. Když Potter dojedl, pomohl tetě uklidit a pak si poslušně bez řečí zalezl do přístěnku pod schody s naprostou samozřejmostí a klidem, jako by tomu se tak dělo vždy.

A když Petunie na něj ještě zvolala:“ Nevylézej, dokud tě nezavoláme.“ Už to Severus dál nevydržel sledovat a rozlícen tím, co právě teď všechno vyděl a zjistil, se vydal zpátky do Bradavic.

 

Na druhý den odpoledne se vydal obratem do ředitelny, jen co se dověděl, že se Albus navrátil zpátky do školy.

„Jak si mohl něco takového dopustit! Vždyť je ten kluk neskutečně zanedbávaný a ani bych se nedivil, kdyby ho i týrali!“ zaburácel Severus na Brumbála, jen co napochodoval do jeho pracovny bez jakéhokoliv pozdravu na uvítanou.

„Opravdu jsem se snažil to nějak změnit. Zpočátku to nebylo tak zlé, ale po té, co se začala projevovat Harryho magie, se to začalo zhoršovat. Čím byl větší, tím se k němu chovali hůř. Pokusil jsem se tedy Petunii domluvit, naneštěstí to však zabralo jen na chvíli a pak to bylo ještě po pár týdnech horší než předtím. Tak jsem šel za nimi znovu. Slibovali mi kdesi cosi, ale jen co jsem opustil dům, bylo to na druhý den zpátky při starém. Chtěl jsem se tam obratem vrátit a postrašit je malou demonstrací mé magie na nich samotných, když mi jinou možnost už nedali, ale nemohl jsem ani nečekaně vstoupit na jejich zahradu. Ochrana Harryho Lilyunou obětí stále pracuje překvapivě i přes to všechno velmi dobře a chrání nejen jeho, ale i jeho příbuzné,“ lítostivě mu přiznal.

„Proč si ho tedy odtamtud už dávno neodvedl? Ochrana krve je mu nanic, pokud ho k smrti utýrá jeho vlastní rodina. Vždyť mu nedají ani pořádně najíst! Viděl si jak je celý vychrtlý?“ nepřestával se zlobit profesor lektvarů.

„Na samém počátku, když mě ani ve snu nenapadlo, jak se k němu špatně zachovají, jsem velmi důkladně zajistil, aby ho nemohl nikdo adoptovat krom těch, kdo mají jeho krev a jsou jeho nejbližší pokrevní příbuzní. Což mi právě teď velmi svazuje ruce,“ líčil dál Albus, jak se věci právě teď ve skutečnosti mají.

„Snažíš se mi teď právě naznačit, že s tím nemůžeme vůbec nic dělat?! Tak proč si mě tam posílal, abych to viděl?!“ pokračoval dál Severus pobouřeným hlasem a nespokojeně dál přecházel rázným krokem po místnosti.

„Existuje tu jistá cesta, jak odtamtud Harryho dostat. Sice jsem nikdy nedoufal, že k něčemu takovému dojde a měl jsem původně v plánu si tu informaci vzít sebou do hrobu stejně tak, jak to udělala Lily s Jamesem, ale Petunie s Vermonem mi nedali jinou možnost,“ pronesl Albus vážně a vytáhl složený dopis ze zásuvky. „Prosím posaď se a čti,“ pořádal ho a po té, co ho mladší muž uposlechl, mu dopis předal.

Severus se do něj obratem začetl. Jak jeho oči putovali po řádcích, jeho tvář bledla, až na samém konci se přidal i lehký třes rukou. Když celý šokovaný mu hustě popsaný papír vracel zpátky, málem mu při tom vypadl z ruky.

„Proč si mi o tom už dávno neřekl!“ naštvaně na starého muže vyštěkl, když se sebe setřásl ten prvotní největší šok.

„Myslím, že si dost chytrý na to, aby ti mé důvodu došli sami,“ upozornil ho.

„Dal si přednost mít raději špeha před tím, než abych znal pravdu?“ s trochou nevíry v hlase se ho zeptal.

„Informace o tom, co na nás chystá, by nám dávali malou výhodu a možnost se na to připravit. Bez toho, až se Tom vrátí, budeme slepí. Ke všemu toto není jediný důvod mého mlčení. Tato skutečnost, tě staví ještě do většího nebezpečí, než už si byl a já tě nechtěl něčím dalším zbytečně ještě víc ohrozit,“ přiznal mu Albus s nadějí, že ho pochopí.

„Takže kdyby ho tolik netýrali, nikdy bys mi o tom neřekl?“ ujišťoval se Severus.

„Ano,“ přiznal mu po krátké chvíli mlčení Albus.

Severus se dál nad tím vším zlobil, ale jak čas plynul a on ze sebe setřásl ty nejbouřlivější emoce a trochu s chladnější hlavou se nad tím celým zamyslel, došla mu další věc. „Doufám, že je ti jasné, že ač jsem já Harryho pravý otec, stejně si ho nemohu k sobě vzít? Znásilnil jsem ji a tím jsem i přišel o všechny svá rodičovská práva,“ vážně ho upozornil.

„Krom nás dvou nikdo netuší, co se tehdy všechno Lily stalo, když byla zajata. A další výhodou je, že se tehdy Lily postarala, aby si všichni mysleli a lékařské záznamy jí to potvrzovali, že otěhotněla až dva a půl týdne po té, co se Tomovi utekla. Když přijdeme s tím, že počala po té, co ti šla poděkovat, za to, že jsi ji pomohl odtamtud utéci a celý ten večer se vám po pár skleničkách zvrhnul, nikdo o tom nebude pochybovat. Spousta lidí ví, že jste byli celé roky v dětství ti nejlepší přátelé,“ nastínil mu svůj plán.

Severus se nad tím zamyslel. „Mohlo by to vyjít, ale má to jeden podstatný háček - v žádném případě nechci zničit Lilynu pověst tím, že Jamesovi zahýbala,“ rozhodně trval na tom, chránit čest své životní lásky.

„Nemáme na vybranou, buď to a ty se Harryho ujmeš anebo ho necháme v Kvikálkově tak, jak tomu je teď. Jiné možnosti nejsou. Konečná volba je však na tobě, ale musím tě upozornit na to, že jsi přísahal ho chránit,“ upozornil ho.

„Nejsem vhodná osoba na vychovávání dítěte,“ bránil se Severus vyděšeně.

„Chceš mi tvrdit, že by se u tebe měl tudíž hůř než u Dursleyových?“ zajímal se Brumbál.

„To rozhodně ne!“ vyjel naštvaně na něj Severus, pobořený takovouto otázkou.

„Tak vidíš. Vše zařídím a připravím adopční papíry. Až to budu mít hotové, dám ti vědět,“ oznámil mu Albus a po nevěřícím pohledu, kterému se mu dostalo na oplátku, sledoval, jak mladší muž mlčky opouští jeho kancelář. Spokojeně si protřel vousy. Šlo to mnohem lépe, než si myslel. Severus byl v takovém šoku, že se nezmohl ani na pořádný odpor. Sice byla velký škoda a pro Harryho riziko přijít o krevní ochranu, ale na oplátku se mu dostane alespoň trocha toho štěstí, které si ten nebohý chlapec po tom všem zajisté zasloužil.

 

O téměř dva týdny později měl Albus všechny úřední záležitosti vyřízené. Nebýt jeho dlouholetých známostí, zajisté by to celé jinak trvalo vyřídit měsíce, ale ještě tak dlouho Harryho v té rodině nehodlal nechávat a tak využil několika laskavostí, které mu někteří kouzelníci dlužili.

„Jestli si opět myslíš, že své narozeniny budu jakkoliv oslavovat, upozorňuji tě předem, aby si na to ihned zapomenul. Nesnáším sladké a to především dorty,“ vyštěkl Severus na ředitele školy, když přišel do jeho pracovny.

„Dort tu pro tebe vskutku přichystaný mám, ale myslím, že se ho nakonec přeci jen rozhodneš ochutnat, když tu na něj nebudeš sám. Mám všechno vyřízené, můžeme ihned vyrazit do Kvikálkova,“ nadšeně mu Brumbál oznámil.

„Dal sis hodně práce s tím, aby si to stihnul právě do dneška, že?“ kousavě se ho zeptal lektvarista, který ani v nejmenším nepočítal, že to Albus dokáže zařídit tak rychle. Stále se ani v nejmenším necítil připravený být otcem, ale na druhou stranu musel přiznat, že byl velmi rád, že jeho syn zmizí konečně od těch příšerných mudlů.

Albus se na něj podíval přes své půlměsíčkové brýle a usmál se. „Nebylo to až tak obtížné,“ odvětil mu, jako by byla celá tato záležitost pro něj pouhou maličkostí, ač samotná pravda byla diametrálně jinde. „Vyrazíme?“ vybídl ho.

„Nejsem si jistý, jestli má vůbec cenu, aby si semnou chodil, pokud tě ochrany naposledy nevpustili dovnitř,“ zamyslel se nahlas Severus.

„S tím bych si starosti nedělal. Nemám v úmyslu kouzlit, takže se domnívám, že tento malý zádrhel by neměl nastat,“ ujistil ho ředitel.

Severus si pro sebe tiše nespokojeně zabručel. Plánoval se jim odvděčit za to, jak krásně se ty roky o jeho syna starali, ale vzhledem k nucenému doprovodu na to celé může předem zapomenout. Nepochyboval, že Albus s ním chce za každou cenu jít jen právě kvůli tomuto.

Když o pár minut později spolu zaklepali na dveře číslo 4 v Zobí ulici, neotevřel jim shodou okolností nikdo jiný než právě Petunie.

„Snape,“ vydechla značně zaskočeně, když černovlasého muže spatřila.

„Kdo to je?“ zahulákal se zájmem Vernon z obýváku netucha, kdo na prahu jeho domu právě teď stojí.

„Dvě zrůdy. Jedna, která nám toho kluka sem nacpala a pořád nám nedá pokoj a druhá, která se kamarádila s mou sestrou, a díky právě níž se tak zkazila,“ opovržlivým hlasem pronesla Petunie na manžela, který se přeci jen rozhodl zvednout, ač se mu z počátku v žádném případě nechtělo.

„Vypadněte ihned z mého domu, než na vás pošlu policii!“ vztekle zaláteřil Vernon.

„Já být vámi, tak bych se tak neunáhloval,“ upozornil je Severus temným hlasem. „Čím rychleji mi umožníte odvést si odtud mého syna, tím dříve budeme mít toto vzájemné potěšení z našeho shledání rychleji za sebou,“ sarkasticky pronesl a vytáhl z kamsi adopční dokumenty. „Můžeme dál?“

„Ještě se z ní stala kurva, to by ji bylo podobné,“ utrousila opovržlivě Petunie a s Vernonem je s nemalým potěšením pustili dovnitř.

Severus pěnil při těch slovech vzteky a měl co dělat, aby nevytáhl hůlku a na místě je neproklel. Se zatnutými pěstmi prošel kolem nich.

„Pomož mu zabalit, já to s nimi vyřídím,“ požádal Severus Albuse podrážděně a zamířil s Dursleyovými do obýváku.

Dudley, který vše potichu sledoval ze shora ze schodů, ve strachu obratem při pohledu na tu dvojici neznámých mužů, z nichž jeden vypadal značně děsivě, utekl do svého pokoje.

Harry, který pro změnu vše poslouchal ze skrytu svého přístěnku pod schody, se plný naděje na rozdíl od svého bratrance odvážil vykouknout a zblízka si ty dva prohlédnout.

„Zdravím tě mladý muži, jmenuji se Albus Brumbál a jsem ředitel školy čar a kouzel v Bradavicích. Už jsme se dříve potkali, ale to jsi byl příliš malý, aby sis to pamatoval,“ hřejivým hlasem se představil Albus malému chlapci a nabídl mu ruku na přátelské stisknutí.

Harry to gesto váhavě přijal. „Harry,“ tiše přitom špitl a po malém zaváhání se osmělil. „Strýc Vernon říkal, že žádná kouzla neexistují,“ upozornil. „A ten pán je skutečně můj tatínek. Strýc s tetou říkali, že to byli budižkničemové a zemřeli při autonehodě, kterou si sami zavinili,“ začal ze sebe se zájmem chrlit.

„Tvá matka a její manžel byli velký kouzelníci a obětovali svůj život, aby tě zachránili, před zlým černokněžníkem. Před nedávnem se nečekaně ukázalo, že tvůj otec není James ale Severus, který se obratem bez váhání rozhodl si tě vzít k sobě, když zjistil, že jsi jeho,“ zjednodušeně dítěti vysvětlil.

„Opravdu? A jak je něco takového možné? Takže můj skutečný táta žije a vezme si mě?“ zajímal se udiveně, zatímco uchváceně sledoval starého muže, jak vytáhl z kapsy malý kufříček a jediným máchnutím hůlky ho zvětšil na běžnou velikost.

„Ano a teď mi ukaž, co si chceš zabalit. Sem už se nikdy nevrátíš,“ vybídl ho Albus.

Harry mu ukázal na malou hromádku oblečení a pár starých rozbitých hraček, které zachránil před tím, než se stačili vyhodit po té, co je Dudley zničil.

Albusovi se nechtělo nic z toho brát, věděl, že od Severuse dostane velmi brzy všechno nové, ale nechtěl to malé nebohé dítě stresovat a tak vše poctivě zapakoval. Na vrch kufru uložil pár obrázků, které mu Harry podal.

„Víš, že má tvůj tatínek dnes náhodou narozeniny? Nechceš mu něco jako dárek namalovat? Určitě by ho to potěšilo,“ vybídl ho.

„Určitě?“ znejistil Harry. „Tetě se strýcem se mé obrázky nikdy nelíbili a žádný si nikdy nevzali,“ upozornil.

„Neboj, bude se mu to určitě líbit,“ ubezpečil ho laskavým hlasem Albus.

„Nemám čistý papír a ani pastelky,“ přiznal mu sklíčeně a ukázal mu při polámané tři pastelky a jeden z půli pomalovaný papír.

Albus neváhal a obratem párkrát máchl hůlkou, tiše špitl dvě kouzla a papír byl rázem prázdný a vypadal jako nový stejně tak jako ty tři pastelky. „Tak a můžeš se do toho pustit,“ vyzval ho.

„Vůbec ho neznám. Co rád dělá?“ nešťastně se zamyslel Harry.

„Tvůj tatínek třeba rád vaří lektvary,“ navrhl Albus.

Harry sice netušil, co to lektvary jsou, ale předpokládal, že je to ani něco vaření jídla a tak začal malovat tatínka, jak stojí nad větším hrncem a něco v něm vařečkou míchá.

„Povedlo se ti to,“ pochválil ho Albus, když byl obrázek dokončený.

V ten moment právě na čas, konečně Severus s těmi dvěma dovyřídil veškeré papíry, které od nich potřeboval dovyplnit a vyšel v závěsu s Dursleovými z obýváku. „Odcházíme,“ zavelel a vydal se rovnou ke dveřím.

Albus, který měl Harryho zavazadlo už dávno zpátky zmenšené a uschované ve své kapse, se po boku dítěte vydal za ním. Harry však nečekaně popoběhl a celý rozzářený chytil zaskočeného Severuse za ruku, který něco takového vůbec nečekal. Nevysmekl se mu a na místo toho ho ještě pevněji uchopil.

Harry zářil štěstím. Slyšel, že si lidé na nový rok dávají rádi předsevzetí, sice netušil, co to předsevzetí jsou, ale předpokládal, že je to něco jako přání a tak si i on na nový rok dal novoroční přání, a to aby ho jeho rodina měla ráda. Sice tím ve skutečnosti myslel tetu a strýce, ale toto bylo ještě lepší. Dostal svého vlastního tatínka a ke všemu ještě tak rychle, co své přání vyřkl. Tento den nedokázal být lepší.

 

Komentáře   

0 #5 kiliaice1415 2017-02-24 23:26
Páni. Som celá žhavá na pokračovanie. Je to krásna poviedka :D :D :D
Citovat
0 #4 Nyssa 2017-02-20 20:42
Och ako len ja mám rada príbehy s Harrym a Sevom...nech sú už v akomkoľvek vzťahu :D a malý Harry je vždy tak zlatý. Lily to v tomto prípade zrovna nevyhrala, ale teraz ide o to aby Harry vyrastal v poriadku. Človeku normálne zostane ľúto, že je to len taká krátka dvojdielna poviedka. Teším sa na druhú časť :)
Citovat
0 #3 Vai 2017-02-20 19:41
jé ta povídka hezky skončila, i když chudák Lili zde opravdu vypadá jako záletnice, přesto ten příběh je zatím moc pěkný :)
Citovat
0 #2 kik 2017-02-20 18:09
doufam že budeš pokračovat jeto zajmava povidka ;-)
Citovat
+1 #1 Lady Corten 2017-02-20 13:54
Zdravím. Vzhledem k tomu, že tato povídka je dárkem pro mou betu Anizne, je tudíž neopravená. Pokud by se někdo dobrovolně nabýdl. Byla bych velice vděčná. Děkuji.
Také moc děkuji za vaše komentáře k předchozí povídce. Jste všichni zlatý. :-)
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla