Čas

 

Fandom: Originální povídka

Žánr: lehce depresivní, k zamyšlení

Autor: Lady Corten

Beta: Claire

Varování: žádné

Postavy: čaroděj Damian

Poznámka: Originál povídka napsaná na zadaná slova (autor, hodiny, čas a tikání) v rámci semináře tvůrčího psaní na PragoFFestu 2014

 

Povídka věnovaná Pat. Za to, že mě přemluvila, abych se festivalu zúčastnila.

 

Čas

 

Čas, to malé tiché tikání. Nemůžeme ho zastavit, polapit či zpomalit, ale pořád tu je a odečítá čas, který nám ještě zbývá. Přejeme si to změnit, nicméně nemůžeme. Chtěli bychom to však, kdybychom tušili, opravdu tušili, co to všechno znamená? Zaváhali bychom alespoň? Ano, určitě ano. Je to lepší než nic. Přál bych si být tehdy moudřejší. Rozmyslet si, po čem doopravdy toužím. Připustit si všechny důsledky mých přání. Snil jsem o magii, usiloval jsem o ni a opravdu se mi ji dostalo a nejenom jí, ale také i prokletí, které v sobě nese.

Věčnost. Ne úplná, stále mohu zemřít, ovšem ne zubem času. Stále tu jsem. Mám moc změnit celý svět, ale k čemu mi to je, když tu není nikdo, s kým bych se o to mohl podělit?

Vše mi protéká mezi prsty. Jak pramínky vody, které po nich stékají a mizí kdesi v zemi. Vše se mění. Ti, co jsem znal, jsou pryč. Čas vše odvál a zametl po nich veškeré stopy. Nejsou a já jsem stále sám a sleduji vše, co se kolem mě děje. Mohl bych zasáhnout, ale nechci. Lhostejnost, ano v tu se vše obrátilo. Nezájem se stal mou pravou rukou.

Píši, jsem autorem knihy naší historie. Zaznamenávám vše, co se stane. Bez zájmu a vášně, jen čistá fakta, nic víc. Mé city zemřely, už zemřely dávno a zanechaly mě tu samotného a prázdného. Co mám dělat?

„Víš, co máš dělat. Je jediná cesta. Víš, jak to skončit,“ tiše mi našeptávalo mé podvědomí, už ani nevím po kolikáté.

„Ne, nemůžu. Prostě ne,“ striktně zamítnu takovéto myšlenky, jako tomu bylo vždy předtím.

„A proč? Máš strach? Jsi obyčejný zbabělec, nic víc a nic míň.“

„Nejsem!“ ohradím se, ale marně. Sám dobře vím, kde leží pravda, i když si ji odmítám přiznat.

„Tak to konečně udělej. Skonči to. Přestaň se trápit. Neboj se toho. Smrt je jen začátkem něčeho nového, je tvou šancí se znovu zrodit, začít znovu od začátku s čistým štítem.“

Nedokázal jsem už nic namítat, byla to pravda. Už se nedalo nic dalšího říct. Síla a odvaha, které jsem už dávno ztratil, se znovu zčista jasna zrodily a hnaly mé kroky směrem, který jsem měl už udělat dávno.

Do knihy jsem napsal poslední slovo, ale nebyl tu nikdo, aby si ji mohl přečíst, když už je konečně hotová a poučit se ze starých chyb. Jednou třeba - snad se někdo další třeba ukáže. Naděje ještě zcela nezmizela.

Přece jenom jsem to dokázal a v tu osudnou chvíli se magie navrátila tam kam patří, odkud byla tak násilně vyňata, přírodě a vrátila jí zpátky její kouzlo. Kouzlo, které dalo moc rozkvést nové květině, jež doposud nikdy nekvetla. Květině, jež byla novým počátkem.

Komentáře   

0 #1 Desire 2014-03-09 09:12
Myslím, že jsem to u Patoložky už četla. Nicméně Je to úžasná práce. Naposledy mi to dalo spoustu důvodů k přemýšlení. Mnohokrát, člověk chce to, co nemůže mít. A když to získá, zjistí, že to vlastně není takové, jaké chtěl...
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla