Bláznivá chyba

Fandom: HP povídky

Žánr: romance

Autor: Patoložka

Beta:mamka Patoložka

Varování: Slash, Snarry

Postavy: Harry Potter, Severus Snape

Upozornění:

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičovej a paní Kralovičovej, které ji přeložili do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Patoložka, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

 

Povídka je věnována Lady Corten

 

Bláznivá chyba

 

Šestadvacetiletý učitel Obrany proti černé magii seděl ve svém bytě a nepřítomně zíral z okna. Měl ze svých komnat krásný rozhled na rozkvetlé pozemky Bradavické školy a pootevřeným oknem k němu doléhal veselý smích venku se bavících studentů i vůně jarních květin. Ale on nic z toho nevnímal. Otevřené oči se upíraly do prázdna. Víčka měl zčervenalá, jako by je poznamenal nedávný pláč. Ani se nepohnul. Jen tam tak strnule seděl.

Zase jsem to udělal… Už zase! Copak se nikdy nepoučím? Proč mě ta moje nebelvírská zbrklost vždy dovede až na samou hranici? Copak se nedokážu ovládat? Nemůžu prostě přibrzdit a promyslet si svoje činy, než do toho po hlavě vletím? Řekli byste, že chlapec-který-přežil-aby-napráskal-té-parodii-na-hadího-krále bude takový truhlík, aby stále dokola ubližoval lidem ve svém okolí? Copak nemůže ta moje nevymáchaná pusa v tom správném okamžiku zmlknout? Nemůže?!?

Hluboký nádech a výdech.

Ach jo. Jak jen tohle napravím…

Zavrtěl hlavou. Ne, tohle mi jen tak neodpustí. Budu mít to štěstí, když mě neprokleje při první příležitosti! Jak jen tu přežiju do konce roku…

Jak jsem si mohl myslet, že by Severus…. Žádný zmijozel by se přeci nezahazoval s nebelvírem. A mistr lektvarů už vůbec ne! Jenže já jsem měl pocit, že…

Zahleděl se do dáli. Slunce začínalo ztrácet svou moc nade dnem. Na západě černé jezero osvítily poslední paprsky. Zlatá záře tmavla a měnila se v oranžovou. Byl by to přenádherný pohled pro člověka, který by sis jej dokázal vychutnat. Jenže s ubývajícím žárem klesala i Harryho nálada k nejzoufalejšímu bodu mrazu.

Prohrábl si své nezdolné černé vlasy a podepřel si usoužené čelo rukou. Pevně zavřel oči. Ne, už ani jedna slaná kapka. Tím by se přece stejně nic nezměnilo. Pokud to bude neúnosné, dám prostě na konci roku výpověď a najdu si něco jiného. Už jen při tom pomyšlení ho zabolelo u srdce a dech se mu zadrhl v hrdle, protože Bradavice považoval za svůj jediný domov a práci tady miloval, ale jeho výraz prozrazoval odhodlání. Pokud se to nezlepší, udělám to!

Zůstal v této poloze dlouhou dobu. Hlavu si unaveně podepíral, oči nechal zavřené. Neviděl, jak se zahrady pomalu utápí ve tmě, neslyšel, jak se potichu otevřely dveře, nevnímal ani záchvěv cizí magie. Až zašustění pláště ho vytrhlo z letargie.

Otevřel oči a prudce vzhlédl. Díval se do těch nejtmavších očí, jaké měl kdy tu možnost spatřit. Černočerné tůně. Vlasy se mistrovi lektvarů lehce pohupovaly vzduchem přicházejícím z venku, jeho vysoká postava oděná v obvyklých šatech se tyčila nad Harryho křeslem.

Nic nenasvědčovalo tomu, že by jej Snape přišel zaklít, ale Harry měl stejně jisté obavy. Mohl mu do čaje přimíchat jed a Harry by neměl žádnou šanci to poznat… Mohl ho proklít do zad a Harry by se ani nebránil… Mohl… Cokoliv. Možná se něco z Harryho pocitů odrazilo v jeho tváři, protože lektvarista vítězoslavně zkřivil rty a šeptem chladně pronesl.

„Bojíte se, Pottere?“

Harry nebyl schopen slova. Co od něj vlastně chce? Vysmát se mu? Ublížit mu?

„No, měl byste…“ pohrozil mu profesor.

„Já… Omlouvám se, pane,“ pronesl kajícně Harry a snažil se neodvrátit pohled. Snape by si to mohl vyložit jako slabost a okamžitě by ji proti němu využil.

„Opravdu?“ zeptal se posměšně lektvarista a nadzdvihl obočí.

„A-ano,“ odpověděl Harry a rezolutně přikývl hlavou. Chtěl to mít za sebou. Udělal chybu, bude za ni pykat, ale ať už je, při mocném Merlinovi, po všem!

Snape se vypočítavě usmál. Jako dravec, který ví, že mu jeho kořist jen tak neunikne. Harry se připravil na útok, ať už slovní či fyzický.

Profesorův číhavý výraz se snad ještě prohloubil, když se k Harrymu sklonil a medově pronesl.

„Pak byste měl možná vědět, profesore Pottere, že mě to tedy vůbec nemrzí!“ Titul profesora záměrně zdůraznil, vyzývavě pozdvihl obočí, chvíli si ho měřil pohledem, než se ledabyle otočil a rychlými kroky opustil Harryho komnaty.

Mladší kouzelník nemohl přestat zírat na dveře, které se za mistrem lektvarů jen před vteřinkou zavřely. Cítil, jak ho pálí oči, protože celou dobu ani nemrknul, a tak to rychle napravil. Poposedl si a lépe se uvelebil v křesle.

Nemohl tomu uvěřit!

Bylo mi odpuštěno?

Díval se z okna a noční obloha mu náhle připadala jako posetá těmi nejzářivějšími drahokamy.

Opravdu mi bylo odpuštěno, že jsem ve víru chvilkové slabosti políbil Severuse Snapea?!?

Harrymu se na tváři začínal tvořit spokojený úsměv.

Případná demise asi nebude v nejbližší době potřeba!

Zachránce kouzelnického světa si mohl oddechnout a s ním i celý bradavický hrad. Protože možná, jen možná, se nám tu rýsovalo něco nového…

Komentáře   

0 #3 sisi 2016-12-31 22:10
"Dvojí naplňuje nitro mé obdivem a úctou. Hvězdnaté nebe nade mnou a mravní zákon ve mně." E. Kant
Pro mě je zásadní otázkou, je-li mi mravné číst krásné příběhy o lásce v jakékoliv podobě a zásadní odpovědí je: ano. O lásce je třeba číst, mít lásku v srdci a umět se podělit o ten dar s ostatními lidmi je mravní. Láska dělá život na Zemi šťastným. Ono stádium, kdy se láska mezi Harrym a Severusem rodí je velmi kouzelné a poutavé. Krásné. dík.
Citovat
+1 #2 Hajmi 2012-06-09 13:21
Krátké... :-? škoda. Nádherné... :P Moc se mi to líbilo. :lol:
Citovat
+1 #1 bacil 2012-05-28 22:48
Krása :lol:
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla