Rande

 

Autor: Lady Corten 

Beta-read: KM 

Doba: Půl roku po konci války. 

Hlavní páry: Harry Potter/Severus Snape 

Varování: slash, snarry, 18+,  PWP

  

Shrnutí: 

Harry se rozhodne, že nadešel nejvyšší čas, aby si také pro jednou sám sobě něco nadělil na Vánoce pod stromeček.

  

 Prohlášení: 

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičovej a paní Kralovičovej, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva vlastní Lady Corten, která napsala tuto fanfiction povídku. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

 

Rande

 

Severus Snape naštvaně procházel chodbu za chodbou. Na vánoční prázdniny tu téměř žádný student nezůstal ale noční hlídky se i tak konaly jako obvykle, a k tomu všemu jich on vyfasoval několikanásobně víc než ostatní. To, že neslavil Vánoce, ještě však neznamenalo, že nemá na rozdíl od ostatních právo na trochu toho klidu.

Už pomalu končil svou obvyklou trasu a začal si to směřovat zpátky do svých komnat, když najednou zahlédl v málo používané chodbě z jedné opuštěných učeben slabou zář světla. V tu chvíli mu nezáleželo, kdo tam je. I kdyby to byl někdo z jeho koleje, může počítat s tím, že neodejde s ničím menším než dvoutýdenním školním trestem.

Připravený si na dotyčném vylít celou svou zlost, rukou rozrazil pootevřené dveře. Sice už ze zkušenosti všech těch let počítal s tím, že tam nalezne s největší pravděpodobností nějaký polonahý muchlující se páreček, ale na to, co nakonec spatřil, rozhodně připravený nebyl.

Celá místnost byla uklizená. Veškeré pozapomenuté vybavení třídy bylo odsunuto a pečlivě vyskládáno podél jedné stěn. Zbývající volný prostor byl dokonale vyčištěn. Ve vzduchu poletovaly všude desítky očarovaný svíček se slabým mihotajícím se světlem a po zemi byly široko daleko poházené rudé okvětní plátky růže. V samém středu místnosti se pak nacházela deka, u níž byla postavená otevřená láhev vína se dvěma čistými doposud nepoužitými skleničkami.

Nic z této velmi pečlivě vytvořené romantické atmosféry však Severuse nekonsternovalo natolik jako právě ten fakt, kdo byl tohoto celého právě příčinou, a tím dotyčným nebyl nikdo jiný, než sám HarryPotter osobně. Což by ho však samo o sobě nemohlo nikterak vykolejit, kdyby nedělal to, co dělal.

HarryPoter ležel na dece úplně sám. Krom rozepjaté bílé košile na sobě neměl jinak nic. Jeho veškeré zbylé oblečení bylo vyskládáno trochu bokem do úhledného komínku, ale nikterak nepřekáželo činnosti, kterou právě zaníceně prováděl.

Ležel na zádech, nohy měl pokrčené a doširoka roztažené od sebe. Pravá ruka mu v pomalém tempu přejížděla po penisu, jehož délkou nikterak nevybočoval z průměru. To se však nedalo říct o mohutnosti, kterou by mu rozhodně nejeden záviděl. A prsty levé ruky,na rozdíl od té druhé, se mu v rychlém tempu nořily do zadku.

„Pane Pottere, to jste už tak hluboko klesnul, že když vám vaše vyvolená, která na rozdíl od vás používá to, co máte vy na krku pro ozdobu, dala košem, že jste se na to musel vrhnout v samém zoufalství sám,“ ode dveří se mu vysmál. Jeho slova, se však k jeho nemalé zuřivosti zcela minula účinkem. Potter na něj nikterak nereagoval a na místo toho, aby přestal, což by bylo zcela očekávané a logické, v pravém opaku pravou rukou zvýšil ještě své tempo a začal do toho i nestydatě sténat.

Plný vzteku celu tou ignorací vyrazil k němu, rozhodnut se za žádných okolností nenechat jen tak přehlížet. Ve dvou třetinách své cesty však zastavil, neschopen udělat byť i jen jediný krok navíc. Plný hrůzy nad sebou samým zjistil, že při pom dokonalém pohledu, co se mu naskýtal,ztvrdnul jak kámen.

„Co se to s tebou děje? Chováš se jak nějaký nevybouřený puberťák!“ křičel na sebe v duchu, ale marně. Jeho vzrušení nikterak neopadalo. „Kdy jsi měl sex naposledy?“ prolétla mu rázem hlavou otázka. Odpověď na ní ale neznal. Nějak si nemohl najednou vzpomenout. Bylo to už tak dávno. Na takovéto záležitosti neměl jednoduše při svém životu špeha čas a záležitosti poté, byly doposud tak čerstvé, že toto bylo to nadále poslední, co řešil. Vždyť to nebyly ani pořádně čtyři měsíce, co se právě díky Potterovi, s definitivní platností jednou provždy vyhnul Azkabanu.

„Budete se na mě takto dlouho dívat, nebo se konečně přidáte? Protože jestli budete dlouho takto váhat, bude už na akci z vaší strany už pozdě,“ ozval se z ničeho nic zadýchaně Potter.

Severus byl těmi slovy rázem vtažen zpátky do reality. „Co se to s tebou děje?!“ křičelo to na něj uvnitř ze všech stran. Odpověď však nebyl dále sto schopen hledat. Neschopen už nikterak nadále myslet a zvážit to, co dělá, se dal znovu do pohybu. Jeho vzrušení bylo příliš silné, aby mu byl schopen jakkoliv odolat.

Překonal zbývající vzdálenost, mezi tím si rozepnul dva knoflíky na svém hábitu a zip na kalhotách, a z toho teď tak těsného prostoru z trenek osvobodil svůj až bolestně ztvrdlý penis a pro větší pohodlí i varlata. Přiklekl a nahradil Potterovi právě mizející prsty plné gelu ze zadku jediným rychlým pohybem. O to jestli je dostatečně připraven na jeho vpád, se nikterak nestaral. Plně se spolehl na to, jak se Potter připravil sám a jestli to bylo nedostatečně, tak to byla jen a pouze Potterova chyba. On rozhodně nemínil jakkoliv čekat a zdržovat se touto činností, která se nikterak netýkala jeho, když se to vzalo kolem a kolem.

Jen co do Pottera pronikl až po kořen tím rychlým pohybem, nezabránil svým hlasivkám, by mu neuniklo jedno táhlé tiché zasténání. Aniž by se staral o to, až se přizpůsobí, začal v rychlém krátkém tempu přirážet.

Jestli to Pottera jakkoliv bolelo, či mu na tom všem něco vadilo, neozval se. Na místo jakýchkoliv výčitek se přestal v obratem starat o svůj penis a oběma rukama si přitáhl k sobě Severusovu hlavu a začal ho vášnivě líbat. Tím tlakem byl Severus nucen rázem změnit polohu. Ruce, které akorát umístil na Potterova kolena, musely obratem opustit tuto polohu a pro získání řádné stability si nalezly nové místo podél jeho těla.

Dlouhému polibku se Severus jakkoliv nebránil. Na místo toho si to překvapivě i užíval vzhledem k tomu, jak mu Potter při jeho výpadech sténal do úst. Ve snaze z něho dostat víc, a při po chvíli nabyté jistotě z této pozice, si uvolnil jednu ruku a začal mu jí dráždit bradavku. Štípal jí, kroutil, vytahoval a nestaral se při pom o to, jestli mu tím působí potěšení nebo bolest. Jednoduše se mu to takto líbilo a vzhledem k tomu, že ani této činnosti Potter nadále nikterak nevzdoroval, pokračoval v tom.

Dlouho mu však tento pocit tak nečekané nadvlády nebyl dopřán. A nebyla to žádná spíše očekávaná reakce Pottera, která bysemu tu jeho nešetrnou hru rozhodla jednou provždy s definitivní platností ukončit. Byl to on sám díky tomu, že rázem pocítil jak se nenávratně a nezadržitelně po tak krátké chvíli blíží k vrcholu.

Do poslední chvíle bezohledný však rozhodně nehodlal být. Ano, dokázal se v reálném životě zachovat jako skutečný bastard, ale při sexu takový rozhodně nikdy nebyl. Proto tedy svou levou ruku z bradavky přesunul obratem na Potterův nějakou už chvíli opomíjený penis, pevně ho obemkl a začal ho zpracovávat ve stejně rychlém tempu, jako do něj přirážel.

Překvapivě to však nebyl nakonec on, kdo se z nich dvou udělal jako první. Stačilo jen pár tahů a po ruce se mu rozlila štědrá dávka teplého spermatu. Tato skutečnost a fakt, že se při tom i Potterův zadek trochu stáhnul, způsobil to, že se o nepatrnou chvíli později udělal i on.

Jen co pominul veškerý prožitek z právě prodělaného orgasmu, přerušil lehké polibky, ve které ke konci jejich vášnivé líbání přešlo, pomalu se vytáhl a posadil se vedle Pottera. Až teď se mu konečně začal rozjasňovat rozum a lehkými krůčky k němu začal přicházet fakt, co právě udělal. U Merlina, vždyť to právě dělal se svým studentem a Harry Potterem k tomu! Přišel snad o rozum? S největší pravděpodobností asi ano, jinak by…

„Pottere!“ zaburácel na něj mohutným, naštvaným hlasem. Konečně mu došlo, co tohle celé mělo znamenat. „co jste na mě a jak použil?“ zajímal se a měl co dělat, aby mu právě v tuto chvíli něco neudělal.

„Jeden za vašich výtvorů, který se vstřebává i kůží,“ klidným hlasem mu odvětil po pravdě Harry a posadil se vedle něj. „Natřel jsem tím afrodiziakem celé dveře, kdyby vás to zajímalo. Byl jste v koncích ještě dřív, než vám to mohlo dojít,“ pokračoval dál ve své upřímnosti bez jakéhokoliv ostychu.

„A kde jste vzal tu jistotu, že se těch dveří dotknu právě já a ke všemu se to dostane do kontaktu s mou kůží?“ zajímal se dál. Stále byl dost naštvaný, ale jistou dávku zvědavosti v sobě jednoduše nedokázal popřít.

„Znám vás,“ odpověděl mu jednoduše. „Nemáte ve zvyku dveře jen tak rozkovávat a to, že jste to právě vy, jsem se ujistil na mapě,“ pronesl a hlavou naznačil k plánku, pohozeného kousek od nich, kterého si Severus doposavad vůbec nevšiml. Jediným snad odpustitelným faktem na tom při jeho minulosti snad mohlo být to, že se ten kus pergamenu nacházel na nejméně osvětleném bodu celé místnosti. To nemohla být za žádných okolností žádná náhoda.

„Překvapujete mě, pane Pottere. Takovýto promyšlený kousek bych spíše čekal od zmijozela, nežli od nebelvíra. Na druhou stranu by takovouto sebevražednou akci vskutku mohl udělat jen nějaký opravu šílený nebelvír,“ zauvažoval.

„Moudrý klobouk mě chtěl zařadit do zmijozelu, ale já ho přesvědčil, aby to nedělal. O rok později jsem o tom všem začal pochybovat, ale byl jsem přesvědčen, že jsem přesně tam, kde mám být. Takže by se dalo říct, že mám v sobě něco z obou kolejí,“ přiznal mu Harry hlasem s jistou dávnou samolibosti.

„A kde berete tu jistotu, že vás právě po tomto kousku nevyloučí ze školy? Jsou věci, kde vás ani vaše hrdinské skutky jako vítěze a spasitele kouzelnického světa nemohou zachránit. Nebo si snad myslíte, že protože jste zabil Voldemorta, tak pro vás pravidla na rozdíl od ostatních neplatí a ani nikdy v ničem nebudou platit?“ kousavě se ho dotázal.

„Pochybuji, že byste se s tímto šel kamkoliv veřejně chlubit, abyste mě konečně po tolika letech mohl dostat. Ač vy jste mi zachránil život víckrát než já vám,“ pronesl a narážel při tom na to, že to byl on, kdo mu zachránil život po kousnutí Nagini a díky němuž tu právě na škole mohl být zpátky alespoň jako profesor lektvarů. „Stále mi spíš dlužíte vy, nežli já vám, vezmeme-li to v širším spektru událostí vašeho života. Ke všemu kdyby nebylo vás, nikdy bych se sem nevrátil školu dodělat. Oba dobře víme, že s mým jménem by mě do bystrozorského kurzu vzali i bez toho, abych si dodělal OVCE. Nejsem zrovna jeden s těch typů, co by preferovali známosti na jednu noc. A protože vy zas prozměnu opovrhujete veškerou romantikou a jste zcela slepý k určitým náznakům a narážkám,zvolil jsem raději tuto metodu, protože pozvat vás otevřeně napřímo na rande mi přišlo jako zcela marná snaha s mizivou šancí na úspěch,“ pověděl mu to celé Harry.

Jen málo kdo kdy dokázal Severuse zaskočit, ale toto byl právě jeden s těch zcela výjimečných případů, kdy se tak skutečně stalo. „To si tak věříte, že jste došel k pro mě nepochopitelnému závěru, že po takovémto vašem kousku, budu vskutku ochoten si s vámi něco začít?“ kousavým hlasem ho upozornil.

„Ne, ale vzhledem k tomu, že touto dobou už skřítci dávno přestěhovali věci do vašich komnat a v Denním věštci se právě nezastavitelně tiskne zítřejší vydání s hlavním titulkem na první straně našezasnoubení, radil bych vám tímto skutečně zvážit, jestli můj prsten právě přijmete anebo ne,“ poradil mu a vytáhl zpod oblečení schovanou krabičku s jednoduchým stříbrným prstenem připravený tuto nebezpečnou hru, co rozehrál, dotáhnout až do konce, když už došel tak daleko. „Víte, ono nic není trvalé a záleží jen na mně, jak vás kouzelnická společnost bude brát, jestli jako hrdinu anebo prachobyčejného smrtijeda, kterému se podařilo jen ze všeho vykroutit a vylhat.“

„Myslíte, že vydíráním něčeho dosáhnete?“ zajímal se Severus rozzuřeně, ale na druhou stranu mu to celé překvapivě imponovalo. Až natolik dokonale zmijozelské jednání by od Pottera skutečně nikdy neočekával. Myslel si, že ho už skutečně zná a přesto se opět tak hrubě, šeredně mýlil.

„Ano, vás,“ bez okolků mu přiznal.

„Rozehrál jste nebezpečnou hru. Kdy berete tu jistotu, že se s vámi obratem nerozvedu?“ domáhal se a až se zpožděním mu s hrůzou došla jeho chyba, že se právě nechal do toho natlačit natolik, že přijetí prstenu tímto už nepřímo takto potvrdil.

„Asi nedokážu žít bez kousku toho adrenalinu, a když už tu Tom není …,“ nechal ta slova nedořčená viset ve vzduchu. „Co byste řekl tomu, že bych to vaše rozhodování usnadnil tím, abychom si dali druhé kolo?“ navrhl mu a vrhnul se pak obratem na jeho ústa. Přilepil se na něj a nechal mu tak znát, že je opět plně vzrušený a při síle. Obratem s upokojením zjistil, že je Severus na tom rovněž tak. Vše bylo na té správné cestě.

Severus se nebránil. A proč by ano? Právě se mu nabízel, mladý, krásný člověk, při síle a dobře obdařený a k tomu všemu zachránce kouzelnického světa. Byl by blázen a nebyl ani zmijozel, kdyby to nepřijal. Sice se mu to celé, jak to na něj právě Harry Potter navlékl, na jednu stranu líbilo, ale byl připraven ho v tom pěkně nechat vykoupat, než mu časem přizná, že kdyby za nímnamísto toho zašel a pozval ho na rande, tak by v jeho případě možná i s největší pravděpodobností dlouze zaváhal, než by ho pak obratem vyhodil.

 

Konec

Komentáře   

0 #3 ester 2018-01-01 20:01
Vidim, ze si to Harry premyslel dokonale, aby ulovil Severa :-):-)
Citovat
0 #2 dag 2017-12-25 19:02
Tedy, má Lady, tohle bylo tak netypické jednání, až jsem čekala kdo to doopravdy bude. Ale Severus nezklamal. Děkuji moc za hezkou a úsměvnou povídku. Dostala mě z deprese způsobené přemírou koled a návštěvníků. Budu se těšit na nový rok a novou hadí povídku. Také Tobě hezké svátky a mnoho štěstí a zdraví v novém roce. :lol:
Citovat
+1 #1 Lady Corten 2017-12-24 07:02
Slíbila jsem v červnu jednorázovou PWP povídku tak tady ji máte a jak jsem i tehdy psala ji prví a poslední PWP, co jsem se rozhodla napsat. Užijte si krásné a šťastné Vánoce a v prvním dnu roku se tu opět uvidíme u další tentokráte delší hadí povídky.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla