Harry Potter a Dračí lid - Kapitola 1

 

Kapitola 1 – Osudový večer

 

Harry byl rád, že má konečně hotovo a ušetřil si chvilku, kdy mohl vyrazit ven. Byl v Zobí ulici už čtvrtý den a stále se to nelepšilo. Výčitky svědomí nad Cedrikovou smrtí byly stále stejně silné. Vzpomínky na ten osudný poslední den turnaje se mu pravidelně připomínaly i ve snech a nedovolovaly mu klidně spát.

Potřeboval se odreagovat. Doufal, že pokud se mu poštěstí a uvidí se s Firou, mudlovskou dívkou a kamarádkou od dětství, pomůže mu to. Fira byla jediná, koho tu měl. Jen díky ní měl sílu se sem vracet. Pokud něčí odvaha byla hodná obdivu, tak to byla právě ta její. Přes veškerou snahu Dursleyových od něj všechny odehnat, se jim to u ní prostě nikdy nepodařilo.

Když to bylo možné, pomáhala mu, jak ve škole, tak i když ho Dudley s tou svou partičkou honili. Nikdy asi nepochopí, proč to pro něj všechno dělá. Díky tomu se s ní též nikdo další nebavil a i ji nazývali zrůdou, stejně tak jako jeho. Z nepochopitelného důvodu ji to ani trochu netrápilo.

Stejně to bylo nespravedlivé, nebyla čarodějka, neměli právo jí tak říkat. Vždy, když se na konci roku z Bradavic vracel, očekával, že se s ním po návratu nebude bavit, ale ona na něj pravidelně čekala v parku, kde se takřka vždy setkávali. Byla pro něj jako jeho sestra. Jediné, co tak pro ni na oplátku mohl udělat, bylo to, že se o ní v kouzelnickém světě nikdy nezmínil. Nechtěl ji do ničeho namočit. Přitahoval problémy jako magnet. Dokud si nezačal uvědomovat Voldemortovu hrozbu, měl nutkání o ní Ronovi a Hermioně přece jen říct, ale udržel se. A u Firy pro změnu odolal a neřekl jí nic o kouzelnickém světě. Jednou, o prázdninách před druhým ročníkem, to málem udělal, naštěstí ho zastavil strach, že by se potom s ním opravdu už nechtěla vůbec bavit.

Časem byl za svou mlčenlivost rád. Pro ni nebyl žádným chlapcem-který-přežil. Byl jen a pouze Harry, a to byl velmi příjemný pocit. Obzvláště teď po čtvrtém ročníku a zážitcích ze hřbitova, kde právě díky jeho krvi Voldemort opět povstal a on se tak pro některé stal Vyvoleným a pro druhé velkým lhářem.

Harry uklidil všechno zahradní nářadí zpátky do garáže a odešel do kuchyně.

„Mám hotovo, teto Petunie. Mohl bych tedy na chvíli ven?“ opatrně se jí dotázal.

„Koupelna je umytá? Trávník posekaný? A záhon vypletý?“ nabroušeně se ho zeptala.

Harry souhlasně přikyvoval. „Ano, teto Petunie.“

„Připrav na stůl a můžeš jít. A ať jsi nejpozději v devět doma. Rozumíš, kluku?“

Harry i tentokráte přikývl a jal se připravovat příbory a talíře na jídelní stůl. Nadšení z vycházky ovšem už tou dobou trochu polevilo. Mohl sice ven, ale bude bez večeře. Ale co? Nebude to poprvé.

Po chvíli si to už spokojeně vykračoval po ulici a směřoval k zadní části parku, kde se nacházely staré houpačky. Tam na něj Fira vždy čekala. Už z dálky viděl, jak se na jedné z nich pohupovala špinavě blonďatá dívka s dlouhými vlasy a postavou jen o málo vyšší než on.

„Harry, jsem tak ráda, že jsi konečně přišel. Bála jsem se, že se tu už vůbec neukážeš,“ vypískla nadšením stejně stará dívka a její žlutohnědé oči zajiskřily. Za okamžik byl sevřen v její náruči a měl tak nedobrovolně příležitost si přičichnout k jejím jemným, rovným vlasům.

„Také tě rád vidím. Máš nový šampón?“ postřehl.

„Chtělo to už konečně změnu,“ s úsměvem odvětila Fira a pobídla ho, aby se posadil na vedlejší houpačku.

„Jak ses měl?“ starostlivě se hned zeptala a vyzkoušela si tak jeho pozornost.

„Nic moc, nerad bych o tom mluvil,“ odbyl ji pohotově Harry jako vždy na začátku prázdnin.

„Hůř nebo lépe než loni?“ tentokráte se nechtěla nechat tak snadno odbýt.

„Rozhodně hůř,“ zadumaně odvětil při vzpomínce na turnaj tří kouzelníků. „A co ty?“

„Taky hůř a také bych o tom moc nerada mluvila,“ odpověděla pokleslým hlasem Fira.

Na chvíli zavládlo ticho. Byli zvyklí, že když jeden o něčem nechtěl mluvit, tak se o tom nemluvilo. A stále to nepřestávali dodržovat. Za takovýchto okolností byla chvíle ticha velmi příjemnou záležitostí.

„Pamatuješ si, jak loni dostavovali na kraji Kvikálkova ty dvě řady rodinných domků?“ zeptala se ho nečekaně Fira a Harry tím byl značně překvapený. Podle Fiřina výrazu v obličeji se zdálo, že si to rozmyslela. Což snad bylo poprvé od doby, co se poznali a kdy jeden zprvu nechtěl něco říct, a pak to přeci jen po delším zaváhání prozradil.

Harry neochotně přikývl. V jejím hlase se mu cosi nelíbilo nebo přesněji měl tušení, že se mu něco nebude líbit.

„Na podzim se dostavěly a první rodiny se do nich nastěhovaly v listopadu. Mezi nimi byli i manželé Foxtrovi. Mají dva syny. Ten mladší se jmenuje Dennis a je v našem věku. Ten druhý je Samuel a je o dva roky starší. Už na první pohled poznáš, že jsou to pěkní grázlíci. Dělají všechno spolu, jako by byli jednovaječná dvojčata…“ na chvíli se odmlčela.

„…Netrvalo to ani jeden měsíc, co tu bydleli a už se začlenili do místního kolektivu. Dudleyho partička je hned ochotně přijala. Možná by si to později tvůj bratranec rozmyslel, kdyby tušil, jak to skončí. Netrvalo to ani další dva týdny a přebrali Dudleymu vedení. Teď je to parta bratří Foxtrových. Dokud byl Dudley šéfem, tak hrozilo, že když nás chytí, tak nás při nejhorším pořádně na veřejnosti zesměšní. Když nás chytí dnes, budeme rádi jen za pár podlitin.“

Harrymu se při těch slovech málem zadrhl dech. „A sakra,“ tiše mu uteklo.

„Myslím, že bude lepší změnit téma,“ navrhla obratem Fira a Harry s tím více než ochotně souhlasil.

Vzpomínali na to málo toho šťastného a veselého, co spolu prožili, když jim zrovna Dudley a jeho partička neztěžovala život. Fira si ani tentokráte neodpustila, aby mu nepověděla kupu nových drbů, jež po Kvikálkově kolovaly. Řeč nestála a čas jim rychle a příjemně utíkal.

Pomalu se začínalo smrákat.

„Harry, neříkal jsi, že máš být v devět doma?“ zeptala se ho nečekaně Fira a odbočila tím úplně od toho, o čem právě hovořili.

„Do háje,“ zaklel Harry a podíval se na své staré, otřískané hodinky. Bylo za pět minut devět.

„Jdou ti o šest minut napřed,“ připomněla mu a Harrymu se tím rázem ulevilo.

„Půjdu kousek s tebou. Také už musím jít,“ nabídla se a seskočila z houpačky.

„Za tři dny tady zhruba ve stejnou dobu?“ nadhodil Harry.

„Myslíš, že tě tak brzy pustí?“ starostlivě se ho obratem zeptala.

„Myslím, že to projde,“ nadějně odvětil Harry.

Cestou domů vždy mlčeli. Byla to taková jejich tradice. Ani jeden se nerad loučil.

Pomalu se blížili k místu, kde se jejich cesty měly rozdělit, když tu náhle Fira prudce škubla za Harryho ruku.

„Utíkej!“ zakřičela a otočila se čelem vzad.

Harry jí bez váhání ihned následoval. Jen letmo se podíval do strany do boční ulice. Přibližně v její polovině byla pětice kluků z Dudleyho party, tedy teď už z Foxtrových party. Čtyři z nich Harry znal, toho posledního ne.

„Dennis,“ za běhu udýchaně pronesla Fira, jako by mu četla myšlenky.

Bok po boku společně doběhli zpátky do parku.

„Tudy,“ navrhl Harry a rychle ukázal na několik vzrostlých hloučků keřů.

Fira k nim okamžitě zamířila. Zapluli dovnitř. Klekli si směrem k cestě a narafičili větve tak, aby viděli jen přes malou skulinku.

„Myslíš, že jsme je setřásli?“ zeptal se udýchaně Harry, když se zdálo, že za nimi nikdo neběží.

„Vypadá to, že jo,“ přitakala. „Ale moc se mi to nezdá. Dnes to bylo nějak moc jednoduché,“ zachmuřeně dodala.

„Také si myslím,“ neochotně připustil Harry.

Čekali zhruba dalších deset minut, dokud Fira nenavrhla, že by už mohli jít. Vrátili se tedy na cestu. Nikdo poblíž nebyl, a tak se jim rázem ulevilo. Vyšli tedy z parku, zatočili za první roh domu do ulice a strnuli. Šestice kluků jim bránila v průchodu dál. Prudce se otočili a dříve, než se stačili znovu rozběhnout, zezadu jim zablokovala cestu další skupinka, tentokráte devítičlenná. Vynořili se jakoby odnikud. Harry si v duchu zanadával.

„Zapomněla jsem ti říct, že se jejich řady značně rozrostly,“ tiše a omluvně na něj špitla Fira.

Harry se raději nevyjadřoval.

„Kampak, vy malé zrůdičky?“ posměšně se jich zeptal ten nejvyšší z nich, jehož tvář Harrymu nic neříkala. „Koukám, že sis sebou dnes Firo vzala garde. Myslíš, že ti tentokráte pomůže díky těm svým pokřiveným trikům. Začínám si myslet, že jsi mnohem šílenější, než se zprvu zdálo.“

„Ty jsi jednou myslel Samueli? A já měla pocit, že už to ani nesvedeš,“ vysmívala se mu Fira hrdě do obličeje.

„Dávej si pozor na jazyk!“ zasyčel na ni Samuel a přesměroval svou pozornost na Harryho. „A ty nám nic nepovíš? Nebo sis strachy spolkl jazyk?“

„A měl bych?“ odvětil mu Harry klidným, nezúčastněným klasem, čímž podle výrazu v obličeji dotyčného ještě více rozzuřil.

„Nech ho na pokoji!“ vykřikla Fira a vrátila tím jeho pozornost k ní. „ O něj ti vůbec nejde,“ tiše dodala.

Samuel významně pozvedl obočí. „Rozmyslela sis to, Firo?“

„A kam se hned ztratila ta roztomilá přezdívka zrůdička?“ ponoukala ho beze strachu dál.

Harry s trochou překvapení zamrkal. Vypadalo to, podle jejich chování, že ti dva nevedou podobný rozhovor poprvé. Ostatní kolem nich klidně stáli a pobaveně ty dva poslouchali. Nevypadalo to, že by se chystali nějak zasáhnout.

„Kolikrát ti mám říkat, aby sis dal pokoj. Kurvu ti dělat nehodlám ani teď, ani nikdy v budoucnu. K takovému idiotovi, jako jsi ty, bych se dobrovolně nepřiblížila ani přes zeď,“ vyštěkla podrážděným hlasem Fira.

„Děvko!“ zaburácel Samuel a rozpřáhl se, aby jí dal pořádnou facku.

Fira jeho úder nacvičeným pohybem ruku vykryla a dřív, než se stačil Samuel vzpamatovat, mu vrazila jednu pěstí přímo do nosu, až to zapraskalo. Harry měl tak příležitost zhodnotit, jak se Fira za poslední rok v karate zlepšila. Už na něj chodila šestým rokem. A pokud Harry mohl říct, nebyla tak špatná. Udivovalo ho, že si na to Foxtr ani po půl roce nedává pozor. Jistě už to sám na vlastní kůži musel dávno zjistit.

Samuel překvapeně vykřikl, chytil se za krvácející nos a něco nesrozumitelného zahuhňal.

„Za to zaplatíš!“ zakřičel jim někdo za zády.

Harry se prudce otočil jako první. Další zbytek událostí mu před očima utíkal jako zpomalený film. Dennis držel v ruce kudlu a jeho ruka se nezastavitelně blížila k Fiře, která se právě také otáčela.

„Pozor!“ vyděšeně vykřikl Harry a strčil do ní, až spadla. Naneštěstí do toho vložil více síly, než chtěl a též ztratil rovnováhu. V ten okamžik se mu ostří nože zabořilo hluboko do břicha. Nevěřícně na to pohlédl a v okamžiku, kdy se čepel vytáhla, ztratil vědomí.

Fira to jen bezmocně pozorovala. Všechno se stalo tak strašně rychle, že nestihla nijak zareagovat. Do očí ji vlétly slzy. Ani ji nepřekvapilo, že všichni přítomní, a to včetně Dudleyho, který tu byl také, zaječeli a začali utíkat pryč. Jediné, co stačila udělat, bylo zachytit Harryho hlavu těsně před dopadem na zem.

„Harry!“ zoufale vykřikla. Při pohledu na bezvládné tělo přestala vnímat své okolí. Beztak jí bylo jasné, že už je touto dobou ulice dávno prázdná. Její pohled sklouzl z Harryho tváře dolů k břichu. Z hluboké rány se řinulo obrovské množství krve. Okamžitě levou rukou na místo přitlačila, ale krev se jí skrz prsty takřka ve stejném množství valila dál. Pravou rukou sáhla do kalhot a z přední kapsy, jež vypadala zdánlivě prázdná, vytáhla menší lahvičku. Odzátkoval jí zuby. Levou rukou přehmátla a do trochu pootevřené rány nalila tři čtvrtiny lektvaru. I přes to, že levou ruku hned vrátila na původní místo, byla většina lektvaru krví ihned odplavena pryč. Menší části se však podařilo dostat na místo určení a tím zranění z menší části zacelit. Krvácení trochu ustalo. Opět odsunula ruku a nalila dovnitř zbytek lahvičky. Tentokráte se rána pomalu začala celá zacelovat.

Fira si úlevně vydechla a začala otáčet hlavu směrem k Harryho tváři. Její pohled však až tam nedoputoval. Zasekl se na nehybném hrudníku. Prsty jí okamžitě vystřelili k tepně na krku. Zatajil se jí dech, když nenahmatala žádný pulz.

„Proboha!“ vyděšeně vykřikla.

Vzepjala se na kolena. Jednu dlaň přiložila na hrudník v oblasti srdce. Druhou dlaň přiložila na ní a přiměřenou silou zatlačila.

„Jedna, dva, tři,…“ začala si nahlas počítat jednotlivá stlačení. Všechno kromě poměru třicet ku dvěma, jež obnášela resuscitace, vytlačila z mysli. Ve chvíli, kdy dosáhla třicítky, ustala. Sklonila se nad Harryho hlavou, kterou kvůli průchodnosti dýchacích cest lehce zaklonila. Zacpala mu nos a dvakrát do jeho otevřených úst vdechla.

Nic, v duchu zaúpěla a pokračoval dál v oživování.

„Prosím, Harry, tak naskoč,“ špitla sklíčeně.

Netušila, jak dlouho to dělá, ale odhadovala to na něco okolo jedné až dvou minut, kdy se sklonila opět jeho ústům a ucítila, jak Harry mělce dýchá. Prsty jí vylétly k tepně na krku. Kdyby nevěděla přesně co a jak, tak by ten slabý pulz ani nenašla.

„Vítej zpátky,“ znaveně pronesla a zaplavila ji vlna úlevy. Právě spolu vyhráli boj nad smrtí. Ale ještě ji ani zdaleka tak úplně neobelstili. Harry potřeboval urychleně doplnit krev a Fira se v tu chvíli proklínala, že krom jediné lahvičky silného, rychle hojivého lektvaru nic jiného u sebe nenosí. Naneštěstí díky tomu, že tento lektvar použila, nepřipadalo v úvahu zavolání záchranky. Zbývala tedy jediná možnost.

Vzala Harryho opatrně do náruče. A jako by byl lehký jak pírko, se s ním postavila. Existovalo jen jediné místo, kam s ním mohla jít, a to bylo k ní domů. Už kdysi dávno jí matka výslovně zakázala k nim Harryho brát. Chápala proč, ale teď se situace významně změnila.

Fira přidala do kroku. Snažila se myslet jen na to, co bude muset udělat, až se tam dostane, ale některé myšlenky byly přímo neodbytné.

Až se Harry probere, bude mu dlužit vysvětlení, jak tu ránu tak rychle zahojila. I kdyby chtěla, tak z tohoto by se jen stěží mohla vymluvit. Pravda byla jen jedinou schůdnou možností. Jen úpěnlivě doufala, že ji za ní neodsoudí. S tím, že kvůli tomu bude jejich přátelství v troskách, počítala už teď. Doba, kdy si mohla dovolit nechat Harryho myslet, že je jen obyčejná mudla, právě pominula.

Nesmíš na to teď myslet! Litovat se můžeš až potom,v duchu se okřikla. Už z dálky mohla vidět větší dům, jenž svou podobou připomínal spíše miniaturní, starý, šlechtický zámek. Stáří tohoto domu sahalo daleko dál, než samotný Kvikálkov.

 

 

Harry Potter a Dračí lid - Kapitola 2

Komentáře   

0 #12 Lady Corten 2012-09-26 10:51
Cituji cim:
:-) celou dobu jsem si říkala, že Fira tak úplně obyčejná nebude :lol:


Nikdo není jen tak obyčejný. :-)
Citovat
0 #11 cim 2012-09-17 21:40
:-) celou dobu jsem si říkala, že Fira tak úplně obyčejná nebude :lol:
Citovat
0 #10 Lady Corten 2012-09-10 15:04
Cituji Nade:
Tohle vypadá dost zajímavě. Má Lira něco společného s tím dračím lidem? Eeee, nechci vyzvídat, prostě si počkám. Zatím se mi to jeví jako zajímavé, i když ještě netuším, o co přesně půjde. :D


Odpověď na svou otázku se dovíš hned ve druhém díle. O co přesně ze zašátku půjde (což bude do doby než děj ještě více zašmohrchám) bude zodpovězeno už ve třetím díle. víc ti neprozradím. 8) Moc děkuji za komentík.
Citovat
0 #9 Nade 2012-09-10 14:23
Cituji Nade:
Tohle vypadá dost zajímavě. Má Lira něco společného s tím dračím lidem? Eeee, nechci vyzvídat, prostě si počkám. Zatím se mi to jeví jako zajímavé, i když ještě netuším, o co přesně půjde. :D

Sakra, Fira přece! :lol:
Citovat
0 #8 Nade 2012-09-10 14:22
Tohle vypadá dost zajímavě. Má Lira něco společného s tím dračím lidem? Eeee, nechci vyzvídat, prostě si počkám. Zatím se mi to jeví jako zajímavé, i když ještě netuším, o co přesně půjde. :D
Citovat
0 #7 Patoložka 2012-09-09 22:35
Cituji Lady Corten:
Cituji Patoložka:
Zlatíčko, gratuluji k začátku další povídky:-) Už ten název mluví sám za to, že to bude velmi zajímavé:-) Draci. Moc se na ně těším:-)
Brr, chvílemi mě docela mrazilo, i když jsem věděla, že Harryho zemřít nenecháš. Ale celé to zranění a okolnosti. Když si člověk představí, že se to může lehce stát... Hrůza.
Moc se těším na to, až nám Firu více představíš a až se dozvíme, o co vlastně v celém příběhu půjde:-)
Děkuji za první kousek!


A já moc a moc děkuji za tvůj komentík nabytý pozitivizmem. Občas stačí opravdu jen málo, aby se stalo neštěstí, ale já už jsem profláklá slabostí ke šťastným koncům, takže se u mě čtenáři bát nemůsí.

Och, tak to jsem opravdu ráda. Nerada bych totiž Harryho ze svého titulu Patoložky tahala někde ze záhrobí:-) Přecejen i já mám své omezené možnosti :lol:
Citovat
0 #6 Lady Corten 2012-09-09 22:21
Cituji Patoložka:
Zlatíčko, gratuluji k začátku další povídky:-) Už ten název mluví sám za to, že to bude velmi zajímavé:-) Draci. Moc se na ně těším:-)
Brr, chvílemi mě docela mrazilo, i když jsem věděla, že Harryho zemřít nenecháš. Ale celé to zranění a okolnosti. Když si člověk představí, že se to může lehce stát... Hrůza.
Moc se těším na to, až nám Firu více představíš a až se dozvíme, o co vlastně v celém příběhu půjde:-)
Děkuji za první kousek!


A já moc a moc děkuji za tvůj komentík nabytý pozitivizmem. Občas stačí opravdu jen málo, aby se stalo neštěstí, ale já už jsem profláklá slabostí ke šťastným koncům, takže se u mě čtenáři bát nemůsí.
Citovat
0 #5 Patoložka 2012-09-09 22:12
Zlatíčko, gratuluji k začátku další povídky:-) Už ten název mluví sám za to, že to bude velmi zajímavé:-) Draci. Moc se na ně těším:-)
Brr, chvílemi mě docela mrazilo, i když jsem věděla, že Harryho zemřít nenecháš. Ale celé to zranění a okolnosti. Když si člověk představí, že se to může lehce stát... Hrůza.
Moc se těším na to, až nám Firu více představíš a až se dozvíme, o co vlastně v celém příběhu půjde:-)
Děkuji za první kousek!
Citovat
0 #4 Lady Corten 2012-09-09 21:24
Cituji kiki:
:-* no, nechci být rejpálek, ale začátek nijak neuhrajul, naopak to zaplácl kde mohl. Totiž, to je klasický povídkový syndrom, kdy se objeví nová postava ve fanu a vypravěč ji hned svlíkne... Tedy představí do všech detailů (které jsou jeden přes druhý a nakonec je to zplácanina-třebas, proč z ní maj všichni taky otloukánka, když ta holka dělá karate? Blbost na entou ale hodila se pro efekt když je napadla banda šikanérů že) prostě někdy méně je více! Netřeba hned sepisovat charakter pomocí vypravěče, když ta postava může nechat mluvit sebe a své činy, aspoň by na chvíli zůstala ještě tajemnou, takhle získala nálepku "tajný super hero" alá mary sue... A jako je jen malá šance že další kapitola mi to spraví protože tam se bude vysvětlovat, kde vzala lektvar když už i vypravěč jí popisoval jako mudlu... Fakt nerada rejpu ale štve mě že tyhle laciný formy psaní se objevují u povídek s jinak dobrým nápadem a zkazí tím požitek z příběhu... Nic proti, jen můj názor


Upřimě tvůj komentář mi jako rýpavý přijde vezmuli v potaz, že jsi většinu v povidce nepochopila tak, jak je zamýšleno a naznačováno. Možná ti přijde, že jsem Firu představila Harryho očima ze vším všudy, ale není to vůbec pravda, skutečnost je úplně někde jinde. Fira ze sebe dělá otloukánka dobrovolně. Proto to není blbost. Umí se obránit, ale nečiní tak. Zaprvé nechce je omylem zabít, kdyby se nedejbože neovládla a zadruhé se nechce před nimi prozradit. Postupně se vše přesně vysvětlý, nebo přesněji nechám to na čtenářích, aby jim to došlo. Fira je komplikováná osobnost a některé věci v této povídce nejsou zprvu vůbec takové, jak se ze začátku zdají. Vše nemohu prostě dát do jedné kapitoly a zabít si tak veškeré možnosti jak čtenáře překvapit. Fira není mudla a je tak jen popisována z pohledu Harryho, který si to myslí. A Fira dělá celé roky vše proto, aby si to myslel jak nejdéle je to možné. Možná některé věci vidíš jako laciné prvky, dle mě ne, ale nebudu ti to vyvracet, je to tvůj názor.
Citovat
0 #3 kiki 2012-09-09 18:46
:-* no, nechci být rejpálek, ale začátek nijak neuhrajul, naopak to zaplácl kde mohl. Totiž, to je klasický povídkový syndrom, kdy se objeví nová postava ve fanu a vypravěč ji hned svlíkne... Tedy představí do všech detailů (které jsou jeden přes druhý a nakonec je to zplácanina-třeb as, proč z ní maj všichni taky otloukánka, když ta holka dělá karate? Blbost na entou ale hodila se pro efekt když je napadla banda šikanérů že) prostě někdy méně je více! Netřeba hned sepisovat charakter pomocí vypravěče, když ta postava může nechat mluvit sebe a své činy, aspoň by na chvíli zůstala ještě tajemnou, takhle získala nálepku "tajný super hero" alá mary sue... A jako je jen malá šance že další kapitola mi to spraví protože tam se bude vysvětlovat, kde vzala lektvar když už i vypravěč jí popisoval jako mudlu... Fakt nerada rejpu ale štve mě že tyhle laciný formy psaní se objevují u povídek s jinak dobrým nápadem a zkazí tím požitek z příběhu... Nic proti, jen můj názor
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla