Harry Potter a Dračí lid - Kapitola 9

 

Kapitola 9 – Zahájení školního roku

 

Harry s Firou po boku vstoupil do Velké síně.

„Jdeme brzy,“ zkonstatovala dívka při pohledu na takřka prázdnou síň. Jen u učitelského stolu stál malý, živě konverzující, hlouček profesorů.

„Za chvíli tu budou,“ ubezpečil jí Harry s lehkou netrpělivostí.

První kočáry už směřovaly k hradu. Netrvalo to ani pět minut a do síně vtrhli první studenti. Harry se přímo rozzářil. Ron s Hermionou byli mezi nimi.

„Harry, tak jsme se o tebe báli, když jsme tě ve vlaku nenašli!“ vypískla Hermiona, vyřítila se proti němu a plná nadšení z jejich shledání ho silně objala.

„Rád tě vidím, kámo. Co tu děláš?“ uvítal ho Ron s propalujícím pohledem upnutým na záda své kamarádka zavěšené na Harryho krku.

„Chyběli jste mi,“ hlesl chlapec-který-přežil a jemně poplácal dívku po zádech. K jeho velké radosti ho Hermiona konečně pustila a oddálila se od něj.

„Tohle už nám nikdy nedělej. Víš, jak jsme se o tebe báli? Měl jsi nám to napsat,“ plísnila ho, ale na tváři se jí rýsoval široký úsměv.

„Omlouvám se. Úplně jsem vám to zapomněl dát vědět,“ zastyděl se Harry. Vzápětí se kousek od jeho ucha ozvalo tiché zakašlání. To mladíka přimělo se rychle vzpamatovat. „Rone, Hermiono, rád bych vám představil svou kamarádku z dětství, Firu,“ nadšeně prohlásil a otočil se za dívkou oděnou do černého hábitu bez rukávů, postávající kousek od něj. „Firo, toto jsou mí nejlepší přátele ze školy, Ron a Hermiona.“

„Ráda vás konečně poznávám. Harry mi o vás hodně vyprávěl,“ uctivě se s nimi přivítala draconiuska a nabídla jim přátelské potřesení ruky.

Hermiona si ji zkoumavě prohlédla. Dokud na ni Harry neupozornil, vůbec si neuvědomila, že tu na ně nečekal sám. Byla tak nadšená, že ho opět vidí, že nic dalšího kromě něj nevnímala.

„Já tebe taky,“ oplatila jí úsměv Hermiona a přijala její přátelské podání ruky. „Kde máš svůj školní hábit?“ obratem neudržela svou zvědavost na uzdě a zeptala se jí. Nebylo to sice to jediné, co ji zajímalo, ale na nic bližšího se jí tak krátce po představení neodvážila ze slušnosti zeptat.

„Nejsem studentem Bradavic a ani jejím zaměstnancem. Jsem tu, abych Harryho chránila,“ klidným hlasem pronesla Fira.

Hermiona se na ni nechápavě podívala.

„Jsem draconiuska a s Harrym jsem uzavřela magickou smlouvu o jeho ochraně,“ dodala Fira na vysvětlenou.

Hermiona se však ani poté netvářila o moc chápavěji. Ač to Harry předem trochu předpokládal, tato reakce ho vnitřně pobavila. Ani Hermiona se svými encyklopedickými znalostmi evidentně nevěděla vše a o dračím lidu slyšela prvně, stejně jako on, až od Firy. Ron však byl jiného ražení. Na rozdíl od nich dvou on pocházel z kouzelnické rodiny. U něj byla daleko vyšší pravděpodobnost, že o draconiusech něco věděl. Harry proto svou pozornost s lehkým napětím upřel na něj.

Ron měl zprvu do široka rozšířené oči. Což Harryho vnitřně vylekalo. Ale pak se na zrzkově tváři objevil široký úsměv a Harrymu tím spadl těžký kámen ze srdce.

„No teda, až to řeknu Charliemu, ten bude koukat,“ nadšeně vypískl Ron.

Harry se rozzářil. Byl šťastný, že má takovéhoto přítele. Podle Ronovy reakce soudil, že má nejmladší Weasley k dračímu lidu pozitivní postoj, což ho činilo šťastným. Nevěděl, co by dělal, kdyby jeho dva nejlepší přátele Firu nepřijali. Byla pro něj něco jako sestra a byla tak stejně důležitá jako oni. Nikdy by nechtěl volit mezi Ronem s Hermionou a Firou.

„Myslím, že byste se měli jít posadit. Už jsou tu skoro všichni,“ špitla Fira a sama se vydala ke svému místu na kraji učitelského stolu.

„Tohle nám budeš muset vysvětlit, Harry Pottere,“ pronesla Hermiona rozhodně při pohledu na její vzdalující se záda.

„Vše vám povím, ale až budeme sami,“ tiše jim přislíbil Harry a ohlédl se za svou dračí kamarádkou, ke které právě přistoupila nějaká neznáma profesorka, oděná do šíleného růžového kostýmku. Nemusel moc spekulovat nad tím, jaký asi předmět bude učit. Jen jeden předmět měl s železnou pravidelností každý rok vždy nového profesora, a tím byla Obrana proti černé magii.

„Co to má znamenat! Jak si to vůbec dovolujete! Možná vám to přišlo vtipné, ale mě rozhodně ne. Uděluji vám školní trest za vaši nehoráznou drzost. Okamžitě se přesuňte ke svému stolu a oblečte si školní hábit!“ rozkřičela se ta nová profesorka na Firu.

Fira vstala a s ledovým klidem se na ni podívala. „Nejsem studentem této školy, tudíž mi nemůžete udělit žádný školní trest, a také nejsem povinna nosit školní uniformu. Nejsem však ani jejím zaměstnancem, takže očekávám od vás úplně jiné, mnohem slušnější chování, než jste právě předvedla.“

„Ze mě si tady nikdo dělat legraci nebude. Strhávám vaší koleji sto bodu a prodlužuji vám školní trest na dva týdny!“ vztekle se na ni utrhla profesorka.

„Už jsem vám jednou řekla, že jsem tu z jiného důvodu než kvůli studiu. Ale pokud to chcete slyšet podruhé, tak poslouchejte. Jsem tu jako ochránce Harryho Pottera, vázaný k němu magickou smlouvou. Možná se vám to nelíbí, ale nic s tím nemůžete udělat. Celý školní rok budu sedět tady vedle vás, ať se vám to líbí nebo ne. Varuji vás, toto bylo naposledy, kdy jste se mi pokusila vyhrožovat školními tresty a strháváním bodů. A takovýto tón si vyprošuji,“ tichým, nebezpečným hlasem na ni zasyčela Fira a pohlédla na ni svýma dračíma očima.

Profesorka vyděšeně vyjekla, vytáhla hůlku a uskočila hned dozadu. Čímž vrazila do ředitele školy, který právě hledal tu nejlepší možnost, jak do této hádky zasáhnout.

„Temná zrůdo!“ vykřikla opovržlivě profesorka obrany s falešným pocitem jistoty někoho za zády.

„To už by stačilo, Dolores. Skloň hůlku a omluv se tady slečně Stonkové,“ požádal ji Brumbál tónem, jenž nesnesl žádné odmluvy.

Dolores se na něj s šokem podívala. Evidentně čekala od ředitele školy zcela jinou reakci než tuto. „Jak jste mohl něco takového dopustit,“ spustila. „Až se to dozví ministerstvo…“

„Nic s tím nenadělá. Nemůže, i kdyby chtělo. Magická pouta mají vždy přednost před kouzelnickými zákony,“ skočila jí do řeči Fira. „A pro příště, jsem draconius. A dobře vám radím, nechte svou hůlku schovanou, pokud o ni nechcete přijít. Stejně byste s ní vůči mně nic nezmohla,“ varovala ji nebezpečným hlasem. Hůlka však přesto stále zůstávala namířená proti ní.

„Dolores, prosím,“ milým hlasem na ni naléhal Brumbál a jemně jí ruku s hůlkou sklopil dolů. Naštěstí se tomuto gestu profesorka nebránila.

„Jestli chcete, můžeme si vyměnit svá místa,“ nabídla jí pohotově McGonagalová, která právě přišla do velké síně zkontrolovat, jestli je vše připraveno na zahájení zařazování prvňáků.

„Děkuji, Minervo, ráda,“ pohotově přitakala a urychleně se přesunula k místu, které donedávna patřilo profesorce přeměňování. Odtud se na Firu opovržlivě podívala, schovala hůlku, usadila se a než pohlédla na přítomné studenty, nasadila na tváři široký úsměv, z něhož muselo být každému jasné, jak je falešný.

Draconiuska se podruhé usadila. Brumbál se na ni omluvně podíval, a pak se začal věnovat studentům.

Fira si je s mírnou zvědavostí prohlížela. Zmijozelský stůl po ní vrhal opovržlivé pohledy. V Havraspáru a Mrzimoru to hučelo. Jejich postoj nebyl tak jednoznačný jako u hadí koleje. Pár z nich se po ní koukalo se stejným odporem, ale většina se jí spíše bála či vůbec nechápala, co se děje. A Nebelvír? Ty ji převážně ignorovali. Měli svých starostí už tak dost. Přesněji, snažili se všechno kolem ignorovat a nejvíce Harryho. Rozčilovalo jí to. Nesnášela, když lidé strkali hlavu do písku jako teď a raději si hráli na to, že se nic neděje, než aby se museli sami rozhodnout a zaujmout nějaký postoj. Jejich chování ji mrzelo především kvůli Harrymu. Dostala ho do nelehké situace. Už samotný Denní Věštec, co o něm psal, byl problém, a teď se k tomu ještě přidalo spojení její osoby s ním. Nebelvír měl sice několik velmi dobrých vlastností, ale čeho bylo dost, toho bylo příliš. Mohla jen doufat a podporovat Harryho, aby to vše ustál. Útěchou a dobrým znamením právě teď byli Harryho dva přátelé a zbytek Weasleyovy rodiny, který se okolo něj na kraji stolu shlukl a snažil se mu dodat svou podporu.

Večer se Fiře nezvykle táhl. Zařazování bylo zdlouhavé a samotná večeře jakbysmet. A to nemluvě o těch proslovech. Přesněji tedy řečeno o tom, který měla Umbridgeová, ta růžová ježibaba. Byla nebezpečná. Za tím jejím falešným úsměvem se skrývalo daleko víc, než by se kdekomu líbilo. To, že s ní budou jen potíže, bylo snad jasné každému v síni.

Přála si být dole, vedle Harryho. Celý večer se tvářil přepadle a rozladěně z toho, jak se k němu chovali spolužáci z jeho vlastní koleje. Jedna z mála pozitivních věcí na tomto večeru snad byla ta, že si jí profesorka přeměňování, usazená vedle ní, nijak nevšímala a nemluvila na ni.

Když bylo konečně po všem a studenti od nebelvírského stolu se zvednul a vydali se do své věže, nenápadně se k nim připojila. Do společenské místnosti vstoupila jako poslední a zůstala stát ve stínu na jejím prahu, opřená zady o zavřený obraz Buclaté dámy.

Harry v té chvíli byl vprostředku společenské místnosti. Všichni ostatní byli s jistým odstupem natěsnáni kolem něj. Harry podle výrazu tváře evidentně už zuřil. Vztek z něj přímo čišel.

„Co to s vámi je?!“ rozkřičel se na všechny přítomné s vyčítavým pohledem.

Odpovědi se za všechny ujal Seamus. „Co s námi je? Máma mě sem kvůli tobě vůbec nechtěla pustit. Musel jsem ji přemlouvat, abych se mohl vrátit. Přijedu sem, a co vidím? Tebe, doprovázeného tím temným monstrem. Nikdy by mě nenapadlo, že ty noviny mají přece jen pravdu. Jsi nebezpečný šílenec, lhář prahnoucí po slávě, člověk toužící po moci, nestydící se sáhnout ani po černé magii a spřažený s temnými tvory, jen aby bylo po jeho. Celé ty roky ses nás snažil obalamutit těmi tvými sladkými, nevinnými slovy, ale s tím je konec. Nikdo z nás ti už nevěří. Nedovolíme, aby sis s námi zahrával jako doposud. S tím je jednou provždy konec. Udělal jsi ve své namyšlenosti chybu a prozradil ses. Tady už nic nezískáš, takže si pěkně sbal tu svou temnou zrůdu a vypadni odtud, než tě vyhodíme my sami.“

Harry na něj překvapeně zamrkal, a pak mu z očí pomalu začaly šlehat blesky. „Jestli věříš všem těm nesmyslům v novinách, je to tvoje věc. Mně můžeš vyhrožovat, jak chceš, a říkat všechny ty zhovadilosti. Stejně tím nic nezměníš na tom, že je Voldemort doopravdy zpátky. Ale varuji tě, o Fiře takovéto věci říkat nebudeš. Je to draconiuska, má nejlepší kamarádka a osoba, která se kvůli mně rozhodla dobrovolně riskovat svůj život, aby mi pomohla. Už nikdy přede mnou o ní neříkej takovéhle věci, rozumíš?!“ zaburácel na celou místnost Harry a vytáhl svou hůlku, ukrytou do té doby v kapse kalhot.

Ozvalo se několik hromadných zalapání po dechu a překvapených vypísknutí.

„Harry má pravdu. Vůbec ji neznáme. Jak si můžeme tedy předem dovolit jí takto odsuzovat?“ vložila se do toho Hermiona a postavila se po Harryho boku.

„Můj bratr Charlie je krotitel draků a už roky pracuje v Rumunsku v dračí kolonii po boku dračího lidu. Podle něj jsou to úžasní, milí lidé, které kouzelnický svět nechápe. Bez důvodů se jich bojí a šíří o nich po staletí ty šílené historky. Žárlí na jejich moc, protože ji nechápe a nemá odvahu to ani zkusit,“ pronesl Ron a postavil se Harrymu po druhém boku.

Harry se trochu uvolnil a jeho naštvaný výraz na okamžik zmizel, když se šťastně a vděčně na svého nejlepšího přítele podíval.

Místností to zahučelo.

„Zajímá vás, proč jsem nejel s vámi vlakem? Tak já vám to povím. Bylo to proto, že před třemi dny na mě, Firu a její mámu zaútočili bezdůvodně desítky mozkomorů zrovna, když jsme společně u Firy doma večeřeli. Z ničeho nic obklopili dům a šli po nás. Fiřina máma pro nás riskoval život a sama se jim postavila, aby nás chránila. Jen díky ní se nám podařilo utéci a dostat se sem. Až do dnešního odpoledne jsme nevěděli, jestli to vůbec přežila. Nedařilo se nám ji zkontaktovat, a kdyby to nakonec neudělala sama, pořád bychom netušili nic. Někdo jí totiž z ministerstva vyhrožoval smrtí, pokud někomu o té události poví. Dohnali ji tak daleko, že musela opustit Anglii,“ prohlásil Harry pobouřeně. Sáhl do kapsy a vytáhl dopis, který mu Gabriela poslala společně s druhým, určeným Fiře. „Nevěříte mi? Chcete se podívat a přesvědčit se sami?“ s pozvednutým obočím jim nabídl.

Nikdo se ani nepohnul. Harry naznačil Ronovi a Hermioně, aby šli za ním, a společně s Firou všichni vyklouzli z Nebelvírské věže.

„Můžeme na chvíli k tobě?“ zeptal se Harry Firy váhavě.

„Jistě, aspoň si konečně budeme moci v klidu promluvit,“ ujistila ho, a pak si všechny tři vážně prohlédla.

Harry však v té chvíli postřehl, jak se i přes vážný výraz její oči šťastně rozzářily.

„Děkuji, že jste mě tak bránili. Nemuseli jste to dělat. Takhle jste proti sobě poštvali více jak polovinu koleje.“

„Nesmysl. Seamus neměl právo něco takového říkat. A pokud si i další myslí to, co on, nestojí nám za to,“ odvětil Ron, čímž tak nečekaně předběhl Harryho, který se už také nadechoval ke slovu.

V okamžiku, kdy se za nimi zavřel obraz střežící vchod do Fiřiných pokojů, se zbytky předchozího napětí definitivně rozplynuly a atmosféra se uvolnila. Usadili se na polštářích před krbem, které tu Fira měla místo pohovky a křesel, a Harry pomalu začal vyprávět o tom, co se mu všechno o prázdninách stalo, i o tom, co už i předtím s Firou v Kvikálkově prožili a jak se seznámili. Jen tři věci si nechal pro sebe. Což byly ty samé, které neřekl ani Brumbálovi. Tentokráte to však neudělal proto, že by jim to nechtěl prozradit, ale proto, aby to na ně nevychrlil všechno najednou. Chtěl jim dát chvíli čas, aby všechny ty informace zpracovali, než jim řekne i ten malý zbytek. Ke všemu se mu teď nechtělo kazit tu úžasnou atmosféru, co tu měli.

Ron se ukázal jako opravdový přítel a naprosto a s pochopením přijal, že mu o Fiře a jejich přátelství doposud nic neřekl. Byl přímo nadšený, že se poprvé mohl střetnout a mluvit s nějakým draconiusem, vše ostatní pro něj šlo stranou. Několikrát dokonce i zopakoval, že o tom všem hned zítra musí napsat dopis Charliemu.

Hermiona zase byla pro změnu překvapená, že jí něco tak významného, jako existence dračího lidu, uniklo. Dost jí zneklidnilo, že o něčem takovém nenašla ve školní knihovně ani zmínku. Uklidnila se až teprve tehdy, co jí Fira přislíbila, že ji o svém národě půjčí nějaké knihy. To ji nadchlo. Bylo už teď jasné, že se po několik dní od těch půjčených knih neodtrhne a nedá pokoj, dokud si je nedočte.

Povídali si dlouho. A Harry byl šťastný, protože pro něj tři nejdůležitější lidi na světě tu byli s ním v jedné místnosti a zdálo se, že se všichni hned spřátelili. Přese všechno, co dnešek přinesl, pro něj tento večer nemohl být lepší.

Do svých postelí se všichni dostali až velmi pozdě, v době, kdy už i ty nejstarší ročníky dávno spaly.

 

Komentáře   

0 #2 Lady Corten 2012-12-16 08:08
Cituji cim:
Fira by mohla Umbridgeové pořádně znepříjemnit rok :lol:
Je dobře, že má Harry v Ronovi a Hermioně zastání a jsem ráda, že Firu tak dobře přijali :-) Problémům, jak je vidět, ho čeká i tak dost. Pěkná kapitola, těším se na další ;-) :-)


JJ, to by Fira mohla. :lol: Problému budou mít opravdu více než dost. Děkuji za komentík.
Citovat
0 #1 cim 2012-12-12 20:56
Fira by mohla Umbridgeové pořádně znepříjemnit rok :lol:
Je dobře, že má Harry v Ronovi a Hermioně zastání a jsem ráda, že Firu tak dobře přijali :-) Problémům, jak je vidět, ho čeká i tak dost. Pěkná kapitola, těším se na další ;-) :-)
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla