Harry Potter a Dračí lid - Kapitola 8

 

Kapitola 8 – První krůčky

 

„Čaj?“zeptal se Brumbál Harryho a Firy, jen co vstoupili do ředitelny a usadili se. Na pracovním stole na ně už čekala konvice s čajem se třemi šálky a podnos plný jídla se dvěma talíři.

„Děkuji,“ pronesl Harry a převzal si od staršího muže nabízený šálek.

Fira s vděčností kývla a hned si trochu usrkla ještě kouřícího čaje.

Harry se při tom trochu otřásl. Kdybych se napil já něčeho tak vařícího, spálil bych si tak akorát jazyk, pomyslel si při tom pohledu s neuvěřením.

Albus se napřímil ve svém křesle. Jeho pohled byl nezvykle velmi vážný. Nastalo ticho, které Harryho přimělo podívat se Fiře do očí. Ty mu však naznačovaly, že je to jen na něm. Mladý nebelvír tedy na sucho polkl a s lehkým váháním začal pomalu mluvit. Své vyprávění vzal od úplného začátku a postupně se propracovával k události, díky které se ocitl pár dní před začátkem školního roku v Bradavicích. Řekl mu všechno až na tři věci, které se rozhodl si raději ponechat pro sebe. Jednou z nich byla skutečnost, že díky zranění, způsobenému Dennisem, prodělal na chvíli klinickou smrt. A stejně tak i to, že přišel o hadí jazyk. Nechtěl nikomu přidělávat zbytečné starosti a obzvláště pokud šlo v tomto případě o Brumbála. Stejně s ničím z toho už nemohl nic udělat. Tou třetí a poslední, již se rozhodl tomuto muži zatajit, byl ten zvláštní sen o dracích, který měl na narozeniny. Ani Fiře o něm nepověděl. Měl pocit, aniž by tušil, kde ho získal, že by si to měl raději ponechat pro sebe.

Brumbál ho po celou dobu bedlivě poslouchal a prsty si projížděl své dlouhé vousy. „Sledoval vás někdo, když jste sem letěli?“ ujišťoval se poté, když se mladík nakonec definitivně odmlčel.

„Ne, jsem si jistá,“ ubezpečila ho Fira rozhodným hlasem, a pak se s lehkou zvědavostí zeptala. „Píše se něco o těch mozkomorech v novinách?“

Ředitel zavrtěl záporně hlavou a podal jí dnešní tisk, který přinesla sova v průběhu Harryho vyprávění.

„Myslíte, že je na Harryho poslal sám Voldemort nebo je to práce někoho jiného? Mozkomoři byli před lety na jeho straně, ale snad by si někdo všimnul, kdyby už zběhli, ne? Dalším vysvětlením by bylo, že je na Harryho poslal přímo někdo z ministerstva a po neúspěchu za vším zametl stopy. Což znamená, že by se v tomto případě nejednalo o čin jediné osoby. Takovéhoto velkého počtu mozkomorů v Kvikálkově si muselo hodně lidí všimnout. Pro tak velkou akci už musí někdo mít setsakra dobrý důvod, čímž se dostáváme zpátky k Voldemortovi. Nechce se mi však věřit, že by už tak rychle po svém znovuzrození získal tolik stoupenců, aby obsadil ministerstvo,“ uvažovala nahlas zamyšleně Fira a otráveně odložila Denního Věštce zpátky na stůl.

„Mám z toho stejný dojem,“ uznale pronesl starý muž. Dívka, sedící naproti němu, mu právě mluvila jakoby z duše. „Pokusím se zjistit o tom něco víc,“ přislíbil. „A teď už jezte.“

Harry nečekal na další pobízení a ihned se společně s Firou pustil do jídla. Na chvíli zavládlo v místnosti jen ticho narušované cinkotem příborů.

Když Fira dojedla a Harry už také pomalu končil se svou porcí, Brumbál k ní tichým, vážným hlasem promluvil. „Je mi to líto, ale nemohu vám dovolit se ubytovat v nebelvírské věži, protože nejste studentem této školy.“

„Počítala jsem s tím,“ s nemizejícím klidem přiznala Fira.

„V těsné blízkosti věže se však nachází jedno nepoužívané apartmá. Myslíte, že by to bylo dostačujícím řešením tohoto problému?“ nadhodil ředitel a tázavě se na dívku před sebou podíval.

„Více než dost.“

„Také bych vás rád požádal, ač nejste studentka Bradavic, a tudíž nejste potažmo povinna dodržovat pravidla z tohoto vyplývající, jestli byste i tak nectila pravidla řádu školy. Též bych vás chtěl požádat, abyste do jednotlivých hodin, až budete Harryho jistě doprovázet, nezasahovala,“ požádal ji hlasem, z nějž Harry necítil u ředitele tak obvyklou vřelost a jiskru, co vždy měl.

„Jak si přejete,“ přitakala a po krátkém zamýšlení položila poměrně věcnou otázku. „Kde budu moci jíst? Předpokládám správně, že spolu se studenty to nebude možné?“

Brumbál si opět prohrábl rukou své vousy. „Nechám pro vás připravit místo na kraji učitelského stolu,“ oznámil jí, přičemž se mu mírně zajiskřilo v očích. Tento záblesk byl však velmi krátký a po něm se opět dostavila pro něj tak neobvyklá chladná maska. Jeho oči se následně nasměrovaly zpátky na Harryho. „Dobře, pokud jsme probrali toto, pak je tu ještě jedna věc, již je třeba zařídit.“

Mladík při těch slovech trochu ztuhl. Jeho hlas a způsob, jak to řekl, nevěstil nic dobrého.

„Chtěl bych tě, Harry, požádat, abys během roku docházel k profesoru Snapeovi na hodiny nitrobrany.“

Chlapci-který-přežil se rozšířily oči. „Nitrobrana se Snapem? V žádném případě!“ afektovaně vykřikl. Nepřipustím, aby se mi ten Smrtijed hrabal v hlavě! dodal v duchu pobouřeně.

„Omlouvám se, Harry, ale musím na tom trvat,“ oznámil mu neústupným, vážným hlasem bradavický ředitel.

Mladík se nadechl k dalším protestům, ale dříve než stačil říct, co si o tomto nápadu myslí, pohotově se do toho vmísila Fira.

„Má pravdu. Nitrobrana je důležitá. Až budeš příště Voldemortovi čelit, o čemž tady v místnosti nikdo z nás nepochybuje, je nezbytné, abys před ním dokázal svou mysl chránit. Každá osoba, jíž znáš a chováš k ní nějaký vztah, by pro něj za takovýchto okolností byla velmi lákavým cílem. Má dost důvodů, proč se ti pomstít a rozhodně se nebude štítit tak učinit přes tvé přátele a známe, bude-li to nutné.“

„A nemůžeš mě ji naučit ty nebo vy, pane?“ zkoušel to Harry z jiné strany. Upřímně, sám proti samotné nitrobraně nic neměl, ale problém tkvěl v tom, kdo ho měl učit.

„Profesor Snape je tím nejlepším možným řešením. Draconiusové mají pro nitrobranu vrozený talent. Učíme se ji už od útlého mládí, aniž bychom si to sami pořádně uvědomovali. Rodiče pro to mají už lety zdokonalenou hru před spaním. Je to zdlouhavý proces, ale pro malé děti velmi přirozený a neuvědomělý proces aktivace naší schopnosti.

Čarodějové ovšem běžně nemají potenciál se jí naučit. Pokud však cvičí odmalička, můžou to zvládnout i poměrně snadno jako děti dračího lidu, protože dětská mysl je poměrně tvárná, ale ty už nejsi malé dítě. Jsi osoba s vyzrálou osobností, která si už něco prožila a je ve věku, kdy má nějaké vzpomínky, které považuje zcela za soukromé, u nichž není ochotna riskovat, že by se o ně měla podělit. Toto jsou samy o sobě komplikace. Naneštěstí to však není všechno. Čas hraje proti nám. Nevíme, kolik ho máme. Mohou to být léta ale třeba i měsíce či dokonce týdny. Tudíž je nejbezpečnější počítat s tou nejhorší variantou. Existuje jen jedna cesta, jak to lze tak rychle zvládnout, a tou tě to může naučit jedině Snape. V jeho prospěch hraje i to, že ovládá tu nejlepší nitrobranu, co jsem kdy viděla. A musím uznat, že hravě strčí do kapsy lecjakého draconiuse. A věř mi, to už je co říct.

Harry slibuji ti, že tam na hodinách budu s tebou. Budu s tebou i cvičit, ale učit tě ji musí on. Věř mi, kdyby existovala lepší možnost, jistě bychom jí využili, ale ona není. Vím, že ho nemáš rád a co si o něm myslíš, ale pokud mu tady ředitel Brumbál věří, my musíme také,“ naléhala na něj Fira.

„Slečna Stoneová má pravdu, Harry. Pokud to nechceš zkusit kvůli mně, mohl bys to udělat alespoň kvůli ní?“ přesvědčoval ho Brumbál dál, aniž by mladíkovi ponechal delší chvíli na rozmyšlenou.

Harry tomu nečekanému nátlaku z obou stran nedokázal odolat. „Dobře, budu se se Snapem učit nitrobranu,“ rezignovaně zkonstatoval. V duchu ale stále neodkázal pochopit, proč se Fira postavila na Snapeovu stranu. Řekl jí o tom umaštěném, smrtijedském, zákeřném bastardovi ze sklepení vše, co mu celé ty roky dělal, tak proč tak neodbytně trvá na tom, aby ho učil nitrobranu právě on? Už takhle ho Snape bez ustání ponižoval a teď určitě získá další možnosti, jak ho ještě víc a bolestivěji přede všemi ponížit a ztrapnit.

„Děkuji ti, Harry. Bude nejlepší začít co nejdříve. Domluvím se Severusem, že za ním na první lekci přijdeš už zítra po večeři. Hodiny bys měl mít pravidelně jednou týdně. Oficiálně však půjde o doučování z lektvarů, proto bych byl rád, kdyby sis nechal pravý účel hodin jen pro sebe,“ spokojeným hlasem pronesl Brumbál.

„S tím doučováním může nastat trochu problém,“ podotkla Fira. „Během léta se Harry velmi výrazně zlepšil. Jen stěží půjde takový pokrok hodit za hlavu a vrátit se ke starým způsobům vaření tak, aby si nikdo ničeho nevšiml. Ke všemu jsou schopnosti draconiusů v oblasti lektvarologie všeobecně známé. Nikdo neuvěří, že půjde o pouhé doučování, obzvláště když tam budu i já. Daleko věrohodnější by byly školní tresty. Pokud se profesor postará, aby měl Harry nepravidelně nějaký den jednou týdně trest, uvěří tomu ostatní mnohem snáze. Harry se mi už zmiňoval, že jich s ním absolvoval doposud více než dost.“

„Máš pravdu. Tvá přítomnost tady teorii doučování lektvarů značně narušuje. Promyslím to. Do té doby to opravdu budeme muset udělat formou školních trestů,“ nespokojeně zabručel starý muž a obratem je slušně vypakoval ze své kanceláře. „Určitě jste jistě po tak dlouhé cestě hodně unavení a rádi byste se prospali. Nebudu vás tedy zdržovat. Uvidíme se nejpozději na večeři ve Velké síni. Zatím si odpočiňte a užijte si zbytek prázdnin.“

 

Zbytek dne Fira opravdu prospala. Harry tento volný čas využil ke spokojenému lelkování v nebelvírské věži a povídání si s nejrůznějšími bradavickými duchy. Následující den strávil Harry spolu s Firou. Prošli spolu celý hrad i okolí, aby si to tu dračí dívka mohla celé prohlédnout. Den jim tak utekl až nezvykle rychle.

Ač měl Harry poměrně hlad, na nadcházející večeři se netěšil. Trochu ho uklidnilo, když se ani tentokráte na tomto jídle Snape ve Velké síni neobjevil. Nervozita se k němu však vrátila ve chvíli, kdy už cestu do podzemí nebylo možné déle odkládat. Fira se mu pokoušela dodat trochu odvahy a pozitivní nálady, ale moc úspěšná nebyla.

Mladý nebelvír naposledy zkontroloval čas. Bylo za minutu sedm, a tak rozhodnut to už déle neprodlužovat, krátce zaklepal na dveře kabinetu profesora lektvarů. Chvíli se nic nedělo, a pak se dveře přímo rozlétly.

„Jdete brzy, pane Pottere,“ vyštěkl Snape a pustil ho dovnitř. Svým pohledem o Firu ani nezavadil. Jako by dělal, že ji nevidí. O tom, že o ní však moc dobře věděl, nasvědčoval fakt, že za ním dveře nechal otevřené, aby i ona mohla projít dovnitř.

„Vyčistěte si mysl a snažte se mě nepustit dovnitř. Na svou hůlku zapomeňte,“ kousavě pronesl vedoucí zmijozelské koleje, a dříve než se stihl Harry vůbec vzpamatovat a na cokoliv se zeptat, vykřikl inkantaci. „Legilimens.“

Harry stačil akorát tak překvapeně zamrkat, a pak ucítil, jak se mu Snape tlačí do hlavy. Sakra, měl jsem si raději přečíst knihu o nitrobraně než o aurách, zazoufal si, a aniž by to nějak zamýšlel, vybavila se mu vzpomínka na okamžik, kdy mu Fira poprvé říkala o nitrobraně. Snape se té vzpomínky ihned chytil. Což Harryho vzápětí značně vyděsilo. Bylo to příliš blízko tomu, kdy mu Fira vysvětlovala, co vše se mu tím bodným zraněním stalo. Nechtěl, aby to viděl. Pokusil se ho vystrčit pryč, ale neuspěl. V zoufalé snaze tuto a několik dalších vzpomínek uchránit, podstrčil Snapeovi nic neříkající vzpomínky. Ale lektvarista o nic takového neměl zájem. O vzpomínky na to, jak se učí či létá na tréninku na koštěti, opravdu nestál. Harryho zoufalství se prohlubovalo. Došlo mu, že mu bude muset přece jen něco ukázat, a odevzdaně se podvolil. Vyslal ke Snapeovi několik vzpomínek ze svého dětství. Nebylo mu dvakrát příjemné, že Snape uvidí, jak se k němu jeho příbuzní a ostatní mudlové chovali a kde přesně žil, ale neměl na vybranou, pokud chtěl před tím Smrtijedem uchránit to nejdůležitější. K jeho spokojenosti uspěl. Snape se u jedné z nabízených vzpomínek zastavil a prohlížel si ji. V Harrym bublal hněv. Bylo mu jasné, že se ten bastard při pohledu, jak ho Dudley s tou svou partou šikanuje, dobře baví.

Harrymu se to všechno zdálo nekonečné. Příšerně ho bolela hlava a jediné, co si přál, bylo mít to už konečně za sebou. A pak bylo z ničeho nic po všem. Snape se stáhl a on byl volný. Nečekaným uvolněním toho tlaku se mu podlomila kolena. Fira byla však naštěstí na pozoru a dříve, než stačil spadnout na zem, ho zachytila. Harry se na ni s vděčností podíval. Takové další ponížení k tomu všemu by asi už opravdu nepřežil.

Vzápětí Harry nasměroval svou pozornost zpátky na svého nenáviděného profesora. Ten se už v ten moment nadechoval, aby mu něco kousavého řekl, ale na poslední chvíli se toho zdržel. Což Harryho zarazilo. S lehkým podezřením se podíval na Firu. Nemýlil se. Vražedně koukala svýma dračíma očima a Snapea přímo zabíjela pohledem. Mladý nebelvír se připravil na nevyhnutelný střet těch dvou. Atmosféra v místnosti houstla, ale k jeho nesmírnému šoku, bylo ticho. Nic se nestalo. Ani jeden z nich nepromluvil. Nechápal to, ale stejně, jako tomu bylo při jejich příletu, i tentokráte tušil, že mu k tomu Fira nic neřekne. Nabýval pomalu podezření, že se ti dva spolu tentokráte o něčem telepaticky hádají. Jinak si to ticho nedokázal vysvětlit. Fira telepatii uměla. Přinejmenším ve své dračí podobě. Jak to bylo se Snapem, netušil, ale po tom všem by se asi už ničemu nedivil.

„Jak se cítíš?“ zeptala se Fira Harryho starostlivě a po letmé kontrole jeho stavu sáhla do kapsy pro lektvar na povzbuzení.

Harry ho s vděčností přijal a obsah nabízené ampulky vypil na jeden lok. Kolena se mu  vzápětí přestala tak třást a on získal větší jistotu. „Teď už líp,“ po pravdě spokojeně zhodnotil. I přesto se však Fiřina ruka, omotaná okolo jeho pasu, nestáhla.

„Pro dnešek to stačí. Máš toho dost. Jdeme,“ oznámila Fira rozhodně a s nemizející podporou se s ním vydala pryč z kabinetu.

„Každý večer si před spaním vyčistěte mysl, pane Pottere,“ vyštěkl rozzuřeně Snape, který byl tou dobou už zcela ignorován.

Harry se za ním ohlédl. Jeho oči byly zaplaveny vztekem.

„A nezapomeňte, že si musíte nechat na první hodině udělit školní trest,“ posměšným hlasem mu připomenul.

V zelených očích se poté obratem objevila i hluboká nenávist. Jen silou vůle a díky tomu, že tu byla také Fira, se dokázal udržet a jen skrz zuby procedil. „Ano, pane,“ vyškubl se Fiře a za oběma zabouchl dveře.

Cesta zpátky nahoru do jejich pokojů proběhla v tichosti. Harry tiše bublal a ve snaze něco kousavého neříci na adresu své kamarádky raději mlčel.

Zastavili se před obrazem Buclaté dámy.

„Tato metoda učení nitrobrany není příjemná, ale je to ten nejrychlejší způsob, jak se jí lze naučit. Vím, že se na nás všechny teď zlobíš. Je mi to opravdu líto, ale…“ raději Fira nedořekla a odmlčela se. Pokoušela se mu nějak omluvit, ale nevěděla, jestli to její přítel bude ochoten přijmout.

„Budeme dnes cvičit?“ zeptal se Harry. K tématu nitrobrany se právě teď nechtěl moc vracet.

„Měli bychom. Meditační cvičení jsou vhodná jak pro rozvoj koncentrace nutné pro vidění aury, tak i pro uvolnění a nácvik nitrobrany.“

Mladý nebelvír se zamyslel. „Tím Snape myslel to, když po mě chtěl, abych před spaním vyčistil mysl?“

„Jistě,“ s jasnou samozřejmostí přitakala.

„Tak proč zatraceně rovnou neřekl, že mám meditovat?!“ zlobil se.

„Řekl to dost jasně.“

„Ještě ho braň,“ kousavě jí odvětil.

„Nebráním, jen konstatuji fakt,“ s pokrčenými rameny mu oznámila.

„Draconius,“ zabručel Harry heslo k obrazu. „Dej mi chvilku, prosím. Převléknu se rovnou do pyžama,“ požádal ji a zmizel uvnitř.

Fira vyčkala deset minut, a pak ho následovala. U zavřených dveří do chlapeckých pokojů pátého ročníku se zastavila a tiše zaklepala.

„Můžeš!“ zavolal na ni Harry, a tak vstoupila dovnitř. V místnosti byla tma a Harry na ni, už převlečený, čekal v tureckém sedu na posteli.

„Zavři oči. Zklidni dech. Vypusť vše kolem sebe a soustřeď se jen na sebe a můj hlas,“ tiše k němu Fira promlouvala a zutá se posadila na postel naproti němu.

Harry následoval jejích pokynů. Nebylo to poprvé, co tohle dělali. Od jeho narozenin už měli takovýchto večerních cvičení několik.

„Vnímej jen svůj dech. Na nic jiného se nesoustřeď. Mysl měj upnutou jen k tomu,“ po chvíli ho Fira opět instruovala. Pak mu dala pár minut, než pokračovala dál tichým melodickým hlasem. „Magie je všude kolem tebe. Je ve všem a to včetně tebe, je tvou součástí stejně tak jako u všeho ostatního. Soustřeď se jen na ni.“

Harry se nechal unášet jejím vedením. Snažil se, ale dodnes přese všechno, ač se mu Fira snažila jakkoliv pomoci, netušil, jak má magii najít a vnímat, jak ji vycítit. Všemožně to zkoušel, ale neuspěl. Dnes však neměl na nic z toho náladu. Chtěl to mít jen za sebou a jít spát. Tuto noc neměl sílu na další marnou snahu, nechtěl to řešit. Po lekci nitrobrany se Snapem byl vyčerpaný ve všech směrech, jak fyzicky tak i psychicky.

Bezmyšlenkovitě naslouchal pokynům, a pak to z ničeho nic ucítil. Nedalo se to připodobnit k ničemu, co doposud znal. Bylo to nepopsatelné. Ani v první chvíli nedokázal uvěřit tomu, že to dokázal. Cítil to, magie byla všude. Někde méně a někde více. Chvíli se tím pocitem nechal opájet, ale posléze mu to nestačilo. Zatoužil ji i vidět. Pomalu tedy otevřel oči a první, co spatřil, byl Fira usazená naproti němu. Vypadalo to, jako by kolem sebe měla mlžný závoj tvarem nejvíce se blížící kouli. Byl tvořený čtyřmi barvami – stříbrnou, modrou, zelenou a hnědou. Ty barvy nebyly statické, přelévaly se jedna přes druhou a s různou rychlostí kolem Firy rotovaly. Místy neměly žádné hranice a jednotlivé barvy plynule přecházely jedny přes druhou. Ale v určitých oblastech byly ostré. Tato místa ho z neznámého důvodu fascinovala. Začal se na ně soustředit, a po chvíli to spatřil. Byl to jen letmý okamžik, ale zdálo se mu, jakoby zahledl barevné tenké nitky táhnoucí se všude tam, kde byly ostré přechody barev. Skryté barvy, uvědomil si s úžasem a chtěl si ty nitky lépe prohlédnout, podívat se, jaké barvy se v nich skrývají, ale náhle se mu vše rozsypalo přímo před očima. Nejprve zmizel mlžný opar, a pak následný pocit přítomnosti magie. Přišlo mu, jako by se pokoj náhle propadl zpátky do tmy a symfonie všech vjemů náhle utichla.

Všechno to trvalo jen prchavý okamžik. Nebylo to více než pár vteřin, ale i tak byl Harry šťastný. Dokázal to. Viděl auru, cítil magii. To, že neměl zdání, jak se mu to celé dnes povedlo, bylo právě vedlejší. Pokud se mu to zdařilo jednou, může to zvládnout i příště. Po dnešku se to už nezdálo tak nemožné, jako poslední týdny plné neúspěchů.

Fira pomalu otevřela oči. Stačil jí jediný pohled, aby věděla, že to zvládl. „Dokázal jsi to, první krůček máš za sebou. Teď už to bude pro tebe od příště mnohem lehčí. Jsem na tebe velmi hrdá a také šťastná. Blahopřeji,“ uznale do ticha zašeptala.

„Děkuji,“ dojatě ze sebe vysoukal mladík, stále vstřebávající všechnu tu sílu prožitých pocitů z magie a toho všeho. Bylo to tak jiné, magie byla jiná. Jako dítě náhodně prováděl nahodilou magii, ale tohoto si nikdy nevšiml. Nechápal to a zároveň ho to nesmírně fascinovalo.

„Není zač. Ty jsi to právě dokázal. Odedneška budeme cvičit každý den. Nejdříve u mě, kde bude soukromí, a pak, když to zvládneš, přesuneme se sem, aby sis pomalu začínal zvykat na spoustu rušivých elementů kolem. Nejprve budeme trénovat v noci, když budou spát, a podle toho, jak se ti bude dařit, budeme začátek posouvat kupředu. Nakonec budeme cvičit během dne, bez meditace. Všechny ty kroky by už pro tebe neměly být tak těžké, ale ten poslední, a na to tě musím upozornit už teď, bude stejně tak těžký jako první krok. Nejdůležitější je vytrvat a nevzdávat se, ale s tím jako nebelvír jistě nebudeš mít potíže,“ nakonec zažertovala.

Harry zářil jako slunce. Byl připravený se s tím poprat a zvítězit. Neměl v úmyslu se po dnešku jakkoliv vzdát. Teď už rozhodně ne.

„Jdi hned spát a při usínání se soustřeď na svůj dech, uklidni ho, prodluž ho. Mysli jen na to. Stejně tak jako před chvílí. Vše ostatní odsuň stranou. Vnímej magii uvnitř sebe a nech ji, ať ti obestře mysl. Dobrou noc,“ pronesla Fira tichým, pomalým, melodickým hlasem, stejným, jako v průběhu meditace. Pak se zvedla, obula se a vyplížila se z pokoje.

Harry, naučený řídit se pokyny pronesenými takovýmto způsobem, ihned poslechl. Odložil brýle, na které předtím zapomněl, schoulil se pod peřinu a opět se soustředil na svůj dech. Dál se nedostal, ihned usnul. Ani nezaznamenal, jak Fira odešla.

Ráno přišlo mnohem rychleji, než by si přál. Až když vstal, došlo mu, že večer zapomněl vypít svou denní dávku lektvaru na spaní. Zprvu ho to zjištění vyděsilo, ale poté, co si uvědomil, že se mu i tak nic nezdálo a v klidu a v kuse spal celou noc, zaplavila ho vlna úlevy a štěstí. Dobrou náladu mu nic nedokázalo zkazit, a to ani Snape, který ráno na snídani poprvé zavítal do Velké síně. Celý den byl tak nedočkavý kvůli tomu, že večer přijede Ron s Hermionou a vše jim bude moci povyprávět a představit jim Firu, že ani nepostřehl, jak s postupujícím dnem značně stoupá nervozita jeho kamarádky.

 

Komentáře   

0 #6 Lady Corten 2012-12-12 10:18
Cituji pat. mobil:
a je tu nova kapitola. Fira tedy neni zadny mekous na to ze je teprve ve vynu:-) Ale Harry ma chrabreho zastance, konecne. Fira mi prijde jako drsnejsi varianta Hermiony:-) Priste se bojim stejne jako ona. Diky!


Neboj, zvládnou to. Fira drsná varianta Hermiony? Zajímavé myšlenka. Děkuji za komentík :-)
Citovat
0 #5 pat. mobil 2012-12-02 16:53
a je tu nova kapitola. Fira tedy neni zadny mekous na to ze je teprve ve vynu:-) Ale Harry ma chrabreho zastance, konecne. Fira mi prijde jako drsnejsi varianta Hermiony:-) Priste se bojim stejne jako ona. Diky!
Citovat
0 #4 Lady Corten 2012-11-29 08:22
Cituji cim:
Chvíli jsem si říkala, aby Fira nemusela bydlet s Hagridem, ten by to uvítal :lol: Nechápu, co se na ní nelíbí Brumbálovi, ten se Draconiusů určitě nebojí. A napadlo mě, že Fira Snapea po jejich prvním setkání zná líp, než je Snapeovi milé :D Povedená kapitola, těším se na další :-)


Brumbál jako vždy ví víc než by si kdo myslel. Uvidíme jestli se jeho postoj někam časem posune, ale je to Brumbál, to říkám mnohé samo o sobě. Fira a Bydletu Hagrida? To mě nemapadlo, zajímavá myšlenka. Poloobr by si jí mohl splést s jedním ze svích mnoha domácích mazlíčků. :D Ne, to bych Fiře neudělala ač je to zábavná myšlenka. A Fira že sná Snape líp než by si přál? Dobrá úvaha, víc nenapovím.Moc si vážím toho jak pravidelně komentuješ a děkuji ti za to. :-)
Citovat
0 #3 Lady Corten 2012-11-29 08:13
Cituji Nade:
No tak nádhera! Aury jsou konečně tu. Snad to Harrymu pomůže k rychlejšímu postupu, a taky aby se ubránil Snapově útokům na mysl. Ale já si myslím, že podstrčit mu jinou vzpomínku (i když nepříjemnou) je dobrý začátek. Je Fira nervózní z příjezdu ostatních studentů? Kdo ví, jak ji přijmou. Lidé jako ona, jsou přece jenom "trochu" tabu.
Díky, těším se na pokračování. :D


Ubránit se snapeovým útokům na mysl bud Pro Harryho těžké, ale všichni mu budeme držet palce. :lol: Ano, Firu znervozňují studenti, ale kdo by se jí za takovýchto okolností divil. Děkuji za komentík.
Citovat
0 #2 cim 2012-11-25 16:51
Chvíli jsem si říkala, aby Fira nemusela bydlet s Hagridem, ten by to uvítal :lol: Nechápu, co se na ní nelíbí Brumbálovi, ten se Draconiusů určitě nebojí. A napadlo mě, že Fira Snapea po jejich prvním setkání zná líp, než je Snapeovi milé :D Povedená kapitola, těším se na další :-)
Citovat
0 #1 Nade 2012-11-25 11:40
No tak nádhera! Aury jsou konečně tu. Snad to Harrymu pomůže k rychlejšímu postupu, a taky aby se ubránil Snapově útokům na mysl. Ale já si myslím, že podstrčit mu jinou vzpomínku (i když nepříjemnou) je dobrý začátek. Je Fira nervózní z příjezdu ostatních studentů? Kdo ví, jak ji přijmou. Lidé jako ona, jsou přece jenom "trochu" tabu.
Díky, těším se na pokračování. :D
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla