Harry Potter a Dračí lid - Kapitola 7

 

Kapitola 7 – Mozkomoři

 

Fira se pokoušela nekoukat nikam jinam, než do svého talíře, ale v okamžiku, kdy dojedla, to už nevydržela.

„Koukej konečně odložit ty noviny a začni se věnovat své večeří. Z tohohle budeš mít akorát tak vředy,“ zavrčela a hodila nebezpečný pohled na Denního Věštce, kterého dnes po ránu Harry neměl vzhledem k tomu, co se tam o něm opět psalo, ani sílu dočíst.

„Chci vědět, co tam o mně píšou,“ zaprotestoval a četl dál. Zabodl vidličku do masa, které si předem nakrájel, a kousek si strčil do pusy.

„Co je tam tentokrát? Nová verze toho, proč ses rozhodl stát novým pánem zla? Nebo je tam opět nějaká lež, kterou ses rozhodl rozšířit, aby si tě každý více všímal?!“ nevraživě vyštěkla.

„Musím vědět, co si o mně všechno myslí, pokud se tomu chci postavit a přesvědčit je, že Voldemort je opravdu zpátky. Ke všemu dnes nepíší o mně, ale mají tu drzost pomlouvat Brumbála, že touží po moci, a plácají nesmysly o tom, jak se chce stát novým ministrem,“ tvrdošíjně si trval na svém.

Měla toho akorát tak dost. Když se tyhle nesmysly před pár týdny začaly v novinách objevovat, pobouřilo ji to a Harryho jakbysmet. Ani jeden z nich se těch novin nedotkl. Ale pak je den po dni Harry začal čím dál tím víc pečlivě procházet ve snaze nalézt alespoň sebemenší stopu po tom, co právě teď Voldemort dělá. Nic tam však nebylo. Kouzelnický svět se jednoduše rozhodl strčit hlavu do písku s názorem, že to, co nevidí, to ani není, a choval se podle toho. Z nepochopitelného důvodu všechno nakonec skončilo tím, že Harry ty nesmysly o sobě začal opravdu číst. Ty lži ho rozčilovaly a ubližovaly mu, ač se to snažil v sobě skrývat. Nechápala, proč se takovýmhle způsobem rozhodl týrat sám sebe. A co jí asi rozčilovalo nejvíc, nevěděla, jak by mu mohla pomoci. Povolily jí nervy. Naštvaně praštila rukama do stolu, až příbory na talířích zařinčely a prudce se postavila.

Udělala jen několik kroků a zarazila se. Celý dům zaplavil chlad. Ohlédla se a její pohled se střetl s tím Harryho. Jejich rty se společně zachvěly v nevysloveném slově. Mozkomoři.

Harry byl v tu ránu také na nohou. Noviny zůstaly zapomenuty, spadlé přímo do nedojedené večeře. V ruce už pevně svíral svou hůlku. Nestačil však udělat ani jediný krok, když v místnosti zazněl Gabrielin burácivý hlas.

„Ať vás to ani nenapadne! Běžte nahoru a zabalte si.“

Fiřiny a Gabrieliny oči se na krátký okamžik střetly. Harry měl pocit, jako by mezi nimi proběhl krátký rozhovor beze slov. Pak se starší žena rozeběhla rovnou ven, čímž si vysloužila ostrý pohled do zad od své dcery.

„Nahoru, hned!“ přikázala Fira stejně tak ostrým hlasem, jako před okamžikem její matka. Čímž vzala Harrymu vítr z plachet dřív, než stačil cokoliv namítnout.

„Všechno si zabal. Nic tu nenechávej. Kufr máš pod postelí,“ houkla ještě po Harrym, než se za ní zaklaply dveře jejího pokoje.

Harry na ni chtěl zprvu zavolat zpátky: „Jak se mi má všechno do jednoho kufru asi vejít?!“ Ale odpustil si to.

Vylovil kufr z úkrytu a otevřel ho uprostřed místnosti.

„Toť vše k tomu, jak se do něj má všechno dostat,“ zkonstatoval při pohledu na více jak dvojnásobně velký vnitřek jeho zavazadla.

Začal do něj rychle všechno nesystematicky házet. Skládáním se nijak moc nezatěžoval. Když měl hotovo a krom koštěte měl vše uvnitř, celou svou vahou zmáčkl obsah a rychle nad ním zaklapl víko. Zajistil ho a tázavě se na něj zahleděl, jestli se náhodou neotevře. Se spokojeným výrazem ve tváři se postavil, a v tu chvíli se z rohu místnosti ozvalo ostré zahoukání.

Harry se na Hedviku omluvně podíval. Málem na ni v tom spěchu úplně zapomněl. Otevřel okno a nechal sněhově bílou sovu vyletět ven do smrákajícího se dne.

„Sbalený?“ ozvalo se z chodby takřka ve stejném momentě, co popadl kufr do jedné ruky a koště do druhé.

„Jo,“ zavolal na ni zpátky mezitím, co se značnou námahou pomalu soukal své neskutečně těžké zavazadlo ven. Na prahu pokoje se zastavil a ohlédl se. Bylo mu trochu smutno, že to tu musí tak kvapně opustit. Ale věděl, že za pár dní by to nebylo o moc lehčí, spíš naopak. Teď neměl moc času přemýšlet nad tím, že prázdniny, které tu strávil, byly ty nejlepší, co kdy měl.

„Do laboratoře,“ oznámila Fira, stojící mu za zády, jejich další zastávku.

Ohlédl se po ní a s překvapením zamrkal. Byla oděná celá v černém. Vůbec nic na ní neneslo sebemenší známky po jiné barvě a to nebylo vše – i celý střih jejího oděvu byl poněkud netradiční. Krom dlouhých vzdušných rukávů halenky měla vše poměrně přiléhavé. Přes halenu a kalhoty, končící ve vysokých kožených botách, měla dlouhý hábit bez rukávů v těsném rozestupu propnutý od shora dolů. Nepřítomnost rukávů však nebyla jedinou zvláštnosti tohoto hábitu. Na bocích měl rozparky odspoda až k pasu, který měla stažený masivním páskem.

„U Merlina, co to máš na sobě?“ šokovaně vydechl.

„Tradiční oblečení draconiusů v kouzelnické společnosti,“ s klidem mu oznámila a vydala se ke schodům.

Harry měl tak možnost si všimnout i dlouhého koženého pruhu téže barvy, jímž měla zezadu sepnuté vlasy. V tichosti se za ní vydal a byl rád, že jde až druhý, a tak ho Fira nemůže vidět, jak za sebou kufr táhne. Ona ten svůj nesla s naprostou lehkostí. Podezření, že jsou její fyzické síly daleko větší než ty lidské, začalo nabývat daleko přesnějších obrysů. Nebylo to poprvé, co od doby svého příchodu do tohoto domu zaznamenal, jak nese nějaké velmi těžké břemeno s naprostou lehkostí a samozřejmostí.

Poté, co Fira nakráčela se svým zavazadlem přímo do laboratoře, nechal Harry po krátkém zaváhání svůj kufr a koště opřené o zeď vedle krbu. V okamžiku, kdy se k ní připojil, měla už Fira svůj napůl prázdný kufr otevřený a skládala do něj jednotlivé kazety s lektvary. Přiklekl k ní, a když mu naznačila, co chce, začal jí z kraje jedné ze spodních polic pomáhat s balení.

V tichosti pracovali. Fira občas zkontrolovala obsah některých kazet a jednu či dvě lahvičky si přemístila do kapes kalhot, k nimž měla díky rozparkům dobrý přístup, než zbytek kazety dala do kufru. A jak tak plynule pokračovali dál, Harry pomalu začínal nabývat zvláštní pocit, jenž postupně vykrystalizoval. Balili všechny lektvary, které společně v průběhu prázdnin navařili. Zdvihalo se v něm ošklivé podezření.

„To jsou všechny lektvary, co jsme vařili,“ zkonstatoval, aby věděla, že mu to už došlo a doufal, že se mu bez další snahy dostane okamžitého vysvětlení.

Fiře se zastavily ruce. Podívala se na něj a její tvář nabyla ještě větší vážnosti, než měla před chvílí.

„Zabil mi otce a bratra!“ vykřikla hlasem, ve kterém se mísila bolest a zloba.

Nastala odmlka, ve které se ani jeden z nich neodvážil promluvit. Fira se v průběhu té doby trochu roztřesenýma rukama dala opět do balení.

„A pokusil se zabít i tebe…“ promluvila Fira po chvíli o něco klidnějším hlasem. „Odmítám připustit, aby se mu to jednou opravdu povedlo a dotáhl to do konce. Tebe mi nevezme! Odmítám tu sedět a nic nedělat. Nepřipustím, aby i v této nadcházející válce opět draconiusové odvrátili hlavu od problému a dělali, že nic nevidí. Pokud to chtějí teď dělat kouzelníci, budiž, je to jejich věc, ale my už ne. My nejsme zlo a já nepřipustím, pokud s tím mohu něco udělat, aby si to mysleli a opět nás všechny do jednoho považovali za Smrtijedy.

Rozhodla jsem se bojovat po tvém boku. A to ještě dřív, než se do všeho přimotal Denis s tím nožem a připravil tě tak o krevní ochranu, a to ještě kvůli mně. Musela jsem začít jednat. Máma mi nebránila. Životní dluh nelze přehlédnout a dělat, že neexistuje. Měla rázem svázané ruce. Byla jsem připravená jít s tebou kamkoliv už předtím, ale po té nehodě už neexistovala jiná cesta. Nic, co by mě mohlo přimět se rozhodnout jinak.

Ztráta tvé krevní ochrany tě vystavila znenadání velkému nebezpečí. Potřebovala jsem se rychle připravit. Když jsi byl v bezvědomí, střídavě jsme s mamkou vařily. Jedna z nás byla v laboratoři, druhá u tebe. Pak, když ses vzbudil, jsem si myslela, že bys nám mohl pomoci, a měli bychom to rychleji hotové. Ale pak jsem postřehla, jak sis do školy udělal vše krom lektvarů, u nichž ses tvářil, jakože neexistují. Nemusím být vědma, aby mi rázem došlo, že tvůj názor na lektvary není o moc jiný, než u většiny ostatních kouzelníků.

Rozhodla jsem se spojit nutné s užitečným. Proto to doučování. Stále jsem však nevěděla, jak tě přesvědčit, že chci bojovat s tebou na straně světla a krýt ti záda. Neplánovala jsem to, co se tu první hodinu stalo. Předem jsem nezamýšlela svého dluhu vůči tobě takto využít. Nabídl jsi mi možnost, které prostě nešlo nevyužít. Řešilo to tolik věcí. Bylo mi totiž jasné, že jen tak nepřipustíš, abych riskovala s tebou. Znám tě až moc dobře.

Jen mi, prosím, věř, že to, k čemu jsem se rozhodla, nemělo nic společného s životním dluhem. Šla bych stejně tak s tebou bez něj, jako teď s ním,“ Fiřin hlas byl po celou dobu řeči pevný a vážný.

Harry se při prvních slovech naštval, ale postupně se jeho vztek přesouval z Firy na Voldemorta. Dříve nežli však stačil všechny své pocity náležitě zpracovat, Fira opět začala mluvit.

„Je mi patnáct, ale tobě taky. A Voldemorta nezajímá, jestli nás ještě někdo považuje za děti nebo ne. Půjde po tobě a do doby, než dosáhneš zletilosti a zároveň než dojdeš plné síly, se mu budeš zdát jako snadnější oběť. Do té doby jsi nejzranitelnější. Ale on netuší, že ani jeden z nás se svou povahou není malým dítětem. Nejsme slabí. O to se Dudley a jemu podobní postarali. Naučili nás, jak to ve skutečném světě chodí. Už žádné dětské sny. To je teď naše výhoda. Možná bychom měli těm mudlům nakonec poděkovat. Donutili nás dospět.“

Harry souhlasně přikývl. Měla pravdu. Trochu ho štvalo, že s ním od začátku nejednala na rovinu, ale znal se natolik dobře, aby věděl, že kdyby to udělala jinak, než jak se stalo, byl by to mezi nimi boj kdo z koho. Ani jeden by nechtěl ustoupit od svého rozhodnutí. Ona od toho, že mu chce pomoci, a on zase, že by měla zůstat doma a v bezpečí. Střetl se už za celý život s Voldemortem tolikrát, aby mu bylo jasné, že se zanedlouho jistě potkají znovu. Nebyl pomalu školní rok, kdy by se nepotkali. A to, že se jistě nachází na Voldyho seznamu nutných k odstranění na prvním místě, mu také bylo od začátku zřejmé.

Harry se pro sebe mírně ušklíbl. Fira vždy šla svou vlastní cestou. Pokud něco mohla udělat jednoduše, zvolila bez váhání to složitější. Jako třeba, když riskovala už tím, že se s ním kamarádila. Kdyby se s ním tehdy od začátku nebavila, Dudley i ostatní by jí nechali na pokoji, a takhle to nakonec všechno slízla s ním. Místo toho, aby se na ni skrz prsty koukali jen kouzelníci, přidala k tomu pro jistou i mudly.

Harry potřásl hlavou. Ať udělala Fira cokoliv, nedokázal se na ni dlouho zlobit. Spokojený úsměv mu však hned obratem zamrzl na rtech.

„Co se děje?“ zneklidněně se jí zeptal. Fira totiž ztuhla při pohledu do jedné z kazet, v nichž se nacházely tři lahvičky zářící bílým, intenzivně ostrým světlem.

„Jedna tu chybí,“ vážným hlasem mu odpověděla. „Říkám tomu Instantní patron, ale jinak bys ho v knihách našel pod názvem Štít čirého štěstí.“

„Jsi si jistá?“ vážně se jí zeptal.

„Jo, s mamkou jsme ho dělaly společně jako jeden z prvních. Udělaly jsme šest lahviček, to vím bezpečně. Tenhle lektvar je daleko účinnější než samotné kouzlo Expecto patronum u naprosté většiny kouzelníků. Má dva typy použití. Když ho hodíš, vybuchne a svou září mozkomory bezpečně zažene hodně daleko. Nebo ho můžeš vypít sám a kolem sebe či většího okolí, záleží jen na tvém záměru, vytvoříš štít, kterým oni nemohou proniknout. A tento štít lze udržet opravdu dlouho. Je víc pravděpodobné, že to mozkomoři vzdají, než že počkají, až selže a lektvar zcela vyprchá. Není potřeba mít u sebe více jak dvě lahvičky,“ vysvětlovala mu a kvapně házela do kufru poslední kazety, co zbývaly.

Harryho polil chladný pot. Došlo mu to, co mu bylo naznačováno. Gabriela právě teď měla u sebe dvě lahvičky, a jestli tu jedna chyběla, mohlo to znamenat jen jediné, už se použila.

„Nepřišli poprvé,“ hlesl.

„A tentokrát tu jsou najisto. Musí vědět, že už nejsi u Dursleyových. Zatraceně, proč nám o tom nic neřekla? To si s ní ještě vyřídím. Zešílela?!“ vztekle zasyčela a s bouchnutím zavřela své zavazadlo. Z kapsy vylovila jednu z lahviček a vylila z ní trochu na kufr. Ten se okamžitě zmenšil a vzápětí skončil v téže kapse.

„Kde máš kufr? Musíme hned pryč?“ zeptala se ho Fira. Její tvář byla nezvykle ledově klidná, až to bylo děsivé.

„V obýváku,“ oznámil a společně s ní se k němu rychle přesunul.

Fira ho stejně tak jako ten svůj zmenšila spolu s koštětem a oba předměty mu podala. „Koště a hůlku měj pořád při ruce. Kdyby se něco stalo, zvětši si ho a leť, rozumíš?“ naléhavě po něm žádala.

Harry trochu neochotně přikývl. Byl lehce zmatený. Netušil, jakým způsobem se chce Fira odtud dostat pryč, ale když se dívka rozeběhla směrem ke kuchyni a jídelně, kde se nacházely dveře do zadní části zahrady, došlo mu to. Netušil však, jestli z toho má být nadšený.

„Zůstaň ode mne trochu dál,“ doporučila mu, jen co se dostali ven.

Harry zůstal mezi dveřmi a sledoval, jak se v jediném okamžiku Fira proměnila na zeleného draka. Při tom pohledu měl náhlý pocit jakoby…

„Nastup si,“ zaznělo Harrymu v hlavě.

Mladý nebelvír zaskočeně zamrkal, a pak se široce pousmál. „Telepatie? No tedy, ty jsi dnes plná překvapení,“ škádlil ji.

„Tak už pojď,“ oznámila mu mezitím, co z jejích úst unikl tichý bublavý zvuk, u něhož Harry usoudil, že musí být dračí smích.

Harry se usadil mezi jejími křídly a nejistě se kolem sebe podíval. Ne, že by se bál, ale moc nadšený také nebyl. Koště u něj stále zůstávalo nejoblíbenějším způsobem letu.

„Neboj, nemůžeš spadnout. Má magie tě přidržuje,“ uklidňovala ho Fira, zatímco se rozeběhla.

Z Harryho pohledu mu to však spíš připadalo jako přískoky, přičemž v průběhu jednoho z nich vzlétli a začali rychle nabírat výšku. Harry se ohlédl. Gabriela stála na hranici pozemku s rozpraženýma rukama. Před ní se leskla průzračná mléčná stěna držící černou záplavu mozkomorů na druhé straně. Byly jich tam desítky, možná i stovky. Odtud to šlo jen stěží tak rychle spočítat. Díky neustálému stoupání měl Harry následně příležitost spatřit, že štít v podobě bílé kopule zaštiťuje celý pozemek okolo domu. V okamžiku, kdy však všechno toto uviděl, celý štít vybuchl v bílé oslňující záři. Donutilo ho to se otočit zpátky dopředu.

Fira po celou dobu hleděla přímo před sebe. „Bude v pořádku,“ ujišťovala ho, ale Harry měl pocit, že se těmi slovy snaží uklidnit i sama sebe.

Harry nevěděl, co by měl v takovéto chvíli říct, a tak raději mlčel. Až když Kvikálkov zmizel daleko na obzoru, odvážil se zvědavě zeptat: „Kam poletíme?“

„Do Bradavic, ale vezmu to pro jistotu trochu větší oklikou, takže se tam dostaneme až někdy k ránu,“ oznámila mu.

„Škola začíná až za tři dny,“ věcně podotkl Harry.

„Tak jim tam uděláme menší přepadovou,“ zažertovala.

Harry vybuchl smíchy, obzvláště když mu jeho fantazie ukázala Snapea se zamrzlým úsměvem na rtech, až ho uvidí o několik dní dříve, než počítal.

„Nemůžou tě mudlové vidět?“ zeptal se starostlivě po chvíli Firy, kdy odezněly i ty poslední dozvuky jeho pobavení.

„Ne, draconiusové, stejně tak jako draci, jsou svou magií chránění. Nikdo, kdo v sobě nemá dost magie, nemůže spatřit draka,“ uklidnila ho. „A teď spi,“ dodatkem mu doporučila a Harry si rázem uvědomil, jak strašně se mu ve skutečnosti chce spát. Nevypadalo to, že by je někdo sledoval, a tak dovolil svým těžkým víčkům spadnout dolů.

 

Ranní paprsky prozářily oblohu a slunce se vydalo na svou každodenní pouť po obloze.

Harry si ospale protřel oči. Prospal celou noc takřka v kuse. Za svitu hvězd a měsíce se probudil jen jednou nebo dvakrát, nebyl si přesně jistý, ale jen na chvíli, než zase usnul. Nic se mu kupodivu nezdálo, a to ani neměl žádný lektvar, což bylo povzbudivé, ale i tak se cítil značně rozlámaný. Dračí hřbet rozhodně nebyl tím nejlepším místem k spánku.

„Jak dlouho ještě poletíme?“ zeptal se Firy s nadějí v hlase, že to už možná bude mít brzy za sebou.

„Přímo před námi,“ stručně mu oznámila a dál už mu nijak nevěnovala svou pozornost.

Harry si poupravil brýle na nose a zahleděl se dopředu, ale nic neviděl. Pomalu už chtěl něco namítnout, když zaznamenal mezi záplavou zeleně nacházející se všude kolem v dáli se rýsující černou tečku, ke které se kvapem přibližovali.

„Zapovězený les. Je větší než jsem si myslel,“ s vydechnutím pronesl, když mu došlo, z jakého směru se k hradu přibližují. S lehkou zvědavostí shlédl dolů. Kam až oko dohlédlo, byly vidět jen koruny stromů, přes něž bylo nemožné dohlédnout až na zem.

Fira slétla trochu níž. Bradavický hrad před nimi nabral jasné obrysy. Už bylo možné rozeznat jeho jednotlivé věžičky i odlesky z vodní hladiny jezera přímo pod hradem. „Už o nás vědí,“ následně mu vysvětlila své jednání.

Harry hořel nedočkavostí. Jeho oči byly upnuté k hradní bráně, před kterou se po chvíli objevily čtyři postavy. Ze začátku nedokázal ani jedinou z nich identifikovat, ale posléze díky zářivě strakatému hábitu jako prvního poznal ředitel Brumbála, pak malou postavu, kterou nemohl být nikdo jiný než profesor Formulí Kratiknout. Se zbývajícími dvěma členy skupinky však měl menší problém. Obě byly oděné do černé. Až po chvíli podle šedivých vlasů poznal vedoucí své nebelvírské koleje. To, že tím posledním musí být Snape, mu došlo hned vzápětí.

Fira zpomalila a zamířila si to se svým přistáním přímo před profesory. Elegantně se usadila na zem a jen, co Harry sklouzl dolů z jejich zad, se proměnila.

Harry z Firy bez váhání, jen co to bylo možné, spíše seskočil, nežli slezl, a přistál na pevné zemi. Létal rád, ale tohle bylo i na něj přespříliš dlouhé. Zářivý usměv, který měl na tváři od okamžiku, kdy bradavické zdi spatřil, rázem při pohledu na profesory vyprchal. Všechny čtyři hůlky, a to včetně té Brumbálovy, u níž ho to mrzelo asi nejvíce, byly namířené jejich směrem. Krátkou chvíli zmatení vystřídal děs. Fira byla draconius, a ti tady neměli správně co dělat. Musel jim to vysvětlit, a to dřív, než něco udělají.

„To je v pořádku. Je to má kamarádka Fira Stoneová. Zachránil jsem jí život a ona se za to zavázala mě chránit a doprovázet kamkoliv půjdu,“ rychle na vysvětlenou vyhrkl. Tiše doufal, že takovéto vysvětlení jim prozatím bude stačit.

Po vteřině, jež Harrymu přišla takřka věčností, klesla dolů Brumbálova hůlka. Ostatní ji rázem následovaly.

„Rád tě vidím, chlapče,“ hřejivým hlasem ho přivítal ředitel. Z jeho očí však stále nevyprchala ta nezvyklá vážnost, jíž v sobě měly.

„Já vás také, pane. Omlouvám se, že jsme sem tak neočekávaně vtrhli, ale neměli jsme na vybranou,“ pronesl Harry trochu rozvážněji. Tušil, že by starý muž rád slyšel hned nějaké pořádné vysvětlení toho všeho, ale jemu se nechtělo nic říkat, když byl Snape nablízku.

Brumbál se na něj chápavě podíval. „Mohu vás tedy pozvat k sobě na šálek čaje? Dobby vám zajisté rád připraví něco k jídlu. Určitě máte už hlad,“ obratem nabídl.

„Rád vaší nabídku přijímám, ale nevím, jestli si Fira raději nebude chtít jít nejdřív odpočinout. Letěla celou noc,“ zauvažoval a tázavě se po Fiře ohlédl s otázkou, co si myslí. Jejího názoru se však nedočkal. Sice stála krok za ním ve své lidské podobě, ale její oči zůstaly dračí. Zmateně se rozhlédl a zaznamenal, že Fiřiny a Snapeovy oči jsou pevně zaklesnuté do sebe. Ani jeden z nich se nehýbal. Nic neříkal. Jen na sebe hleděli s kamenným výrazem v obličeji a nevšímajíce si svého okolí pokračovali ve svém očním souboji. Netušil, co se děje. A jak to vypadalo, nebyl sám. I zbývající členové uvítacího výboru tuto skutečnost postřehli, a krom Brumbála, který jako jediný nevypadal nijak překvapeně, se ostatní tvářili jako on.

Harry nervózně přešlápl. Netušil, zdali by bylo vhodné v takovéto chvíli něco říct, ale vzhledem k tomu, že ani nikdo další nic neříkal, raději také mlčel.

Neměl ponětí, jestli tam tak stáli jen pár vteřin či dokonce několik minut, ale rázem bylo po všem. Byl to právě Snape, u něhož to Harry méně čekal, kdo první uhnul očima. Poté, co se jejich oční kontakt přerušil, lektvarista se otočil na patě a se zavlněním pláště bez jediného slova odešel. Harry si šokovaně při pohledu na jeho záda mizející v hradě uvědomil, že ten černovlasý, sarkastický bastard ze sklepení ani jednou po celou dobu nepromluvil. Nepoznával ho. Celkově vlastně nepochopil, co se stalo, ale něco se určitě muselo dít, tím si byl jistý. Zvědavě se kolem sebe podíval, zdali mu někdo alespoň něco nenaznačí, ale Fira ani Brumbál se vůbec netvářili, že by mu to byli ochotni jakkoliv vysvětlovat.

„Minervo, Filiusi, děkuji vám za pomoc. Teď už však vaší přítomnosti nebude třeba. Pokud nás omluvíte,“ požádal Brumbál své kolegy.

„Albusi…“ rozloučila s přikývnutím profesorka McGonagallová, a pak se podívala na Harryho. „Vítám vás zpátky v Bradavicích, pane Pottere,“ pronesla k němu a v doprovodu svého kolegy, který ho obdobně, jen s použitím jiných slov přivítal, zmizela také v hradu.

„Jdeme?“ vyzval je Brumbál hlasem, který nesnesl žádné námitky.

„Jsme hned za vámi,“ s úsměvem zkonstatovala Fira, jako by se vůbec nic nestalo, a připojila se k němu.

Harry si, než tak také učinil, uvědomil, že to bylo právě až teď, co jeho kamarádka po jejich příletu prvně promluvila.

V naprosté tichosti se všichni tři přesunuli přímo do ředitelny.

 

Komentáře   

0 #16 sisi 2016-12-21 23:28
tak a znova,protože se mi to nějak smazalo. Děkuji za pěkné a dobrodružné čtení. Těším se na další vývoj děje, jak Brumbál nechá někoho vytvořit s Harrym novou rodinu, aby měl krevní ochranu, na různé pikantnosti ze života Bradavic, třeba na drby mezi duchy, nebo jak hrad přijme Firu.
Citovat
0 #15 Lady Corten 2012-12-16 08:06
Cituji Coretta:
Povídka je zajímavá :-)
Zatím se zdá, že si Fira dokáže se vším dokonale poradit a má víc než dost "schopností". Proto se velmi těším na situaci, ve které selže, Harry si s ní poradí lépe nebo jí bude vysvělovat něco, o čem ona nevěděla nebo nemá znalosti. Takhle totiž působí trochu jako Mary Sue, a to by byla škoda :-). Doufám, se Harry taky trochu ukáže a nebude jí celou dobu dělat jen ocásek..

Cituji Coretta:
Že on je Snape taky draconius.. lektvary, nadání na nitrobranu... nemá rád pošetilé mávání hůlkou.. ale to bys musela hodně upravovat, protože hůlku přece jenom používá, a to dost dobře... tak asi ne...


Dle mě Fira v žádném případě není Mary Sue, udělala už několik chyb a to že jí bylo odpuštěno nebylo díky ní, ale díky obrovskému Harrymu srdci a schopnosti odpoštět tak snadno.
A jak je to se Snapem? Ukáže čas. Děkuji za komentář.
Citovat
0 #14 Coretta 2012-12-13 11:10
Že on je Snape taky draconius.. lektvary, nadání na nitrobranu... nemá rád pošetilé mávání hůlkou.. ale to bys musela hodně upravovat, protože hůlku přece jenom používá, a to dost dobře... tak asi ne...
Citovat
0 #13 Coretta 2012-12-13 11:08
Povídka je zajímavá :-)
Zatím se zdá, že si Fira dokáže se vším dokonale poradit a má víc než dost "schopností". Proto se velmi těším na situaci, ve které selže, Harry si s ní poradí lépe nebo jí bude vysvělovat něco, o čem ona nevěděla nebo nemá znalosti. Takhle totiž působí trochu jako Mary Sue, a to by byla škoda :-). Doufám, se Harry taky trochu ukáže a nebude jí celou dobu dělat jen ocásek..
Citovat
0 #12 Lady Corten 2012-11-29 08:15
Cituji Nade:
Tak teď mě teda zajímá, co je to se Snapem. Ani jedna sarkastická poznámka a dlouhý pohled do očí draconiuse? :D Když uvážíme, že je tak dobrý v lektvarech...
Opravdu zajímavé dohady. Fira bude v Bradavicích jako student, nebo jako drak?


Fira bude ve škole v postavení něco jako host. Oficiálně nebude mít ze školeou nic společného. Prostě tam bude, protože je tam Harry. Děkuji za komentík.
Citovat
0 #11 Nade 2012-11-25 11:05
Tak teď mě teda zajímá, co je to se Snapem. Ani jedna sarkastická poznámka a dlouhý pohled do očí draconiuse? :D Když uvážíme, že je tak dobrý v lektvarech...
Opravdu zajímavé dohady. Fira bude v Bradavicích jako student, nebo jako drak?
Citovat
0 #10 Lady Corten 2012-11-16 11:58
Cituji cim:
Jistě, jestli chceš ráda si tě i přešoupnou do spřátelených stránek. :-)
Nechám to na tobě :-) mít odkaz v tvých oblíbených mi lichotí ;-)


Děkuji. Už jsi ve spřátelených. :lol:
Citovat
0 #9 cim 2012-11-15 16:57
Jistě, jestli chceš ráda si tě i přešoupnou do spřátelených stránek. :-)

Nechám to na tobě :-) mít odkaz v tvých oblíbených mi lichotí ;-)
Citovat
0 #8 Lady Corten 2012-11-14 11:51
Cituji cim:
Cituji Lady Corten:
Cituji cim:
Štít čirého štěstí - to je senzační lektvar :-) a letět na drakovi… to by se mi taky líbilo :lol:
Jsem zvědavá, co proběhlo mezi Firou a Snapeem :lol:


Nevím jestli já bych na drakovi chtěla letět, mě by se více líbilo být přímo tím drakem. :-) Děkuji za komentík. Jinak jestli ti nevadí, tvá stránka se už u mě zabydlela v odkazech. :-)


Mě by líbilo mít draka doma, i když nevím, kde bych ho parkovala :lol:
Můžu si taky přidat odkaz na tvé stránky? ;-) řečnická otázka :-) už ho mám.


Jistě, jestli chceš ráda si tě i přešoupnou do spřátelených stránek. :-)
Citovat
0 #7 cim 2012-11-14 11:32
Cituji Lady Corten:
Cituji cim:
Štít čirého štěstí - to je senzační lektvar :-) a letět na drakovi… to by se mi taky líbilo :lol:
Jsem zvědavá, co proběhlo mezi Firou a Snapeem :lol:


Nevím jestli já bych na drakovi chtěla letět, mě by se více líbilo být přímo tím drakem. :-) Děkuji za komentík. Jinak jestli ti nevadí, tvá stránka se už u mě zabydlela v odkazech. :-)


Mě by líbilo mít draka doma, i když nevím, kde bych ho parkovala :lol:
Můžu si taky přidat odkaz na tvé stránky? ;-) řečnická otázka :-) už ho mám.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla