Harry Potter a Dračí lid - Kapitola 6

 

 Kapitola 6 – Nečekaná překvapení

 

„Firo, byla bych ráda, kdyby ses dnes postarala o třetí skleník,“ požádala nečekaně Gabriela svou dceru.

„Dnes ne, prosím. Harry má zítra narozeniny a ke všemu si dnes přál, abychom si vyjeli na kole,“ pokoušela se se svou mamkou smlouvat. Dříve, nežli se však dočkala odpovědi, vložil se do toho Harry. Na svou příležitost čekal už dlouhé dva týdny. To, jak ho namontovala do těch doučovacích hodin lektvarů, nebylo ještě plně zapomenuto. Moudrý klobouk ho sice zařadil do Nebelvíru, ale o Zmijozelu chvíli neuvažoval jen tak pro nic za nic. V Bradavicích byl úzce obklopen členy své koleje, jež ho svým způsobem ovlivňovali, ale i přes to ještě nezapomněl na některé věci ze starších dob. Dudley byl dostatečnou motivací na to, aby se naučil některé základní principy přežití. A vezme-li si příklad z Firy, jak na to…

„To je v pořádku, Firo. Kolo počká. Můžeme jet klidně až zítra. Mám rád zahradnické práce.“

„Jsi si jistý? Nemusíš nic dělat. Jsi náš host. Fira to zvládne klidně i sama. Tolik práce tam zas není,“ ujišťovala se starší žena.

„Baví mě to. Bylinkářství je ve škole můj nejoblíbenější předmět. Rád Fiře pomohu,“ ubezpečoval ji Harry a zářivě se na ni usmál. Doufal, že to Fiřina mamka spolkla i s navijákem, protože ve skutečnosti péče o rostlinstvo nebyla nic, z čeho by byl nějak moc unešený. Maximálně někdy u Dursleyových, a to jenom proto, že od nich měl na zahradě na chvíli naprostý klid.

„Exo ne,“ tiše zasténala Fira. Tušila, že tento boj právě prohrála. Nesnášela třetí skleník, ve kterém pěstovaly exotické rostliny.

Harry se v duchu spokojeně ušklíbl. Jeho nadšení však záhy mírně zchladilo uvědomění, že za okamžik bude muset pracovat na místě, kde si člověk nemůže být nikdy jist, že se ho některá z rostlin zezadu nepokusí zabít. Ale vlastně tam s ním bude Fira i s tím svým plamenem. I rostliny musí vědět, že s někým rozhodně není dobré si zahrávat, obzvláště pokud se jedná o draconiuse, že?

Zářivý úsměv z Harryho tváře nevymizel a Fira si toho moc dobře všimla a hodila po něm pohled slibující odplatu.

Harry se na ni spokojeně zazubil. Vyhlásili si navzájem válku. Ač toto úplně neměl v plánu, přistihl se, že se i na to těší. Dříve se s Firou dost pošťuchovali, což mnohdy byla poměrně velká zábava. Ale časem, jak začal chodit do Bradavic, to ustalo. Jako by se před sebou začali uzavírat do pevné nepropustné ulity. S těmi tajemstvími, co měli, se ovšem nebylo čemu divit. Už to prostě nebylo takové jako předtím. Teď se však zdálo, že je všechno zpět ve starých zajetých kolejích. A to byl nečekaně dobrý pocit, protože to znamenalo, že vše je v pořádku.

„No počkej,“ tiše uniklo Fiře z úst skrz zaťaté zuby.

 

K Harryho velkému překvapení den utekl poměrně rychle. Práce ve sklenících s Firou se nečekaně ukázala jako velmi zábavná, obzvláště dnes, kdy si vyhlásili tu malou soukromou válku. A také bylo dost příjemné, když zjistil, že si ze školy z hodin Bylinkářství dokonce i něco užitečného odnesl. Možná už z části pochopil i Nevilla, proč právě v tomto oboru našel své zalíbení. Šťourat se v hlíně sice nebylo nic, co by on chtěl dělat celý život, ale teď, když to vlastně poprvé v životě dělal dobrovolně a ne proto, že musí kvůli škole či Dursleyovým, nebylo to zas až tak špatné.

„Už jsi dojedla?“ zeptal se Harry trochu otráveným hlasem dívčiny, která se dnes s večeří nezvykle vlekla. Gabriela čekání dávno vzdala a už před několika minutami od stolu zmizela.

Fira k Harrymu vzhlédla tak, že mladík začínal nabývat dojmu, jako by něco za ním hledala. Se zvědavostí pootočil hlavu. Dveře do obýváku byly otevřené. Místnost však zela prázdnotou a vypadala naprosto stejně jako před chvílí. Vše beze změny.

„Jo, jdeme. Dnes jsem neměla nějak hlad,“ pronesla Fira a postavila se. Počkala, až se Harry zvedne a nechala ho jít v čele směrem do laboratoře na plánovanou hodinu lektvarů.

Harry v tu chvíli myslel na jediné – mít to co nejdřív za sebou. Trochu otráveně vzal za kliku, otevřel dveře a strnul. Gabriela byla v laboratoři a postávala u jednoho ze stolů, který byl takřka celý zaplněn. Nebyl však plný ničeho, co by bylo byť i jen vzdáleně podobné lektvarům. Na desce laboratorního stolu se nacházela váza s poměrně značně velikou kyticí, čokoládový dort dost velký na to, aby se na něj pohodně vešlo patnáct svíček, tři knihy svázané k sobě červenou mašlí a jeden přímo gigantický dárek.

„Všechno nejlepší k tvým patnáctým narozeninám Harry,“ nadšeně pronesla Gabriela a Fira se k ní přidala.

„Děkuji,“ dojatě hlesl, a pak se trochu zarazil. „Ale já mám narozeniny až zítra,“ váhavě dodal.

„Já vím, ale v naší rodině je zvyk gratulovat už večer předtím,“ujala se pohotově slova starší žena a přistoupila k němu s menším dárkem v ruce. „Snad se ti budou trochu líbit,“ pronesla a s mírným zaváháním mu je podala.

„Určitě se budou líbit, děkuji,“ obratem ji ubezpečil Harry, ač si tím při pohledu na knihy nebyl ve skutečnosti až tak úplně jistý. Rozvázal mašli a přečetl si první titulek – Jak se naučit vidět magickou auru snadno a rychle. Na tváři se mu objevil menší, úlevný úsměv. Tato kniha nečekaně vypadala velmi zajímavě. S trochu větším zájmem se podíval na druhou knihu hned pod ní. Stálo tam – Nejlepší famfrpálový hráči Dračího lidu. Z této byl dokonce i nadšený. Nic už na tom nedokázala změnit ani třetí a poslední kniha se jménem – Lektvary a jejich tajemství. Pomalu už je chtěl všechny tři odložit bokem, když ho něco trklo. Sice jen jediná z nich měla přímo v názvu zmíněn dračí lid, ale klidně by dal i v tuto chvíli ruku do ohně za to, že všechny tři měly za autora draconiuse a žádná z nich se určitě na Příčné jen tak neprodávala. Toto zjištění ho vnitřně dojalo a zároveň i trochu znejistilo, jestli vůbec může takovýto dárek přijmout. Merlin ví, jak asi musí být drahé nebo dokonce vzácné, když se jen tak někde určitě nedaly knihy od takovýchto autorů koupit.

„Děkuji,“ pronesl podruhé s vděčností a zaváhal, co dál. Fira mu obratem naznačila, ať si rozbalí i ten druhý dárek, a tak na ten obří zkoumavě pohlédl. S jistou dávkou vynaložené síly ho sundal na zem a roztrhl balicí papír, otevřel víko a překvapeně zamrkal. Uvnitř balíku se totiž nacházela více než desítka menších dárků. Každý z nich byl v jiném papíře a měl i odlišnou velikost i tvar. Pomalu vzal do ruky nejmenší z nich, jenž byl umístěn na samém vrcholu hromady. V tu chvíli došlo k dalšímu překvapení. Byl totiž označen datumem jeho sedmých narozenin. S velkou opatrnosti ho tedy pomalu rozbalil a uvnitř našel menší, nádherně červené autíčko. Oči se mu okamžitě zalily slzami.

 

Malý sedmiletý chlapec stál u výlohy hračkářství a nadšeně pozoroval jednotlivé vystavené hračky, až se jeho pohled zastavil na jednom úžasném červeném autíčku. Tak moc se mu líbilo.

„Chceš ho koupit? Máma mi dala kapesné. Pozítří budeš mít narozeniny,“ nabídla mu dívenka, která ho celou dobu s úsměvem pozorovala.

„Ne,“ odmítl rychle Harry, ač si ve skutečnosti přál pravý opak. Tak moc by si ho přál. „Musí být určitě moc drahé,“ pro jistotu dodal, aby Firu ještě více odradil od jejího záměru.

„Opravdu ho nechceš?“ nevěřícně se ho zeptala. „Kdyžtak bych řekla mamce. Koupily bychom ho společně.“

„Teta se strejdou by mi ho stejně hned vzali, kdyby na to přišli, a dali by ho Dudleymu,“ nešťastným hlasem přiznal. Kdyby se toto opravdu stalo, asi by to nezvládl, a tak se chtěl celému tomu zklamání už rovnou předem vyhnout.

„Nějak by to šlo určitě zařídit, aby ho nenašli. Třeba bych ti ho mohla schovávat u mě v pokoji,“ nabídla mu.

„Raději ne. Půjdeme?“ požádal ji. Dál už se o tom nechtěl bavit.

To bylo poprvé a naposledy, co se na téma dárků, ať už k narozeninám či k Vánocům, bavili.

 

„Ty jsi mi ho nakonec přece jen koupila,“ plný dojetí hlesl Harry a snažil se zabránit slzám, aby se mu kutálely po tváři.

„Druhý den jsem tam s mamkou zašla a koupily jsme ho. Nechala jsem ho zabalené tak, jak to udělali v krámě. Jen jsem na něj připsala datum. Plánovala jsem ti ho u sebe nechat do doby, až si ho budeš moci nechat, aniž by hrozilo, že ti ho Dursleyovi vezmou. Tehdy mi ovšem ale ještě nedošlo, že se to asi jen tak nezmění. Čas plynul a dárky se hromadily. Když jsi měl začít chodit do Bradavic, chtěla jsem ti je už pomalu dát, ale na poslední chvíli jsem zaváhala a rozmyslela si to. Styděla jsem se, že jsem to neudělala už dávno a ztratila jsem odvahu,“ přiznala a odvrátila od Harryho tvář. I teď se pořád ještě trochu ostýchala, ale na rozdíl od minula teď měla naději, že možná pochopí, proč to udělala.

„Ale i tak jsi je nepřestala kupovat dál. Jak k narozeninám, tak i k Vánocům,“ dodal Harry při pohledu na jednotlivá data na dárcích.

„Promiň, asi jsem ti je měla dát už dávno,“ omluvně pronesla Fira a podívala se zpátky na něj.

Jejich oči se střetly. Harry měl stále ještě na tvářích mokré cestičky slz způsobené dojetím. „Neomlouvej se. To bych měl udělat já. Nikdy jsme si nic nedávali. Nenapadlo mě, že pro mě ve skutečnosti celou dobu něco takového děláš. Já jsem…“ nedořekl, neměl sílu, tolik ho to přiznání bolelo. Nikdy jí nic nekoupil. Ani poté, co zjistil, že je čaroděj, a že mu rodiče nechali nějaké peníze. Někdy nad tím zauvažoval, ale nechtěl porušit jejich nevyřčenou dohodu, kterou si myslel, že mají. Ani se snu ho napadlo, že pro něj celé ty roky kupuje dárky a schraňuje je do chvíle, kdy mu je může konečně dát. Cítil se tak zahanbený. Ona pro něj celé ty roky děla něco takového a on? Tolik ho to všechno právě mrzelo.

„Nevadí. Pro mě je tím nejdůležitějším darem to, že jsi tu a přijal jsi to, čím jsem. To je ten největší dárek, který jsi mi mohl kdy dát. A ke všemu, to, že něco dostaneš, nutně ještě neznamená, že musíš dát druhému něco na oplátku. Takhle to prostě nefunguje. Chápeš?“ uklidňovala ho.

Harry nedostatek slov vyřešil jedním pevným objetím.

„Co takhle, děti, vzít dort do kuchyně a udělat si k němu čaj? Co vy na to?“ navrhla jim po chvíli Gabriela.

Její návrh byl v zápětí dvouhlasně přijat.

 

„Hotovo?“ zeptala se Fira Harryho v podvečer následujícího dne.

„Jo, ten byl poslední,“ přitakal Harry a vypustil oknem ven sovu s poděkováním Siriusovi za jeho dárek.

„Nejvyšší čas se tedy pustit do lektvarů,“ oznámila nekompromisním hlasem.

„Dnes mám narozeniny. Ke všemu jsme hodinu měli mít včera,“ ublíženým hlasem namítl.

„Mnoholičný se dostal do další fáze, potřebuji na něm dnes nutně zapracovat. A také už došel Bezesný spánek. Tentokráte opravdu bude platit to, že co si navaříš, to si i vypiješ,“ s úsměvem zkonstatovala.

Harry si tiše povzdechl. Poslední, po čem dnes toužil, byl sen o hřbitově, Voldemortovi a Cedrikovi. Raději tedy nic dál nenamítal a vydal se hned do laboratoře. V ní plynule beze slova zamířil přímo pro přísady. Jediným povzbuzením pro něj právě teď byl fakt, že postup přípravy Bezesného spánku znal bezpečně nazpaměť.

„Snaž se ho udělat tak, jako by to byla samostatná práce ve škole a právě na něm záleželo, zdali vůbec projdeš do dalšího ročníku,“ požádala ho Fira, aniž by vzhlédla od svého kotlíku.

„Nebylo by lepší, kdybychom ho udělali přece jen spolu?“ pokoušel se jí naposledy alespoň trochu obměkčit. Bylo to však marné, a tak se pustil do krájení první přísady.

„Je čas, aby sis trochu zvýšil sebevědomí. Věřím, že to hravě zvládneš. Je to jeden z těch nejlehčích lektvarů, co existují,“ pobízela ho.

„Měli jsme zatím jen šest hodin,“ podotkl to jediné, co ho při snaze o jeho záchranu napadlo. Necítil, že by za pouhé dva týdny dokázal dojít až k takovému výraznému zlepšení.

„Šest večerů bylo více než dost, aby se napravily mezery v základech, co jsi měl. Ty víš, co dělat, jen provedení mělo své mouchy, které ti bránily v úspěšném zakončení. Pokud jsi dával pozor a pamatuješ si vše, co jsem ti řekla a ukázala, jistě to dnes zvládneš.“

I když si o tom Harry stále myslel svoje, rozhodl se, že Fiře její názor už dále nebude vymlouvat. Stejně, až uvidí, co jsem stvořil, pochopí, že se mýlila, umínil si a pustil se do práce. Ač předem počítal s nezdarem, pomalu a pečlivě vařil a snažil se na nic nezapomenout. Fira si ho po celou tu dobu nevšímala a věnovala se pouze svému kotlíku, tedy až na okamžik, kdy Harry poprvé přistoupil k vahám.

„Jako ve škole,“ připomněla mu a trochu posměšně za jeho zády dodala: „Pokud vím, tak doposud do Bradavic elektřinu nezavedli. Hledej ve skříňce u tvé pravé nohy.“

Harry s nešťastným výrazem tedy vyndal obyčejné staré váhy se závažíčky a postavil je hned vedle těch digitálních, úžasně přesných, vah. Oči mu krátce zatěkaly a z úst mu uniklo tiché, nesrozumitelné zasténaní znějící ve smyslu – proč alespoň v něčem kouzelnický svět nemůže být moderní a jít s dobou?

Ticho, jež od té chvíle s vahami v laboratoři nastalo, se prolomilo až Harryho vítězoslavným zvoláním.

„Hotovo!“ vykřikl a se spokojeným úsměvem ustoupil od svého kotlíku, aby si ho mohl nechat zkontrolovat.

Fira odložila svůj nůž na stranu, umyla si ruce a přešla k němu. Zkoumavě se nahnula na kotlík.

„Vynikající,“ uznale pronesla a v Harrym se v ten moment vzedmula pýcha. Dokázal to!

„Jestli si pamatuješ konec předposlední lekce, jak jsem se zmiňovala o zvýšení účinnosti lektvarů…“ začala mluvit a po krátkém souhlasném přitakání dokončila svou myšlenku. „…tak to lze udělat i s tímto. Všechny přísady v něm, jež se doposud zcela nerozvařily, už v sobě nenesou žádnou magickou složku podporující lektvar, takže je možné je odstranit bez poškození samotného lektvaru. Přefiltruj ho, a pak nech tak deset minut na mírném plameni lektvar zahustit. Ne u všech to lze udělat, ale například u tohoto ano. Patří k těm, které když přefiltruješ a zahustíš, tak exponenciálně zvýšíš jeho účinnost. Takto upravený lektvar bude pak působit třikrát déle než předtím.“

Harryho sice další vidina práce s lektvarem moc nenadchla, ale radostný pocit ze svého úspěchu a potřeba to díky tomu dotáhnout až do úplného konce, udržely jeho ústa zavřená. Natáhl se tedy pro odsávací baňku a Büchnerovu nálevku, odložené na překapávači u umyvadla. Vedle něj se okamžitě ozvalo nespokojené zamlaskání.

„Jako ve škole,“ zabručel si sám pro sebe podrážděně a vrátil sestavu na filtraci za sníženého tlaku tam, kde ji vzal. Po chvíli zápolení se stojanem, kruhem, držákem a nálevkou sáhl do šuplíku s filtračními papíry. Chvíli do něj hleděl, a pak po krátkém vnitřním boji sám se sebou trochu neochotně vzal pečlivě složené starší pláténko.

„Takhle mi to bude trvat o dost déle,“ neodpustil si poznamenat.

„Já vím, ale takhle si to alespoň můžeš zkusit, jak se to dělá, když se používají zastaralé metody, a můžeš si to porovnat s tím, jak jsme to spolu dělali předminule. Ke všemu, já do té chvíle, než skončíš, stihnu dodělat další fázi mnoholičného,“ s úsměvem k němu pronesla a vrátila se ke své pracovní desce.

Harry se na ni nespokojeně ušklíbl. Trvalo mu to téměř půl hodiny, než lektvar přefiltroval a mohl se pustit do jeho zahuštění. Po zhruba dalších pěti minutách se k němu Fira přidala a tiše u něj stála. Harry už se chystal vypnout hořák, když ho neočekávaně zadržela.

„Počkej,“ kvapně ho požádala a z kapsy vyndala malou neprůhlednou lahvičku, z níž do kotlíku nakapala dvacet kapek průzračné tekutiny.

„Co to bylo?“ vyzvídal a trochu váhavě se podíval na lektvar s mírnou nejistotou, zdali by ho měl teď ještě jednou zamíchat. Něco mu však vnitřně našeptávalo, že tím by celý lektvar jen pokazil.

„Jahodová esence. Teď bude lektvar příjemněji vonět i chutnat,“ vysvětlila mu a odstavila kotlík z plamene, čímž potvrdila Harryho podezření, že teď už se s lektvarem nemá nic dělat.

„Nepoškodí ho to nějak?“ zajímal se dál Harry a nesměle k lektvaru přičichl. Teď voněl mírně nasládle po jahodách, což bylo velmi příjemné zjištění.

„Ne, je to syntetická látka připravená mudly a nenese v sobě žádnou magii. Je to naprosto neškodné a žádnému lektvaru to nemůže ublížit,“ ubezpečila ho.

V Harrym se rázem vzedmul pocit pobouření, plynoucí z toho, že ho ve škole nutili pít ty hnusy, aniž by to bylo ve skutečnosti nutné, když šlo tak jednoduše lidské smysly oklamat. Náhle mu však při vzpomínce na lektvar, který mu vždy večer přistavila Gabriela, něco došlo.

„Proč jsi do minulé várky nic nedala?“ překvapeně se zeptal. Na Fiře bylo totiž poznat, že něco takového nedělá právě poprvé.

„Minule ho vařila mamka a dala do něj vanilkovou esenci. Už několikrát jsem jí říkala, že té musí dávat víc, jinak není v lektvaru vůbec poznat, ale pořád si to dělá po svém a nenechá si poradit,“ trochu pobouřeným hlasem pronesla Fira, čímž Harrymu vysvětlila vše.

„Je opravdu vynikající, povedl se ti, opravdu,“ ještě jednou ho spokojeně pochválila. „Nalij ho, prosím, do lahviček a já mezitím připravím etikety.“

„Kde jsou?“ s pátravým pohledem po laboratoři po chvíli pronesl, když nemohl najít ani jedinou lahvičku.

„Promiň, zapomněla jsem je vyndat ze skladu, hned pro ně skočím,“ kvapně se mu omluvila, odběhla a za okamžik byla zpátky i s kazetou s deseti prázdnými lahvičkami.

Harry začal plnit postupně jednu po druhé, ale v okamžiku, kdy vzal do ruky třetí, mírně mu mezi prsty proklouzla. Uchopil ji tedy pevněji, ale ve chvíli, kdy do ní opatrně naléval lektvar, nebyl kluzkou lahvičku už déle schopen udržet. Okamžitě mu došlo, že udělal pěknou hloupost, ale to už bylo pozdě.

„Sakra,“ zanadával v okamžiku, když mu definitivně vyklouzla z ruky. To, že udělal další hloupost, mu došlo hned vzápětí. Nestihl totiž včas zavřít pusu, lektvar vyšplouchl a vlétl mu do ní. Zatmělo se mu před očima. Snažil se s lektvarem bojovat, ale proti takovému množství velmi účinného Bezesného spánku, které nedobrovolně spolkl, neměl nejmenší šanci. Spánek ho obratem přemohl a on usnul.

 

Byla hluboká noc. Měsíc byl zakrytý mrky a jen pár hvězd mělo to štěstí, že je bylo možné spatřit. Náhle temnotu oblohy prosvětlily ohnivé plameny valící se vzduchem proti sobě. Díky této záři bylo možné zahlednout dva draky. Jejich šupiny se zaleskly. Jeden, ten větší, měl tmavě zelenou barvu. Ten druhý, přibližně o třetinu menší, měl barvu svých šupin více sytě zelenou. Alespoň tak se to v tom letmém okamžiku záře ohně zdálo.

Objevily se další plameny, které se stejně jako ty předchozí, střetly v půli své cesty. Draci se vznášeli čelem k sobě a vypadalo to, jako by právně měli jen menší přestávku při svém souboji. Při druhém zášlehu ohně se totiž nezaleskly jen dračí šupiny, ale i krev vytékající z nesčetného počtu ran, které do této chvíle menší drak obdržel.

Když plameny vyšlehly potřetí, menší drak se dal do pohybu. Chvíli letěl přímo proti tomu většímu, ale na poslední chvíli začal uhýbat doprava a zároveň u toho mírně klesat. Zprvu se zdálo, že se mu podaří se tomu druhému hladce vyhnout a dostat se za něj, ale nepodařilo se. Ten větší rychle zareagoval a zasáhl pravé křídlo svého soupeře svými ostrými drápy.

Menší drak se ve vzduchu mírně zakymácel a tiše bolestně zasyčel. Ve svém letu ovšem neustal a pokračoval dál, až zmizel v temnotě noci. Větší drak se prudce otočil a začal ho ihned stíhat. Nepodařilo se mu však smazat náskok, který ten druhý už stihl získat.

Kličkovali vzduchem a jen díky ohni, jenž ten větší chrlil, bylo možné zahlédnout ostré skalní stěny, kterým se vyhýbali. Ani jeden z nich se nepokoušel vystoupat nad vrcholky hor.

Minuty plynuly a menšímu drakovi se stále dařilo unikat díky jeho prudkým otočkám a těsným průletům okolo skalních stěn. V jednom okamžiku však menší drak udělal nečekanou věc. V tom nejtěsnějším průsmyku široko daleko udělal otočku o sto osmdesát stupňů, a aby se vešel do mezery mezi skalní stěnou a křídlem soupeře, přetočil se na bok. Bylo to tak těsné, že v jednom momentu dokonce brousil svými drápy o tvrdý kámen tak silně, že téměř létaly jiskry. Po pár metrech, když získal více místa, se přetočil zpátky do pohodlnější polohy k letu a mohutně křídly zabral, ve snaze získat větší náskok.

Větší drak pohotově zareagoval. Bylo mu jasné, že pokud něco rychle neudělá, tak mu jeho soupeř brzy uteče. Aby se v tomto malém prostoru dokázal také otočit, musel na rozdíl od toho menšího výrazněji zpomalit, aby o jednu ze skal neštrýchnul křídlem. To však bylo přesně to, na co ten druhý čekal. Znovu se znenadání nebezpečně prudce otočil, a ve chvíli, kdy ten větší byl v půli své otočky a byl nejvíce zranitelný, do něj celou svou vahou vrazil a přirazil ho na nejbližší skálu. Jeho drápy se okamžitě zaťaly do soupeřova těla a ostré dračí zuby se zakously do dlouhého krku tak silně, že projely těsně za hlavou skrz pevné dračí šupiny, jako by tam vůbec nebyly.

Větší drak z toho byl v takovém šoku, že se v první chvíli ani nezmohl na pokus se bránit. Toho menší drak využil. Zabral křídly silněji, drápy do soupeře ještě pevněji zaťal a trochu se tak i s ním dostal od stěny. Pak zabral podruhé, ale teď už v opačném směru, a společně s větším opět narazil do skalní stěny. Tentokráte pod nimi kámen nejen bolestně zapraskal, ale začal se i štípat.

Znovu se od skály trochu oddálili. V té chvíli se větší, značně zaskočený drak konečně trochu vzpamatoval a začal sebou mrskat, aby se osvobodil. Netušil ovšem, co se na něj za krátký moment chystá. Menší drak totiž několik metrů od skály povolil své sevření a jen do druhého prudčeji strčil svými končetinami. Díky tomu se ten větší nečekaně z části přetočil do strany. Díky malému prostoru však neměl šanci nabýt stabilitu, a tak pokračoval v určeném směru, v němž byl vyslán, dál. Levé křídlo, které se mu tak dostalo mezi trup a kámen, nárazem hlasitě zapraskalo. Bolestně zařval. Pokusil se rychle přes veškerou bolest drápy přichytit ke skále, aby zabránil nevyhnutelnému pádu, ale nestačil to. Jeho pádu do hlubin už nic nemohlo zabránit. Nekontrolovatelně se řítil dolů a několikrát se ještě mezi tím ošklivě potloukl o nejrůznější skalní výběžky, až s definitivní platností se zaduněním dopadl na zem.

Ozval se další bolestný řev. Když větší drak utichl, pokusil se opatrně postavit na nohy, ale záhy zjistil, že je to marné. Položil tedy hlavu na nataženém krku na zem. Zavřel oči, z nozder mu unikl malý obláček bílo-šedého dýmu, a pak vydal přes zavřené zuby tichý brumlavý zvuk. Vzdal se. Už dále nebyl schopen bojovat.

Menší drak se celou tu dobu vznášel na jednom místě a pozoroval dění pod sebou. S bublavým zvukem sletěl trochu níž, jako by kontroloval, zdali ten druhý žije, a pak několika záběry křídel opět vyletěl nahoru a přistál na samém vrcholku hory. Vztyčil hlavu k nebi, vítězoslavně zařval a směrem k hustým mrakům vypustil ze své tlamy dlouhý sloupec ohně. V okamžiku, kdy plameny zmizely a menší drak se zahleděl kamsi do dáli, se na obzoru objevily desítky dračích ohňů. Ani jediný z nich však nedolétl do takové výšky jako plamen vítěze.

 

Harry se s trhnutím vzbudil a posadil se. Ze snu, který se mu právě zdál, měl divný pocit. Hodně se podobal tomu, když měl sen o Voldemortovi. Jen tentokráte ho nebolela jizva na čele, nepotil se či se dokonce neroztřásl hrůzou. Dříve, nežli však stihl nastalé pocity blíže identifikovat, bylo vše pryč.

Otevřel oči a rozhlédl se po okolí. Nacházel se ve své posteli u Firy doma. Rukou zašátral po paměti na noční stolek a nasadil si brýle.

„Šípková Růženka se nám konečně probudila,“ pobaveným hlasem pronesla Fira, sedící v křesle postaveném kousek od postele.

Harry se po ní podíval, v klíně měla složenou větší knihu. Hlavu a ruku měla obvázanou obvazem a pod očima se jí rýsovaly větší, pomalu hojící se monokly.

„Co se ti stalo?“ vyděšeně se jí zeptal a uvědomil si, že na malý okamžik zapomněl dýchat.

„Chtěla jsem tě chytit, jak jsi padal, ale uklouzla jsem a praštila sebou o hranu stolu,“ zkonstatovala klidným hlasem.

„Promiň,“ nešťastně špitl Harry.

„To nic. Neomlouvej se. Byla to jen nešťastná náhoda,“ utěšovala ho.

„Kolikátého vlastně je?“ zeptal se při vzpomínce na zmíněnou jednu z pohádkových princezen.

„Druhého,“ osvětlila mu a po krátkém upřeném pohledu dodala. „Odpoledne.“

Harry se rázem trochu vyděsil. „Dnes večer lektvary vynecháme, že jo?“s obavou v hlase se jí dotázal. „Můžeš mě místo toho třeba učit jak vidět auru,“ rychle nabídl jinou alternativu, jak můžou strávit nadcházející večer.

„Neboj, dnes ne,“ uklidňovala ho. „V lektvarech od teď trochu zvolníme. Ten lektvar byl opravdu vynikající. Myslím, že není třeba, abys měl více jak jednu či dvě hodiny týdně. Chtěla bych ti ještě pár maličkostí ukázat a zaměřit se na to, co ti podle tebe jde nejhůře. A pokud se chceš učit vidět auru, ráda ti pomohu. Na takovýto typ studia je třeba mít opravdový klid, takže prázdniny jsou na to ideální období. Jen nevím, zdali to do začátku roku stihneme. Většinou to jde kouzelníkům velmi pomalu. Je to totiž úplně jiný styl kouzlení, než na jaký jsou zvyklí.“

Harry nadšeně přitakal. Počítal s tím, že to nebude snadné a neuvidí ji přes noc, ale díky Fiřině náznaku, že by se do měsíce mohl jistý porok v tomto směru dostavit, se pro to ještě více nadchl.

Hermiona bude ještě koukat, až se vrátím do školy, škodolibě si pomyslel při představě, jak se jeho kamarádka bude šokovaně tvářit, až jí poví, co všechno se stačil za ty dva měsíce naučit.

Úspěch v lektvarech ho potěšil, ale ne proto, že už v tomto ohledu dokáže něco udělat správně, ale ve skutečnosti proto, jak se na něj teď bude Snape naštvaně koukat, až na hodině uvaří lektvar dobře. Ano, na to se teď opravdu moc těšil. Ale ještě více ho hřála představa, že bude moci spatřit magické aury. Celá ta věc kolem nich ho nesmírně zaujala už při první zmínce. Nemohl se dočkat. Chtěl na vlastní oči vidět svou auru, i tu Fiřinu a nejenom její. Třeba taková Brumbálova nebo Snapeova? Ty by si opravdu moc rád prohlédl.

 

Komentáře   

0 #14 Lady Corten 2012-11-05 11:50
Cituji Aria:
Jéé, co to vidím? Nová povídka. :-D A na HP. :-DD *má radost* Vypadá to docela zájimavě, budu se těšit na další kapitolku. :-)


Děkuji, a já zas se budu těšit na tvůj komentík. :lol:
Citovat
0 #13 Aria 2012-11-02 16:36
Jéé, co to vidím? Nová povídka. :-D A na HP. :-DD *má radost* Vypadá to docela zájimavě, budu se těšit na další kapitolku. :-)
Citovat
0 #12 Lady Corten 2012-11-01 08:42
Cituji Patoložka:
Má lady, tohle byla velmi zajímavá kapitola. Harry se nám začíná lepšit v lektvarech a snaží se Fiře vyrovnat v její lstivosti:-) Ale moc se mu to tedy nedaří. Však je taky zmijozel jen v menší půlky:-)
Ty dárky byly, och... dojemné.
A pak ten sen. Taky mě napadlo, že ten menší drak byla Fira, ale ten větší? Uvidíme, co si na nás připravíš. Jsem moc zvědavá!
O aurách toho moc nevím, i když bych chtěla, takže se určitě něco nového přiučím...
Děkuji moc za další díl, vypadá to, že začínají být delší a delší.


JJ, trochu zmijozela Harry má ale né dost, proti čistokrevnému zmijozelovi nemá jen tak šanci. Ten větší drak? Uvidíš časem i to bude prozrazeno. Upřimě, já o aurách teké nic nevím a tak jsem si vše pro účel této povídky vymyslela včetně všemožných zákonitostí a nejrůznějších drobností. Nikdy neprolézám internet a neštuduji nejrůznější věci, vždy zapojuji svou fantazii a vše si vymíšlim to platí u všeho v mích povídkách. :lol: Děkuji za komentík i za trpělivost, jenž se mnou máš.
Citovat
0 #11 Lady Corten 2012-11-01 08:38
Cituji Hajmi:
Tak jsem si konečně přečetla všechny kapitoly. Nádherné a jsem moc zvědavá, jak budeš pokračovat. Už se těším na Bradavice a Severusovu auru. Jinak by opravdu byla škoda scénu s dárky vynechat. Trochu v povídce rozbouřila city, což jí jen prospívá. Díky moc, že se s námi dělíš o svou fantazii.


Sev s Bradavicemi bude už příště. :lol: Děkuji za komentík. Ráda se dělím o svou fantazii a pokud se vám bude líbit, budu jedině šťastná.
Citovat
0 #10 Patoložka 2012-10-31 11:15
Má lady, tohle byla velmi zajímavá kapitola. Harry se nám začíná lepšit v lektvarech a snaží se Fiře vyrovnat v její lstivosti:-) Ale moc se mu to tedy nedaří. Však je taky zmijozel jen v menší půlky:-)
Ty dárky byly, och... dojemné.
A pak ten sen. Taky mě napadlo, že ten menší drak byla Fira, ale ten větší? Uvidíme, co si na nás připravíš. Jsem moc zvědavá!
O aurách toho moc nevím, i když bych chtěla, takže se určitě něco nového přiučím...
Děkuji moc za další díl, vypadá to, že začínají být delší a delší.
Citovat
0 #9 Hajmi 2012-10-29 18:31
Tak jsem si konečně přečetla všechny kapitoly. Nádherné a jsem moc zvědavá, jak budeš pokračovat. Už se těším na Bradavice a Severusovu auru. Jinak by opravdu byla škoda scénu s dárky vynechat. Trochu v povídce rozbouřila city, což jí jen prospívá. Díky moc, že se s námi dělíš o svou fantazii.
Citovat
0 #8 Lady Corten 2012-10-28 21:31
Cituji Májamaja:
Krásná kapitolka. Tentokrát jsem tě nenašla u Pat., tak se pokusím komentovat tady. Minule mi to moc nešlo. Určitě byla Fira ten menší drak, její zranění tomu nasvědčují. Co ten zápas měl ovšem znamenat opravdu netuším. Zkouška dospělosti? Nějaký jiný rituál? Nebo si musela vybojovat svůj pobyt mezi kouzelníky? Jsem opravdu zvědavá, co to bylo, tedy pokud nám to hodláš vysvětlit. A ty dárky mi normálně vehnaly slzy do očí. To bylo opravdu krásně dojemné...
Díky za krásnou kapitolku.


Jsem ráda, že se ti tentokráte podažil komentík udělat. Snat tě to dnes nezlobilo jako minule. Máš pravdu, ale význam si netrefila, svým způsobem jsi byla celkem blízko, ale... no uvidíš časem, prozradím to, ale ne jen tak hned. Hodně jsem zvažoval jestli tu scénu s dárky tam mám dát, či ne a jestli není až moc přitažená zavlasy, ale nakonec jsem jí do dílu dala.Jsem ráda, že jsem se rozhodla správně. Jsem ráda, že se dílek líbil. Moc děluji za kometík.
Citovat
0 #7 Lady Corten 2012-10-28 21:26
Cituji Nade:
Co znamenal ten sen? Jsem zvědavá, jak své nové dovednosti Harry v Bradavicích využije. Díka, těším se na kračování. ;-)


Ano, ten sen má význam, ale jaký :-* uvidí se :lol: Jak Harry využije svých nových znalostí ve škole, bude záležet jen na něj, ale známe ho. Děkuji za komentík.
Citovat
0 #6 Lady Corten 2012-10-28 21:24
Cituji cim:
:lol: tak na Snapeovu auru jsem taky zvědavá. Zápas draků mě zaujal a jsem zvědavá, co ten sen znamená. Také si říkám, jestli ten menší nebyba Fira :-)


Význam toho snu se ukáže časem. Jestli to byla fira ti bude moc napovědět další kapitolka. :-) Děkuji za komentík.
Citovat
0 #5 Lady Corten 2012-10-28 21:22
Cituji samuel:
Velikánská pochvala. Vždy mám lepší náladu, když si přečtu nový díl. Jen tak dál. :-)


Děkuji, moc mě to těší. Děkuji za komentík.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla