Harry Potter a Dračí lid - Kapitola 5

 

Kapitola 5 – Životní dluh

 

Harry očima rychle přejel následující stránku, podíval se, jak daleko se už v knize dostal a s trochu odevzdaným výrazem jí zavřel.

Byl to už čtvrtý den, co se přestěhoval do nového pokoje, a tudíž i čtvrtý den, co s Firou zjistili, že přišel o hadí jazyk. Ano přišel, dnes si tím byl s definitivní platností jistý. Byl už naprosto zdravý, při síle a hadí jazyk se přes veškerou snahu ani v náznaku neukázal.

Harry si zatím k této skutečnosti nestihl vytvořit žádný postoj, ale Fira se o to postarala svým přístupem za oba. Kdyby neznal Hermionu, tak by byl možná tím vším mírně zaskočen, ale takhle… Fira to všechno pojala jako výzvu k vyřešení a už třetí den projížděla knihu za knihou. Zatím na nic nepřišla, ale nezdálo se, že by se hodlala zatím jakkoliv vzdávat. Ano, s definitivní platností byla Hermioně velmi podobná. Byl si celkem jistý, že kdyby se ty dvě poznaly, rozhodně by si rozuměly.

Náhlá představa, kam ty dvě by mohly zajít při tom, aby jej nutily do psaní úkolů a dalšího studia, v Harrym vyvolala mírné zachvění celého těla. Možná je i pro mě lepší, že se doposud nepoznaly, uklidňoval se následně další myšlenou. Prozatím se totiž zdálo, že se ho Fira do svého výzkumu nepokoušela nijak zatáhnout. První den pátrání tak měl možnost sáhnout po knize jemu nejbližší. Byla o famfrpálu. Následující den však nad ním převzalo kontrolu jeho neodbytné svědomí, a tak ve snaze ho trochu utišit si vybral na čtení jednu z knih pojednávající o magických aurách. Když už se rozhodl studovat, tak aspoň něco, co ho v tuto chvíli zaujalo nejvíce. Fiřino rychlé vylíčení tohoto oboru bylo poutavé, a tak o něm chtěl vědět víc a nejenom to. Chtěl také umět vidět aury, jako mohla ona.

Prvotní nadšení a naivní představa, že to nemůže být tak těžké, ho přešla už po pár stránkách. Fiřino vysvětlení magické aury v pár bodech bylo tak zjednodušené, že ani v některých místech nebylo pomalu takřka pravdivé, a to nemluvě o tom, že se o některých věcech ani nezmínila. Jako například o skrytých barvách. Z knihy vůbec nepochopil, jak je to možné a proč k tomu dochází. Snažil se tomu porozumět. Opravdu se snažil, ale nepodařilo se. S malou dávkou rezignace pokračoval tedy ve svém soukromém studiu dál. To ovšem ale netušil, co na něj po pár dalších stránkách číhá.

Zprvu si myslel, že výraz duševní aura je jen v knize používán jako synonymum magické aury, a tak tomu moc nevěnoval pozornost, ale když mu po několika stránkách došlo, že jde ve skutečnosti o dvě naprosto odlišné věci, byl nucen nalistovat o několik stran dozadu. Pokud si zprvu myslel, že teorie skrytých barev je těžká a nepochopitelná, tak toto bylo ještě horší.

Poté, co se mu po velkém úsilí a těžkém boji podařilo prokousat se do poloviny knihy, mohl zkonstatovat, že o teorii duševní aury může říct jen pár vět. Jestli to byl úspěch či neúspěch se raději nepokoušel soudit.

Duševní aura je u magicky nadaných bytostí skryta pod magickou aurou, s níž je však částečně jakýmsi způsobem propojena. Právě proto mu asi Fira řekla, že magická aura je ovlivněna duševním stavem dané osoby. Jak to však celé fungovalo, z knihy nepochopil.

Sečteno a podtrženo, magicky nadané bytosti měly auru utvořenou z několika vrstev navzájem se ovlivňujících. A naučit se vidět šlo obvykle jen tu nejvrchnější z nich. Hlouběji auru dokázali vidět jen opravdoví mistři.

A mudlové? To byla kapitola sama o sobě. Podle knihy i oni měli svou auru, ale slabou. Byla tvořena jedinou vrstvou propojené magické a duševní aury do jediného celku. Barvy byly velmi slabé a na rozdíl od čarodějů více průhledné, ale byly.

Musel tuto pasáž přečíst několikrát, aby pochopil, co mu na tom všem tak nesedí. Ale odhalení pravdy bylo více než šokující. Každý mudla měl ve skutečnosti trochu magie. Bylo jí velmi málo, takřka neznatelně, ale měl ji. S tímto poznáním mu současně docházely i další věci, které mu až do teď nedávaly úplný smysl. Jako například, jak je možné, aby se mudlům, kteří nemají žádné kouzelnické předky, narodil čaroděj. Celé to bylo tak neuvěřitelné, že věřil, že ta kniha nelže. Tyto skutečnosti se v ní braly jako naprostá samozřejmost, o kterých každý ví. Tu knihu napsal draconius, a tak Harryho zajímalo, jestli si je této skutečnosti kouzelnický svět vůbec vědom. Hádal, že nejspíš ne, a pokud ano, tak před tím strkali hlavu do písku, a to především ti čistokrevní, kterým se to rozhodně nehodilo do krámu a kazilo jim to jejich dojem naprosté výjimečnosti a nadřazenosti.

Harry se pro sebe potutelně pousmál. Až příště bude Malfoy prudit, bude vědět, jak mu to krásně vrátit. Tentokráte mu také něco řekne a bude to slušně a po pravdě. Pomalu se chvěl nedočkavostí při představě jak toho namyšleného, aristokratického blondýna vytočí až do běla.

„Skončil jsi?“ zeptal se ho z ničeho nic Fira.

Ani si nevšiml, že také už pro dnešek skončila, a tak trochu zaskočeně pouze přikývl.

„Od zítřka už budeš moci chodit i ven, a tak jsem si říkala, že když sis doposud moc prázdniny nemohl užít, tak… No, prostě ráda bych s tebou uzavřela dohodu. Denní program bys určoval ty a večerní já. Všimla jsem si, že dlouhodobé trávení času v knihovně tě moc netěší a přiznávám, že to rozhodně není ani nic, co by většina lidí asi toužila dělat ve svém volnu,“ nabídla mu váhavým hlasem.

„Proč bychom měli uzavírat dohodu?“ trochu nechápavě se jí Harry zeptal. „Vždyť se vždycky můžeme daný den dohodnout, co bychom aktuálně chtěli oba dělat?“

„Prosím,“ úpěnlivě naléhala.

„Dobře, ať je tedy po tvém, když si to tak přeješ. Dohodnuto,“ podlehl Harry jejímu prosebnému pohledu. Trochu nechápal, proč to chce, ale na druhou stranu neviděl důvod proč jí to neslíbit. To však netušil, že tohoto rozhodnutí zanedlouho trpce zalituje. Věděl, že se v jeho kamarádce jednou za čas probudí skrytý zmijozel, který však doposud nikdy nebyl namířen proti němu. Až tedy do teď. Pravda, proč to celé po něm chtěla, se dostavila už po blížící se večeři. Navlékla ho do toho tak krásně, že se už nebylo možné vykroutit. Díky tomu také přehodnotil svůj postoj. Fira nebyla zmijozelem jen občas, ona jím byla pořád, a kdyby chodila do Bradavic, Moudrý klobouk by s jejím zařazením rozhodně dlouho neotálel.

 

„Bylo to vynikající,“ pochvaloval spokojeně Harry jídlo Gabriele. Kuřecí prsíčka s bylinkovou omáčkou a pečeným bramborem byla to nejlepší, co za poslední dny jedl. Ne že by Fira neuměla vařit, to ne, ale kvůli dietě, jež se naštěstí každým dnem zmenšovala, mu dosud nic lepšího nedali.

„Jsem ráda, že ti chutnalo,“ vděčně odvětila a nasměrovala svou pozornost na dceru. „Co budete teď dělat?“ vyzvídala.

„Lektvary,“ stručně pronesla Fira klidně, načež Harry šokovaně vytřeštil oči a z úst mu uniklo tiché zasténání.

„Nemysli si, že jsem si nevšimla, že jediný úkol, který si dosud neudělal, byl z lektvarů. Chci vědět, jak na tom v nich jsi,“ s potutelným úsměvem mu odvětila.

„Zmijozele. Celé jsi to na mě navlékla, abys mě dostala do laborky,“ podrážděným hlasem zabrblal Harry.

„Když ti to půjde, tak tam spolu půjdeme poprvé a naposledy,“ slíbila mu povzbudivě.

„A jinak?“ zjišťoval své možnosti Harry. Uvnitř něj se vzedmul děs a hrůza. Moc dobře věděl, jak na tom v lektvarech je a moc šancí, že by prošel, si nedával.

„Budu tě každý druhý večer doučovat,“ s nadšeným mu oznámila.

Harrymu v tu chvíli přišlo, že se na to i těší. Což nijak nesnižovalo to, že se mu při těch slovech protočili panenky. Nééé, co jsem komu udělal, v duchu zaúpěl.

„Neskuhrej a jdem. Čím dříve začneme, tím to pro tebe i dříve skončí,“ pronesla Fira, jako by přesně věděla, na co právě myslí.

Harry se odevzdaně odploužil za ní do místnosti, kterou jako jedinou, po Gabrielině ložnici, ještě nenavštívil. Jeho sklíčenost však byla zapomenuta v okamžiku, kdy stanul na prahu laboratoře. Byla úplně jiná, než očekával. Podobala se spíše chemické laboratoři mudlů, než místu, které sloužilo čarodějům k tvorbě lektvarů.

Byly tu tři dlouhé laboratorní stoly. U dvou z nich, jež byly přilepené zády k sobě a nacházely se uprostřed místnosti, bylo vždy k nim těsně z jedné strany přilepeno umyvadlo, a na druhém zase byl pro změnu větší plynový hořák s držadlem na kotlík. Pracovní deska třetího stolu byla zaplněna nejrůznějšími mudlovskými přístroji. Jediný, u kterého Harry dokázal bezpečně poznat, k čemu slouží, byly digitální analytické váhy vážící na několik desetinných míst přesně.

„Co budeme dělat?“ vyzvídal mezitím, co si udiveně všechno prohlížel.

„Mnoholičný lektvar. Vařil jsi ho už?“

„Já ne, ale Hermiona ano,“ přiznal při vzpomínce na druhý ročník.

„Na, tady je seznam, co budeme dnes potřebovat,“ oznámila mu a strčila mu do ruky papírek, který tu už ležel na jednom ze stolů, když přišli.

„Proč právě mnoholičný?“ zajímal se, proč se Fira rozhodla ho otestovat na tomto náročném lektvaru.

„Doufám, že jsi neplánoval jít na Příčnou pro pomůcky do školy takto?“ zeptala se ho trochu ostřeji, než plánovala, a ukázala na něj mávnutím ruky.

Harry jí chtěl v první chvíli něco nepěkného odseknout, ale pak pootevřená ústa rychle zavřel. Měla pravdu. Jeho jizva byla přímo magnetem na problémy. Stačilo jen vyjít z krbu a do minuty pomalu celý Londýn věděl, že se Harry Potter vydal na nákupy. A pozornost všech byla tou poslední věcí, po níž toužil.

Bez dalšího váhání zamířil tedy k druhým dveřím, jež se v místnosti nacházely.

Tentokráte nebyl nijak zaskočen, když se dostal do skladu přísad a lektvarů, který byl obdobně jako ve škole utříděn v abecedním pořadí.

Podle seznamu začal vyhledávat jednotlivé přísady, když z ničeho nic zaslechl zvláštní zvuk nejvíce se blížící silnému nasátí vzduchu nosem nějakého velkého zvířete. Rozhodně se to nepodobalo ničemu, co dokázal člověk ze sebe jakkoliv vydat. Zvídavě tedy nakoukl zpátky do laboratoře a ztuhl. V ten okamžik totiž z Fiřiných úst vyšlehl malý plamen a zapálil puštěný plyn pod kotlíkem.

Harry hlasitě zalapal po dechu a tím upoutal její pozornost. Fira se k němu otočila čelem a on nečekaným pohledem ještě více zprkeněl. Fiřina tvář byla jiná. Nos měla širší a ploší, z pootevřených úst koukaly špičky ostrých zubů dravce, obličej byl mírně protáhlý dopředu, uši byly pro změnu stažené dozadu jako by pomalu byly srostlé s hlavou a oči, ty byly žluté s červenými žilkami a protáhlými zorničkami, jako měly kočky a… draci. Tvář, na kterou hleděl, byla s definitivní platností napůl lidská a napůl dračí.

„V pořádku?“ ujišťovala se, jakoby v první chvíli vůbec netušila, co se děje.

Harry se nezmohl na žádnou reakci.

Fiře se rozšířily mírně oči, jako by jí něco došlo, a pak v dalším momentu se její tvář vrátila zpátky do lidské podoby.

„Pomiň, neuvědomila jsem si to. Slibuji, že už to před tebou víckrát bez upozornění předem neudělám.“

„Ne, to je v pořádku. Já jen… Nečekal jsem to. Jak jsi to udělala? To byla…“ soukal ze sebe jak z chlupaté deky Harry.

„Částečná přeměna,“ napovídala mu.

„Jo,“ přitakal. „Bylo to… úžasné,“ dodal obratem s velkou dávkou obdivu.

Fira překvapeně zalapala po dechu. V první chvíli si v duchu zanadávala do blbců. Nic Harrymu neřekla a nevarovala ho před tím, co se chystala udělat. Pro ni tohle všechno bylo naprosto přirozené, což však neznamenalo, že by se na ni chtěl v tom okamžiku někdo dívat. Mýlila se však. Harryho to nečekaně fascinovalo, což v ní vzedmulo vlnu nečekané hrdosti i štěstí. „Tady máš postup. Zpracuj přísady a já pak budu vařit,“ prohlásila ve snaze vše přejít, jako by se nic nestalo.

Harry se se značně neradostnými pocity pustil do práce. Krájel a sekal, jak nejlépe dovedl. Fira postávala u něj a nic neříkala. Díky tomu Harry postupně nabýval trochu jistoty s pocitem, že vše dělá správně.

„Stop!“ vykřikla Fira znenadání.

Harry se na ni podíval s jistou dávkou překvapení. Až teď postřehl, že její tvář postrádá jakoukoliv dávku spokojenosti.

„Tohle není vaření polévky, kde je jedno, jak co uděláš. Tady má všechno svůj řád. Zaprvé, vše musí být stejně velké. Ukaž,“ pustila se do něj a postoupila mu uvolněné místo. Jediným shrábnutím nože sesunula všechny nakrájené přísady na jednu hromadu na prkně, a pak je vysypala do koše. Vše omyla, osušila papírovými utěrkami a pustila se do přípravy přísad úplně od začátku. Její ruce rychle kmitaly a nezastavily se a ani nezpomalily, když začala mluvit.

„Dělej to takhle. Pokud to nezvládáš rychle, dělej to pomalu. Nejsou to žádné závody. Nejdůležitější je, abys to nakrájel správně, pokud chceš, aby se ti lektvar povedl. Až nějakou přísadu nakrájíš, zvaž si, kolik toho máš, Množství přísady v postupu není množství, kolik si máš nafasovat, ale kolik toho do lektvaru má přijít. Po pokrájení toho máš vždy méně, než jsi přinesl. Vždy máš nějaké zbytky. To co se ti nelíbí, dávej ihned stranou, ať se ti to nezamotá do toho, co už máš hotové. Až budeš mít zváženo přesné množství pokrájené přísady, jíž potřebuješ, dej to do misky. Téhle,“ pronesla a ze skřínky, u níž stála, vyndala keramickou misku s víčkem velmi podobnou třecí misce. „Je očarovaná a přísada v ní vydrží jako čerstvě nakrájená do doby, než jí při vaření budeš potřebovat. Když to budeš mít hotové, umyj si a otři si svou pracovní desku a stůl, než se pustíš do další přísady. Tak, jak jsi to dělal doteď, sis všechno kontaminoval a definitivně znehodnotil, a to jsi s vařením ani nezačal,“ vysvětloval mu.

Její přednáška plynule pokračovala dál, jak postupovala v práci, a po úvodu, jak co má Harry dělat a proč, přešla k výkladu o samotném lektvaru. A Harry jí fascinovaně poslouchal. Bylo to mnohem příjemnější, když o lektvarech mluvil někdo jiný než Snape, a dokonce o tom, co dělal, chvílemi i žertoval či to okořenil věrnými poznatky a zajímavostmi. Takhle mu lektvary už nepřišly tak strašné.

„Pro dnešek hotovo,“ pronesla Fira na závěr a až teď se na něj po celé té době podívala.

„Jsi úžasná, víš to? V lektvarech bys do kapsy s klidem strčila celou školu možná i se Snapem,“ obdivně jí s vydechnutím pochválil. V jejím podání bylo vaření lektvarů tak snadné a jednoduché. Vše naprosto logické tak, že to bylo pomalu zarážející.

„Neřekla bych,“ oponovala mu lhostejným hlasem.

„Nepodceňuj se,“ vynadal jí a po krátké odmlce dodal. „Přál bych si, abys do Bradavic mohla jít v září se mnou.“

„Nejde to,“ s odmítavým postojem ihned tuto myšlenku přešla.

„A proč ne?“ nechtěl se Harry nechat jen tak odbýt.

„Protože Bradavice jsou školou pro čaroděje a ne pro draconiuse. Není nám dovoleno tam studovat či dokonce pracovat na jakékoliv, třeba i výpomocné pozici,“ vysvětlovala mu a po celou dobu hleděla do svého kotlíku, jako by podrobně kontrolovala, zdali je s lektvarem vše v pořádku. Její hlas jí však neočekávaně prozradil, když v něm zazněla jistá dávka lítosti.

„Nějak to musí jít. Říkal jsem ti už o Remusovi, ne? Vlkodlakem byl už v té době, co na škole studoval. A když mu Brumbál dovolil, aby nás učil, tak dobře věděl, že jím je,“ podotkl Harry.

„Nejde to. Podle toho, co jsi mi o Remusovi řekl, tak usuzuji, že v jeho případě šlo o naprostou výjimku. Když jako dítě studoval, tak to ředitel zákonitě musel vědět a úmyslně ho kryl. Musí mít velké nadání, když pro něj tak riskoval. Kdyby totiž na to přišlo ministerstvo, oba by určitě skončili v Azkabanu,“ zchladila ho.

„Všichni by měli mít právo skládat NKÚ a OVCE,“ trochu popuzeně si trval na svém.

„Ale my je máme. Je nám dovoleno je skládat, záleží jen a pouze na nás, kde a jak se na ně naučíme. Většina z nás proto má soukromé učitele.“

Harry s touto informací trochu pookřál a uklidnil se nad nespravedlností, se kterou ministerstvo kouzel přistupovalo k vlkodlakům a dračímu lidu. „I tak si moc přeji, aby to nějak šlo a mohla jsi jít se mnou,“ tiše pronesl, aby jí dal na vědomí, že ze své myšlenky i přes její vítězství v předchozí výměně názoru neustoupil.

„Možná existuje jistá možnost,“ pronesla po chvíli ticha najednou Fira.

„Říkala jsi před chvílí ale…“ pokusil se Harry namítnout při vzpomínce, co zhruba před minutou sama tvrdila.

„Nebylo by to jako student, a ani jako zaměstnanec školy,“ upřesnila mu.

„A jak tedy?“ trochu nechápavě se jí zeptal.

„Jako tvůj doprovod. Když po mně budeš žádat, abych splatila svůj životní dluh tím, že tě budu chránit kdykoliv a kdekoliv budeš, nebude síly, jež by mě mohla zastavit v plnění takovéhoto závazku. Magické smlouvy takovéhoto typu mají přednost před zákonem, a ke všemu bychom ho v tomto případě ani neporušovali, ale ve skutečnosti jen elegantně obcházeli.“

Harryho ten nápad tak nadchnul, že se rozhodl ihned začít jednat. Krátce zauvažoval nad tím, co by měl přesně říct, aby svou žádost správně naformuloval a spustil. „Já, Harry James Potter, tě žádám, Firo Stoneová, abys svůj životní dluh splatila tím, že mě budeš doprovázet do Bradavic po následující tři roky mého studia,“ pevným hlasem pronesl a nabídl Fiře ruku na stvrzení dohody.

Fira jí přijala a pronesla svou část dohody. „Já, Fira Stoneová, přijímám tvou žádost, Harry Jamesi Pottere, a přísahám, že po celou dobu tvého studia tě budu doprovázet, budu tě chránit svým životem a neustanu v tom, dokud válka proti Voldemortovi neskončí jeho porážkou a tvým vítězstvím. Tak přísahám.“

Harry na ni šokovaně hleděl a pomalu mu začínalo docházet, co mu vlastně všechno odpřísáhla. Projela v něm vlna magie a v jizvě na břiše ho mírně zaštípalo. Pochopil, že teď už nešlo nic vzít zpátky. Vzedmula se v něm vlna vzteku. Nechtěl, aby se mu zavázala tímto způsobem. Neměl vůbec v úmyslu po ní žádat, aby pro něj riskoval svůj život. Svým způsobem se jí válka s Voldemortem vůbec netýkala. Ani jedna ze stran nebojovala za něco, s čím by se toužil dračí lid ztotožnit. Ke všemu už tak stačilo, že kvůli němu zemřeli jeho rodiče a Cedrik. Nechtěl, aby na tento seznam přibyla i ona. To by už opravdu neunesl.

„Nechtěl jsem, abys…“ rozkřičel se vztekle, ale Fira mu do jeho přívalu výčitek rychle skočila.

„Rozhodla jsem se pro to dobrovolně a ráda! Potom, co jsi pro mě udělal a riskoval, bylo mojí povinností tě na oplátku chránit, ale to bylo při mé přísaze vedlejší. Stejně jako potřeba mé dračí hrdosti. Nechci, aby tě ten parchant zabil a jestli je v mých silách ti nějak pomoci, jsem připravená to udělat. Jsi můj jediný přítel. Krom mamky jsi to jediné, co na světě mám. Nedovolím, aby se ti něco dalšího stalo. Už tak si dovolil prolít tvou krev a sáhnout na tvou rodinu a tvého přítele. S tím, co se stalo, už nedokážu nic udělat, ale pokud mám moc ovlivnit budoucnost, tak to bez zaváhání udělám,“ křičela na něj zpátky a bojovala se slzami, nad kterými se jí nakonec podařilo vyhrát, a nedovolila jim, aby jí stekly po tváři.

Harry se v první chvíli vytočil ještě víc, když mu nebylo dovoleno, aby řekl to, co chtěl a cítil, ale vzápětí, jako by odnikud, přišlo uvědomění a on se uklidnil. Vztek byl ten tam a dostavila se jen lítost. On měl teď nejen ji, ale i Siriuse, Rona, Hermionu a další. Koho měla ona? Jeho? Vždyť tu už většinu roku ani nebyl. Matku? Ta byla pořád v práci a objevovala se doma jen na chvíli po pár dnech, a pak zase zmizela. On z tohoto místního pekla dostal šanci utéct a co ona? Zůstala sama s pocitem, že až se tu na chvíli zase ukáže, bude znát pravdu a nebude s ní chtít mít cokoliv společného a jí nezbude nic než vzpomínky. Teď pravdu znal a nevadila mu. Možná o to víc o něj právě teď nechtěla přijít a rozhodla se proti tomu bojovat tím jediným způsobem, který znala. Všemožně mu pomáhala. Vyléčila ho. Starala se o něj. Chtěla, aby tu s ní přes prázdniny zůstal, protože podle ní právě zde byl v největším bezpečí. Pokoušela se zjistit, proč přišel o hadí jazyk, a ač to zatím vypadalo beznadějně, nezdálo se, že by to jen tak vzdala a hodila za hlavu. Myslela dopředu, jako s tím mnoholičným lektvarem, a musel si přiznat, že i tím doučováním z lektvarů se mu snažila pomoct, ač o tento druh pomoci upřímně právě moc nestál. A nakonec ta přísaha. Teď už s tím nic nemohl udělat a zlobit se na ni už také nedokázal. Rozhodl se jí odpustit, což však neznamenalo, že se jí nepokusí něco vrátit. Přesněji, měl teď na mysli lektvary, tuto laskavost jí hodlal oplatit, až přijde ta správná chvíle.

„Podívej, magie přijala a naší dohodu dokonce zpečetila,“ nadšeně prohlásila Fira s trochu nadzvednutým tričkem, odhalujíc tak jen kousek břicha, kde se právě nacházela tenká červená čára ve tvaru Harryho jizvy od nože.

Mladý nebelvír mírně zaváhal, a pak se ke své kamarádce otočil zády, aby si mohl prohlédnout svou jizvu. Vypadala teď starší. Nezdála se už ani tak vystouplá. Rozhodně se tvářila o dost lépe.

Za Harryho zády se ozvalo tiché zachichotání. Polila ho mírná červeň.

„Stydíš se?“ dráždila ho.

„Na rozdíl tady od někoho netrpím exhibicionismem,“ odsekl jí na oplátku.

„Až bude dluh splacen, zmizí,“ pronesla Fira, jako by opět přesně věděla, na co právě on myslí.

„Už aby to bylo,“ zúpěl a po krátké úvaze se zeptal. „Myslíš, že až Voldemort zemře, tak zmizí i ta druhá?“

„Podle mě ne. Je způsobena černou magií,“ odpověděla mu s vědomím, že ho tímto asi moc nepotěšila.

Harry se rozhodl raději změnit téma rozhovoru. „Předpokládám správně, že po dnešním výkonu se doučování z lektvarů už nevyhnu?“ zeptal se na to první, co ho právě napadlo. No, že raději měl mlčet, mu došlo hned v zápětí. Odpověď nebyla nijak potěšující.

„Předpokládáš správně,“ odvětila mu Fira s potutelným úšklebkem na tváři.

 

Komentáře   

0 #8 Lady Corten 2012-10-18 14:58
Cituji cim:
Doufám, že Fira na něco přijde a Harrymu se jeho schopnost hadího jazyka vrátí :-) Jsem zvědavá, co bude Fira v Bradavicích jako doprovot dělat, snad bude moci studovat spolu s Harrym.


S tím hadím jazykem to vidím bledě. To žeho neumí něco naznačuje což by tě mohlo potěšit, vždy je něco za něco. Fira v Bradavicích bude, i když ne jako student, ale tím že posloucháš se také hodně naučíš. I když bude případ kdy se i zapojí do výuky, uvidíš. ;-) Moc děkuji za konetík.
Citovat
0 #7 Lady Corten 2012-10-18 14:55
Cituji Patoložka:
Nic mi nevymluví, že je Fira pěkný zmijozel. Já bych na Harryho místě byla tedy pěkně naštvaná. Přece jen se s ním mohla domluvit a ne na něj všechno vybalit až když už neměl navybranou, ať už s těmi lektvary nebo s tím slibem. Jsem moc ráda, že se tak ale Fira dostane do Bradavic a moc mě zajímá, jak to bude celé fungovat. Úplně vidím to jiskření v Brumbálových očích, až se to dozví, i když mu tím vším, co se stalo, vlastně docela pokazí celé plány, má-li nějaké:-)
A pokud by se Harry naučil něco v lektvarech, tak jak bude Severus asi koukat? Há, úžasná představa:-)
Děkuji za další kapitolu. Rozvíjíš úžasný příběh:-)


fira Harryho zná, ví že by se přemluvit nenechal a tak šla na to od začátku jinak, protože v opačném případě by si Harry mohl dávat moc dobrý pozor. Jesli měl Albus nějaké plány, jsou v troských, jen zatím chudák o tom ještě neví. :D JJ, Severu bude koukat. Moc děluji za kometík.
Citovat
0 #6 Lady Corten 2012-10-18 14:47
Cituji Elis:
Skvěle se to rozjíždí. Doufám, že díky doučování bude moc před Sevem a Dracem zamachřit v lektvarech, teda pokud si nezapomene vytvořit kolem sebe štít proti létajícím ingrediencím...


Zamachřit by možná mohl, pokud bude chtít se vůbec od Firy něčemu přiučit. Jak to však bude s létajícíma přísadama v hodině se však ječtě uvidí. ;-) Děkuji za komentík.
Citovat
0 #5 Lady Corten 2012-10-18 14:45
Cituji Nade:
Škoda, že Harry přišel o schopnost mluvit Hadím jazykem. :-? Zatím Harry moc výhod nezískal, když pomineme ten fakt, že nemusí být u příbuzných, což samo o sobě je vlastně zázrak. ;-)
Netuším, jakým způsobem chce Fira Harryho doprovázet. Magická smlouva je magická smlouva, ale detaily provedení mi trochu unikají. :lol:
Díky, těším se na pokračování.


Fira půjde s Harrym do Bradavic a vždy mu bude nablízku. Ano, jistě si Harry představoval prázdniny trochu jinak, ale co mohl čekat v dračím doupěti, kde jsou lektvarytím nejdůležitějším . :D Děkuji za komentík.
Citovat
0 #4 cim 2012-10-17 20:33
Doufám, že Fira na něco přijde a Harrymu se jeho schopnost hadího jazyka vrátí :-) Jsem zvědavá, co bude Fira v Bradavicích jako doprovot dělat, snad bude moci studovat spolu s Harrym.
Citovat
0 #3 Patoložka 2012-10-14 19:40
Nic mi nevymluví, že je Fira pěkný zmijozel. Já bych na Harryho místě byla tedy pěkně naštvaná. Přece jen se s ním mohla domluvit a ne na něj všechno vybalit až když už neměl navybranou, ať už s těmi lektvary nebo s tím slibem. Jsem moc ráda, že se tak ale Fira dostane do Bradavic a moc mě zajímá, jak to bude celé fungovat. Úplně vidím to jiskření v Brumbálových očích, až se to dozví, i když mu tím vším, co se stalo, vlastně docela pokazí celé plány, má-li nějaké:-)
A pokud by se Harry naučil něco v lektvarech, tak jak bude Severus asi koukat? Há, úžasná představa:-)
Děkuji za další kapitolu. Rozvíjíš úžasný příběh:-)
Citovat
0 #2 Elis 2012-10-14 14:19
Skvěle se to rozjíždí. Doufám, že díky doučování bude moc před Sevem a Dracem zamachřit v lektvarech, teda pokud si nezapomene vytvořit kolem sebe štít proti létajícím ingrediencím...
Citovat
0 #1 Nade 2012-10-14 12:45
Škoda, že Harry přišel o schopnost mluvit Hadím jazykem. :-? Zatím Harry moc výhod nezískal, když pomineme ten fakt, že nemusí být u příbuzných, což samo o sobě je vlastně zázrak. ;-)
Netuším, jakým způsobem chce Fira Harryho doprovázet. Magická smlouva je magická smlouva, ale detaily provedení mi trochu unikají. :lol:
Díky, těším se na pokračování.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla