Harry Potter a Dračí lid - Kapitola 4

 

Kapitola 4 – Hadí jazyk

 

Sluneční paprsky Harryho pomalu probudily ze spánku. Intuitivně zašátral rukou a po chvíli nalezl své brýle odložené na nočním stolku. Nasadil si je a zamžoural. Chtělo se mu ještě spát, ale jeho prázdný žaludek se hlásil o pozornost. Rozhlédl se tedy kolem a trochu se zklamáním zjistil, že se v pokoji nachází sám. Kdyby byl kdekoliv jinde než u Firy doma, vstal by a pokusil by se tento malý problém vyřešit, ale za daných okolností byl trochu bezradný.

Žádné hodiny nikde ve svém okolí neviděl, a tak jeho pozornost upoutala malá televize postavená na pracovním stole blízko nohou postele. Nevzpomínám si, že by tu posledně byla, zauvažoval, ale to už se díval po dálkovém ovládání. To bylo položené na nočním stolku poblíž místa, na němž před okamžikem nalezl své brýle. Tímto však ta snadná část končila. Tušil sice, jak ovladač funguje, ale při pohledu na značné množství malých čudlíků si nevěděl rady.

Po chvílí zápolení se sebou samým a především s mudlovskou technikou zvítězil a televizi zapnul a dokonce i překlapal na stanici, kde byl v rohu obrazovky vyznačen čas. Nevěděl, zdali se v tu chvíli má radovat ze svého úspěchu či být zklamaný. Bylo teprve tři čtvrtě na šest. Slunce evidentně před pár minutami zrovna vyšlo a celý dům tudíž zřejmě ještě spal. Neodvážil se bez vědomí jeho majitelů vstát, a tak trochu odevzdaně začal prohledávat dál jednotlivé stanice. Po chvíli se do této činnosti nevědomky ponořil natolik, že když se v půl sedmé neslyšně otevřely dveře do místnosti a někdo vstoupil, ani si toho nevšiml. Až v okamžiku, kdy dotyčný stál hned vedle něj, sebou leknutím škubl a málem tak upustil ovladač na zem.

Harry roztřesenou rukou rychle vypnul televizi.

„Dobré ráno, paní Stoneová. Doufám, že jsem vás nevzbudil,“ špitl při letmém pohledu na ženu a zahleděl se zpátky do svého klína na ruce. Až v tento moment mu došlo, že do hřbetu jeho pravé ruky není napojena žádná hadička a na jejím místě se nachází jen větší náplast zakrývající místo vpichu.

Gabriela na něj hleděla celou tu dobu s mírným pobavením. „Ne, jsem právě na odchodu do práce. Budu mít několik směn v krátkém sledu za sebou, tak tu pár dní nebudu,“ informovala ho. „Jak se cítíš? Nebolí tě něco? Pociťuješ nějaké nepříjemné nezvyklé pocity?“

„Ne, cítím se naprosto v pořádku, paní Stoneová,“ odpověděl jí obratem Harry s nadějí, že by mohl být z postele propuštěn. Moc šancí si však nedával. Od Firy věděl, že její matka pracuje jako zdravotní sestra. Což v tuto chvíli pro něj nevěstilo nic dobrého. A nemýlil se. Merlinžel, paní Stoneová se evidentně od madam Pomfreyové a její přehnané starostlivosti moc nelišila.

„To ráda slyším. Ještě dnes zůstaň v posteli a pokoušej se co nejméně se zvedat. Kdybys něco potřeboval, požádej Firu. Stačí zavolat. Je právě v kuchyni a připravuje ti snídani. Za chvíli za tebou určitě přijde. Až se najíš, tak ti musí něco důležitého říct. Minule to nestihla. Já už musím letět. Měj se tu pěkně a hlavně se nepřepínej,“ oznámila a vydala se ke dveřím, v nichž se ještě zastavila a ohlédla se. „A pro příště, jsem Gabriela,“ dodala a byla ta tam.

Harry netrpělivě hleděl směrem ke dveřím a zápolil sám se sebou, zdali má vstát. Ve chvíli, kdy už se pomalu odhodlával odsunout peřinu na stranu, Fira přišla a nesla podnos.

„Jsem ráda, že jsi konečně vzhůru. Nečekala jsem, že si tak dopřeješ a vypiješ tu lahvičku celou,“ veselým hlasem ho přivítala a položila mu tác do postele na klín.

Harryho v tu chvíli popadly dva intenzivní pocity. Jedním bylo překvapení z toho, co slyšel, a druhým bylo zklamání ze zjištění, co mu přinesla. Na tácu se nacházela jen sklenice čisté vody a menší miska s čistým vývarem.

„Jak dlouho jsem spal?“ pronesl se snahou zakrýt svou skleslost, ale nebyl moc úspěšný.

„Řekněme, že ses měl probudit už včera ráno,“ odpověděla s úsměvem na tváři, a pak zvážněla. „Víc jak pět dní jsi nic nejedl. Vím, že bys raději něco lepšího, ale musíš začít jíst pomalu a zlehka. Jinak ti bude zle. Pár dní bude trvat, než se vše vrátí do normálu.“

„Hm,“ zabručel nespokojeně Harry a sáhl po lžíci. „Tvá máma, než odešla, mi řekla, že mi něco důležitého chceš sdělit,“ vyzvídal ve snaze odvést svou pozornost od jídla.

„Co víš o aurách?“ začala Fira mluvit po předchozí zkušenosti opět oklikou.

„Máš na mysli magickou auru?“ hádal Harry.

Fira v ten moment měla nutkavý pocit si vytrhat všechny vlasy. „Takže nic,“ odevzdaně vzdechla. „Vezmu to jen v pár bodech. Pokud budeš mít zájem, tak i na toto téma ti mohu z knihovny donést knížku.

Každá magická bytost má kolem sebe auru. Někdo se už narodí s darem jí vidět, ostatní se to musí naučit. Když toto umění ovládneš, můžeš zajít ještě dál a naučit se vycítit magii kolem sebe, a to dokonce v případě magických předmětů. Díky tomu jsem například byla schopna najít tvou hůlku pod prknem v podlaze ve…“ nedopověděla.

„Ty jsi byla u Dursleyových?!“ šokovaně vykřikl Harry.

„Ano, byla. Za chvíli se dostanu i k tomu proč,“ odbyla ho a pokračoval dál. „Schopnost vidět magickou auru je celkem užitečná záležitost. Můžeš například díky tomu vidět černou auru testrálů a tím vnímat jejích přítomnost, ač jsi třeba neviděl na vlastní oči nikoho umřít, a tudíž tak testrály jinak nemůžeš vidět. Nebo třeba dokážeš v davu mudlů najít jiného čaroděje. Ten se před tebou může maskovat a zneviditelňovat jakkoliv, ale svou auru neskryje. Tu totiž neschová nic.

Máma mě naučila vidět auru, už když jsem byla malá, a tak jsem byla schopna zjistit, že jsi kouzelník už při našem prvním setkání. A upozorňuji tě, že v ten den jsem ještě nic o tobě a tvé slavné jizvě nic nevěděla. O tom mi máma řekla až o něco později.

Tvá aura se tehdy skládal ze čtyř barev – zlaté, stříbrné, modré a červené. Každá barva aury má vždy svůj význam, ale protože těch významů u každé jednotlivé z nich může být několik, je nesmírně obtížné u někoho, koho dokonale neznáš, jak ve směru jeho magických schopností tak i duševního rozpoložení, určit co jaká v jeho případě znamená. Existují však výjimky, díky nimž lze v některých případech daný význam barvy lehce určit, aniž bys byl v tomto oboru mistrem. Jedna z těchto je i u červeného zabarvení aury.

Když jsme se poznali, tak tato barva u tebe zabírala zhruba tak třicet procent. Ale když ses letos ze školy vrátil, byla velmi slabá. Dalo by se z toho lehce usoudit, že se ti ve škole během tvého čtvrtého ročníku něco významného stalo. Naneštěstí však u zmenšení intenzity červené barvy pouze nezůstalo. Když jsme tě s mamkou ošetřili, zjistili jsme, že je pryč. Některé barvy aury mohou sice libovolně mizet a objevovat se, ale u červené a několik dalších barevných odstínů to neplatí. Pokud je červená barva součástí tvé aury, tak tomu tak je. Může být slabší či silnější, ale je pořád. Existuje však jedna výjimka a tou je krevní ochrana. Když jí máš, část tvé aury je zbarvená do tmavě rudé, když ji ztratíš, barva zcela zmizí.“ Fira domluvila a nastalo hluboké ticho.

„Brumbál tvrdil, že se tím, jak Voldemort použil mou krev do lektvaru na získání svého nového těla, krevní ochrana oběti mé matky nezrušila,“ zašeptal trochu pobouřeným hlasem Harry. Cítil se podvedený.

„Tím to nebylo. Ač to mělo významný vliv. Neposlouchal jsi?“ upozornila ho Fira.

„Ale pak tedy…?“ nedopověděl.

„Dudley tam byl taky, když tě Dennis bodl. A jelikož je i on nepřímým nositelem krve tvé matky, jeho přítomnost při tom způsobila, že ho tvá magie v ten okamžik považovala také za nepřítele. A někdo takový nemůže být udržovatelem krevní ochrany.“

„Ale teta Petunie tam nebyla,“ zarputile namítal Harry.

„Nebyla, ale na tom už nesejde. Krevní ochrana byla tou dobou už velmi slabá, aby odolala něčemu takovému. A jelikož ti tví příbuzní nikdy neposkytli pořádný domov, kde bys mohl šťastně žít, nebyl tvůj vztah s tetou dost pevný, aby cokoliv dokázal na tomto dění zvrátit,“ pronesla.

Harry se začal tvářit trochu nezúčastněně, jako by byl zahloubán hluboko do svých myšlenek. Na krátký okamžik si tak přála, aby měla možnost nahlédnout do jeho mysli. Byla z tohoto rozhovoru značně nervózní. Tiše jen tedy doufala, že Harrymu vše pomalu plně dochází.

„Konečně se nebudu muset už víckrát zpátky k Dursleyovým vracet,“ se zářivým úsměvem po chvíli ticha pronesl šťastně Harry a představoval si, jak zbytek prázdnin tráví se Siriusem nebo s Ronem.

„To sice ne, ale je tu malý háček,“ řekla opatrně Fira a zkoumala mladíkovu tvář, na níž šťastný výraz rázem trochu pohasl. Mrzelo ji, že mu něco takového musí dělat. „Nemůžeme jen tak někomu dát vědět, co se ti stalo, a že jsi bez ochrany. Pokud je Voldemort zpět, soví pošta ani letax tak už nejsou bezpečné. Draconiusové se neumějí přemisťovat a vydat se kamkoliv mudlovským způsobem by mohlo být stejně nebezpečné,“ vysvětlila mu s nadějí, že bude rozumný a nerozhodne se udělat po nebelvírském vzoru nic šíleného.

Harryho tvář během Fiřiných slov postupně vážněla, až nabrala zklamaný výraz. Co jsem si myslel? Jednou mít trochu štěstí? To se může stát komukoliv jinému než mě. „Co budeme tedy dělat?“ zeptal se už značně odevzdaným hlasem.

„Dokud nepřijdeme na nějaký bezpečný způsob, jak dát vědět těm, jež bys chtěl, byly bychom já i máma moc rády, kdybys zůstal tady u nás. Podle mamky je to ta nejbezpečnější varianta. Čím méně osob ví, v jaké se nacházíš situaci, a čím déle bude trvat, než se to někdo další dozví, tím déle ti to dává jistou šanci bezpečí. Obzvláště, když tě lidé v Kvikálkově budou pořád vídat. Na první pohled se tak při troše snahy může zdát, že se nic nestalo. Ke všemu je tento dům velmi dobře chráněn. Síla magických ochran na našem sídle se hravě vyrovná ochranám, jež mají manory čistokrevných kouzelnických rodů.“

„Ty bys chtěla, abych zůstal tady s tebou?“ nevěřícím hlasem se ujišťoval.

„Dokud budeš chtít a dokud se neukáže, že někde jinde bys byl v daleko větším bezpečí, tak ano,“ pronesla Fira a s nadějí se na něj podívala. Moc si přála, aby tu Harry chtěl zůstat, ale byla si vědoma toho, že je to jen bláhová myšlenky. Který kouzelník by chtěl dobrovolně trávit svůj čas a dokonce žít s draconiusi?

Harry zaváhal. S Ronem a Hermionou se uvidí ve škole. A Fira? S největší pravděpodobností mu už nedovolí se s ní vídat, až zjistí, co je ona zač a co se mu tady stalo. Moc si přál žít se Siriusem. On byl jeho jediná rodina. Ale i právě proto ho nechtěl nijak ohrožovat. Byl magnet na problémy a na Siriusově životě mu záleželo víc než na tom, aby byli spolu. „Rád bych zůstal zbytek prázdnit tady s tebou,“ váhavě se rozhodl. Doufal, že dělá správně. Nechtěl být na obtíž a už se jim vůbec jakkoliv vnucovat. Fira pro něj byla stejně tak důležitá, jako Sirius, Ron či Hermiona. Nezáleželo mu na tom, že mu o tom, kdo je, neřekla. Remus mu to také hned neprozradil, a kdyby na to tehdy Hermiona nepřišla, asi by to také jen tak nevěděl. Právě díky němu teď Firu už od začátku dokázal plně pochopit a nezlobit se na ni, ač asi nikdy plně nepochopí proč se vlkodlaci a draconiusové stydí za to, čím jsou.

„Děkuji. Jsem moc šťastná, že ses rozhodl mi dát po tom všem šanci. Slibuji ti, že udělám vše pro to, abys zde byl v bezpečí. Není to moc, ale aspoň takto ti mohu oplatit to, co jsi pro mě udělal, a splatit ti tím tak aspoň část životního dluhu, jež vůči tobě mám,“ zazářila Fira.

„Tak zaprvé – nedávám ti po tom všem šanci. Nezlobím se na tebe, a tak nevidím důvod, proč bych něco takového měl vůbec dělat. Tak jsi napůl drak, no a co? Klidně bys mohla být napůl ropucha a bylo by mi to jedno. Pořád jsi to ty. Byla jsi to ty, kdo mi proti Dudleymu a jeho partě pořád dokola pomáhal, ať to znamenalo cokoliv. Nemusela jsi to dělat. Mohla ses držet bokem a mít klid, místo toho ses dobrovolně nechala nazývat zrůdou. Byla jsi první a na mnoho let jediná, kdo tu pro mě byl. Už párkrát jsem ti řekl, že jsi pro mě stejně tak důležitá, jako kdybys byla má sestra a jestli to potřebuješ slyšet ještě jednou, tak poslouchej – jsi pro mě stejně tak důležitá, jako by pro mě byla má sestra, kdybych ji měl a jelikož ji nemám, jsi jí pro mě ty. Z toho plyne, že pro mě jsme něco jako rodina a ta by si dle mého měla vždy nezištně pomáhat. Tudíž zadruhé – nic mi nedlužíš a už vůbec ne svůj život. Proto tu zůstat nechci. S tím o bezpečnosti máš asi pravdu, ale ani proto jsem se tu nerozhodl zůstat. Chci tu být kvůli tobě! Je ti to jasné?!“ rozohnil se Harry.

Fira na něj konsternovaně hleděla. Chtěla namítnout, že ač si on nemyslí, že mu něco dluží, magie je opačného názoru, ale teď po tom, co slyšela, už se nechtěla k tomuto tématu prozatím vracet. Jestli se tu skutečně Harry rozhodl zůstat a ona věděla, že to, co jí řekl, myslel naprosto vážně, tak bude mít ještě dost příležitostí mu vysvětlit význam toho, co v kouzelnickém světě opravdu obnáší význam někomu dlužit život.

„Až dojíš, tak ti donesu nějaké knížky a věci do školy. Když si uděláš úkoly teď, budeš mít aspoň potom klid,“ s úšklebkem mu oznámila.

Harry se zachmuřil. „Zníš jako Hermiona. Kdyby tě slyšela, měla by z tebe určitě radost,“ zabrblal. „Asi si to bydlení tady brzy rozmyslím,“ zažertoval a zarazil se. Snad ví, že jsem to nemyslel vážně a žertoval jsem? vyděšeně si pomyslel. Že jsi raději nedržel hubu! Copak sis nevšiml, jak je celou tu dobu nervózní a bojí se pomalu na tebe podívat? plísnil se.

Vzápětí se mu však ulevilo. Fira se ušklíbla a pobaveně pronesla: „Uvidíme.“ A zmizela z pokoje.

 

Harrymu se čas přímo vlekl. Fira si vedle jeho postele četla jakousi knihu o lektvarech a on postupně smolil své úkoly. Moc ho tato činnost ve skutečnosti nebavila, ale Fira měla pravdu. V posteli toho moc dělat nemohl a mít to tak brzy za sebou by nemuselo být tak špatné. Byl na sebe hrdý, protože mu to šlo celkem od ruky. Měl hotovou transfiguraci a formule a právě začínal práci na bylinkářství. Když mi to půjde takhle dál, za chvíli to budu mít z krku. A možná předstihnu i Hermionu! Ta bude koukat, až jí to napíšu, hihi.

Náhle ho z jeho zamyšlení vytrhl jeho močový měchýř, který se žádostivě přihlásil o pozornost.

„Jdu na záchod,“ oznámil, když k němu Fira hned přiskočila, jen co odložil na stranu psací desku a odsunul peřinu.

„Pomůžu ti,“ nabídla se a snaživě ho začala přidržovat.

„Zvládnu to sám,“ striktně jí Harry odmítl a odehnal její ruku, jen co se postavil.

„Dobře, jak chceš,“ trochu uraženým hlasem odvětila a vrátila se na své místo. „Dveře jsou hned naproti pokoji,“ oznámila mu, kam má jít, aniž by se na něj více podívala.

Harry trochu opatrně udělal první krok, a když zjistil, že je vše v naprostém pořádku, s větší jistotou se vydal z pokoje.

Fira se opět začetla do knihy pojednávající o exotických přísadách do lektvarů. Čas moc nevnímala, ale po chvíli nabyla dojmu, že je Harry až přespříliš moc dlouho pryč. Pár vteřin bojoval sama se sebou, ale pak se odevzdaně zvedla a šla se po něm podívat.

Dveře do koupelny byly zavřené.

„Harry?“ opatrně špitla a zaťukala. Nic. Váhavě tedy vzdala za kliku. Dveře zamčené nebyly a malá místnost se záchodem, umyvadlem a sprchovým koutem byla prázdná.

„No počkej,“ tiše mu rozzlobeným hlasem slíbila a vydala se k nejbližší další místnosti. Náhlé pobouření z toho, jak byla podvedena, se rázem rozplynulo, když spatřila Harryho stát uprostřed obýváku, jak se šokovaně dívá z jedné strany na druhou. Nedokázala se než v duchu smát. Harry totiž těkal očima mezi televizí a poměrně slušnou Hifi věží umístěnou v moderně vybaveném pokoji a starobylým krbem postaveném ve starém kouzelnickém stylu s pohyblivými fotografiemi a oživlými obrazy umístěnými na krbové římse a na stěně okolo něj.

„Vybíráme si jen to nejlepší, co mudlovský a kouzelnický svět nabízí. Je to taková malá kompenzace a výdobytek za to, že nás odsouvají na samý okraj,“ pronesla k němu a široce se usmála, jak sebou Harry, jenž to té chvíle o její přítomnosti zde netušil, leknutím škubnul.

„Promiň, já…“ zakoktal se a zastuzeně se na ni podíval.

„To je dobrý. Nad zvědavostí se občas vyhrát prostě nedá,“ uklidnila ho Fira. „Evidentně ti je však už dobře, takže ti to tu aspoň můžu už ukázat. Támhle je kuchyně a jídelna,“ ukázala na jedny dveře nacházející se poblíž krbu. „ Z jídelny vedou dveře ještě do zahrady a ke skleníkům. Tam je zas laboratoř,“ oznámila a ukázala na zbývající druhé dveře v místnosti. „Schody, jak sis všimnul, jsou v chodbě. Zbývající dvoje dveře na chodbě, jež neznáš, jsou od komory a technické místnost. Pojď, půjdeme nahoru.“

Harry svou kamarádku tiše následoval a zkoumavě si vše kolem sebe prohlížel.

Zastavili se hned na konci schodiště v menší chodbě.

„Nalevo je mámin pokoj a naproti němu je hlavní velká koupelna se záchodem. Naproti nám je knihovna. Dříve to byla pracovna, ale to už je velmi dávno,“ zkonstatovala a otevřela dané dveře.

Harry opatrně nakoukl dovnitř. Místnost byla jen o trochu menší, než prostorný obývák ve spodním patře, a jediné, co se tu nacházelo, byly skříně s policemi zaplněnými knihami odshora dolů. Díky několika chybějícím svazkům postřehl, že v každé polici jsou knihy v několika řadách.

Fira mu nechala chvilku, aby si to tu prohlédl, a pak pokračovala dál. Popošla s ním napravo, ke zbývajícím dvěma místnostem. Jako první otevřela dveře do pokoje sousedícího hned s knihovnou.

„Tak toto bude tvůj pokoj,“ oznámila a naznačila mu, aby s ní šel dovnitř.

Místnost nebyla malá, ale také nebyla nijak závratně velká. Nábytek byl vyrobený z tmavě červeného mahagonového dřeva, koberec měl losovou barvu a stěny byly vymalovány lehce okrovou barvou. Celému pokoji dominovalo obrovské okno s výhledem do zahrady.

„Dříve to byl bratrův pokoj. Poté, co umřel, to tu máma začala předělávat, ale nedodělala to. Dodnes se nepoužíval, a to ani pro návštěvy, těch jsme tu však nikdy moc stejně neměli. Když jsem tě sem přinesla a s mamkou jsme zjistily, že tu možná asi chvíli zůstaneš, tak jsme to tu rychle dodělaly.“

Harry si vše unešeně prohlížel, a pak samým štěstím ustrnul. Vedle okna ve stínu rohu bylo bidélko a na něm spokojeně spala Hedvika.

„Věci už tu máš. Hůlka je schovaná v šuplíku v nočním stolku. A Hedviku bych byla ráda, kdybys nebudil, dokud tu s tebou budu. Je na mě a mámu značně naštvaná, že jsme jí nedovolily být s tebou dole,“ pronesla a na chvíli se odmlčela. „Jestli chceš, tak ti ještě ukážu svůj pokoj,“ ostýchavě nabídla.

Harry se na ni zářivě usmál a přikývl. Nemohl uvěřit tomu, že odedneška bude spát v krásném pokoji. Pro většinu lidí by byl asi jen zcela obyčejným a naprosto průměrným, ale pro něj to bylo celé království. A do konce prázdnit to bude jeho. Jedinou malou skvrnou na tom všem byl fakt, že si nebyl jistý, jestli si něco takového zaslouží. Přece jen, poslední obyvatel tohoto pokoje byl Fiřin bratr.

Fiřin pokoj byl velmi podobný tomu předchozímu. Jen některé skříně byly na trochu jiném místě a nábytek byl v lehčím odstínu červeného třešňového dřeva. Vedle okna, v místech, kde u Harryho byla Hedvika, stál stolek s velkým teráriem, v němž se pod zářivkou slunila stočená krajta.

„Od chvíle, kdy Denní Věštec uveřejnil, že jsi hadí jazyk, jsem ti ji chtěla moc představit. Jmenuje se Siel,“ hrdým hlasem mu oznámila Fira a k Harrymu velkému šoku, pak z jejích úst vyšel zvuk podobný syčení namířený ke spícímu hadovi, jenž se vzápětí probudil, vztyčil hlavu a něco na ni zasyčel zpátky.

Harry to celé strnule pozoroval s pocitem, že je něco špatně, jen nemohl přijít na to, co?

„Nerozuměl jsem ti,“ vysoukal ze sebe náhlé zjištění.

„Časem budeš. Dračí jazyk je trochu jiný, než ten hadí. Se Siel nám to také chvíli trvalo, ale naučily jsme se rozumět si,“ utěšovala ho Fira a pozorovala trochu zaskočeně Harryho pobledlou tvář. „Snad sis nemyslel, že hadí jazyk je jediný dar zvířecího jazyka, který čarodějové mohou mít? Některé jsou velmi vzácné, jako třeba hadí jazyk, ale jiné se vyskytují poměrně běžně, jako například schopnost ptačího zpěvu.“

„Chápu, proč nemohu rozumět tvému dračímu jazyku, ale já nerozumím ani tomu hadímu. Vždy, když nějaký had syčel, rozuměl jsem mu. Znělo mi to jak angličtina. Ale teď Siel nerozumím, ani když se snažím, a to jsem nikdy předtím dělat nemusel,“uvedl vše na pravou míru Harry.

„Cože?“ vykřikla Fira. Tato informace jí znatelně zneklidněla. „O takovouto schopnost nemůžeš jen tak z ničeho přijít,“ protestovala, ale věděla, že je to marné, asi nějaký způsob evidentně existoval, ač se jí to vůbec nechtělo líbit.

„Brumbál mi říkal, že jsem tu schopnost získal od Voldemorta, když se mě pokusil zabít. Možná tím jak jsem prodělal tu klinickou smrt, jak si mi tvrdila, tak jsem o ni zas přišel,“ hádal Harry. „A třeba jsem o ni nepřišel a Siel nerozumím jen proto, že jsem z toho zranění ještě vyčerpaný, ač si to neuvědomuji,“ obratem pro jistotu dodal.

„Nikomu to neříkej. Nikdo to nesmí vědět, dokud si nebudeme jistí, že jsi o hadí jazyk opravdu přišel nebo nepřijdeme na to, co tuto ztrátu způsobilo. Vůbec se mi to nechce líbit. A jestli jsi ještě více oslabený než pouhou ztrátou krevní ochrany…“ neměla odvahu tu myšlenku ani dokončit.

Harry poměrně ochotně přitakal. Měl pocit, že je to celkem rozumný nápad. Nechtěl nikoho zbytečně děsit a bezdůvodně zatěžovat, obzvlášť když zatím nebylo nic jisté.

 

Komentáře   

+1 #10 Lady Corten 2012-10-18 10:54
Cituji Patoložka:
Má lady, pardon za tak pozdní komentík:-)
Jsem ráda, že Harry souhlasil, že u Firy zůstane. Určitě se tak dozví plno zajímavých věcí a více si prohloubí znalosti o kouzelnické komunitě.
Moc se mi líbilo, jak Harry neudržel svou zvědavost na uzdě. Hifi věž mě tedy překvapila.
A hadi jazyk? Pokud to bude znamenat, že přišel i o další z věcí, které získal od Voldiho, pak jsem jen ráda. Škoda jen, že si nemůže popovídat s Fiřiným hadem:-)
Děkuji za kapitolku!


A já děkuji za komentík. Harry je zvídaví tvor, bylo by zváštní, kdy se o něco nepokusil obzláště, když tak nesnáší marodění. O co všechno Harry přišl ukáže čas, i když v náznacích vám bude už jasné o co jde.
Citovat
0 #9 Patoložka 2012-10-14 19:35
Má lady, pardon za tak pozdní komentík:-)
Jsem ráda, že Harry souhlasil, že u Firy zůstane. Určitě se tak dozví plno zajímavých věcí a více si prohloubí znalosti o kouzelnické komunitě.
Moc se mi líbilo, jak Harry neudržel svou zvědavost na uzdě. Hifi věž mě tedy překvapila.
A hadi jazyk? Pokud to bude znamenat, že přišel i o další z věcí, které získal od Voldiho, pak jsem jen ráda. Škoda jen, že si nemůže popovídat s Fiřiným hadem:-)
Děkuji za kapitolku!
Citovat
0 #8 Lady Corten 2012-10-11 08:09
Cituji Reya:
:P je to naprosto dokonalý, jen mě trochu mrzí že jsi připravila Harryho o hadí jazyk... je to jedna z mála schopností, kerá mi na něm přišla zajímavá, nu ale dokud má jizvu a brýle tak stojím pří tobě :lol: rozhodně budu číha na to be continued


Slibuji, že hadí jazyk bylo to jediné, co jsem mu vzala. Pokračování už bude tuto neděli. Moc děkuji za komentík. :-)
Citovat
0 #7 Reya 2012-10-10 21:28
:P je to naprosto dokonalý, jen mě trochu mrzí že jsi připravila Harryho o hadí jazyk... je to jedna z mála schopností, kerá mi na něm přišla zajímavá, nu ale dokud má jizvu a brýle tak stojím pří tobě :lol: rozhodně budu číha na to be continued
Citovat
0 #6 Lady Corten 2012-10-10 20:21
Cituji cim:
;-) kdy bude další kapitola?

V neděli :-)
Citovat
0 #5 cim 2012-10-10 17:36
;-) kdy bude další kapitola?
Citovat
0 #4 Lady Corten 2012-10-03 15:05
Cituji Nade:
Tohle začíná být "opravdu" zajímavé. Je možné, aby Harry přišel o hadí řeč? Právě teď, kdy si mohl najít někoho, kdo tomu rozumí. To je fakt pech! Doufám, že se z toho nevyklube nějaký mnohem větší průšvih.
Díky, těším se na pokračování. :-)


Cesty osudu jsou nevizpitatelné a záludné a ošklivým smyslem pro humor. ano už to tak bude, Harry hadímu jazyku nezozumí právě ve chvíli, kdy by se mohl začít hodit. Pechto je, a jestli i nějaký další průšvih? Uvidí se. 8) Já také děkuji.
Citovat
0 #3 Lady Corten 2012-10-03 15:02
Cituji cim:
Já nechci, aby Harry přišel o hadí řeč :sigh: Jinkak to vypadá, že Harryho pro jednou čekají opravdu prázdniny :-) Pěkná kapitola, těším se na další :-)


S tou hadí řečí se nedá nic dělat, také jsem Harryho o ní připravit nechtěla, ale musela jsem. Ale aspoň mu to bude vynahrazeno pěknými prázdninami, takže aspoň něco. :lol: Děkuji za komentík.
Citovat
0 #2 Nade 2012-10-01 17:16
Tohle začíná být "opravdu" zajímavé. Je možné, aby Harry přišel o hadí řeč? Právě teď, kdy si mohl najít někoho, kdo tomu rozumí. To je fakt pech! Doufám, že se z toho nevyklube nějaký mnohem větší průšvih.
Díky, těším se na pokračování. :-)
Citovat
0 #1 cim 2012-10-01 09:32
Já nechci, aby Harry přišel o hadí řeč :sigh: Jinkak to vypadá, že Harryho pro jednou čekají opravdu prázdniny :-) Pěkná kapitola, těším se na další :-)
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla