Harry Potter a Dračí lid - Kapitola 23

 

 

Kapitola 23 -Šťastné dny

 

Dny letěly až přespříliš rychle. Harrymu připadalo, že to nebylo až tak dlouho od doby, co se tu ukázal Draco a oznámil jim, že mají čas jen do konce roku. Naneštěstí se to stalo v lednu a teď už byl začátek července.

Od té doby se vše změnilo. Samostatné studium bylo nenávratně zrušeno a od rána až do večera trénoval jenom se Severusem. Jediným, čím se tak mohl odreagovat, byl půl den lektvarů, po němž však také následovalo ještě pár hodin tréninku.

Každý večer se odebíral celý zničený do postele a ráno bojoval sám se sebou, aby se donutil vstát. I tak se přese všechno, a to i to, že když kouzlil, učil se při tom mávat hůlkou tak, aby to vypadalo, že to dělá pomocí ní, což nebylo vůbec jednoduché, cítil šťastný. Už se smířil s tím, že ho Severus začal skutečně přitahovat, a pravdou bylo, že byl rád tomu, že spolu mohou beztrestně trávit celé dny, přestože se sice jednalo o pouhé cvičení jeho magického umění. Jen kdyby ho občas nezrazovalo jeho vlastní tělo, jako například teď.

Lehké vzrušení se šířilo jeho tělem, a to jen proto, že Severus stál za ním, letmo se dotýkal jeho zad a pravou rukou mu držel ruku s hůlkou a opravoval mu pohyb a načasování, které má správně při kouzle provést. U starých kouzel, která znal ještě z Bradavic, to nebylo až tak těžké. Ruka si pamatovala, co a jak dělala, ale u těch nových...

Občas se ptal sám sebe, jestli to dělá špatně jen proto, aby se ho starší muž dotkl, anebo je ve skutečnosti opravdu tak neschopný.

„Zatraceně, Harry, soustřeď se už konečně!“ utrhl se na něj rozčíleně Severus.

„Copak můžu?!“ oplatil mu stejnou mincí a vymanil se mu.

„Můžeš mi říct, co má tohle znamenat?“ dožadoval se lektvarista.

„Co to má znamenat? Tak já ti to tedy povím. Mám tě zatraceně plnou hlavu. Každou noc se mi o tobě zdá a kdykoliv se mě dotkneš, obzvláště způsobem, jakým jsi to udělal teď, tak mě to vzruší. Tak mi zatraceně řekni, jak se mám s takovýmto problémem pořádně soustředit?“ vychrlil ze sebe naštvaně bez rozmyšlení. Hrklo v něm, až když mu zpětně došlo, co právě vypustil ze svých úst. S napětím čekal, co se bude dít, a v duchu proklínal svou nebelvírskou zbrklost.

„Dáme si krátkou přestávku,“ úsečně ho informoval Severus, chovaje se, jako by vůbec nic z toho, co bylo proneseno, neslyšel, a jako by se vůbec nic nestalo, se vydal ke dveřím.

To snad nemyslí vážně?! zacloumalo to v duchu s Harrym. To už bylo podruhé, počítal-li i událost na mužovy narozeniny, co bylo něco takového s jasným podtextem tak okázale ignorováno. Severus byl dost chytrý na to, aby mu to samotnému všechno hned došlo.

Počkat! celé se to v Harrym rozkřičelo. Pokud se k tomu raději nevyjadřuje, může to znamenat, že to cítí stejně jako já? zapřemýšlel a jal se ihned jednat. Rozhodl se vše vsadit na jedinou kartu. Rychle přiskočil k odcházejícímu muži, chytil ho za zápěstí a trhl s ním tak, aby se otočil čelem zpátky k němu.

Dříve, nežli se stačil Severus vzpamatovat, měl mladíka pevně přimknutého ke rtům.

Harry začal muže náruživě líbat a s napětím očekával, kdy bude hrubě odstrčen, ale to se nestalo. Místo toho mu ze začátku pasivní rty po chvíli začaly polibek vášnivě oplácet. Díky tomu se Harry osmělil zajít ještě dál. Obtočil své ruce kolem Severusova krku a v momentu, kdy se jeho zuby od sebe trochu oddálily, vsunul mu svůj jazyk do úst.

Netušil, jak dlouho tam tak stáli a líbali se, ale vnímal, jak vzrušení v nich obou exponenciálně stoupá. Chtěl víc, mnohem víc. Všechny ty věci, o nichž poslední měsíce snil. Chtěl je přeměnit ve skutečnost. Ruce, které měl právě pohodlně usazené na Severusových ramenou, spustil níž, přemístil je k řadě knoflíků na hábitu. Stačil však ke svému velkému zklamání rozepnout pouhé tři, než byly jeho ruce jemně odstrčeny pryč a polibek byl přerušen.

„Tohle bychom dělat neměli, Harry. Ještě ti nebylo ani sedmnáct, a to nemluvím o tom, že jsem tak starý, že bych klidně mohl být tvůj otec,“ snažil se k němu pronést vážně Severus, ale jeho hlas byl ještě zastřený a udýchaný.

„A proč ne? Cítíme to oba stejně. A neříkej, že ne. Tvoje tělo tě samo prozradilo. Cítil jsem to. Ke všemu plnoletý budu za pouhé tři týdny a věkový rozdíl dle mě nehraje žádnou roli. Na světě je mnoho párů, které mají mezi sebou ještě větší věkový rozestup, a to i mezi mudly a ti žijí dokonce v průměru o polovinu kratší dobu než my. Takže chci slyšet lepší důvod, než tuto chabou výmluvu,“ oponoval mu odhodlaně Harry.

„Měli bychom na to jít víc pomalu. Jsou věci, které by se neměli uspěchat,“ pronesl a k Harryho velké lítosti se mu vytrhl z náruče.

Tentokráte už ho při odchodu Harry nezastavoval. Vypadalo to, že jeho argumenty Severuse přece jen přesvědčily, nebo o nich minimálně začal přemýšlet. A pokud jediné, na čem teď trvá, je trochu zpomalit, hodlal mu to dopřát a být trpělivý. Stejně, pokud by na něj teď tlačil, ničeho by nedosáhl, jen by to pokazil. Už tak dosáhl velkého pokroku, který nemínil jen tak promarnit.

Naneštěstí trpělivost nepatřila k jeho přednostem, a tak neuběhl ještě ani týden, když mu pár ukradených polibků na dobrou noc přestalo stačit. Převaloval se v posteli a nemohl usnout. To, že Severus leží jen malý kousek od něj přes stěnu ve vedlejším pokoji, mu moc nepomáhalo. Byl bezradný, cítil se najednou tak sám. Chtěl tomu nenadálému pocitu odolat, ale nešlo to. Zvítězil nad ním a nutil ho něco udělat. Vyhnal ho z postele a on, oděn jen do pyžamových kalhot, opustil svůj pokoj a přešel ke dveřím vedoucím do Severusovy ložnice. Hodnou chvíli váhal, zdali má opravdu vstoupit, ale nutkání být tomu muži blíž bylo příliš silné.

Nesměle vzal za kliku a pomalu otevřel. V pokoji byla sice tma, ale jen na zlomek vteřiny, jelikož se rázem rozsvítilo.

„Co tu děláš?“ zajímal se rozespale Severus.

Harry se na něj zkroušeně podíval, zavřel za sebou dveře, přešel k posteli a až teprve tehdy odpověděl. „Můžu si k tobě lehnout?“ žadonil a štěněčíma očima se na něj podíval.

„Harry, víš, o čem jsme se před několika dny bavili?“ připomněl mu.

„Vím, ale já si chci vedle tebe jen lehnout. Na tom snad není nic špatného? Nemůžu usnout,“ nešťastně mu přiznal.

Severus se na něj zkoumavě podíval.

„Budu jen vedle tebe ležet a o nic se nepokusím, přísahám,“ kvapně dodal Harry ve strachu, že bude přece jen jeho žádost zamítnuta.

„Tak pojď. Co mám s tebou dělat?“ zabručel starší muž s hranou nelibostí. Za nic na světě by nahlas nepřiznal, jak moc je touto nečekanou noční návštěvou potěšený. Už delší dobu netoužil po ničem jiném, než přimknout ho k sobě a v jeho náruči usnout.

Posunul se ke kraji postele a pozoroval, jak Harry okamžitě vklouznul na uvolněné místo pod peřinu. Pro jistotu se stočil na bok zády k němu, aby ho mladíkova blízkost tolik nelákala, ale vzápětí zjistil, že si tím moc nepomohl. Horký dech za krkem mu nedával moc možností usnout a spíše ho o to víc rozpaloval. S povzdechem se tedy přetočil na záda a nadzvedl ruku, aby Harrymu udělal místo na svém rameni. Ten okamžitě využil nabízené příležitosti, uvelebil se na něm a nechal ruku, aby se kolem něj lehce obtočila.

„Dobrou noc,“ špitl Harry a s hřejivým pocitem tepla druhého těla po svém boku vzápětí usnul.

Severus ho hodnou chvíli v tichosti pozoroval, než se i on ponořil do říše snů.

Ráno, když se Harry vzbudil, zjistil, že je v posteli sám. Toto poznání ho trochu ranilo, ale na druhou stranu byl i rád. Bylo to pořád lepší, než se po sobě nervózně dívat a tápat po tom, co by si za takové situace asi měli říct, a Merlin ví, jestli vůbec něco.

Den probíhal ve stejném duchu, jako všechny předešlé. Bylo však znát, že se něco změnilo. Sice ta změna byla nepatrná, ale byla, ač se ani jeden z nich o té noční návštěvě kouskem slova nezmínil. Takže, když nadešla chvíle jít si opět lehnout, Harry zaváhal. Chtěl jít opět k Severusovi, ale mohl?

Po chvíli váhání se rozhodl zaklepat a opatrně nakouknout dovnitř.

„Můžu dál?“ špitl.

Severus se ani neobtěžoval s odpovědí a jen se po něm krátce podíval s otázkou v očích, jak dlouho ještě hodlá stát mezi dveřmi a kdy konečně půjde dovnitř.

Harrymu stačilo jako odpověď jediné rozhlédnutí po pokoji. Severusův noční stolek byl pryč a namísto něj a jednolůžkové postele se rozkládalo obrovské letiště.

Severus už byl na něj připravený a očekával ho. Harry se rozzářil. Ze svého pokoje si ihned přivolal polštář a peřinu a spokojeně se uvelebil na připravené půlce postele. Na místě, které od té chvíle nikdy nezůstalo prázdné, na rozdíl od postele ve vedlejším pokoji, který se postupně a nenápadně vyklízel od věcí, které jakoby nic mizely a přesouvaly se do Severusovy, teď už přesněji jejich, ložnice a zaujímaly svá nová právoplatná místa.

Harry byl opravdu šťastný, ale postupem dnů a týdnů mu pouhá Severusova blízkost přestala stačit. Toužil po něčem víc, než jen po pár ukradených polibcích a letmých dotecích. Sedmnáct mu už dávno bylo, za okny vládl podzim a mílovými kroky se blížila zima. Listopad byl za dveřmi a Harry odmítal už déle čekat.

Tentokráte se nenápadně neodtáhl a nevyplížil se do koupelny, když ho vzbudilo ranní vzrušení. Severus o něm věděl, stejně jako tomu bylo kdykoliv předtím. I on míval poslední dny stejné potíže.

Harry se těsněji přimknul k tělu ležícímu vedle něj. Dnes si odmítal hrát, že se nic takového neděje. Toužil po něm a už to dál nehodlal v sobě dusit.

Rychle se vyšvihl na Severuse a zapřel se rukama vedle jeho hlavy, aby na něm nespočíval celou svou vahou. Na nic dál nečekaje se zmocnil jeho úst. Věděl, že Severus už delší dobu dávno nespí.

Harry uvolnil jednu svou ruku a vzápětí se s ní rozeběhl po nahé hrudi, využívaje toho, že oba chodili spát jen s dolní půlkou pyžamové soupravy.

Z počátku měl Harry obavy, jestli ho starší muž přece jen ze sebe neshodí a neodtáhne se, obzvláště když zabloudil svou rukou po jeho bocích a směřoval dolů, jenže když byl nečekaně pevným stiskem k němu ještě těsněji přimknut a v blízkosti svého vzrušení cítil to jeho, otírající se o něj, uklidnil se.

Polibky se prohloubily a jejich těla se o sebe přirozeně začínala čím dál tím rychleji třít. Jejich ruce vzájemně putovaly po jejich tělech, kam až dosáhly.

Harryho touha vystoupala k hranici, u které si byl jistý, že už rozhodně nehodlá jen tak přestat, i kdyby se zdálo, že si to Severus nakonec hodlá rozmyslet. V ten moment se starší muž zhostil větší iniciativy a jejich pozice se rázem otočily. Severusovy ruce s ním prudce smýkly a přetočily ho znenadání pod sebe. Až teprve tehdy se jejich naběhlé rty po dlouhé době od sebe odtáhly a oni se do sebe zaklesli svými pohledy.

Říká se, že oči jsou cestou do duše a Harry v tu chvíli pochopil, že je toto rčení opravdu pravdivé.

Severus se z jejich očního spojení plného touhy a lásky odpoutal jako první. Sklonil se zpátky k němu, ale tentokráte se nezmocnil jeho rtů, ale namísto toho kůže na jeho krku. Harry zalapal do dechu. Netušil, že může být na tomto místě tak citlivý. Severus tam však k jeho velkému zklamání dlouho nesetrval a pomalu začal rty mapovat a ochutnávat celé jeho tělo.

Harry se těm nepřestávajícím pocitům, jež ho pohlcovaly, plně podvolil. Bylo to tak krásné a bylo toho tolik. Chvíli se sice bránil stenům, které se z něj rozhodly drát ven, ale pak hodil veškerý stud za hlavu a nechal je nakonec znít.

Severus postupoval pomalu a nenápadně níž a níž, nepřestávaje si dávat dobrý pozor na reakce mladíkova těla pod sebou, připravený při jakémkoliv náznaku nespokojenosti přestat. Žádný z takovýchto signálů však nepřicházel a tak plynule doputoval až ke svému cíli.

Pomalu stáhl gumu od pyžama dolů a jazykem zanechával mokrou cestičku. Penis, jenž byl záhy odhalen, velmi jemně obkroužil a se stejnou jemností po něm následně přejel, až se Harry zachvěl a instinktivně mu boky vyšel vstříc. Rukou ho přitlačil zpátky na podušku a chvíli ho ještě takto trápil, než vyslyšel jeho němé prosby a pohltil ho svými ústy.

Harryho sténání zesílilo a zintenzivnilo až na hranici, kdy se musel rukama pevně chytit prostěradla, aby zároveň sebou nezačal házet a zmítat se.

Ten moment Severus posoudil jako příhodný okamžik a opatrně se přiblížil jedním prstem ke vstupu do Harryho těla. Pomohl si kouzlem, namísto toho, aby použil gel, který byl pečlivě uschovaný v koupelně, a s veškerou opatrností se zanořil dovnitř.

Tělo pod ním se napjalo, ale posléze se rychle přizpůsobilo a uvolnilo. Kdyby si nebyl Severus absolutně jistý, že mladík doposud nikoho neměl, přísahal by, že už toho má hodně za sebou. Choval se až nečekaně jako velmi zkušený milenec.

Po chvíli první prst následoval druhý, a pak i třetí. Precizními, promyšlenými tahy nepřestával mladíka důkladně připravovat, dokud nebylo dílo zcela hotovo. Znenadání se stáhl tak, až Harry samým překvapením zalapal po dechu. Ze začátku se toho všeho bál, ač to sám tak moc chtěl. Věděl, že napoprvé to nebývá většinou moc příjemný zážitek, ale skutečnost byla neočekávaně jiná. V první chvíli se vpádu do svého těla lekl. Nervozita ho sice celého stáhla, ale po krátkém vnitřním boji dokázal jeho duch spolu s touhou zvítězit nad tělem a on se uvolnil. A byl rád, že to zvládl, jelikož prst uvnitř něj narazil na určitý bod, u něhož si Harry přál, aby si ho nepřestával všímat, a mohl si tak plně užívat ty úžasné vlny vzrušení, jež se od toho doposud nepoznaného místa začaly šířit. Ke všemu se během přípravy Severusova ústa bez přerušení zároveň věnovala i jeho penisu. Harry byl sám na sebe pyšný, že se z toho všeho neudělal a dokázal se udržet, ale chvílemi to bylo opravdu na hraně a bez Severuovi bryskní pomoci by se opravdu neudržel.

Severus si užíval každý okamžik. Chtěl, aby to trvalo ještě déle, ale jeho vlastní touha byla až přespříliš dlouho opomíjena a Harry byl připraven. Odtáhl se a svou tvář přesunul po dlouhé době zpátky nahoru a vážně se zahleděl Harrymu do očí.

„Jsi si opravdu jistý, že to chceš?“ ujišťoval se a Harrymu bylo jasné, že pokud Severus zahlédne sebemenší náznak zaváhání, přestane. To však nehodlal za žádných okolností dopustit. Poslední dobou o všem velmi důkladně přemýšlel a věděl, co přesně chce. Spíše se bál, jestli to samé bude chtít i Severus.

„Ano, a víc než to. Chci všechno,“ pronesl a jeho vážný pohled mu opětoval. „Na nic si nehrajme, ani jeden z nás nepočítá s tím, že tu bitvu přežije. Přál bych si z celého srdce, aby se tak nestalo a byli jsme tu i potom a mohli být spolu, ale nikdo neví, jak se na konci roku všechno vyvine. Nechci ničeho litovat, až přijde ten okamžik, nechci se spoléhat na zázrak a nechci litovat promarněných chvil,“ špitl, vzal Severusovu levou ruku do dlaně a jemně políbil místo, na kterém dříve dřímalo smrtijedské znamení a jež teď bylo nahrazeno Severusovým rodným erbem - černým drakem vzedmutým ve stejné pozici jako u Firy, jenže tento neměl kousek nad svou hlavou korunu. „Přál bych si ho mít také.“

„Uvědomuješ si, o co mě žádáš? Co si přesně přeješ?“ s nevírou v hlase se ho zeptal. Chtěl být s ním. Nedokázal si představit, že by se ho kdy vzdal, ale i tak byl připraven uvolnit své místo někomu mladšímu a vhodnějšímu, než byl on. Nechtěl ho po svém boku držet násilím. Harry byl o tolik let mladší, měl toho ještě tolik před sebou, ne jako on. Snažil se ze všech sil té velké hluboké ráně ve svém srdci předejít, vyhnout se jí. Snažil se všemu vyhýbat, nepřiznávat si, co opravdu cítí, ale srdce a Harry si mysleli své a nijak mu to neulehčovali. A teď ho to všechno přivedlo až sem, zašel mnohem dál, než sám chtěl a sliboval si, a k tomu všemu právě teď nevěřil vlastním uším. Chtěl být s ním napořád, nevzdat se ho. Nebyl by zmijozel, kdyby takové možnosti, přinesené na zlatém podnose, nevyužil, ale on si chtěl být jistý, už jen kvůli Harrymu.

„Něco takového nelze vzít zpět, když si to časem rozmyslíš,“ varoval ho.

„Já vím a jsem si jistý, že nezměním názor dřív, ani později. S tebou tady jsem našel konečně pravý domov. Dříve jsem si dětinsky myslel, že jsem ho nalezl v Bradavicích, ale to jsem se mýlil. Není to to samé. Domov totiž není o místu, které máš rád, je to o tom, kde je někdo jiný, kdo tě miluje. A já miluji tebe, nadevše,“ pronesl a byl šťastný, že už mu konečně mohl říct, jak to doopravdy cítí. Chtěl, aby to věděl. Už dlouho to nebylo o pouhé touze. Trvalo mu dlouho, než si to všechno uvědomil, přebral v hlavě a nalezl odvahu to říct nahlas. A nelitoval toho, že to konečně učinil.

„Také tě miluji,“ pronesl z hloubi svého srdce Severus. Nečekal, že někdy v životě bude mít příležitost něco takového vyjádřit a bude to myslet smrtelně vážně. „Možná jsem sobec využívající chvíle okamžiku a ty mě za to budeš časem nenávidět...“

„Ne, nejsi sobec a rozhodně tě nebudu nenávidět,“ skočil mu rychle do řeči Harry.

„Ale to chci,“ dokončil započatou větu Severus.

„Ano,“ pronesl zřetelně Harry, když se k němu začal starší muž sklánět, a do toho jediného slova vložil veškerou svou magii.

„Ano,“ zaslechl těsně před tím, než se jejich ústa opět střetla. Ale jen na kratičký okamžik, než se Severusovy rty přesunuly na Harryho levou ruku. Jediným plynulým pohybem do něj pak pronikl.

Obě jejich těla pak začala prostupovat magie. Zaznamenali to, ale bylo to podružné. Jejich mysl byla upnutá pouze na tu druhou. Rozechvělí se k sobě přimkli a spojení, jako by byli jednou bytostí, se začali proti sobě pohybovat. Ty okamžiky byly nepopsatelné. Plné pocitů spjatých převážně se štěstím, radostí, touhou, láskou, ale i mnoha dalšími. Bylo toho tolik a Harry si to všechno chtěl plnými doušky vychutnat, ale přespříliš dlouho oddaloval nevyhnutelné. Slast se prohnala jeho tělem jako uragán. Orgasmus ho zaplavil tak silně, že se zmohl jen na němý výkřik se zavřenýma očima a hlavou zvrácenou dozadu.

Severus ucítil, jak se Harry kolem něj stáhl, a to bylo vše, co potřeboval, aby ho ihned následoval.

Když se po chvíli oba vzpamatovali z toho, co právě prožili, Harry si uvědomil jemné pálení a brnění na levé ruce a to na stejném místě, jako měl Severus svůj rodový erb. Opatrně se tam podíval a úsměv se mu zářivě rozšířil.

Magie jejich prosbu vyslyšela a spojila je. Od teď si byli druhy, manželi, spojeni do konce svých dní rituálem, kterému jako jednomu z mála nezáleželo na tom, koho poutá, jestli svou mocí pojí dva lidi či jiné bytosti nebo jaké mají ve skutečnosti oba pohlaví. Bylo úsměvné, že toto byla cesta, jak se dva muži mohli oddat, na rozdíl od obyčejného nemagického sňatku, kde to bylo nemožné. Obzvláště, když celý kouzelnický svět takto spojený pár uznával se vším všudy a respektoval ho. Když chtěli být dva spolu, vždy existovala cesta, stačilo ji jen najít.

„Vítám tě v mém rodu, Harry Jamesi Pottere Snape,“ pronesl hrdým hlasem Severus, šťastný a unešený z toho všeho, co se tak neočekávaně událo. Nelitoval toho a Harry také ne, cítil to. Spojení, možné nejblíže připodobnit k silnému provazu, jenž je k sobě svazoval, a který magie mezi nimi utvořila, mu dávalo znát, že je to na druhé straně vnímáno stejně.

Uložil se vedle Harryho. Oči se mu klížily a ještě než stačil usnout, stihl Harryho přitáhnout k sobě a v jeho náruči usnout. Spánek, jenž je zastihl, však dlouho nevydržel. Hlad je vyhnal z postele a zavedl jejich první společné kroky do jídelny.

To, že to nebyl dvakrát moc dobrý nápad, zjistili hned vzápětí. Jen, co se totiž dveře otevřely a všichni přítomní zaznamenali jejich příchod, šum a cinkot příborů ustal a náhle velkou místností zavládlo ticho.

Všichni se postavili. Harry se vyplašen tím, co se děje, podíval na Severuse. Ten mu však očima naznačil, že je vše v pořádku a ať čeká. Na útěk bylo příliš pozdě.

První se pohnula Fira. Se zářivým úsměvem k nim přešla. Chytila je oba za levé ruce, jež spojila k sobě a překryla svými dlaněmi.

„Dávám vám své královské požehnání. Buďte šťastni ve svém společném budoucím životě,“ slavnostně pronesla k nim oběma. Pak se podívala pouze na Harryho. „Vítám tě v naší rodině, Harry Pottere Snape. Teď patříš mezi nás, nezapomínej na to. Ať se bude dít cokoliv, vždy tu budeme pro tebe a budeme připraveni ti s čímkoliv pomoci,“ připomněla mu a poodstoupila, čímž udělala místo norskému dračímu králi.

„Dávám vám své královské požehnání. Buďte šťastni ve svém společném budoucím životě,“ popřál jim slavnostně i on.

Harry se poté, co poodstoupil i on, uvolnil. Neuvědomil si, že byl po celou dobu tak napjatý. Radost z toho, že formalitám bylo učiněno zadost, však rázem přešla, když postřehl, jak se všichni přítomní seřadili do velmi dlouhé fronty, připraveni i oni jim popřát vše nejlepší k jejich sezdání.

Harry se zoufale podíval na Severuse, ten však na jeho prosbu odpověděl pohledem říkajícím vše - máš jen to, co jsi chtěl. Harry si povzdechl. Dnešek bude opravdu dlouhý. Jedinou úlevou snad bylo to, že i Severusovi nebyla tak velká pozornost dvakrát příjemná.

Domů, do jejich srubu, jež od norského krále dostali jako svatební dar, se dostali až velmi pozdě v noci. Slavnostní hostina a oslava na jejich počest trvala přes celé odpoledne až dlouho do noci. Bylo to opravdu náročné. Když se jim konečně podařilo zmizet, nemysleli na nic jiného, než na spánek. Bylo neuvěřitelné, kolik v sále po jejich odchodu zbylo ještě stále popíjejících lidí. Oni snad byli neunavitelní.

Ač to bylo všechno stejně nečekané jako jejich spojení, bylo to na druhou stranu krásné. Harry i Severus měli pocit, že poprvé ve svém životě někam skutečně patří. Byli součástí dračího národa a rozhodně se za to nestyděli. Sice nemohli nabýt dračí podoby, ale to neznamenalo, že nebyli jedněmi z nich, a draconiusové jim to po celý den dávali jasně najevo.

 

Komentáře   

0 #3 sisi 2016-12-22 19:16
Tak to nebylo o Beltane, ani při Lugnashadu, ale až po halloweenu. Kouzelný čas. Romantika na n´ a ve stejnou dobu i svým způsobem svatba. Krásné. Děkuji, ještě že tu mám balíček papírových kapesníčků. Díky
Citovat
0 #2 cim 2014-03-21 00:10
Romantika s velkým R :-) Draco si může přičíst vítěztví v sázce :lol:
Citovat
0 #1 Agnes 2013-11-19 18:15
Harryho zbrklost a jednání bez dlouhého promýšlení jsou někdy opravdu užitečné :D Kluci se od sebe drželi mnohem déle, než jsem čekala, ale o to intenzivnější to pak bylo. Díky za to.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla