Harry Potter a Dračí lid - Kapitola 2

 

 

Kapitola 2 – Krevní ochrana

 

Doufám, že máma nezamkla, zoufale si pomyslela Fira, když se s Harrym v náruči dostala až ke vchodovým dveřím. Vzhledem k tomu, že neznala způsob, jak si uvolnit ruku, aniž by Harryho upustila a normálně si otevřela, uchýlila se trochu neochotně k nouzovému řešení a vší silou do dveří kopla. Západka cvakla a dveře se s třísknutím rozlétly. Vběhla dovnitř a bez zouvání bot pokračovala přímo dál chodbou, jež na svém konci ústila do obývacího pokoje. Byla už takřka u něj, když jí cestu zastoupila matka nadechující se s úmyslem začít křičet.

„Kolikrát jsem ti říkala, že ho sem nemáš nikdy…“ nedopověděla. Až s malým zpožděním jí plně došlo, na co hledí. Její rozhodnou tvář rázem vystřídal vyděšený pohled. „Co se stalo?“

„Dokrvující lektvar a rychle,“ vyštěkla Fira. Prosmýkla se kolem ní a zamířila do pokoje nacházejícího se jako jediný ve spodním patře domu. Sousedil s obývákem a povětšinou sloužil jako pokoj pro hosty, pokud tedy nějaké měli a těch bylo opravdu málo.

Jemně položila Harryho na bíle povlečenou postel a otočila se. V ten okamžik se ve dveřích objevila starší žena, jíž byla Fira velmi podobná. V jedné ruce už držela lektvar a ve druhé injekci.

„Já jsem v pořádku. To je jen Harryho krev,“ uklidňovala jí Fira, když jí konečně při pohledu na ni došlo, jak velký strach o ní její jediný žijící rodič má. Trochu poodstoupila od postele a udělala jí tím místo. Starší žena si s ní ihned vyměnila místo.

„Co se přesně stalo?“ vyptávala se své dcery profesionálním hlasem mezi tím, co vpravovala mladíkovy dokrvující lektvar přímo do žíly.

„Bodná rána do břicha. Použila jsem rychle hojivý lektvar, jejž jsem nalila přímo do rány, ale ztráta krve byla velká. Došlo k zástavě, ale nevím, jestli jí způsobila ztráta krve, šok nebo samotné zranění,“ stručně vystihla Fira jen to nejdůležitější.

„Jak dlouho?“ zeptala se jí matka mezi tím, co se dívala Harrymu na zorničky a měřila mu tep na krku.

„Asi tak minutu, než jsem si toho všimla, a další minutu až dvě, než se mi ho podařilo navrátit zpět. Nevím přesně,“ přiznala Fira, že s odhadem času celkem značně jen hádá.

„Vypadá to v pořádku,“ zamumlala si pro sebe starší žena. „Přines mi lektvar na vnitřní zranění, dokrvující, proti bolesti a vyživující. A nezapomeň na kapačku, je dole vzadu ve skříni,“ přikázala a Fira ihned odběhla do laboratoře, jež se také nacházela v přízemí. Do místnosti přímo vlétla a zarazila se až u skříňky visící na zdi nedaleko dveří, v níž byly uschovány všechny nejdůležitější lektvary, jež bylo nutné mít v laboratoři pro případ nouze vždy po ruce. Našla vše, co potřebovala, a stejně rychle se vrátila zpátky do pokoje k Harrymu.

„Máš to všechno?“ zeptala se jí matka trochu příkrým hlasem, aniž by to tak zamýšlela.

Fira přikývla a vše odložila po ruce na noční stolek. Nikdy dřív nebyla více vděčná za to, že její matka Gabriela Stonková byla zdravotní sestra v jedné menší mudlovské nemocnici na kraji Londýny.

„Na zranění,“ začala jí koordinovat Gabriela a Fira jí podle toho začala podávat jednotlivé lektvary, jež byly postupně Harrymu vpravovány také přímo do krevního oběhu. Jako poslední zbyl výživový lektvar. Ten daly do kapačky a nitrožilní kanylou, umístěnou na hřbetě Harryho pravé ruky, mu ho zavedly.

„Kýbl teplé vody, tři ručníky, nůžky a cejchy,“ instruovala svou dceru opět Gabriela. Fira odběhla, tentokráte jí to trvalo o něco déle, než se vrátila. Když se vrátila, znovu přepnula do modu, jenž by se dal nazvat robotem, a opět dle příkazů matky dělala vše, co jí bylo řečeno.

Opatrně Harryho vystříhali z oblečení, jež se k němu díky zasychající krvi začalo postupně lepit. Umyli ho a převlékly postel. Podařilo se jim také po takřka malé operaci, ve snaze s Harrym pokuď možno co nejméně hýbat, vyměnit prostěradlo.

Když bylo konečně hotovo, Fira se podél zdi svezla vedle nočního stolku na zem. Gabrila se usadila naproti ní k menšímu pracovnímu stolu, který byl krom větší skříně jediným dalším nábytkem v pokoji.

„A teď mi řekni, co se přesně stalo?“ vyzvala svou dceru matka, aniž by jí dala větší prostor si vydechnout. Fira se na ní unaveně podívala. „Byli jsme s Harrym jako obvykle v parku. Pomalu jsme se blížili domů, když se nám rozhodl zpříjemnit návrat domů Samuel s tou svou partou. Obklíčili nás. Samuel jako vůdce se ujal prvního slova a začal nás urážet. Začala jsem se s ním hádat a v okamžiku, kdy mě chtěl uhodit, jsem jeho ránu vykryla a dala mu pěstí do nosu. Nedávala jsem tou dobou moc pozor na okolí, nikdo nic neříkal a nevypadalo to, že by se zatím chtěli nějak zapojit, a tak jsem si ani nevšimla, že mám Dennise za zády. Ten se rozhodl v okamžiku, kdy jsem Samuelovi jednu natáhla, pomstít bratra a chtěl mě bodnout do zad. Harry zareagoval rychleji než já. Strčil do mě. Spadla jsem a Harry tím asi musel ztratit rovnováhu, protože když jsem se ocitla na zemi, Dennis místo mě bodl Harryho. Zbytek už znáš,“ vyprávěla Fira a nespouštěla své oči z postele.

„Dudley tam byl taky?“ zeptala se jí matka na něco, co Fira považovala za naprostou samozřejmost.

„Jistě, pokud si vzpomínám dobře, tak stál hned vedle Dennise,“ zamyšleně jí odpověděla. „Proč se ptáš?“

„Harryho aura se změnila,“ odvětila jí zachmuřeně.

Fiře se překvapením rozšířily oči. Pořádně se na Harryho podívala, chvíli se trochu soustředila, a pak se jí před očima po krátkém zamihotání objevila Harryho magická aura. Byla stejně silná jako dříve a stejně jako vždy vířila i několika barvami, tentokráte však mezi nimi jedna chyběla. „Nevidím červenou,“ oznámila nahlas.

„Zamysli se. Byla tam, když ses dnes s Harrym potkala?“ žádala jí matka neodbytně.

Fira trochu neochotně přikývla. „Nebude to lehké, ale zkusím to,“ přislíbila. To, co po ní žádala, nebylo vůbec snadné. Nejen, že si tu vzpomínku musela naprosto přesně vybavit, ale také se do ní musela ponořit a prohlédnout si ji včetně Harryho aury, na kterou se tehdy vůbec nepokoušela podívat. Chvíli jako tichý pozorovatel sledovala stále do kola část vzpomínky, kdy Harrymu vyprávěla o bratřích Foxtrových. Hledala Harryho auru. Ta informace byla hluboko uvnitř její vzpomínky ukryta, jen jí bylo třeba vyvolat. Uspěla jen až na několikátý pokus a jen na zlomek vteřiny, kdy se jí mladíkova aura přímo mihla před očima, ale i to stačilo. Stačila zaznamenat to, co potřebovala. Pomalu se vynořila z hlubin své mysli. Už při prvním pohledu na mámu, jež si za pracovním stolem četla knihu, jí napovídalo, že jí získání té informace muselo trvat poměrně dlouho.

„Byla tam, ale velmi slabě,“ hrdě oznámila. „Jak dlouho mi to trvalo?“

„Dvacet minut,“ odvětila jí Gabriela a odložila rozečtenou knihu na stůl.

„Červená barva nemůže jen tak zmizet,“ uvažoval nahlas Fira a pátrala v paměti po všem, co věděla o významu barev aury. Žádného vysvětlení se jí však nepodařilo dobrat.

„Může, jedná-li se o krevní ochranu. Nezáleží na tom jakým způsobem, kým byla vyvolána či čeho se přesně týká, její přítomnost barví vždy část aury do ruda. Pokud ochrana padne, barva zmizí. Jen stěží si toho však jde všimnout, jestliže povaha magie dané osoby sama osobě barví minimálně část aury do červena.“

„Harry měl část aury do červena, kam má paměť sahá. K zeslabení krevní ochrany muselo dojít v průběhu Harryho čtvrtého ročníku,“ navázala na ní plynule Firy.

„Nejpravděpodobnější je, že to má na svědomí Voldemort. Něco se při jeho znovuzrození muselo stát a to Harryho oslabilo,“ poupravila ji mírně matka, poukazující na zprávu, jež přednedávnem proběhla Denním věštcem. Sice tento čarodějný plátek Harrymu návrat Voldemorta v den třetího úkolu turnaje tří kouzelníků nevěřil, obviňoval ho ze lži a spekuloval nad tím, jestli mladý nebelvír svého spolužáka sám nezabil, ale rozumnému člověku muselo hned dojít, že jen stěží by si něco takového někdo vymyslel. Díky Fiře také měla příležitost Harryho poměrně dobře poznat. Moc toho sice o něm říct nemohla, ale rozhodně si byla jistá, že vymýšlení si takovýchto věcí s touhou po ještě větší slávě, rozhodně nebylo v povaze tohoto mladičkého nebelvíra. „Harryho krevní ochrana musela pocházet od jeho rodičů, vzhledem k tomu, že přítomnost Dudleyho při útoku ho připravila o ochranu. Což poukazuje na to, že v  okamžiku útoku přestala Harryho magie Dursleyovi definitivně považovat ze příbuzné. A to, jak se ti mudlové k němu po celé ty roky chovali, tomu také asi moc nepomohlo. A jestliže nikoho jiného Harry tak blízkého z rodiny už nemá, krevní ochrana se zlomila díky tomu, že už nezbyl nikdo další, kdo by jí převzal a udržoval. Žádné jiné vysvětlení mě nenapadá.“

„Co jsi řekla, zní logicky,“ ocenila jí Fira. Vše, co matka řekla, dávalo smysl. Pokud se v něčem mýlila, tak to byly podle ní jen maličkosti. Pořádnou jistotu však budou mít, až se Harry probudí a promluví si s ním. Do té doby to vše byly jen pouhé spekulace. „Co budeme teď dělat? Pokud je Voldemort opravu zpátky, Harry je ve velkém nebezpečí. Obzvláště teď, když je bez ochrany. Neměli bychom někoho kontaktovat? Třeba Albuse Brumbála,“ navrhla jméno Bradavického ředitele a držitele merlinova řádu, u něhož si mohla být na sto procent jistá, že stojí na Harryho straně.

„Nemůžeme si dovolit dát nikomu vědět.“

„Proč?“ zaskočeně se Fira zeptala.

„Krby mohou být odposlouchané a sova není o nic bezpečnější. Nemůžeme si dovolit jen tak riskovat Harryho živost,“ odvětila jí tím svým mateřským, poučným tónem, jež Fira vůbec neměla ráda.

„K Dursleyovým jít nemůže. Snad nechceš, aby zůstal tady s námi?“ šokovaně se jí zeptala. Něco takového od ní nečekala. Obzvláště, když to byla právě ona, kdo bez ustání připomínal, kým jsou, a že není vhodné, aby se tu Harry v jeho vlastním zájmu ukazoval, natož aby zjistil pravdu o jejich původu.

„Jiná možnost nezbývá. Minimálně, dokud se Harry nevzbudí a společně nevymyslíme, co dál,“ klidným hlasem jí matka odvětila tak, jako by se nic nedělo. Ale ono se dělo!

„Nevíme, co si o draconiusech myslí. Pokud námi opovrhuje a bojí se nás jako téměř naprostá většina čarodějů, nemůžeme ho tu držet,“ protestovala vyděšeně Fira.

„Nezbývá nám než doufat, že patří k té tolerantnější menšině a bude tu ochoten zůstat do doby, než nalezneme nějaké jiné bezpečné místo, kam by mohl jít. Díky tobě přišel o svou ochranu a málem zemřel. Kdybys neprovokoval Samuela, nestalo by se to. Neseš na svých ramenou velký díl viny. Ke všemu mu dlužíš i za svůj život. Což je velký závazek posílený i tím, jakému nebezpečí je právě tvou vinou vystaven. Jsi mu zavázána a naší povinností je teď se o něj postarat a chránit ho, i kdyby to sám nechtěl. Je na tobě, abys mu vše řádně vysvětlila, omluvila se mu a přiměla ho tu zůstat,“ nesmlouvavě pronesla Gabriela.

Fira se na ní zoufale podívala. Neprotestovala. Věděla, že má její matka pravdu. Kdyby Samuelovi nezlomila nos, Dennise by tím s největší pravděpodobností nevyprovokovala k použití nože. Ke všemu, i kdyby ho i přes to na ní vytáhl, neomluvitelné bylo už to, že si zapomněla krýt pořádně záda. „Za chvíli bude půl dvanácté. Dojdu pro Harryho věci. Pokud budu mít štěstí, budou Dursleyovi ještě vzhůru.“

Matka se na ní starostlivě podívala a chystala se něco říct. Dříve nežli to však stihla, Fira dodala: „Někdo tu s ním musí zůstat a ty jsi rozhodně ta povolanější. Ke všemu po tom, co se dnes stalo, pochybuji, že by na mě ještě někde číhali. Stejně, pokud nechceme, aby někdo věděl, že se přestěhoval k nám, tak půlnoc je na přenesení věcí ideální doba.“

„Nezapomeň se umýt a převléknout, než vyjdeš,“ dodala starší žena jen tak pro pořádek a svou dceru z místnosti vyprovodila pohledem.

O čtvrt hodiny později už Fira mířila chladnou a tichou nocí k domu číslo 4 v Zobí ulici. V domě se v místech obývacího pokoje ještě svítilo, a tak bez zastavení zamířila rovnou ke dveřím a silně zaklepala. Několikrát tak musela opakovat, než se dveře s prásknutím prudce otevřely.

„Kdo jste a jak se opovažujete nás rušit tak pozdě večer!“ zakřičel na ní Harryho strýc. Jeho tváře byly vztekem zbarvené přímo do ruda.

„Vy moc dobře víte, kdo jsem, ale klidně vám to řeknu, když na tom trváte. Jsem Fira, Harryho dobrá kamarádka. A přišla jsem si pro jeho věci,“ odpověděla mu nebezpečným hlasem. Neměla náladu na jakékoliv hry.

„Co to má znamenat! Jak se vůbec opovažujete se mnou takhle vůbec mluvit!“ křičel na ni dál nepříčetně Vernon Dursley.

„Být vámi ztiším hlas a pustím mě dovnitř, nebo snad chcete, aby se vzbudila celá ulice a lidé se dověděli, že váš syn byl u toho, když Harryho před třemi hodinami Dennis Foxtr bodl a málem ho zabil? Harry právě teď leží v bezvědomí v nemocnici a policii bude jistě zajímat, co se mu stalo a kdo všechno u toho byl. Pokud vím dobře, tak za účast při pokusu vraždy je pro nezletilého dolní hranice tři roky v nápravném zařízení, v tom lepším případě,“ Fira neupouštěla od svého klidného hlasu a bavila se nad tím, jak tvář Harryho strýce postupně přebarvovala.

„Co si to dovoluješ! Nikdo mému synovi nebude vyhrožovat! Za to zaplatíš, zrůdo!“ křičel na ni už zcela nepříčetný, čímž přilákal svou ženu, která také konečně přišla ke vchodovým dveřím.

Fira neustoupila ani o krok, ač se zdálo, že se na ni obtloustlý muž každou chvíli vrhne. „Má matka ví, kdy jsem, a také ví, co se stalo. Jestli se do dvaceti minut nevrátím v pořádku domů, jsme domluveni, že zavolá policii. Jestli mi zkřivíte byť jen jediný vlas na hlavě, tak vám garantuji, že pak budete svému synovi ve vězení dělat společnost. Takže naposledy. Pusťte mě dovnitř a nechte mě odnést všechny Harryho věci, jelikož on se k vám už nikdy nevrátí. My na oplátku zase zapomeneme, že byl Dudley u toho,“ mluvila nízkým hlasem Fira a v očích se jí blýskalo.

Vernonova tvář byla popelavě bílá stejně tak jako tvář Petunie.

„Máš na to patnáct minut a ať už tebe nebo toho kluka nikdy nevidím,“ štěkl na ni v pokusu si získat zpátky svou důstojnost Harryho strýc a ustoupil jí z cesty.

„Věci má v přístěnku a v pokoji nahoře,“ špitla na ní Petůnie, když jí Fira míjela.

Fira rychle naházela vše, co v přístěnku našla do Harryho kufru, jež díky lahvičce zvětšovacího lektvaru mírně upravila a zdvojnásobila jeho vnitřní obsah. Pak se vydala do horního pokoje. Nemusela se ptát, ani bádat nad tím, který pokoj to byl, a rovnou zamířila ke dveřím, na nichž vysela pomalu desítka nejrůznějších zámků. Postupně a systematicky vyklidila pokoj a těch pár Harryho věcí, co našla, sbalila.

Hůlka! Došlo jí, když už si myslela, že je hotová a může odejít. Ještě nenašla Harryho hůlku. Byla si jistá, že jí Harry sebou v parku neměl.

„Kdepak jsi?“ tiše si pro sebe zamumlala a pokoušela se najít sebemenší stopu magie kolem sebe. Po chvíli pátrání ucítila slabou magii někde spod podlahy, a tak postupně začala prošlapávat jednotlivá prkna, dokud jedno nezaprotestovalo výrazněji, než ty ostatní.

Trochu silou se jí ho podařilo vypáčit.

„Bingo,“ zajásala, když pod ním nalezla hůlku a pár dalších věcí. Přibalila je ke všemu ostatnímu a přešla k oknu, jež v zápětí dokořán otevřela.

„Tak leť. Víš, kde je,“ pobídla sněhově bílou Harryho sovu, která ji po celou dobu jejího konání bedlivě pozorovala.

Sova se nenechala dlouho pobízet. Prosmýkla se otevřenými dvířky od klece a oknem vyletěla do noci. Fira vzala klec do jedné ruky, kufr do druhé a za upřeného pohledu manželů Dursleyových i ona v tichosti opustila dům 4 v Zobí ulici a zamířila zpátky za Harrym. Cestou zpátky ji z dálky doprovázelo tiché soví houkání.

 

Harry Potter a Dračí lid - Kapitola 3

Komentáře   

0 #10 Lady Corten 2012-09-26 11:08
Cituji Lanevra:
Tak, konečně přišel Potter o krevní ochranu. Sice by mi bylo víc sympatické, kdyby kvůli tomu Petunie nebo kdokoliv jiný, přišel o život, ale to je jen má sadistická stránka.
Na další díl povídky se těším, jak vidíš pravidelně kontroluji jestli už se objevil, ale přesto... ta Fira...


Upřimě já nejsem až tak sadistická a Petunii se mi kvůli tomu zabíjet nechtělo. Snad tě časem Fira obměkčí.
Citovat
0 #9 Lady Corten 2012-09-26 11:01
Cituji Nade:
Jsem strašně zvědavá, co jsou vlastně zač. Věřím, že Harry, až překousne, že mu to tajila, s tím nebude mít problém.
Těším se na pokračování.


Harry má velké zlaté srdce a dokáže jen tak odpoštět, věřím, že díky tomu má Fira velkou šanci. ;-)
Citovat
0 #8 Lady Corten 2012-09-26 11:00
Cituji Patoložka:
Má lady, při čtení této kapitoly mi naskakovala husí kůže stejně jako při té první, ale tady šlo o ten způsob Harryho léčby. Na kouzelníky neobvyklý a pro mudly rovněž. Takže se nabízí otázka - co je Fira vlastně zač? A protože vím, že nám to brzy odhalíš, tak se těším:-)
Fira toho už ve svém mladém životě musela hodně zažít, když zvládla takto zatočit s Dursleyovými. Taky bych se sice přimlouvala k drsnějšímu řešení, na druhou stranu, jsou to vlastně taky jen lidi, kteří dostali do rukou zcela nepřipraveni dítě, které nikdy nechtěli a se kterým jim nikdo nepomohl. Pokud člověk hodně chtěl, mohl by je částečně možná i chápat:-)
Děkuji za další díl a těším se na to, co na nás vymyslíš!


Moc děkuji za tvůj výstižný komentík. ůj záměrem opravdu byl nakonbinovat mudlovskou a kouzelnickou medicínu do sebe, jsem ráda, že se to zdařilo.
Citovat
0 #7 Lady Corten 2012-09-26 10:57
Cituji cim:
Chudák Harry, myslel si, že je pro někoho jen obyčejný kluk, ale Fira o něm ví všechno. A Harry je zase ten, kdo neví nic :-)
Pěkná napínavá kapitola :-)


JJ, Harry je zas tím, co jednou zas nic neví (chudáček), ale třeba se to časem zlepší. :lol: Díky za komentík.
Citovat
0 #6 Lady Corten 2012-09-26 10:55
Cituji Lucka:
Teda, to je úžasná povídka. A hlavně originální. Škoda jen, že z toho ti rozmazlení spratci vyváznou tak lacino.


Sice vyvázli lacino, ale třeba časem sami narazí a zaplatí za vše co udělali. Boží mlýny melou pamalu ale jistě.
Citovat
0 #5 Nade 2012-09-19 16:48
Jsem strašně zvědavá, co jsou vlastně zač. Věřím, že Harry, až překousne, že mu to tajila, s tím nebude mít problém.
Těším se na pokračování.
Citovat
+1 #4 Patoložka 2012-09-18 15:50
Má lady, při čtení této kapitoly mi naskakovala husí kůže stejně jako při té první, ale tady šlo o ten způsob Harryho léčby. Na kouzelníky neobvyklý a pro mudly rovněž. Takže se nabízí otázka - co je Fira vlastně zač? A protože vím, že nám to brzy odhalíš, tak se těším:-)
Fira toho už ve svém mladém životě musela hodně zažít, když zvládla takto zatočit s Dursleyovými. Taky bych se sice přimlouvala k drsnějšímu řešení, na druhou stranu, jsou to vlastně taky jen lidi, kteří dostali do rukou zcela nepřipraveni dítě, které nikdy nechtěli a se kterým jim nikdo nepomohl. Pokud člověk hodně chtěl, mohl by je částečně možná i chápat:-)
Děkuji za další díl a těším se na to, co na nás vymyslíš!
Citovat
0 #3 cim 2012-09-17 22:11
Chudák Harry, myslel si, že je pro někoho jen obyčejný kluk, ale Fira o něm ví všechno. A Harry je zase ten, kdo neví nic :-)
Pěkná napínavá kapitola :-)
Citovat
0 #2 LucZik 2012-09-17 11:00
Teda, to je úžasná povídka. A hlavně originální. Škoda jen, že z toho ti rozmazlení spratci vyváznou tak lacino.
Citovat
0 #1 Lanevra 2012-09-16 23:22
Tak, konečně přišel Potter o krevní ochranu. Sice by mi bylo víc sympatické, kdyby kvůli tomu Petunie nebo kdokoliv jiný, přišel o život, ale to je jen má sadistická stránka.
Na další díl povídky se těším, jak vidíš pravidelně kontroluji jestli už se objevil, ale přesto... ta Fira...
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla