Harry Potter a Dračí lid - Kapitola 15

 

 

Kapitola 15 – Podrob se mé vůli


Fira měla dveře vedoucí do komnat Severuse Snapea na dohled. Nezastavovala se. Máchla rukou a svou magií je přiměla, aby se rozlétly a napochodovala dovnitř. Za svými zády je nechala s ohlušujícím třísknutím zavřít.

„Co to má znamenat!“ vykřikl zaskočeně Severus a ihned vyskočil z křesla stojícího poblíž krbu. Kniha, kterou do té doby spokojeně četl, s klapnutím zapomenuta spadla na zem.

„Konec her Severusi Snape. Zpřístupni mi svou mysl! Znám proroctví a pod tíhou jeho slov ti už dále nemohu dovolit, aby ses nacházel v blízkosti Harryho, pokud mi nedáš důvod ti věřit,“ rázným hlasem pronesla dračí žena a nebezpečně se na něj podívala.

„Jak se opovažuješ!“ vyštěkl a tasil svou hůlku.

„Opovažuji a ty víš dobře proč. A přestaň mi před nosem mávat tím mrtvým klackem. Je to nedůstojné nás obou,“ odsekla mu.

Severus na ni šokovaně vytřeštil oči a zbledl. Znala jeho největší tajemství, o němž se nikdo a nikdy nesměl za žádných okolností dozvědět. Jak na to přišla? To by rád věděl.

Fira natáhla svou dlaň a přivolala si k sobě jeho hůlku. Jen co jí vplula do ruky, na nic nečekala, rozšrouboval držadlo a dvěma prsty opatrně vytáhla jádro, které po krátkém zapůsobení magie zlatě zablikalo.

„Věčný štít. Přesně jak jsem si myslela. Ta chudinka měla svůj osud zpečetěn v den, kdy si tě vybrala. Jak dlouho žila? Pár hodin, dní, týdnů? Dlouho jistě ne. Do Bradavic jsi jistě přišel už s tou mrtvolou, co si dříve říkala kouzelnická hůlka.

Tvůj otec opravdu vymyslel originální způsob využití tohoto lektvaru. Za to je mu třeba vzdát hold. Jen tak náhodou není jedním z našich nejstřeženějších tajemství. Kdyby se dostal do rukou kouzelníků, nechci ani domyslet, kde všude dál by ho dokázali využít.

Využít ho na odříznutí jádra, opravdu chytré. Hůlka vypadá na první pohled v pořádku a přesto je zcela nefunkční,“ obdivně pronesla Fira a šlehla po muži opět pohledem. „I toto tajemství ti svěřil, že? Výroba lektvaru Věčného štítu schopného odříznout navždy magii malého předmětu od zbytku světa…. Nic mi na to neřekneš?“ zeptala se ho na závěr s falešně sladkým úsměvem.

Severus držel svá ústa křečovitě zavřená. Věděl, že je zle. Došlo k nejhoršímu – byl odhalen. Netušil, jestli odhalení právě od ní je lepší, než by bylo v případě Voledemorta, Brumbála či někoho dalšího, ale rozhodně v jejím případě cítil jistou šanci na přežití, na což by u některých dalších možností zajisté moc naděje neměl.

Měl neutuchající touhu jí něco odseknout, ale silou vůle se držel. Ona ve skutečnosti nechtěla, aby promluvil a on jí nechtěl ještě více vydráždit. Už stav, v němž se právě nacházela, byl dostatečně výbušný.

„Kdyby Voldemort tušil, že v jeho řadách se skrývá kouzelník nespoutaný hůlkou, plně mající pod kontrolou svou magii, schopen jí v maximální možné míře použít, dlouho bys nepřežil. Jistě by neriskoval ohrožení své výsostné pozice Temného pána. A Brumbál? Nevím, jestli bys s tímto faktem byl nadále schopen udržet si jeho důvěru. Obě strany by daly od tebe ruce pryč dřív, nežli bys řekl švec,“ pronesla, a pak svýma dračíma očima začala Snapea přímo propalovat. „Naposledy. Podrob se mé vůli a otevři mi svou mysl Severusi Snape. Jinak se ranního úsvitu nedočkáš.“

Severusovy oči se zaklesly do těch jejích. Neměl na vybranou. Musel ji poslechnout. Nelíbilo se mu to, ale jiná možnost neexistovala. Když bojoval se svým otcem, vyhrál, ač v té době otce už ovládaly jen dračí emoce vymknuté naprosté kontrole, ale přese všechnu otcovu šílenost on svou zbývající volnou magii neovládal ani z poloviny tak dobře, jako ona. A to nemluvě o tom, že on byl daleko slabší, ve všech možných směrech. Moc, jíž vládl, byla ničím ve srovnání s dračí královnou. Dračí královnou, mající svou moc plně pod kontrolou. Jen tak pro nic za nic by nebyla ve svých pouhých patnácti letech schopná svého strýce, který po smrtí jejího otce dračí korunu převzal, porazit. Přemohla ho, zkušeného, vyspělého draka jen s dětským tělem, jak ve své lidské, tak i v dračí podobě a neodnesla si z toho ani jediné těžší zranění.

I přes svou moc si nebyl Severus jistý, zdali by měl nějakou šanci ji v souboji jeden na jednoho porazit. Ke všemu, kdyby to přece jen dokázal, znamenalo by to více než jen smrt dračí královny a vlastní rukou podepsaný rozsudek jeho smrti ve velmi blízké době. Byla by to i velká ztráta pro Fénixův řád. Špehové dračí královny byli rozmístěni po celé šíři kouzelnického světa ve Velké Británii a poskytovali Řádu nezbytné informace o Voldemortově činnosti a situaci na ministerstvu. Kdyby on i dračí královna zemřeli, kohoutek informací by vyschl a Řád by to významně oslabilo. Něco takového nemohl dopustit. Bojovat by znamenalo konec všemu, čeho s Brumbálem dosáhli.

S nesmírnou neochotou a odporem Severus před dračí královnou poklekl na jedno koleno. K potupě, která ho čekala, nehodlal přidat další v podobě zhroucení se u jejích nohou po ukončení prohlídky.

Spustil veškeré své štíty a otevřel přístup ke všem svým vzpomínkám. Šance, že by se mu podařilo něco před ní ukrýt či jí úspěšné podstrčit nějakou falešnou vzpomínku, byla minimální. Ke všemu, důsledky pro něj při takovémto odhalení by byly fatální a rozhodně to nestálo za to riziko.

„Bude to bolet, Severusi Snape,“ upozornila ho, a pak do jeho mysli vrhla jak uragán.

Pomalu začala probírat vzpomínku za vzpomínku a dokreslovala si informace, které už o životě Severuse Snapea získala ze spisů svého otce, vzpomínek bradavických duchů a obrazů, kteří se velmi rádi o vše podělili, když jim člověk dodal dostatečnou motivaci, a tím, co si sama na základě jistých náznaků domyslela.

Tobias Snape, bratranec jejího otce, se oženil s Eileen Princovou, čistokrevnou čarodějkou, za účelem oživení krve svého čistokrevného dračího rodu. Nelíbilo se mu to, ale bylo to nezbytné. Naneštěstí, když už se k tomu rozhodl, nepojal ji pouze za manželku obyčejným lidským slibem, ale podle starých tradic se s ní přímo svázal a pojal ji za svou dračí družku.

Krátce po svazku Eileen otěhotněla, porod však neproběhl tak hladce, jako početí. Málem při porodu se svým dítětem zemřela. Jen zázrakem se léčitelům podařilo je oba zachránit. Toto vše si ovšem vybralo do budoucna svou daň. Eileen přišla o možnost přivést na svět dalšího potomka.

Pozornost Tobiase se tedy upřela k jedinému synovi, do něhož vkládal veškeré své naděje, jako jedinému pokračovateli jeho rodu. Jaké však bylo jeho zklamání, když se ukázalo, že Severus není draconius, jak to bylo obvyklé, ale kouzelník. Spící drak, jak se takovýmto čarodějům s dračí krví říkalo. Mnoho draconiusů by pro takovéhoto potomka přímo vraždilo, ale Tobias ne. Vzal tuto skutečnost jako to největší ponížení, neschopen se s danou skutečností smířit natolik, že došel k šílenému rozhodnutí v Severusovi spícího draka probudit.

To ovšem nebylo možné, ale on si nedal říct. Vychovával ho, jako by draconius byl a podle toho na něj kladl i nároky, které by u většiny kouzelnických dětí byly nezvládnutelné. Severus to však nečekaně zvládal, čímž však neúmyslně podporoval svého otce v jeho názoru, že spícího draka probudí, a že je na správné cestě. Ke všemu Tobiase uchvátila myšlenka, že bude první, co něco takového dokázal – probudil spícího draka. Jist si svým úspěchem už předem, začal Severusovi svěřovat už odmala tajemství, která se dle zákonů kouzelnickým potomkům dračího lidu nesvěřovala.

Když nadešel čas, aby jeho synovi byla zakoupena hůlka, učinil tak, ale ten samý den hůlku takříkajíc usmrtil, když její jádro ponořil do lektvaru věčného štítu. Myslel si, že kdyby se jeho syn připoutal k hůlce, nikdy by pak už probuzení spícího draka nebylo možné a to nehodlal připustit.

Severus odešel do Bradavic. Naneštěstí však nikomu neřekl o tom, o co se jeho otec snaží, a tak držel dle jeho pokynů jazyk pevně za zuby a za každých okolností se pokoušel vyvolat dojem, že na něm není nic výjimečného. Bez řečí se učil kouzlit tak, jako ostatní, ale to nebylo možné, on na rozdíl od nich neměl funkční hůlku, a tak své studium v Bradavicích moc nezvládal.

Bylo až k neuvěření, o co se Severus snažil. Samotné ovládnutí volné magie bez použití jakékoliv pomůcky či formule a přinucení podrobit se přesně jeho vůli, bylo samo o sobě neskutečně těžké a jen tak někdo to nedokázal. A přesně o to se snažil jedenáctiletý Severus. A nejenom o to, ke všemu se snažil, aby se jeho kouzla chovala zcela stejně, jako kdyby je dělal hůlkou, což obnášelo správné držení, pohyby i latinská slova, která mu stejně s nefunkční hůlkou byla zcela k ničemu.

Zvládl to, což byl malý zázrak, jemuž by nikdo asi jen tak neuvěřil. Ale jeho pokroky v té doby byly až moc pomalé a jeho spolužáci mu utíkali, zatímco on byl stále na začátku a považován svými spolužáky za neschopného a urážen tím, že ho nazývali motákem, který by si měl co nejrychleji sbalit své věci a ze školy vypadnout, protože tam nemá co dělat. Někteří však zašli ještě dál – Potter a jeho parta.

Severus vše tiše snášel, osamocen, bez přátel, dokud se Lily Evansová k jeho nesmírnému údivu nerozhodla se s ním spřátelit a pomoci mu. Pravidelně se spolu scházeli v knihovně a studovali spolu. Severus jí vypomáhal s lektvary a ona se mu snažila pomoci v kouzlení s hůlkou. Nikdy se sice nedověděla pravou příčinu jeho problému, ale i tak se s jejími neotřelými nápady na cvičení Severus začal pomalu hýbat kupředu. Postupem času nejen své spolužáky dohnal, ale nakonec i znatelně předehnal. Což však Poberty nezastavilo, aby ho přestali šikanovat. I přese všechno byl Severus nicméně šťastný. O jeho otci se to ovšem říci nedalo.

Tobias pomalu a nenávratně šílel. Spící drak se neprobouzel a tak se začal uchylovat i k násilí vždy, když se jeho syn vracel na prázdniny domů. Útoky se s lety zhoršovali a ani Eileen nebyla ušetřena.

Dění ve Snapeově rodině nezůstalo nepovšimnuto. Když Severusovi bylo patnáct let, dračímu králi přetekla trpělivost a Tobias byl uvězněn a čekal na svůj soud dle dračího práva a zákonů. Trestu smrti, který ho nevyhnutelně čekal, se však zázrakem vyhnul, když dračí král podlehl nátlaku Eileen, jež u něj za svého manžela nezlomně bojovala a snažila se ho zachránit. Vyhrála, dračí král podlehl jejím slovům o rodině a druhé šanci a Tobias Snape byl zpátky volný. On však druhou šanci nevyužil. Pokračoval tam, kde před uvěznění m skončil a ještě přitvrdil.

Časovaná bomba vybuchla na vánoce Severusova sedmého ročníku. Tobias se rozběsnil tak, že nad sebou ztratil veškerou kontrolu. Napadl Severuse ve své dračí podobě. Zaskočený mladík se málem zprvu zapomněl šokem bránit. Eileen okamžitě přispěchala svému synovi na pomoc, z dosahu otce ho dostala, ale zaplatila za to tu nejvyšší daň. Smrt matky Severuse donutila k činu. Rozhodnut ji pomstít se Tobiasovi postavil.

Po dlouhé bitvě zvítězil a otce zabil. Odnesl si však z toho těžké zranění. Kdyby tehdy náhodou dračí král nepřišel hnán špatným pocitem něčeho zlého, také by zemřel. Severus mu to nikdy nedokázal odpustit. V jeho očích to byl on, kvůli komu nebyla jeho milovaná matka mezi živými.

Poté, co své rodiče pohřbil, navrátil se do Bradavic. V jeho srdci byla veliká rána a pocit, že teď na světě není místa, kam by patřil, v něm rostl. Toho využil Lucius Malfoy a zlákal ho do Voldemortových řad. Severus měl pocit, že někam konečně patří a je také uznáván. Voldemort si byl moc dobře vědom jeho obrovského daru pro lektvary a dal mu prostor a podporu jeho nadání nadále rozvíjet.

Štěstí Severusovi však nevydrželo dlouho. Lily poté, co se dozvěděla o tom, že se stal smrtijedem, ukončila jejich přátelství. Severusovy snahy ji obměkčit mu však nevyšly. V té době využil příležitosti Potter a konečně Lily přesvědčil, aby s ním začala chodit.

Škola skončila a Severus se stal skutečným smrtijedem. Až tehdy si pomalu začal uvědomovat, co skutečně udělal. Nechtěl si to však připustit, dokud nenastal ten soudný den a on nevyslechl část věštby a nevyzradil jí svému pánovi. Poté, co zjistil, že Lilyin živost je ohrožen, konečně se rozhodl jednat. Přesvědčit Brumbála o tom, že mu chce pomoci a zachránit Lily a jejího syna nebude snadné, ale dokáže to. Brumbál to risknul. Špeha potřeboval a vynikající mistr lektvarů, znající i některá tajemství draconiusů, se neodmítá.

Přes veškerou snahu Severus Lily zachránit nedokázal. Netušil, že ta proradná krysa rodinu Potterových zradila, a když to zjistil, bylo už pozdě. Do domu v Godrikově dole dorazil pozdě. Jediný živý, kterého nalezl, byl jen roční chlapec plačící v postýlce. Chvíli mu trvalo, než se dostatečně vzpamatoval a oplakal Lilyinu smrt, než vzal malé dítě do náručí a vyhledal Brumbála.

Strhla se mezi nimi bouřlivá hádka plná výčitek a silných emocí.

Právě tato vzpomínka, přesněji její konec byla ta, kterou Fira hledala. Důvod, proč po tom všem Brumbál v Severuse tak pevně věřil a byl sám ochoten pro něj i riskovat život. Důvod, díky kterému se tehdy před lety Severus vyhnul Azkabanu.

 

„Přísahal jste, že ji ochráníte!“ vykřikl zničeně Severus.

„Je mi to líto. Opravdu líto, ale  to, co už se stalo, nedokážeme změnit. Ona už tu není, ale její syn ano. Jen on ho dokáže porazit. Voldemort nezemřel. On se vrátí a jen to dítě, které svíráš v náručí, bude mít moc ho porazit. Lilyinou smrtí nic nekončí, ale začíná,“ pronesl Brumbál zarmouceným hlasem.

Severus se podíval na dítě, které držel tak pevně, jako by na tom právě závisel jeho život. Malý Harry usedavě plakal. Z jeho nádherně zelených očí se koulela jedna slza za druhou.

Má Lilyiny oči, uvědomil si Severus. Lily byla jediným skutečným přítelem, kterého kdy měl. Zemřela, aby ten malý mohl žít a pokud byl tím, který mohl jako jediný Voldemorta zabít, bude ho chránit. Už se nemohl spolehnout na Brumbála. Ten stařec mu za jeho nebezpečnou práci špeha slíbil, že Lily ochrání, a selhal. Stejnou chybu už podruhé neudělá. Byla tu jediná osoba, které mohl skutečně věřit, a tou byl jen on sám.

Rozhodl se, co musí udělat.

Kousl se do palce pravé ruky, až mu z něj začala téct krev, a pak jím na čelo dítě nakreslil několik run.

„Harry Pottere dávám ti svůj život, svou moc a ochranu,“ zašeptal a krví nakreslené runy se vpily do Harryho kůže. Chvíli byly ještě trochu znatelné, ale pak po nich nezbila ani stopa. Magické pouto, které však touto přísahou vzniklo, bylo patrné a nemohlo být nikdy zrušeno. Nikým, ani Severusem ne.

Severus k Brumbálovi vzhlédl a zahleděl se mu do očí. Ty modré oči, sledující mlčky celé to představení dobře věděly, co se právě stalo. Byly zaskočené, ale spokojené. Plné lásky a pochopení.

Fira opustila Snapeovu mysl. Viděla vše, co potřebovala. Severus se připoutal k Harrymu druhým nejmocnějším slibem, co existoval. Výš už jen stál magický rituál poutající snoubence k sobě až na věčnost.

Fira už chápala důvod Albusovy skálopevné jistoty v Severusovu věrnost. Severus nikdy nemohl Harryho zradit. A to bylo tím, co tak nutně potřebovala vědět. V otázce Harryho i ona mu mohla věřit a spolehnout se na něj.

Na její tváři se rozhostil spokojený úsměv, a pak následně natáhla k lektvaristovi pomocnou ruku.

Severus zaváhal, zdali po tom všem má její nabídku na smíření a nový začátek přijmout, ale nakonec přijal. Tušil, že další takovouto nabídku by nedostal a být zadobře s dračí královnou nebylo až tak k zahození. Jsou věci, které se prostě a jednoduše nedají odmítnout.

Fira ho vytáhla na nohy, jako by vůbec nic nevážil.

„Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že jsi Harrymu zavázán mnohem silněji než já. Vítám tě na jedné lodi, Severusi,“ pronesla a posléze její tvář opět nabyla vážnějších rysů. „Musíme si promluvit.“

Severus přikývl a gestem naznačil, ať se posadí. Byl zvědavý, co mu dračí královna chce sdělit. Tušil, že to s tou prohlídkou jeho mysli úzce souvisí. Neměl z toho vůbec dobrý pocit. Fira kvůli tomu byla ochotná zajít až tak daleko, že po něm chtěla, aby se jí otevřel. Riskoval a ne málo. I ona si musela být vědomá toho, co přijde, pokud by neustoupil a nevyhověl by její žádosti.

Severus počkal, než se Fira usadí, a pak teprve zaujal místo v křesle stojícím naproti ní.

„Severusi, myslím, že víš, co po tobě budu žádat. Nebude se ti to líbit, ale jiná možnost neexistuje. Pokud chceme, aby Harry vyhrál, musí se osvobodit od své hůlky. Musí se naučit kouzlit jako ty, jiná cesta není. Harry není tak magicky nadaný jako Brumbál a nemá tolik zkušeností jako Voldemort. Kdyby se svázal s hůlkou, asi by bezhůlkouvou magii zvládnul, ale volné magie by neměl dost, aby to bylo pořádně k užitku. Proroctví říká, že bude mít moc, kterou Temný pán nezná a dle mě je to tato moc,“ pronesla vážným hlasem dračí královna.

Lektvarista pobledl. Tichý hlásek mu už dlouho našeptával stejnou věc, on ho však okázale přehlížel, neschopen se smířit s tím, že toto je ta správná cesta. Doufal, ač by to asi nikdy nikomu nepřiznal, že Brumbál přijde na něco, čím by Harry získal dostatečnou výhodu a oni se tomuto kroku vyhnuli, ale ten bláznivý stařec jako by vše nechával osudu. „Víš, co opravdu žádáš? Uvědomuješ si, co by to pro něj znamenalo? Zbytek života, den co den, s každým kouzlem se bude bát, že ho někdo odhalí. Nebude nikdo, komu by se mohl svěřit s takovýmto tajemstvím. Nesvázání se s hůlkou je porušení toho nejvyššího zákona dnešní kouzelnické společnosti. A to nemluvím o tom, že už je možná pozdě.“

„Uvědomuju si, co to všechno obnáší a jaký to bude mít na Harryho dopad, ale nic lepšího právě nemáme a pokud chceme jít touto cestou, musíme si pospíšit, sice není ještě pozdě, ale už teď využíval svou hůlku dost dlouho na to, aby osvobození od ní bylo dosti komplikované. Kdyby byl vychováván v kouzelnickém světě, už by možná byl nezvratně s hůlkou spojen, ale on byl v mudlovském světě, takovéto děti se se svou hůlkou finálně svazují až o rok později. A ti nejmocnější o další rok více. Harry dokázal jako malý velké věci. On není průměrný kouzelník. Dle mě by se bez jakéhokoliv zásahu spoutal s hůlkou až v sedmnácti. Ale i tak se na to plně nemůžeme spoléhat.

Harry musí omezit kouzlení jen na hodiny. A o volných chvílích začít trénovat bezhůlkovou magii. To by proces vázání mohlo zpomalit. Nejraději bych ho o hůlku připravila už teď, ale to by byl bez ochrany a každému by došlo, že se něco děje, kdyby ze dne na den nezvládl ani jednoduché Accio.

Harry musí být v období studia plně v bezpečí a v Anglii není jediné místo, kde by to bylo. Na konci ročníku odejdeme do Norska do kolonie. Tam bude v naprostém bezpečí. Sem se vrátíme, až bude plně připraven.“

Severus se zatvářil nespokojeně. Představa toho, jak je s Potterem několik let v dračí kolonii a pokoušející se toho tupce něco naučit, nebyla moc lákavá, obzvláště když by byli obklopeni stovkami draconiusů.

„Ty jediný ho to můžeš naučit a tady to nejde,“ pronesla Fira, která velmi dobře odhadla, na co právě lektvarista myslí. „Nevěřím, že je náhoda, že první kouzelník nespoutaný hůlkou po Merlinovi jsi ty. Obzvláště, když i on byl jako ty – spící drak.“

Severus se nadechl k otázce. Tu první věc tušil, ale o té druhé neměl ani ponětí. Fira mu však nedala prostor promluvit.

„O Merlinovi si promluvíme někdy příště. Teď je důležitější Harry.“

„Ano, pan Potter. Neplatí pro něj žádná pravidla. Pokud má někomu projít to, že je nespoután hůlkou a tudíž velmi nebezpečný pro celou kouzelnickou společnost v Británii, je to právě on,“ sarkasticky místo toho pronesl a pak mu něco došlo. „Nemůžu odejít. Albus mě potřebuje. Jsem jediný špeh z úzkého kruhu smrtijedů, co máme. O takovéto informace nemůžeme přijít.“

„To už je zařízeno. Tvé místo zaujme Draco,“ odvětila nevzrušeně dračí královna a po krátké pauze spokojeně dodal. „Dnes jsem ho pojala za svého druha, od teď je na naší straně.“

„Je to ještě dítě!“ vyštěkl rozzuřeně Severus.  Jeho hlas byl plný obav o svého kmotřence.

„Je stejně starý jako já nebo Harry. Těžká doba si žádá těžká rozhodnutí. Věřím však, že on to zvládne. Má v sobě vše, co je k tomuto úkolu potřeba.“

„Proč on?“ hlesl Severus.

„Měla jsem k tomu mnoho důvodů. Má v sobě velký potenciál. Jen ho ještě neprojevil. A nejenom to. Jeho otec je pravou rukou Voldemorta. Tudíž Draca nikdo ze zrady podezřívat jen tak nebude. Ke všemu můj rod potřeboval novou krev. Malfoyovi mají velký vliv v kouzelnické společnosti a díky Dracovi budou na vítězné straně, takže až bude po všem, jejich postavení by Luciusova aktivita neměla moc ublížit. Draco mi tak bude moci pomoct získat pro draconiuse zpátky místo ve společnosti, které před staletími díky těm prašivým vlkodlakům ztratili. Jenom to, že Harrymu pomůžeme vyhrát, nebude stačit. Tak naivní nejsem.“

„Pokud Draca odhalí, nebudeš mít nic,“ zabručel kysele lekvarista. Znal svého kmotřence dobře. Byl to pravý zmijozel, jehož velká moc přitahovala jako magnet. Draco se zapletl do sítí, z nichž ho on nemohl zachránit ani kdyby sebevíc chtěl. Jen tiše doufal, že Draco dobře věděl, co dělá, když se s ní svázal. Jistě, takovýto svazek měl obrovské výhody i pro něj, nejenom pro Firu. De facto od teď byl dračím králem, a pokud získá uznání a důvěru, budou ho ti draci poslouchat stejně dobře jako královnu. Lucius se nikdy nespokojil s málem. Vždy prahnul po větší moci, než právě měl. Bylo až úsměvné, že jeho syn dokázal svým způsobem mnohem víc jediným svazkem, než on za celý svůj život. Moc se těšil na den, až Lucius se dozví, co jeho drahý, milovaný syn udělal. Velice rád by to viděl, i když být v tu dobu blízko těch dvou by nebylo moc bezpečné. Bude si muset s Dracem promluvit a pomoci mu připravit se na jeho úkol. Několikaleté zkušenosti, které mu předá, se mu jistě budou hodit a zvýší jeho šance, že nebude odhalen.

„Zítra se Harry dozví o proroctví a mém postavení,“ přerušila Fira náhle tok Severusových myšlenek. „Bude nutné, abys pak získal Harryho důvěru. Musí ti plně věřit, pokud máme všichni uspět. Jak to uděláš, nechám na tobě. Upozorňuji tě však předem, že Harry dospělým moc nevěří. Nikdy mu nedali moc důvodů, aby tomu bylo jinak. A to, jak ses k němu od prvního ročníku choval, tomu také moc nepřidalo. Dobře tedy zvaž, co učiníš. Doporučuji ti jít na to přes Lily, a pak mu prozradit vše o tvém dětství. Harry má v sobě velkou dávku lásky a soucitu. To by ti mohlo pomoci,“ pronesla Fira na závěr a zvedla se.

„Přeji ti dobrou noc,“ rozloučila se ještě ode dveří a opustila lektvaristovy komnaty, ponechávající za sebou muže uvězněného hluboce ve svých myšlenkách.

 

Komentáře   

0 #3 sisi 2016-12-22 11:54
Fira je také dobrá v přesvědčování. Severusův příběh mě dojímá, těším se na další dobrodružství z Bradavic a Norské kolonie. :cry: :lol: :-*
Citovat
0 #2 Lady Corten 2013-04-09 15:32
Cituji cim:
Fira jako dračí královna :-) to je moc hezký. Ale nelíbilo se mi, že donutila Severuse ukazovat vzpomínky, i když jeho původ a předchozí život jsem si taky ráda prohlédla ;-)


No, kdyby to neudělal, tak bychom o životě Severuse nic nevěděli a by jsme se připravili o to nejlepší - Severusovu minuloust a to by bylo horší. :lol:
Děkuji za komentík.
Citovat
0 #1 cim 2013-03-10 21:59
Fira jako dračí královna :-) to je moc hezký. Ale nelíbilo se mi, že donutila Severuse ukazovat vzpomínky, i když jeho původ a předchozí život jsem si taky ráda prohlédla ;-)
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla