Harry Potter a Dračí lid - Kapitola 12

 

 Kapitola 12 – Nezbytný krok

 

Fira se zoufalstvím v očích sledovala Harryho, jak se snaží ubránit Snapeovu Legimentu, ale jeho veškerá snaha byla jako vždy marná. Byla zoufalá a měla toho akorát tak dost. Za pár dní už bude konec října a Harry?

Vůbec nepokročil. Celou dobu přešlapoval na jednom místě bez jakékoliv známky sebemenšího zlepšení. Nerozuměla tomu. Od začátku školního roku si pročisťoval mysl každou noc a podle častých zářivých ranních úsměvů bylo jasné, že se mu toho za poslední týdny moc nezdálo, a to o tom nemusel ani mluvit. Dalším znakem rychlého pokroku v tomto směru bylo i to, že jeho zásoba Bezesného spánku ještě nebyl vyčerpaná, a to mu měla dojít nanejvýš po třech týdnech a dala by klidně ruku do ohně, že si sám nic nevařil, ani si od někoho žádnou další lahvičku nesehnal.

A to nebylo vše. Dva měsíce ode dne, co byl poprvé schopen uchopit svou magii a přimět ji, aby viděl auru, výrazně pokročil. Dnes už zvládal s velkým vypětím sil a při obrovské koncentrace na krátký okamžik spatřit a ne moc dopodrobna si prohlédnout auru kohokoliv chtěl. Sice to nebylo zatím v takovémto stádiu pro něj moc k běžnému užitku, ale i tak – nějaký pokrok tu byl a s vytrvalým cvičením sliboval z nepochopitelného důvodu oproti nitrobraně daleko víc. Ale zatraceně proč? Dokázal už ovládnout svou magii natolik, aby ji na chvíli přiměl udělat to, co chtěl. Tak proč je to u tohoto jiné? Stačilo jen po magii chtít tentokráte něco jiného. Musel existovat důvod, proč v tomto případě nedokázal přinutit magii, aby ho poslechla. Stačilo by, kdyby alespoň na vteřinu jeho štít probleskl. Pak by se už dalo na něčem stavět, ale takto byli ve slepé uličce. Nevěděla, jak mu pomoci jinak, než tím, o co se Snape právě pokoušel. Mrzelo ji to, ale nic dalšího, co by slibovalo nějaký rychlý hmatatelný účinek, neznala.

Už se na to nemohla dívat. Takhle by to mohlo pokračovat celé měsíce a evidentně by se k ničemu nedobrali. Bylo nutné přitvrdit. Mrzelo ji, že se to bude muset hnát do krajností, ale chtěli-li se dobrat nějakého výsledku, neviděla jiné východisko. Něco jí v hloubi duše tiše našeptávalo, aby byla dál trpělivá, aby ještě nějaký ten čas počkala, ale ty náhle rozbouřené, silné emoce nedokázala ani její excelentní nitrobrana zkrotit a ovládnout. Harry ji bude nenávidět. Některé věci prostě nejdou odpustit a nedá se moc očekávat, že by se jí i přes Harryho obrovský dar odpouštět dostalo sebemenšího pochopení. Trochu však doufala a malý plamínek naděje v sobě měla, nechtěla se ho vzdát jen tak snadno.

Pevně stiskla víčka, aby se jí podařilo se trochu uklidnit. Zesílila svou nitrobranu na maximum. Když otevřela opět oči, její tvář byla ledově klidná.

Zakrátko poté Snape ukončil jeden ze svých útočných pokusů, zrušil kouzlo a stáhl svou mysl od Harryho. Dříve, nežli se stačilo stát cokoliv dalšího, Fira zavolala.

„Harry!“ vykřikla naléhavě mladíkovo jméno.

Nebelvír se po ní s mírným překvapením podíval. Jejich oči se střetly. Harry se nadechl k otázce, co se děje, ale nedostal k jejímu vyslovení příležitost. Fira vtrhla jako silný uragán do jeho mysli.

„Nechci vidět nic z toho, co mi nabízíš,“ zabručela vztekle draconiuska na adresu svého přítele, jemuž ta slova rezonovala v uších, aniž by byla ve skutečnosti vyslovena nahlas.

Fira bez jakéhokoliv zájmu odstrkávala ze začátku nabízené, postupně vnucované Harryho vzpomínky stranou a plynule pokračoval kupředu ve svém hledání v těch největších hlubinách mysli. Postupně, jak si razila cestu, jí docházelo, že to celé Harry vzal už od začátku za špatný konec. Uvědomovala si tak, že sama udělala hloupost. Měla si s ním pořádně promluvit. Mohlo jí to pak dojít, ale neudělala to. Mohla se sice teď stáhnout a pokusit se Harrymu vysvětlit své jednání s větší šancí na úspěch, než kdyby tuto akci dotáhla do konce, ale cítila, že je skoro u cíle. Zaváhala, ale nakonec postupovala svou cestou. Pokud má zasadit jejich přátelství ránu, u níž není jisté, zdali bude někdy zacelena, tak ať je tento čin vyvážen něčím, co má význam. A Harryho schopnost bránit se měla daleko větší váhu než jejich přátelství. Její druhá část s tímto názorem sice nesouhlasila a děsila se ztráty jediného pořádného přítele, co měla, ale pocit toho, co je opravdu důležité v širším hledisku, převyšoval.

Blížila se ke svému cíli. Každý měl nějaké své tajemství. Zážitky, o něž se za žádných okolností nechtěl s nikým nikdy podělit, a ona se právě blížila k těm Harryho, po nichž se ani Snape neodvážil doposud pátrat. To, že je tam, kde chce, také naznačoval fakt, jak vehementně přidal nebelvír na síle vnucování svých vzpomínek. Bez jediného problému však přívalovou vlnu událostí z Harryho života ustála a nehnula se z místa. Během jediného okamžiku bylo po všem. Harrymu došlo, že prohrál a přestal se bránit, což Firu moc nepotěšilo. Doufala, že jí z tohoto místa vyrazí jak namydlený blesk, ale nic se nestalo. Ta odevzdanost byla až děsivá. S mírným povzdechem si vybrala tedy jedno z vláken vzpomínky a ponořila se do ní. Netušila, co v ní uvidí a ani to sama ve skutečnosti nechtěla vědět, nicméně už tu byla, a tak doufala v jediné, v Harryho úspěch.

„Prosím ne, tuhle ne,“ zaslechla zoufalé zašeptání ještě těsně před tím, co se před ní rozpohybovaly obrazy minulosti.

Objevila se jedna z Bradavických koupelen. Fira nedokázala odhadnout, která přesně a ani jak je tato vzpomínka přesně stará, ale na tom tolik nezáleželo. Podle Harryho vzhledu se dalo soudit, že se tato událost odehrála v jeho pátém nebo čtvrtém ročníku.

Zprvu se nic zvláštního nedělo. Harry se spokojeně nahříval v teplé vodě a z vedlejších boxů bylo slyšet prouděni vody. Po chvíli mladík naslepo automaticky zašátral rukou, ale nic nenašel, a tak se rozmrzele rozhlédl. Až poté, co se otočil od stěny směrem ke středu koupelny, a našel to, co hledal. Hledané mýdlo bylo zapomenuté, odložené na rohu rantlu. Natáhl se pro něj, a pak se to stalo.

Harry ustrnul v půli pohybu. Jeho pohled byl zaklesnutý na protějším boxu, který stejně tak jako ten jeho postrádal závěs. Jeho oči byly přímo přišpendleny k natřásajícímu se zadku mužské postavy, u níž Fira zatím vůbec netušila, komu patří. Jediné, čím si byla jistá, bylo to, že dle vlasů rozhodně nepatří žádnému Weasleymu.

Harryho tvář nabrala červenější odstín, což tentokráte nebylo způsobeno prodlužující se dobou strávenou pod teplou vodou, nýbrž úplně něčím jiným.

Fira se rozhodla v ten moment přilít olej do ohně a hraným, výsměšným hlasem pronesla. „Tak toto je tvé velké tajemství Harry, jsi gay. Nikdo to neví, že? Kdy ti to došlo? Právě tehdy v té koupelně, že je to tak?“

Vnímala, jak se mladík ještě více napjal, ale nic dalšího se nestalo. Vzpomínka dále pokračovala a oba se na ni společně dívali, z toho jeden z nich se značně větší neochotou.

Vzpomínkovému Harrymu se z nečekané reakce svého těla překvapením rozšířily oči. Tři vteřiny ještě celý strnulý setrval na místě, a pak konečně úspěšně donutil své tělo k pohybu. Rychle se otočil zpátky čelem ke zdi. Sáhl po kohoutku a pohotově vypnul teplou vodu. Nastalým šokem málem hlasitě vykřikl, ale se skousnutými rty tuto potřebu překonal.

Proud ledové vody vykonal ihned to, co měl. Zchladil ho ve všech možných směrech.

„Kdo to byl? Křičíš jeho jméno, když si to děláš? Miluješ to? No, uvidíme. Podíváme se na to,“ tlačila dál Fira na pilu v naději, že Harryho konečně přiměje k nějakému pořádnému činu. Stále se však nic nedělo, a tak se po vláknu vzpomínek rovnou ponořila hned to té následující.

Tato se tentokráte odehrávala v Harryho posteli v nebelvírské věži. Byla hluboká noc. Závěsy kolem postele byly pečlivě zatažené a jediné, co tak napovídalo, že Harry není doopravdy v místnosti sám, bylo chrápání ozývající se z několika stran.

Harry měl mírně přivřené oči a obě ruce mu zůstávaly pod peřinou. O tom, co tam dole dělají, vypovídal rychlý pohyb nadzvedávající se peřiny. Hlavu měl křečovitě zabořenou hluboko do polštáře a z úst mu unikalo tiché vzdychání, jež se s postupem doby plynule zrychlovalo a nabíralo na intenzitě. Slastný okamžik se blížil.

Fira zadoufala, že teď už by k nějaké odvetné akci nebelvíra dojít mohlo, protože pokud ne teď, tak asi už nikdy. A její přání a naděje byly konečně vyslyšeny.

Harry zoufale sledoval ubíhající vzpomínku. Nadevšechno na světě nechtěl, aby jí Fira viděla celou. Nahromaděné emoce rázem vybuchly a s nimi i jeho magie. Netušil, jak to udělal, ale měl při tom pocit, jako by se někde hluboko uvnitř něj něco vzedmulo. Odněkud to vycházelo, a přesto to nebylo z žádného konkrétního místa. Valilo se to jako tsunami. Probíhající vzpomínka byla prudce ukončena a Fiřina mysl tím byla brutální silou vymrštěna ven z jeho hlavy. Až zpětně Harrymu došlo, že to byla jeho čistá magie usměrněná do podoby štítu, jež ho tak znenadání zachránila.

Překvapením rychle otevřel oči. Chtěl na dívku něco zakřičet, ale netušil, co prvního by chtěl vlastně říct. Cítil se zmatený, neschopný si plně uvědomit, k čemu všemu právě došlo, nešťastný, ponížený, naštvaný, pobouřený, zklamaný a zároveň nervózní z toho, co na zjištěnou informaci dívka řekne. Styděl se za to. Nechtěl, aby to někdo věděl. Bál se reakce lidí, obzvláště některých. K smrti ho děsilo jejich odmítnutí poté, co by o jeho orientaci zjistili pravdu. Nechtěl, aby se to někdo kdy dověděl, ač tušil, že je toto přání takřka nemožné.

Jeho zaváhání ho stálo jedinou příležitost, kterou dostal. Vteřinu poté, co se jejich spojení ukončilo, se od něj drakoniuska odvrátila, nevěnujíc mu nadále žádnou pozornost.

„Pokračujte tam, kde jsem skončila. Snažte se podívat na vzpomínku, kterou jsem právě viděla já,“ zavolala na lektvaristu, čímž Harryho značně vyděsila.

Mladík omráčený děním kolem sebe se otočil za svým profesorem, aniž by to vlastně sám chtěl udělat.

„Legilimens,“ zaznělo místností a v Harrym se něco vzpříčilo. On se to nesmí dozvědět, ať se děje cokoliv, on ne, nikdy, zaburácelo uvnitř něj a ač si to pořádně sám neuvědomil, dotkl se své magie a přiměl ji, aby vytvořila ten samý štít, který před okamžikem vytěsnil z jeho mysli Firu. Snape do něj vzápětí prudce narazil a odrazil se zpět.

Aniž by měl Harry moc času na přemýšlení, zaútočila na něj obratem pro změnu opět Fira. Střídali se na něm v šíleném tempu, nenechávajíce mu ani minutku oddechu. Jediné, co dokázal pořádně vnímat, byl štít, který ho před nimi bezpečně chránil a udržoval je mimo dosah jeho vzpomínek. Snažil se ho ze všech sil udržet a posilovat. Tlak na něj s jednotlivými útoky sílil a stával se postupně nezvladatelným.

Netušil, jak dlouho se takto pokoušel bránit, ale se chvíli, kdy cítil, že štít praská a každou chvíli zmizí, tlak na jeho mysl definitivně zmizel. Jen silou své vůle, a také díky nashromážděnému adrenalinu, se dokázal udržet na nohou.

„Vynikající Harry. Konečně jsi na to přišel a zvládl jsi to. Dnes jsi nezvládnul jen pouhý první krok, ale dokonce několik kroků najednou. Teď už víš, jak přimět magii, aby chránila tvou mysl poměrně solidním štítem. Do příště už budeme tento štít pouze trénovat a posilovat ho, abys ho časem mohl mít aktivní trvale,“ radostným hlasem mu oznámila Fira.

Harrymu se rozšířily oči, a pak se zase zúžily. „Mohla jsi mě předem alespoň varovat, k čemu se chystáš,“ vyčítal jí vztekle. Byl naštvaný a to pořádně, díky čemuž se zatím nedostavila žádná radost z velkého úspěchu, který se mu právě povedl.

„Kdybys o tom věděl, nepodařilo by se to. Už takto jsem musela zajít mnohem dál, než jsem chtěla, než tě to konečně přimělo k činu. Mrzí mě, že to muselo dojít až tak daleko, ale neviděla jsem jiné řešení, než tě doopravdy dotlačit až k samotné hranici zlomu. Tvá magie věděla, co dělat, ty jsi jí však nedal možnost tak učinit. Nakonec se tvé emoce vymkly kontrole natolik, že daly samotné magii volný průchod, a ta konečně udělala to, po čem jsi toužil. Nevěděl jsi, jak na to, a my ti to špatně vysvětlili, omlouvám se. Nedošlo mi, že jsi to celé špatně pochopil a šel jsi na to z úplně jiného, pro tebe jako učně nepoužitelného, konce. To, jakým způsobem ses po ty dva měsíce pokoušel bránit, si zapamatuj. Až zvládneš samotný štít, pokročíme dál, a toto se ti pak bude hodit. Časem uvidíš. Raději ti teď nechci motat hlavu,“ klidným hlasem mu vysvětlila.

Harryho však tato informace nijak neuspokojila. Cítil se jakkoliv, ale rozhodně ne klidně. Prostor, který mu Fira, a překvapivě i Snape, jenž se pro Harryho z neznámého důvodu do tohoto rozhovoru nezapojil, poskytli, využil k přemýšlení. Postupně mu s mírnou neochotou došlo, proč od začátku Brumbál s Firou chtěli, aby ho učil právě Snape, a také proč se Fira tak náhle rozhodla zajít ještě dál. Narušení jeho nejintimnějšího soukromí však přes veškeré pochopení nedokázal jen tak přejít.

„Gratuluji, Pottere, možná přece jen nejste tak šíleně ztracený případ, jak jsem si myslel,“ z ničeho nic pronesl Snape, čímž naznačil, že už je konečně nejvyšší čas, aby vypadli.

Harry se na něj překvapeně podíval. Došlo mu, že se mu právě dostalo něčeho, co se nejvíce blížilo pochvale, a to doposud tento sklepní netopýr nikdy neudělal. „Na shledanou,“ oznámil, při čemž se mu zdárně podařilo zabránit, aby ta dvě slova vyštěkl. Pobral si rychle své věci, a aniž by hlídal, zdali jde Fira s ním, vypadl z kabinetu.

„Promiň, Harry, opravdu mě to mrzí, ale mělo to úspěch. Podívej se na to i z té druhé stránky,“ neohrabaně špitla Fira ve snaze mu to vysvětlit a znovu se omluvit.

Nebelvír ani nemukl a hleděl dopředu, snažil se zcela ignorovat, že právě jde těsně po jeho boku.

„Nevadí mi to, opravdu. Každý je, jaký je. A ty se rozhodně nemáš za co stydět. Neřeknu to nikomu. Tohle je tvá věc a záleží jen na tobě, komu o tom budeš chtít říct. Omlouvám se ti, že jsem tu informaci získala takovýmto způsobem. Nebyl to můj záměr. Netušila jsem, co tam najdu a doufala jsem, že mě odtamtud dokážeš vykázat dřív, než se na něco podívám. Šlo jen o to, aby sis myslel, že po něčem záměrně jdu. Mělo tě to vyburcovat, aby ses konečně začal opravdu bránit. Zašlo to však mnohem dál, než jsem doufala,“ vážným hlasem pronesla a oči, které se do té doby upínaly na černovláska, se pak rovněž stočily dopředu.

Harryho napětí trochu povolilo. Už se jí pomalu chystal trochu uklidnit, že ač je na ni naštvaný, jejich přátelství tím nekončí. Tušil, čeho se asi právě Fira nejvíce bojí, a také byl rád, že tak klidně přijala jeho orientaci, ale v tu chvíli se právě zpoza rohu vyřítil Malfoy.

Malfoy běží?! U Merlina, co se děje, že něco takového dělá? Nastal konec světa? Nepochopitelné, a to nebylo jediné. Další nezvyklou věcí bylo to, že byl tentokráte mnohem bledší, než u něj bývalo běžné, a co bylo nejvíce zarážející – nevnímal je. Jeho oči byly upřené dopředu a nijak neregistrovaly nikoho, koho míjely. Od začátku školního roku sice nebyly jeho provokace tak silné a časté jako dřív, ale vždy aspoň něco kousavého utrousil. Harry si ani nepamatoval, kdy by ho zmijozelský princ minul mlčky.

Jako blesk z čistého nebe Harrymu rázem došlo, co všechno mohlo tohle nezvyklé chování způsobit. Očima střelil po Fiře a jejich pohledy se střetly.

Dívka nenápadně přikývla. Rázem bylo vše, co se odehrálo v lektvaristově kabinetu, zapomenutou záležitostí. Radost, že se konečně zbaví té odporné ropuchy, která až nečekaně dlouho lektvaru odolávala, přehlušila všechny předchozí pocity.

Aniž by bylo cokoliv řečeno, přidali do kroku, a po pár minutách se společně dostali do Fiřiných pokojů.

„Dobby!“ zavolal Harry, na nic nečekaje, jen co se za ním dveře zavřely.

„Pan Harry si přeje?“ radostně se dotázal skřítek, jen co se objevil.

„Znič veškeré důkazy. Naše mise byla úspěšně dokončena. Bez tvé velké účasti bychom to ale nedokázali. Pomohl jsi takto mnoha dětem a já jsem ti za to nesmírně vděčný. Děkuji ti. Jen prosím, až budeš ty věci odstraňovat, ať tě u toho vůbec nikdo nevidí,“ požádal ho Harry.

Skřítek se pyšně nadmul. „Pan Harry je na Dobbyho velmi laskavý. Dobby je šťastný, že mohl tak velmi panu Harrymu pomoci. Dobby ihned udělá vše, co si pan Harry přeje,“ odvětil nadšeně a s dalším lupnutí zmizel.

Už se toho za večer stalo tolik. Ale ač byl Harry velmi netrpělivý, jak to s Umbridgeovou dopadne, a stále trochu naštvaný za ten Fiřin vpád do soukromých vzpomínek, padnul do postele a okamžitě usnul. To, že si však samou únavou zapomněl před spaním vyčistit mysl či užít lektvar na bezesný spánek způsobilo, že se k ránu vzbudil po jedné nepříjemné můře, připomínající mu některé ze starých vzpomínek, na něž by nejraději nadobro zapomněl.

„Harry?“ vykuleně pronesl ráno Ron, když zaznamenala černovláska, jak vychází zcela hotový jako první z koupelny. Byl to nezvyklý pohled. Harrymu se ráno nikdy nechtělo moc vstávat.

Harry se rozzářil. „Pohni se,“ povzbuzoval ho trochu tajemným hlasem a i s připravenou taškou zmizel z pokoje dolů do společenské místnosti.

V Ronovi toto jednání zbudilo zvědavost, a tak se po kvapném, až takřka zmateném pobíhání po pár minutách ke svému nejlepšímu kamarádovi dole připojil. Hermiona už tu také byla, takže bez zastavení propluli obrazem a vyzvedli Firu, která tou dobou už také končila s ranní hygienou.

„Harry, tak mluv. Co to mělo to v tom pokoji znamenat? Co se děje?“ nedočkavě vyzvídal Ron, jen co se cestou na snídani dostali do trochu méně zaplněné chodby.

„Když jsme šli včera od Snapea, proběhl kolem nás Malfoy celý pobledlý,“ oznámil Harry. Více se tady říct, ve strachu, že by je někdo nepovolaný slyšel, neodvážil.

Ron chtěl zprvu zaprotestovat, co to znamená, ale po pár krocích mu to došlo. Samou radostí chtěl vypísknout, ale tento okamžik Hermiona vychytala a mírně ho kopla do nohy, takže ze zrzka vyšlo namísto radostného trylku bolestné zavytí.

Když dorazili do Velké síně, naskytl se jim pohled, jenž by byl za jiných okolností značně překvapivý. Učitelský sbor byl kompletní, tedy krom ropuchy. Studenti u svých kolejních stolů byli namačkáni do několika hloučků a nadšeně si nad něčím špitali.

Fira se s nimi ve snaze zachovat zdánlivou normálnost rozloučila a vyrazila na své místo, kde na ni už čekal její ranní výtisk novin. Zbývající trojice tedy zaujala místa u svého stolu a s lehkou netrpělivostí vyhlížela sovu s Hermioniným vydáním dnešního Věštce.

Nestihli si ani pořádně nandat na talíře a sova už před nebelvírku upustila svůj náklad. Hermiona noviny narovnala a nastavila je tak, aby na ně všichni tři dobře viděli. V Harrym to při pohledu na první stránku samou spokojeností zabublalo. Konečně měl klid od pravidelných trestů s tou nesnesitelnou růžovou ropuchou. Titulek hlavního článku dne totiž hlásal – Šokující zjištění: Dolores Umbridgeová obviněna ze sexuálního obtěžování svých studentů.

Stejné téma plnilo přední stránku novin následující dny, obdobné články s podobným obsahem a s následujícím tituly vystihujícími vše – Umbridgeová se brání, výsledky testů na ovlivnění jejího jednání za pomoci lektvarů či kouzel však neobjeveny; Pedofilní učitel, kdo za to nese odpovědnost?; Dolores Umbridgeová poprvé stanula před soudem.

Halloween přišel rychleji, než by kdo čekal. Všichni byli nadšení a každý student po vstupu do síně s nadějí a velkou dávkou zvědavosti upínal svůj zrak k učitelskému stolu, u něhož seděla nová neznámá postava. Ve Velké síni to hučelo jak v úle. Po chvíli byl však každý hlas přehlušen hlasitým zacinkáním. Všichni na povel umlkli a otočili se na ředitele školy.

Brumbál se na ně zářivě usmál, promnul si vous a spustil. „Jsem rád, že jsme se tu dnes mohli takto sejít. Dříve nežli však budeme moci začít oslavovat, rád bych vám oznámil dvě novinky. První je, že od příštího týdne bude Obranu proti černé magii učit profesor Snape a na jeho uvolněné místo nastoupí profesor Křiklan, jež se tak laskavě narychlo uvolil a vrátil se z důchodu po několika letech zpátky k nám. Přeji dobrou chuť,“ oznámil na konec, zatleskal a stoly se zaplnily nejrůznějším jídlem a sladkostmi.

„Z bláta do louže. To ti, Harry, pěkně děkuju,“ naštvaně špitl Ron k rozčepýřenému černovláskovi sedícímu po jeho boku.

„Profesor Snape je silně kompetentní a zajisté nás naučí víc než mnozí před ním,“ vložila se do toho Hermiona, která tuto tichou poznámku též zaslechla.

Tímto činem si Harry oddechl. Byl zbaven další pozornosti upřené na jeho osobu od jeho přátel a s pobavením poslouchal, jak si ti dva na toto téma ihned vjeli do vlasů.

Na Harryho tváři se objevil malý spokojený úsměv. Snape nebyl sice žádná velká výhra, ale pořád lepší než Umbridgeová, a kdo ví, třeba když bude učit obranu, budou s ním hodiny o něco příjemnější než lektvary. Ke všemu se ten nový profesor tvářil obstojně, a pokud tu už dřív učil, zdál se i velmi nadějným.

 

Komentáře   

0 #9 Lady Corten 2013-01-28 12:23
Cituji Patoložka:
O ou, tak tohle byla silná kapitola, tedy zejména pro Harryho. Tolik zvratů. Chápu, že je Fira netrpělivá, kor když ví, co je všechno v sázce, ale na druhou stranu občas používá pěkně drsné prosředky ve stylu pro vyšší dobro alias Brumbál:-) Ne, že by to nefungovalo, ale... Člověk pak toho Harryho docela lituje (ještě více než obvykle).
Jsem ráda, že je Dolores pryč, její metody jsou ještě daleko příšernější, protože ona prostě nevidí, kam by to díky ní směřovalo:-) (nehledě na fyzické tresty)
Ale Harry se konečně vzepřel a ukázal, že na to má, takže jsem zvědavá, kam nás povedeš příště:-)
Díky moc!


JJ, v tomto je Fira Albusovi velmi podobná, ale mnohdy,¨když člověk je nucem nemislet jen na sebea své přátele takto občas může nutit sahat k činům vyššího dobra.
Také je mi mnohdy Harryho líto. A to není konec. Chudáček. Co ho ještě čeká. Muhahaha.Příště budou vánoce. ;-)
Citovat
0 #8 Lady Corten 2013-01-28 12:19
Cituji cim:
Hodina nitrobrany byla pěkně drsná :D Kdo by to řekl, že se Fira do výuky zapojí s takovým nadšením.
Umbridgeová je konečně venku, jen mě trohu mrzí, že jsi scénu Draco/Dolores vynechala. No nic, tak popustím uzdu své fantazii :lol: Díky, moc pěkná kapitola :-)

Cituji cim:
Tak nevím, ke kapitole jsem již komentář psala… :-? Je velmi povedená a moc se mi líbila. Poctivě vyhlížím další ;-)


No, Fira se do toho moc s nadšením nepustila ale po hlavě se do toho vrhla určitě. Scénu s Dolores jsem na poslední chvíli vypustila. Měla jsem několik variant, ale na konec jsem se rozhodla, aby čtenáři místy měli možnost pro vlastní fantazii. nMožná časem bude někaá ta Dracova vzpomínka, ale uvidíme. S Dracem mám ještě velké plány.
Děkuji za komentík.
Omo¨louvám se, že nebyl vidět. Rozsypalo se mi nastavení stránek a až teď po více jak 2 týdnech jsem si toho všimla. Ale teď už by to mělo být v pořádku a vše chodit normálně a komentíky se hled ukazovat.
Citovat
0 #7 Lady Corten 2013-01-28 12:14
Cituji Tanaka:
Tak musím říci, že mě tato povídka zpočátku nadchla. Jenže teď mě Fira dokonale štve. Oh v patnácti letech připravit o řeč Albuse a přimět ho, aby jí šel na ruku - to je tedy výkon. Převzít dozor a dirigování ve Snapeove třídě ještě větší. No a co udělala v této kapitole... na to už nemám slov. Snape se může jít stydět do kouta,jak se svou schopností učit, tak se svou tvrdostí. Škoda, že to té přemoudřelé dívence trvalo tak dlouho, než zjistila, kde je chyba a už dávno mohla Harryho nitroobranu naučit. A vůbec - proč se pokoušet něco učit Harryho, když má strana světlých Firu. Ta přece ví vždycky všechno nejlépe. Mohla by se pokusit Voldyho odstranit sama. Určitě by dokázala vymyslet přijatelný plán - viz Dolores. No a pokud je věštbou určený Harry, jako ten jediný, který může Voldyho zrušit, tak by mohl jen na závěr mávnout hůlkou a vyslovit kletbu, kterou mu vybere a naučí Fira.


Albus Fiře na ruku ve skutečnosti nejde, jen s ní je ochoten spolupracovat a má k tomu velmi dobrý důvod. Ke všemu už velmi brzy Albus zas bude do něčeho tlačit Firu. Anoï spolu ve skutečnosti potají pitlíkují ale odhlí se toi se spětnými událostmi až postupně spříběhem. Proč tomu tak nmezi nimi jje se za pár dílů už ukáže. Fira má velké tajenmstní o němž Albus ví a Severus také, který se chová tak, jak se chová. A až se odhalí i Sevovo tajemství nikdo se nebude divut, proč jednal tak jak jednal. Vše má víznam. I Hermiona na to už přišla, jen dokonale drží jazyk za zuby, nebíbí se jí to, ale chápe, že o některých věcech je lepší mlčet.
Fira by odstranit Voldemorta sama nemohla, je nadaná a chytrá ale na Voldyho magii nemá. Voldyho musí porazit Harry jak říká proroctví a jen pohé závěrečné mávnutí hůlkou stačit nebude. Harry si to bude muset odedřít to hlavní sám.
Děluji za komentář.
Citovat
0 #6 Lady Corten 2013-01-28 12:05
Cituji Sitara:
Teda Fira se dneska předvedla a Harry je takový ťuňťa, že jí to po chvilce odpustí... :o Ach jo, já přece vim, že ona chce pro Harryho jen to nejlepší, ale stejně si myslím, že jako jedna z jeho nejlepších přátel by něco takovýho neměla nikdy udělat... Ale aspoň už má čtenář černé na bílém, že Harry je gay a že on sám si je toho vědom :lol:
A Umbridgka zapracovala na sexuálním obtěžování a patřičně zděšený Malfoy se postaral, aby vapadla :lol: Jen si nejsem jistá, jestli by se Lucius o tu záležitost nepostaral nějak více diskrétně. Přeci jen novinové titulky o sexuálním obtěžování studentů...leckdo by se mohl domýšlet, kterýžto student trávil s váženou profesorkou více času... :D :lol: (samozřejmě až na ty, kteří to vědí). Díky za další kapitolu, Lady Corten! Budu se těšit na další! :-)


Harry je opravdu ťuňťa, ale to by jinak ani nebyl on. JJ, Fira občas co dělá není už moc podobné tomu, co by dělal praví přítel.No, možná Lucius by nechtěl aby to proběhlo v tichosti ale ministerstvo je taková mašinerie, že by jen stěží se stalo, aby se něco neprokeclo do tisku.
Děkuji za komentí. Snad se pokračování bude dál líbit.
Citovat
0 #5 Patoložka 2013-01-28 11:22
O ou, tak tohle byla silná kapitola, tedy zejména pro Harryho. Tolik zvratů. Chápu, že je Fira netrpělivá, kor když ví, co je všechno v sázce, ale na druhou stranu občas používá pěkně drsné prosředky ve stylu pro vyšší dobro alias Brumbál:-) Ne, že by to nefungovalo, ale... Člověk pak toho Harryho docela lituje (ještě více než obvykle).
Jsem ráda, že je Dolores pryč, její metody jsou ještě daleko příšernější, protože ona prostě nevidí, kam by to díky ní směřovalo:-) (nehledě na fyzické tresty)
Ale Harry se konečně vzepřel a ukázal, že na to má, takže jsem zvědavá, kam nás povedeš příště:-)
Díky moc!
Citovat
0 #4 cim 2013-01-27 11:14
Tak nevím, ke kapitole jsem již komentář psala… :-? Je velmi povedená a moc se mi líbila. Poctivě vyhlížím další ;-)
Citovat
0 #3 cim 2013-01-23 09:31
Hodina nitrobrany byla pěkně drsná :D Kdo by to řekl, že se Fira do výuky zapojí s takovým nadšením.
Umbridgeová je konečně venku, jen mě trohu mrzí, že jsi scénu Draco/Dolores vynechala. No nic, tak popustím uzdu své fantazii :lol: Díky, moc pěkná kapitola :-)
Citovat
0 #2 Tanaka 2013-01-21 22:53
Tak musím říci, že mě tato povídka zpočátku nadchla. Jenže teď mě Fira dokonale štve. Oh v patnácti letech připravit o řeč Albuse a přimět ho, aby jí šel na ruku - to je tedy výkon. Převzít dozor a dirigování ve Snapeove třídě ještě větší. No a co udělala v této kapitole... na to už nemám slov. Snape se může jít stydět do kouta,jak se svou schopností učit, tak se svou tvrdostí. Škoda, že to té přemoudřelé dívence trvalo tak dlouho, než zjistila, kde je chyba a už dávno mohla Harryho nitroobranu naučit. A vůbec - proč se pokoušet něco učit Harryho, když má strana světlých Firu. Ta přece ví vždycky všechno nejlépe. Mohla by se pokusit Voldyho odstranit sama. Určitě by dokázala vymyslet přijatelný plán - viz Dolores. No a pokud je věštbou určený Harry, jako ten jediný, který může Voldyho zrušit, tak by mohl jen na závěr mávnout hůlkou a vyslovit kletbu, kterou mu vybere a naučí Fira.
Citovat
0 #1 Sitara 2013-01-20 21:38
Teda Fira se dneska předvedla a Harry je takový ťuňťa, že jí to po chvilce odpustí... :o Ach jo, já přece vim, že ona chce pro Harryho jen to nejlepší, ale stejně si myslím, že jako jedna z jeho nejlepších přátel by něco takovýho neměla nikdy udělat... Ale aspoň už má čtenář černé na bílém, že Harry je gay a že on sám si je toho vědom :lol:
A Umbridgka zapracovala na sexuálním obtěžování a patřičně zděšený Malfoy se postaral, aby vapadla :lol: Jen si nejsem jistá, jestli by se Lucius o tu záležitost nepostaral nějak více diskrétně. Přeci jen novinové titulky o sexuálním obtěžování studentů...leck do by se mohl domýšlet, kterýžto student trávil s váženou profesorkou více času... :D :lol: (samozřejmě až na ty, kteří to vědí). Díky za další kapitolu, Lady Corten! Budu se těšit na další! :-)
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla