Harry Potter a Dračí lid - Epilog

 

 

Epilog

 

O devatenáct měsíců později

 

Malfoy Manor byl obehnán dračími strážemi. V tuto chvíli byl snad nejbezpečnějším objektem v kouzelnickém světě na ostrovech. Korunní draconiuský princ se rozhodl přijít na svět a každý, kdo něco znamenal, chtěl být při tom. Dříve to byla záležitost čistě daného klanu dračího lidu, ale za daných okolností a množství přítomných nejvýznamnějších válečných hrdinů včetně prvorodičky a jejího chotě, tu musel být i každý kouzelník, co něco znamenal. Nezáleželo už na tom, že některé tradice neměly s kouzelnickým lidem doposud nic společního. Rychlé přizpůsobení novým okolnostem bylo nezbytné pro každého, kdo chtěl ve společnosti něco znamenat. A kdo by nechtěl? Obzvláště, když se v Anglii krom zasedání Starostolce jeho předseda takřka nevyskytoval a teď tu na Malfoy Manor měl strávit několik dní a jeho manžel se měl stát kmotrem nového přírůstku do královské rodiny. Naneštěstí byl Severus, teď nazývaný Merlinovým nástupcem, jiného názoru na veškerý rozruch kolem své osoby, krom akceptace této skutečnosti mu však stejně totiž nic jiného nezbývalo, ač se mu to osobně nemuselo líbit sebevíc. Bylo až bolestně úsměvné, že se jisté záležitosti týkající se zdroje Severusovy a Harryho moci neprozradily při závěrečné bitvě, ale nepochopitelným způsobem až po ní. K velké nelibosti obou bylo tedy jedinou cestou přijmout Brumbálem až přespříliš ochotně uvolněné místo ve Starostolci a akceptovat veškeré tituly a řády, jimiž byli ověnčeni. Druhou alternativou bylo vzepřít se a ohrozit tím sama sebe, že se z nich stanou psanci a nebezpeční nepřátelé společnosti za to, že jsou nespoutáni hůlkou, což nebylo za žádných okolností přípustné. Jedině, že by měli sebevražedné sklony, ale k tomu je rozhodně nic nevedlo, obzvláště když teď měli syna.

Draco nervózně pochodoval už nějaký ten čas před zavřenými dveřmi, přes které se díky kouzlu nedostal ani nejmenší hlásek.

„Draco, posaď se, nebo běž, proboha, něco dělat. Tímto nic neurychlíš,“ pokoušel se domluvit svému synovi Lucius a dával si velmi dobrý pozor, aby se vyvaroval zažitému rčení „u Merlina“. Použít tento výraz v Severusově blízkosti nebylo v uzavřené společnosti moc bezpečné. Kdyby byly dveře vedoucí odtud do dalších místností Manoru otevřené, byla by to věc jiná, ale takto... Nikdy není dobré dráždit hada bosou nohou.

„Ty mi máš co říkat,“ štěkl na něj Draco zpátky. Lucius se převážně sice věnoval hostům ve svém domě, ale už na první pohled pro ty, co ho dobře znali, bylo patrné, že rozhodně není klidný. S Gabrielou vedli malou soukromou válku. Chovali se jak dva kohouti na jednom smetišti či dva berani, paličatě umínění neustoupit, ať se děje, co se děje. Lucius jejich spor, kde bude Fira s Dracem v Anglii žít, sice vyhrál, a i to, že matka dračí královny nebude žít v nějakém starém, prťavém domku kdesi v zapadákově mezi mudly, ale kromě toho už nedokázal nadělat nic s tím, že se Gabriela rozhodla vrátit ke své staré práci jako sestřička v mudlovské nemocnici. Velmi těžce to nesl, a to z mnoha důvodů, a jejich rozepře se během Fiřina těhotenství znatelně stupňovaly, až vyvrcholily hádkou ohledně jejího porodu. Nakonec se do všeho musela vložit sama Fira a s podporou Draca v zádech si vydobyla to, jak to chtěla sama. Žádný lékouzelník jí v případě komplikací nemohl pomoci, a ty mohly hravě nastat vzhledem k tomu, že jí jizva utržená při záchraně Harryho života komplikovala celou poslední fázi těhotenství. Na porod tedy bude dohlížet draconiuska s doktorským mudlovským vzděláním za Gabrieliny asistence. Jediné, co si Lucius dokázal vynutit, byla přítomnost Narcissy. To však netušil, že bude mít dům plný lidí, kterým se bude muset sám bez ní věnovat. Hrdost mu však už nedovolila couvnout.

„Oba se uklidněte,“ vložil se do toho Severus a sjel je oba přísným pohledem, měl toho akorát tak dost. „Ty, Luciusi, se jdi věnovat svým hostům a ty, Draco, se posaď a něco konečně sněz a vypij, budeme tu čekat určitě ještě několik hodin.“

Harry se musel při těch slovech pro sebe vnitřně pousmát. Severus, ač jako otec hodně zjemnil, stále neztratil veškerou svou ráznost a jeho pohled pořád ještě dokázal zabíjet, když chtěl.

V okamžiku, kdy se za naštvaným Luciusem zabouchly dveře, se vedle Harryho objevil skřítek.

„Pane, právě vám dorazila zpráva od Svatého Munga,“ pronesl, předal vzkaz a opět zmizel. Všichni přítomní zaměřili pozornost jeho směrem. Harry si jich nijak nevšímal a ihned obálku roztrhl a očima rychle přelétl pár řádek se zvědavostí, co to má znamenat. Na tváři se mu po dočtení objevil široký úsměv. „Sirius se dnes dopoledne probral,“ nadšeně se zaradoval.

„Chceš tam jít?“ nabídl mu Severus s nadějí v hlase. Raději tam, než být tady, čekat a nic nedělat.

„Na chvíli. Jestli to Dracovi nebude vadit,“ nesměle požádal a otočil se tázavě za jmenovaným.

„Klidně běžte,“ ujistil ho Draco.

„Tak za hodinu, hodinu a půl jsme zpátky,“ informoval ho Harry a s otázkou vzhlédl k Severusovi. „Mám dojít pro Teddyho?“

„Já tam skočím,“ nabídl se a odešel směrem k pokoji, kam po obědě syna uložili k odpolednímu spánku.

„Vrať se brzy, kamaráde. Fira si to může ještě rozmyslet a udělat kmotra ze mě,“ dobíral si Ron s úsměvem Harryho.

„Alespoň bych nemusel první roky pořád hlídat okna a dveře,“ odvětil mu s hranou nezaujatostí a oplatil mu jeho úsměv.

„O čem to, u Merlinových vousů, mluvíš?“ zeptal se nechápavě Ron, aniž by postřehl, jak se kousek od něj Hermiona začíná culit.

„Pořád ti nedošlo, proč se na tebe Molly s Billem tolik zlobili, když jsi za sebou nechal otevřené dveře na zahradu, když měl každou chvíli dorazit na návštěvu Charlie s rodinou?“

„Nechápu, proč s tím tolik naděláte. No, tak jsem je za sebou zapomněl zavřít, no co?“ zabrblal otráveně zrzek.

„Víš, oni draconiusové se naučí dřív přeměňovat a létat, než chodit. Víš, co to znamená? Musíš si dávat dobrý pozor, aby ti neuletěli,“ pronesl a Ron na něj vyděšeně vytřeštil oči, a tak se Harry rozhodl pokračovat. „Neboj, i kdyby si to Fira přeci jen nerozmyslela, pořád s Dracem plánují další dvě děti, takže se na tebe i tak dostane, jen trochu později. Do té doby se můžeš nabídnout Charliemu, že mu rád pohlídáš děti. Bude určitě nadšený.“

Ron úplně zbledl. Hermiona se už doopravdy neudržela a rozesmála se nahlas. Ron se za ní ohlédl.

„Nemyslel to vážně, že ne? Byla to jen sranda?“ ujišťoval se u své snoubenky. Ta mu však odmítla odpovědět.

„To se musíš zeptat jeho,“ doporučila mu při snaze se přestat smát.

Dopálený Ron se obrátil zpátky směrem ke svému příteli, ale ten už se společně se Severusem stihl odletaxovat pryč.

 

Potichu vstoupili do nemocničního pokoje. Merlinovu hůl, která se v ten moment objevila v rohu místnosti, ani nevnímali, zvykli si, že se občas z vlastní vůle přemisťuje podle toho, kam Severus zavítá. Dříve se snažili vypátrat, podle jakého klíče vlastně jedná, ale nakonec to museli vzdát, nenacházejíce v tom žádnou logiku. Jen škoda, že se nikdy nerozhodla poskakovat za nimi venku, když museli zavítat na Příčnou, ale i tak by je možná nedokázala zachránit před davovým šílenstvím, které se vždy rozpoutalo a obklopilo je, když zavítali v Anglii ven mimo bezpečí nějakého domu. Zlaté Norsko a dračí rezervace, tam měli klid.

„Siriusi!“ nadšeně zvolal Harry, rychle překonal zbývající vzdálenost a opatrně se k muži posadil na kraj postele. Zabředl s ním ihned do hovoru. Ač se Sirius už od té doby, co se probral, stačil od nemocničního personálu dovědět vše hlavní, co se událo poté, co ho dostali a co se stalo dál, když spal, rád si chtěl vše vyslechnout z úst svého kmotřence, včetně zatčení Pettigrewa, kterému se po Voldemortově smrti tentokráte nepodařilo utéct.

Harry se tohoto úkolu poctivě zhostil a vzal vše pečlivě od začátku. Jak však rozhovor pokračoval, Siriusovy oči se čím dál tím častěji stáčely k Teddymu, který se stále nevzdával a stydlivě skrýval svou tvář v záhybech Severusova hábitu. Severusovi se na tom pohledu něco nezdálo a postupně si toho začal všímat i Harry, který se ho na to i poměrně nervózně zeptal, když už bylo jasné, že Sirius se sám k ničemu nemá.

„Děje se něco, Siriusi?“ dožadoval se vysvětlení, když už se kmotrovy oči z dítěte vůbec nespouštěly. Ano, sice Siriovi zatím neprozradil jméno jejich syna, ale už byl pomalu u toho, a kdyby ho dál pořádně vnímal, už by vše věděl. Měl ale v duchu neblahé tušení, že je za tím pohledem daleko víc.

„Řekni mi, že to není Remusův syn, a že jste ho pokrevně neadoptovali?“ vyděšeným hlasem se Sirius zeptal. Dítě mělo sice stejně černé a lesklé vlasy jako Severus a zelené oči jako Harry, ale některé rysy v obličeji nezaměnitelně patřili jedinému člověku, Remusovi. Ten zbytek šel vysvětlit jednoduše, Teddy byl po matce metamorfog.

„Ano, proč?“ poplašeně se ho zeptal Harry.

Severusův poměrně neutrální výraz se změnil na velmi vážný.

„Nestačil jsem to nikomu říct, je to má vina,“ vyčítal si Sirius a očima sklouzl na své ruce odložené v klíně.

„Co jsi nestačil říct?“ dožadoval se Severus vysvětlení a pokoušel se svůj hlas v přítomnosti syna co možná nejvíce krotit.

„Chvíli před tím, než dorazil Voldemort...“ začal Sirius vyprávět, musel se však zhluboka nadechnout, aby získal sílu pokračovat dál. „...jsem na chodbě potkal Trelawneyovou. Vůbec jsem netušil, že zůstala na hradě. Postavila se mi z ničeho nic do cesty, divně se na mě podívala, tak jako by hleděla skrz mě, a pak hlubokým, divným hlasem promluvila. Zprvu mi naprosto nedocházelo, co se děje. Když mi to vše konečně došlo, byl už tam Voldemort a nebyl na nic čas.“

„Jak zněla ta věštba?“ zeptal se Severus. I Harryho to velmi zajímalo, ale úzkost z toho, co se dozví, mu svazovala jazyk.

Sirius zavzpomínal a začal doslovně citovat:

 

„Konec je začátkem,

začátek koncem.

Válka válku zrodí.

Ten, co z bitvy dvojí krve se zrodí,

osud národů svých nechť má.

Ten, co svého Pána vbrzku ztratí,

pomstu bude hledat dál a dál.

Nenávist je mocná

k nesmrtelnosti stoupá.

Vlk a drak,

drak a vlk

umírat budou dál.

Ten, jenž dvojí krev nepřátel jako první má,

rozhodne,

jaký osud je čeká.

Věčná nenávist a boj

do temnot je cesta.

Smíření nechť druhou cestou jest.

Jen on jediný volit může,

svým činem cestu národů svých bude muset.“

 

Harry naprosto zbledl a v očích se mu objevily slzy. „To jsem nechtěl. Mrzí mě to, Teddy. Je to má vina. Měl jsem tehdy Severuse poslechnout. Nebýt mě, nečekal by tě stejný osud jako mě,“ lkal, postavil se a celý uplakaný opatrně převzal syna do své náruče a s veškerou náležitou něžností ho začal hladit po zádech ve snaze ho utěšit, ač Teddy ve skutečnosti byl zatím příliš malý na to, aby mohl přesně chápat, co se kolem něj děje.

„Není to tvá vina Harry, netušil jsi to,“ pokoušel se ho Severus konejšit, ale měl sám se sebou co dělat, aby se mu při té věštbě nepodlomila kolena. Jen díky své minulosti v sobě dokázal posbírat dost sil, aby se mu strachem o syna neudělalo nevolno. Nejradši by Trelawneyovou vlastnoručně zabil, ale ta měla svým způsobem právě štěstí, že nepřežila závěrečnou bitvu, protože jinak kdyby se mu dostala do rukou...

Náhle Severuse něco napadlo. Nevěřil na náhody. „Slyšel to ještě někdo další?“

„Ne,“ bez váhání mu Sirius odpověděl.

„Duch nebo nějaký obraz, nebyli tam?“ zajímal se dál.

Tentokrát se Sirius na chvíli zamyslel. „Duch tam určitě žádný nebyl, ale mám pocit, že kousek od nás na stěně visel menší obraz,“ odpověděl mu trochu nejistým hlasem.

Severus křečovitě stiskl ruku v pěst. „Já toho všetečného starce opravdu jednou vážně zabiju,“ nebezpečným, tichým hlasem procedil skrz zuby.

„Nestojí ti za to,“ snažil se ho uklidnit Harry, ale moc mu to nedařilo. Sám byl na Brumbála stejně naštvaný jako on.

„To bylo naposled, co se někomu pletl do života. Tato válka se ho vůbec netýká. Je to kouzelník bez kapky vlčí nebo dračí krve. Toto je jen a jen naše záležitost,“ naštvaně pronesl, už o něco klidněji, a podíval se do synovy tváře. „Pomůžeme ti, Teddy, se vším. Uděláme vše, co bude v našich silách, abychom ti to usnadnili.“

„Neboj, věřím, že zvolíš správně. Smíříš vlkodlaky a draconiuse. Remus v to věřil a my v to věříme také. Vše bude dobré, uvidíš. Vypořádáme se s tím společně jako rodina,“ zašeptal k němu konejšivě pro změnu Harry. Vše, čím si musel projít on i Severus, zužitkují a předají mu své zkušenosti. Alespoň jednou bude všechno to zlé k něčemu dobré. Byla to jen malá útěcha, ale lepší za daných okolností nějaká, než žádná. Na rozdíl od něj na to Teddy od samotného začátku nebude sám. Je tu spousta těch, kteří mu jistě budou chtít mimo nich dvou pomoci, počínaje Ronem, Hermionou, Siriusem a Charliem a Dracem s Firou konče.

Ano, Fira, budou jí to muset brzy říct, ale ne dnes. Předvídala, že Šedohřbetův útěk a status jediného nepolapeného Smrtijeda z užšího kruhu pro dračí lid nevěstí nic dobrého, ale toto se teď zdálo daleko vážnější, než předpokládala. Musí se připravit. Zatím snad ještě mají čas. Doufejme, nezbývalo než věřit, ale jak Harry znal osud a ten jeho špatný smysl pro humor... Pokud nezačne válka do doby, než bude Teddy nastupovat do Bradavic, začne vše nejspíše právě v ten osudný den. Asi přece jenom budou muset Albusovi časem udělat radost a začít učit v Bradavicích. Severus opět Lektvary a on Obranu. Aspoň, že prokletí této pozice bylo konečně zlomeno a současný učitel už tam pobýval druhým rokem.

Severus si přitáhl Harryho i s Teddym blíže k sobě a oba nejednou objal. Tušil, jakým směrem se ubírají myšlenky jeho manžela, a tak je odsouhlasil něžným polibkem na Harryho rty a letmo do synových vlasů. Musel se vnitřně pousmát. S Harrym nic nikdy neprobíhalo normálně. I obyčejná návštěva v nemocnici se dokázala zvrhnout v něco šíleného. S ním a Teddym, který evidentně po jednom ze svých čtyř rodičů zdědil dar se do všeho tak krásně namočit a zamotat, aniž by se sám snažil, se nikdy nudit určitě nebude.

 

Konec

 

Komentáře   

0 #10 Lady Corten 2017-03-02 16:06
Cituji Marta B.:
Občas se jednomu podaří najít dílo, které ho chytí a už nepustí. Právě se mi to stalo. Děti měly hlad, manžel smůlu a já četla a byla šťastná. Za to Ti moc děkuji. Chtěla bych umět být výmluvnější, ale bohužel. Jsem prostě ráda, že jsem tu mohla být a číst. Děkuji :-)


Netřeba psát nic dalšího. To co jsi zdělila je dostatečně výmluvné a já ti za to děkuji. Pro autora je největší poctou, když čtenáře dílo chytne natolik, že nemůže přestat číst. Snad jen doufám, že děti netrpěli hlady moc dlouho. :-)
Citovat
0 #9 Marta B. 2017-02-27 22:07
Občas se jednomu podaří najít dílo, které ho chytí a už nepustí. Právě se mi to stalo. Děti měly hlad, manžel smůlu a já četla a byla šťastná. Za to Ti moc děkuji. Chtěla bych umět být výmluvnější, ale bohužel. Jsem prostě ráda, že jsem tu mohla být a číst. Děkuji :-)
Citovat
0 #8 Lady Corten 2017-02-06 08:39
Cituji SORA 77:
Díky za dokonalou povídku. Už dávno jsem ji začala číst a teď jsem se k tomu konečně dostala pořádně. Jsem dojatá, jak krásně - i když smutně - to dopadlo a je mi líto chudáčka Teddyho. Díky za krásné čtení.


Moc děkuji, jsem ráda, že se povídka líbila. Ano, Teddymu jsem nastínila nelehkou budoucnost, ale že by byl konec díky tomu smutný mi až tolik nepřijde. Přeci neúspěch by Harry a Severus nikdy nedopustil.
Citovat
0 #7 SORA 77 2017-02-05 22:46
Díky za dokonalou povídku. Už dávno jsem ji začala číst a teď jsem se k tomu konečně dostala pořádně. Jsem dojatá, jak krásně - i když smutně - to dopadlo a je mi líto chudáčka Teddyho. Díky za krásné čtení.
Citovat
0 #6 Lady Corten 2016-12-23 07:20
Cituji sisi:
Nakonec děkuji za krásnou povídku a těším se na nějakou další, nebo něco z toho co zrovna píšeš. Jo, počkat, až se narodí malý Malfoyátko - Stoneátko je zaslíbeno do svazku s nějakým středoevropským Uhročechem. To chci rozhodně ještě přečíst,jako komu prokáže tu čest!


Děkuji za všechny ty úžasné komentáře, které si tu zanechala ke všem povídkám a hlavně k této. Od jejího ukončení jsem zde časem a ani u Patoložka, kde také vyšla, další komentář nedostala. A teď jich tu mám hned tolik. Je to užasný vánoční dárek, kterého se mi od tebe dostalo.
S sherezadou mě ještě nikdo nesrovnalosti,h ihi. Je pro mě velkou ctí mít od někoho takové přirovnání.
Upřímně kdysi jsem pokračování planovala, ale to že mezi tím můj život se díky dítěti a rozvodů značně posunul jinam, nevím jestli se k tomu někdy dokáží vrátit. Už teď mám problém se k vůli tomu vrátit a dokončit můj oreginální příběh. Ke všemu mám spoustu nápadů na nové povídky.
Ještě jednou moc za všechny komentíky děkuji.
Citovat
0 #5 sisi 2016-12-22 23:47
Nakonec děkuji za krásnou povídku a těším se na nějakou další, nebo něco z toho co zrovna píšeš. Jo, počkat, až se narodí malý Malfoyátko - Stoneátko je zaslíbeno do svazku s nějakým středoevropským Uhročechem. To chci rozhodně ještě přečíst,jako komu prokáže tu čest!
Citovat
0 #4 Lady Corten 2014-02-04 12:25
Cituji aurora:
Ďakujem za krásnu poviedku :) tak isto aj za ostatné, ktoré sa mi veľmi páčili hlavne kocúrik :) Jediná škoda týchto poviedok je, že sa skončili :/ , ale teším sa zas na nejakú novu s týmto párom :)


Není zač. :-)
Ano, skončily, ale vše musí jednou skončit, aby mohlo přijít něco nového.
Děkuji za komentík.
Citovat
0 #3 aurora 2014-01-27 11:32
Ďakujem za krásnu poviedku :) tak isto aj za ostatné, ktoré sa mi veľmi páčili hlavne kocúrik :) Jediná škoda týchto poviedok je, že sa skončili :/ , ale teším sa zas na nejakú novu s týmto párom :)
Citovat
0 #2 Lady Corten 2014-01-10 14:32
Cituji ankaj:
Diky Ti za skvelou povidku. Clovek by rekl, stastny konec a zvonec a ty to tak krasne napnes. Diky, ze ses s nami podelila okousek sve fantasie.


Není zač, hlavní je jestli se povídka líbila. Moc děkuji za komentík.
Citovat
0 #1 ankaj 2014-01-07 18:53
Diky Ti za skvelou povidku. Clovek by rekl, stastny konec a zvonec a ty to tak krasne napnes. Diky, ze ses s nami podelila okousek sve fantasie.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Joomla templates by a4joomla